Setkávání rodičů s učiteli nemusí mít jen podobu obávaných kolektivních „rodičáků.“ Dokonce se jej mohou účastnit i děti. A to je možná vůbec nejlepší. Jak probíhají osobní konzultace učitel–rodič–dítě na školách zapojených do programu Začít spolu a co tato setkání mohou zúčastněným přinášet?

Jedním ze stěžejních principů vzdělávacího programu Začít spolu je spolupráce školy s rodinou i širší komunitou. Ta se projevuje na mnoha úrovních, včetně účasti rodičů přímo ve výuce, kdy rodiče pracují ať už pravidelně či nepravidelně v roli asistenta učitele. Schůzky s rodiči, jejichž cílem je informovat rodiče o pokrocích v učení dítěte se odehrávají v podobě individuálních konzultací a to tak, že jsou jich přítomny všechny zúčastněné strany: dítě – rodič – učitel. Z pohledu žáků tedy žádné „rokování o nás bez nás,“ ale možnost a právo zapojit se do hodnocení vlastní osoby, mít příležitost vysvětlit, v čem vidí své úspěchy a co naopak potřebují zlepšit.

Jak často a jak dlouho?

Osobní konzultace v této podobě probíhají minimálně 2-3 krát za rok s každým z rodičů a žáků, zpravidla v rozsahu 15-20minut. Pokud spočítáte žáky ve třídě, je evidentní, že k realizaci osobních konzultací se všemi rodiči a žáky nepostačí dvouhodinovka jednoho jediného odpoledne. Většinou se rodiče zvládnou vystřídat na konzultacích v průběhu odpolední výuky jednoho týdne. Rodiče se na konzultace zapisují (většinou do k tomu účelu vytvořené tabulky s termíny). Mohou si tak vybrat den a čas, který jim a jejich dítěti nejvíce vyhovuje a učitel předem přesně ví, kdo v daný den přijde. Na schůzku se tak může lépe připravit.

Konzultace – jak probíhá, co jí předchází, co se osvědčilo

Příprava

Od počátku školního roku si děti shromažďují své práce – pracovní listy, výtvarné práce, psané texty, výstupy z individuální i skupinové práce, výrobky, sešity, testy a prověrky apod. – do takzvaného portfolia. Jsou to desky (krabice, zakladač), v němž mají své práce uložené a označené datem vzniku. Před samotným setkáním si prohlédneme všechny poznámky a materiály v portfoliu a žádáme také dítě, aby si připravilo práce, na nichž bude chtít demonstrovat svůj pokrok (výběrové portfolio).

Prostředí třídy nebo kabinetu, v němž konzultace probíhají upravíme tak, aby se v něm rodiče cítili jako opravdoví partneři. Zajistíme soukromí, pohodlné židle, papíry a tužky na psaní poznámek a jednoduché občerstvení (káva, čaj, voda).

Průběh

1. Navodíme přátelskou atmosféru. Začínáme nějakou neformální otázkou, nabídkou občerstvení atp.

2. Dáte prostor dítěti, aby vyhodnotilo svoji práci.

3. Požádáme rodiče, aby se k vyhodnocování připojil svými postřehy a nabídl svůj úhel pohledu.

4. Teprve poté, co dostali prostor k vyjádření žák a rodič sdělujeme svůj „učitelský úhel pohledu.“ Nejprve mluvíme o úspěších a pokrocích dítěte, zdůrazňujeme jeho silné stránky. Následně pohovoříme o tom, co se žákovi nedaří a potřeboval by zlepšit. Vše, co jako učitelé říkáme, dokumentujeme na konkrétních pracích dítěte z portfolia a doplňujeme svými záznamy z pozorování. Informace typu: „Je slabý v matematice, měl by přidat a více se snažit. Trochu na něj doma ‚přitlačte‘“ je naprosto nekonkrétní a nenabízí rodičům ani žákovi uchopitelnou cestu ke zlepšení.

Po celou dobu konzultace si hlídáme, abychom rodiči i dítěti poskytli dostatečný časový prostor pro vyjádření. Každý by měl mít svoji třetinu času. Jedná se o partnerský dialog nikoli náš učitelský monolog!

5. Ve chvíli, kdy došlo k vyjádření všech tří stran, hledáme společné řešení. Ve spolupráci s rodičem a dítětem navrhujeme konkrétní kroky v postupu učení dítěte, které povedou ke zlepšení. Například:

Co přesně je potřeba zlepšit?

Co společně uděláme pro to, aby dítě mohlo dosáhnout zlepšení a dalšího pokroku v učení?

Jak přizpůsobíme výuku, aby měl žák šanci uspět, rozvíjet dál své schopnosti?

K čemu se zavazuje žák? Co udělá pro to, aby dosáhl cílů, které si na konzultaci stanovil?

Mohou rodiče poskytnout dítěti v učení nějakou podporu? Jakou?

Výstup

Zapisujeme si, na čem jsme se společně dohodli, čímž vytvoříme tzv. plán podpory učení dítěte. Plán si v kopii žák s rodiči ihned po konzultaci odnášejí domů.

 —–

Použitá literatura:

Krejčová, V., Kargerová, J. Vzdělávací program Začít spolu – metodický průvodce pro I. stupeň základní školy. Praha, Portál, 2003.

Mgr. Věra Krejčová PhD. je členkou správní rady Step by Step ČR o.p.s. a dlouholetou lektorkou programu Začít spolu. Přednáší na katedře pedagogiky a psychologie UHK v Hradci Králové. Jako lektorka v oblasti celoživotního vzdělávání se věnuje zejména dalšímu vzdělávání předškolních pedagogů a učitelů základních škol.

Text vyšel v newsletteru SKAV (Stálé konference asociací ve vzdělávání) , pdf ke stažení ZDE.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let