Dotaz: Dobrý den, četla jsem vaši odpověď na otázku, jestli se můžou děti nutit do jídla, ale náš problém je trochu jiný. Víme, že je nutit nemůžou, potvrdil nám to i dětský psychiatr, ale nedaří se nám toho ve škole dosáhnout. Jídelna a paní kuchařka jsou společné pro školku i školu. Takže nejdřív nám nechtěl chodit do školky a teď máme stejný problém ve škole.(je mu špatně atd…) Domluva funguje vždy jen na chvíli a pak zase přijde s tím, že musí  ochutnávat a postupně se to stupňuje. Paní učitelky kromě jedné souhlasí s paní kuchařkou, že děti musí jíst všechno. Jsou přesvědčeny, že je takhle naučí jíst. Vloni donutili staršího chlapce sníst špek ze svíčkové i když se rozbrečel. Jiné děti vím, že si dávají maso do kapes nebo chodí tajně plivat na záchod, jenže stěžujeme si jen my. Ve všech ostatních ohledech jsme se školou spokojeni a nechtěli bychom jinam.
Potřebovala bych poradit jak postupovat, abychom se dohodli a já to nemusela dvakrát do měsíce neustále řešit. Děkuji předem za radu.

Odpověď: Dnes se doma pořádně nevaří, jedí se pouze hranolky s kečupem nebo tatarkou, přinese se pizza, nakoupí se v KFC nebo se jde do „mekáče“ apod. Děti jsou pak nejen zmlsané, ale i jejich stravovací repertoár je velmi chuďoučký, nic neznají a pak spoustu jídel odmítají. My jsme tady od toho, abychom je naučili jíst všechno! Rozumím tomuto postoji kuchařek. Soudím, že může být pro ně i frustrující, když někdo odmítá jejich dobré jídlo.

I rodiče znají z domova, že dítě některé jídlo odmítá. Určitě se snaží, aby to zkusilo, aspoň ochutnej, je to dobré, jen malinko, jestli to aspoň nevyzkoušíš, tak nic dalšího nedostaneš… Někdy se to podaří, častěji asi ne, tak toho rodiče nechají a za čas to zkoušejí znovu nebo je prostě vynechají v jídelníčku. Osobně jsem vděčný, že mí rodiče vždy tento „souboj“ skončili povzdechnutím, že se připravuju o takovou dobrotu. Nevím, jestli je to právě tím, ale celý život nemám zásadní odpor vůči žádnému jídlu, který bych snad mohl spojovat s jejich „nátlakem“.

A právě míra je to, co pokládám za klíčové. Mírný a přátelský „nátlak“ (ve škole pochopitelně mnohem menší než doma), povzbuzování, lákání je podle mého soudu docela na místě. Nezastávám názor, že už malé dítě samo nejlépe ví, co by mělo jíst.

Jestli ani doma není namístě trápit dítě přes míru, tak ve škole je to absolutně nepřijatelné. Škola nikde nemá zmocnění k tomu, aby nutila dítě jíst nejen možná nezdravou slaninu, ale ani patrně zdravou zeleninu, pokud ji odmítá. Jakkoli mohou mít učitelé nebo kuchařky ambice vychovávat dítě správně (a tak nepřímo i rodiče), mohou rovněž zastávat názor, že když rodiče jídlo zaplatili, tak je dítě má sníst, že se má jídlo dojídat, přesto je nesmějí vracet od okénka s nedojedeným talířem, nesmějí je nutit sedět nad talířem, dokud vše nesní.

Vím, že stále existují učitelé a kuchařky, kteří nejlépe vědí, jak vychovávat dítě, které jim ve skutečnosti nepatří, co mu dovolit a co ne. Lze pochopitelně souhlasit s opatřeními, která se bezprostředně dotýkají vyučování. Ovšem záležitosti s jídlem k nim rozhodně nepatří.

Co tedy dělat, pokud škola nebo spíš některé konkrétní osoby tvrdošíjně hájí svůj názor a dál nutí děti jíst všechna jídla a navíc je ještě dojídat?

Nejprve by se rodiče (ne dítě) měli obrátit se žádostí na vedoucí školní jídelny. Měli by jí sdělit, že si přejí, aby kuchařky respektovaly fakt, že dítě leccos nejí a že když nedojí, tak ať ho nechají (je dobré učit dítě odhadnout, kolik sní, i kuchařky dávat zejména ve sporných případech na talíř spíše o něco méně). Pokud zaregistrují vyhýbavý přístup, snahu přesvědčit je, že by dítě mělo jíst všechno a jak se na to budou dívat ostatní děti, doporučuji obrátit se na ředitele školy a vyjádřit své jednoznačné přání. V případě, že se problém opakuje, neměli by rodiče váhat a měli by se obrátit na zřizovatele školy a na Českou školní inspekci. Současně by dítěti měli sdělit, že jídlo jíst nemusí a pokud ho někdo bude nutit, ať jednoduše od stolu odejde. Také by je měli požádat, aby jim tento fakt sdělilo. Na druhé straně by neměli zapomínat, že člověk je všežravec a měli by proto rozšiřovat vstřícnost dítěte vůči rozmanitým jídlům.

Škola a rodina jsou spojenci, kteří více a déle (rodiče) nebo o něco méně a na kratší dobu (učitelé) přebírají zodpovědnost za rozvoj dítěte. Má-li se jim to co nejvíc podařit, mají-li splnit zákonnou i obecně lidskou povinnost, musejí spolupracovat. Jestliže děti pláčou nad talířem, schovávají maso do kapsy, dokonce zvracejí…, nejedná se o dobré naplnění této role.

PhDr. Václav Mertin

Poradnu Rodiče vítáni otevíráme ve spolupráci s časopisem Řízení školy a aplikací Magistr určenou pro ředitele škol

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let