(C) Kateřina Lánská

Škola jako společný projekt, aneb rodiče mluví do vzdělání

V pražské ZŠ Vratislavova se učitelé seznamovali s tím, jak může škola spolupracovat s rodiči.

Jak se budou jejich děti učit psát, zda podle písma Comenia Script, nebo jako oni kdysi vázanou formou, rozhodli v nové poděbradské škole Jedna radost sami rodiče. Vybrali si novou metodu, a přestože pro Comenia script hlasovala většina, zájemci dostanou možnost naučit se v druhém pololetí druhé třídy i vázané písmo. Takto demokraticky tady probíhá vytváření školního vzdělávacího programu. Společně s rodiči.

„Hlasování o formě výuky psaní, zda Comenia script, nebo klasické vázané písmo, bylo specifické,“ říká Jindřich Monček, ředitel nově vzniklé školy. „Před dvěma lety bylo ještě podmínkou na všech školách mít od rodičů ke Comenia scriptu souhlas. Proto tedy naprosto demokratické hlasování v tomto případě. Nyní máme čerstvou zkušenost s matematikou profesora Hejného. Rodiče projevili zájem ji mít také u druháků, kde jsme s tím nepočítali. Vyhovíme jim, protože k tomu máme dobré podmínky. Pokud by podmínky nebyly, vyhovět bychom jim nemohli,“ popisuje hranice jinak velmi otevřené spolupráce s rodiči.

Rozhovor s Alenou Felcmanovou o akci 
Škola jako společný projekt 
na ČRo Radiožurnál ze dne 27.8.2014 si poslechněte ZDE…

Netradiční ovšem není jen hlasování o metodách výuky nebo možnost jejich výběr alespoň ovlivňovat. Rodiče byli v této škole přímo zapojeni do tvorby školního vzdělávacího programu. „Chtěli jsme od rodičů informaci, jak by postupovali při tvorbě školního vzdělávacího programu. To, že mu rozumí pedagogové, je fajn, ale měl by to být dokument, který slouží k propojování školy s rodičovskou veřejností,“ vysvětluje učitelka a spoluzakladatelka školy Lenka Mončeková, proč uspořádali pracovní setkání s rodiči ještě před otevřením školy. Řešili s nimi například otázky toho, co jedinečného podle nich přináší ten který konkrétní vzdělávací obor dětem do jejich budoucího života. Jinými slovy, o co by žák přišel, kdyby třeba hudební výchovu neabsolvoval.

A nevidím tam jazykové rozbory

„Když jsme se ptali na matematiku, odpovídali rodiče, že by si přáli, aby žák pochopil řád a smysl, aby zvládl základy matematiky, matematické souvislosti a dokázal aplikovat poznatky do reálného života,“ popisuje, co definovali rodiče jako to podstatné, co by si jejich děti měly odnést z tohoto předmětu na základní škole. Při výuce češtiny a jiných jazyků zase považují za důležité, aby děti dokázaly používat jazyk k vyjádření svých myšlenek, aby si prostřednictvím literatury budovaly vztah k české identitě a ke kultuře a probuzený zájem o literaturu a čtení, aby rozvíjel jejich emoce a fantazii. Cizí jazyk chápou jako most k seznámení se s jinou kulturou a jako prostředek k získávání informací. „Nikde nenajdeme, že by si rodiče mysleli, že se děti mají memorovat vzorce a poučky, na čemž se ve školách obvykle hodně lpí. A nevidím tam ani jazykové rozbory,“ komentuje paní učitelka Mončeková výsledky společné práce s rodiči.

Lenka Mončeková představila novou poděbradskou školu společně se svou kolegyní Magdalénou Málkovou na srpnové akci „Škola jako společný projekt“, kterou v ZŠ Vratislavova v Praze pořádal Člověk v tísni a společnost EDUin, která provozuje značku Rodiče vítáni. Záměrem setkání bylo propojit učitele a vedení škol s rodiči a poskytnout jim podněty a inspiraci v tom, jak vzájemnou komunikaci rozvíjet. „Dialog mezi rodiči a učiteli by měl fungovat po celý rok, nikoli jen tehdy, když má dítě problém. Měl by vznikat prostor, kde se budou rodiče s učiteli bavit o tom, co od vzájemné spolupráce potřebují. Aby se dalo případně předcházet nedorozumění. Proto jsme se rozhodli uspořádat toto odpoledne,“ vysvětluje Alena Felcmanová z programu Varianty společnosti Člověk v tísni.

Neformální atmosféra

Tak daleko, že by rodiče nechali komentovat školní vzdělávací program, v základní škole Kunratice v Praze nezašli, jejich koncept rodičovských kaváren ale následuje už řada dalších škol po celé republice. Na setkání „Škola jako společný projekt“ ho představila Kateřina Círová, učitelka v Kunraticích. Rodičovské kavárny jsou vzdělávací semináře, které v kunratické škole využívají už nejméně pět let k tomu, aby rodičům vysvětlovali, jak se ve škole učí a proč se využívají ty a ty učební metody. „Když jsme rodičům chtěli vysvětlit, v čem spočívá metoda profesora Hejného, pozvali jsme na jednu z kaváren přímo pana Hejného,“ představila průběh kaváren Kateřina Círová. Sama tento originální koncept neformálních vzdělávacích seminářů na škole pomáhala zavádět ještě coby aktivní maminka, dnes tam i učí.

[nggallery id=33] 

Aby mohlo setkání rodičů s učiteli přinést výsledky, je podle ní potřeba klást velký důraz na jeho neformálnost. „Vždy trvám na tom, aby byla na stole sklenka vína. Rodiče se uvolní a lépe se vytváří atmosféra důvěry,“ popisuje, jak se snaží odbourat prvotní zábrany. Zdůrazňuje, že je potřeba projevit ochotu rodičům vysvětlit vše, co je zajímá, zároveň ale vidí nutnost dodržovat předem nastavená pravidla, mezi která patří i to, že o vzdělávání rodiče nerozhodují. To má být, podle ní, plně v kompetenci školy.

Mají učitelé z rodičů strach?

„Škola chce s rodiči spolupracovat jen tak, jak ona sama uzná za vhodné,“ zněly první reakce z rodičovské sekce na workshopu psychologa a pedagoga Davida Čápa, který se na tomto srpnovém setkání také představil. Jeho doménou je smiřování rodičovského a učitelského tábora v praxi. Vede workshopy pro učitele i celé sborovny a pomáhá jim najít způsoby, jak rozvíjet spolupráci s rodiči i jak nastavit vztahy uvnitř pedagogického týmu, aby se učitelé i vedení na sebe mohli vzájemně spolehnout. 

Workshopy probíhají formou sebehodnocení, při němž mají učitelé možnost posoudit, v čem jsou ve spolupráci s rodiči úspěšní, kde leží hlavní překážky v komunikaci a jak je odstranit. Dozvědí se, co jsou kritická místa komunikace s rodiči, co rodiče chtějí slyšet a co jim učitelé říkají, kdy chce rodič spolupracovat a jak to učitel pozná a jak vůbec školu směrem k rodičům prezentovat. Workshopy pro učitele vede David Čáp jak v rámci projektu „Rodiče nečekaní spojenci“ Člověka v tísni, tak jako seminář společnosti EDUin: „Škola otevřená rodičům, rodiče otevření škole.“

titulka4_RGB2
Reportáž vyšla ve čtvrtém čísle časopisu ZVONÍ! Které se i v dalších článcích věnuje vztahům rodiny a školy. Více najdete ZDE.

Časopis Zvoní! vydává společnost Člověk v tísni v rámci projektu Pojďte do školky.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

 

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..