Je advent, ve školách a školkách jsou nazdobené stromečky, děti chystají různé besídky a představení, většina Česka se připravuje na Vánoce. V jedné škole na pražských Vinohradech ale narození Ježíše Krista neslaví – z pochopitelných důvodů. Zřizovatelem Lauderových škol (školky, základní školy a osmiletého gymnázia) je Židovská obec v Praze, a děti tu namísto křesťanských oslavují židovské svátky. Na prahu zimy se tu celý týden žije svátkem světel – Chanukou.

Chanuka připomíná slavnou událost židovských dějin, kdy si v roce 165 př. n. l. Židé vybojovali zpět svůj chrám v Jeruzalémě, který předtím uchvátili a znesvětili Řekové. Od té doby se v průběhu prosince slaví osmidenní svátek světel. Podstatnou součástí oslav je speciální devítiramenný svícen.

Jeden takový se nachází na chodbě v prvním patře školy. Po celý chanukový týden se u něj ráno v 8:30 scházejí všechny děti a učitelé, aby zapálili svíce. Každý den se rozsvěcuje o jedno světlo víc. Mezi dětmi kolují papíry potištěné hebrejskými písmeny. Jsou na nich texty požehnání a tradičních chanukových písní, které se ten den ráno budou zpívat. Za doprovodu kláves, flétny a houslí děti s vervou přezpívají celý papír, v pomalejších i rychlejších rytmech. Pak se vyhlásí chanukový úkol, který celý den visí na nástěnce a děti ho mají plnit. Někdy jde o otázky z židovské historie, jindy o křížovku nebo rovnice. Další den se losuje ze správných odpovědí a vítězové si můžou vybrat cenu z pytlíku s košer sladkostmi.

Po shromáždění se děti i učitelé rozcházejí za svými povinnostmi – někdo píše test z angličtiny, další se ve vlastivědě věnují Mistru Janu Husovi. „Chanuka se ale prolíná celým týdnem a každým dnem, ranním shromážděním to nekončí,“ vysvětluje Kateřina Weberová, učitelka židovské a kulturní výchovy. V úterý odpoledne se konal tradiční chanukový bazar. Zájemci z řad studentů si otevřeli vlastní stánky se svými výrobky (včetně pečiva či nápojů), starými hračkami či knihami nebo třeba službami (někdo vytvoří účes, jiný pomaluje obličej, další zabalí zakoupené zboží). „Výtěžek z prodeje si studenti dělí půl na půl se školou,“ vysvětluje paní učitelka. Škola jej pak podle jejích slov použije například na sponzoring adoptovaného zvířete v pražské zoo. „Nyní sponzorujeme karakala, dříve damana. Obě zvířata žijící v Izraeli.“ Jindy jdou peníze na dobročinné účely nebo na doplnění knihovního fondu.

Dej mi pusu, Josefe!
V přízemí budovy se nacházejí dvě třídy mateřské školy. Jelikož je pátek, děti mají ten den intenzivnější náboženskou výuku než jindy, chystají se na šabat. Do třídy přichází učitelka, která jinak vyučuje na prvním stupni, a s dětmi formou divadla probírá příběh biblického Josefa. Kdo chce hrát, rozdělí si role a navlékne si jednoduchý kostým, ostatní děti usedají na zem. S napětím sledují, jak faraonova žena vyžaduje od Josefa polibek, a když jí ho nechce dát, lstí ho uvrhne do vězení.

„Josefe, dej mi pusu,“ loudí snaživě holčička v egyptském kostýmu. „Děti, smí se to? Aby Josef dal pusu ženě, která má manžela?“ ptá se učitelka. „Nesmí!“ odpovídají děti sborem a chlapec s šátkem na hlavě v roli Josefa rezolutně vrtí hlavou. Jak to s uvězněným Josefem dopadne, to se dozvědí příští týden. Přichází čas znovu si projít rituál šabatové večeře. „Šabat šalom, šabat šalom, hej!“ zpívají děti, zapalují svíce a posílají si dokola talířek s kousíčky čokolády.

Chanuku slaví i jídelna a družina
V židovské škole se vaří košer, například se nemíchají jídla s mlékem a s masem. Během chanukového týdne školní jídelna vaří speciální pokrmy. Na připomínku zázrakem s olejem, který se k Chanuce pojí, jsou to často smažená jídla, například bramboráky nebo koblihy. „Židé totiž v chrámě našli pouhou jednu konvičku oleje, která by jim na svícení vystačila pouze na jediný den. Avšak stal se zázrak a svícen vydržel svítit celých osm dnů, než stihli vyrobit olej nový,” vysvětluje Kateřina Weberová.

A chanukový program pokračuje dál, například na chodbách, kde se děti v tomto týdnu můžou věnovat i oblíbené hazardní hře zvané drejdl. Při ní děti roztáčejí speciální čtyřbokou káču, na jejíchž stranách je vždy jedno hebrejské písmeno, které značí, co se stane – zda hráč ztrácí nebo získává. „Ve škole  hrajeme drejdl s fazolemi, které pak můžeme vyměnit třeba za bonbony. Není to špatné, ale doma hrajeme o peníze, a to je samozřejmě větší adrenalin,“ směje se dvanáctiletý Moshe a roztáčí káču.

A jak slaví chanuku u Mošeho doma? „Zapalujeme každý den svíci na chanukiji, tak jak se má. Vedle školy je židovský obchod, kde se dají koupit sady chanukových svící. Je jich tam 44, je to spočítané tak, aby vydržely hořet opravdu po celých osm dní. A taky dostáváme každý večer dárky. Nejsou to ale velké dárky, třeba hoverboard nebo drahé oblečení, spíš maličkosti, jako je čokoláda nebo tak,“ vysvětluje primán místního gymnázia Moshe.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let