Učím tělocvik a Lojzík má u mě jedničku, i když nešplhá. Jak je to možné?

Jsem učitelka tělocviku a známkuju podle zdravého rozumu. Mým cílem je, aby děti objevily ve sportu potěšení, aby se hýbaly, zdravě a s chutí. A to pětka ze šplhu nebo ze skoku dalekého myslím probudit nedokáže. Nehodnotím podle tabulek – jsou-li vůbec na to nějaké tabulky. Jak tedy hodnotím?

Už před dvaceti pěti lety nás na fakultě učili, že je něco jako intraindividuální norma. Strašné cizí slovo, možná ani neexistuje, možná jsem si ho za ta léta prostě vymyslela.  Je to ale prosté: každý se zkrátka porovnává jen se sebou samým. Vždycky, když dětem vysvětluju, proč třeba Lojzík může mít jedničku, i když nešplhá, říkám: Lojzík ale unese váhu svého těla, prostě se drží na té tyči, zkusil to a já mu stopnu, jak dlouho, a ve finále je nakonec úplně šumák, jak dlouho tam bude viset, než se pustí, šel do toho a dal to! Posiluje ve stejné poloze jako ten, kdo šplhá. A příští hodinu chce Lojzík na tyč znovu a vydrží o 5 vteřin déle a pak třeba i přehmátne a třeba vyšplhá, ale třeba ne, dám tedy ze šplhu N – prostě nešplhá, ale za posilovací cvičení 1, protože se zlepšuje. A známku tedy mám a můžu mu ji dát i na vysvědčení, s tímto podkladem, že ano…

V tělesné, výtvarné nebo hudební výchově by neměla být prioritou specializace a výkonnost.  Jiné je to v dobrovolných kroužcích, ve sportovních oddílech – tam výkon a soutěžení patří a je to dobře a je to volba. Školní docházka je naopak povinná a „výchovy“ nejsou výběrovými předměty. Chodí na ně všechny děti a měly by tam objevit to, co je motivuje, co je baví nebo začne bavit, protože si to mohly vyzkoušet.

Třeba právě u mě v tělocviku.  Pro malého dyspraktika je každá koordinační činnost něco nepředstavitelně těžkého, chytit míč – nadlidský úkol. Ale protože jsme mu pohyb neznechutili nějakými pětkami, ale naopak ho trpělivě chválili a pomalu – jinak než zbytek klučičí skupiny –  ho posouvali, nenechal se z tělocviku uvolnit  – na což by mu každý lékař dal razítko – a teď už dribluje, odbíjí míč, sice jen vrchem, ale třeba to půjde i jinak. Je pro něj těžké se zorientovat ve hře, ale herní činnosti jednotlivce zvládne. Když hrajeme basket, zeptá se, jestli si může v rohu tělocvičny sám driblovat. Běhat zmateně mezi ostatními hráči a kromě svých pohybů a míče ještě uhlídat čáry na hřišti a stranu, kam se útočí, je pro něj moc velká zátěž, což si on taky tak zhodnotí, a dělá tedy to, v čem se chce a může zdokonalit. Nebo si nosí píšťalku a 10, 20 minut hry už velmi zdatně zvládne pískat. Pravidla se učí tak, že běhá se mnou, a já mu říkám, proč jsem pískla, na co musí dát pozor, začínali jsme tím, že poznal a pískl gól, aut, koš, teď už se při florbale sám ptá: „Teď jste pískla sekání?“

Některé děti kladinu, hrazdu nebo basketbalový míč jinde než ve škole nepotkají. Tohle je to, co jim škola má umožnit. A ukázat jim, jak se hýbat zdravě a bezpečně, v týmu i samostatně, jak při tom správně dýchat a jak v tom objevit nějaké potěšení. Říká se tomu zdravotně orientovaná zdatnost. Naopak to není o tom, aby ze všech dětí, které projdou výukou TV na ZŠ, byli vynikající vícebojaři nebo gymnastky. Tak proč se to tak často hrotí, třeba známkami?

Záleží hodně i na tom, kdo tělocvik učí. Odpusťte vy, vrcholoví, vy bývalí fotbalisté a gymnastky, ale čím dál tím víc si myslím, že výkon a závod a být „nej“ do výchov ve škole nepatří.

A přesto to neznamená, že se ve škole nemohou rozvíjet i budoucí sportovci. Učila jsem i vicemistra Evropy ve sprintu. Naučila jsem ho driblovat, koordinaci měl příšernou, dvojtakt nikdy nepochopil a nedal, i když vůli měl. A pak jsme mu jezdili fandit na sprinty.

Mí školáci mají tělocvik rádi. A já pořád ještě taky. Nevím jak dlouho, už trochu vyhořívám a navíc mě z něj pořád něco bolí. A bolí mě i ty věčné diskuse o smyslu tělesné výchovy a o hodnocení.

Ale nic, přes to vše stále učím, a ještě s elánem, a dokud budou existovat známky, tak tedy známkuji, ale po svém. A klidně si to obhájím.

Šárka Eisová vystudovala český jazyk a literaturu a tělesnou výchovu na pedagogické fakultě v Hradci Králové. Učí již dvacet let, aktuálně na základní škole s rozšířenou výukou cizích jazyků v Kladně.

52

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
31 Comment threads
21 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
39 Comment authors
BáraPepaAlenaL.V.Jan Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
Pavel
Host
Pavel

S touto paní učitelkou naprosto souhlasím. Takový přístup jsem zažil už před více než padesáti lety ve škole v Hrušovanech n/jev. Bohužel v současné době vnučka ve stejném případě dostala za 5. Za měřenou čtvrtku 4. Hudební sluch ji také neinfikoval a tak na konci roku učitelka sečte známky ze zpěvu a ze znalostí o hudbě, průměr rovná se výsledná známka, totéž TV.
Zkrátka žák nasbírá v průběhu roku x známek a na konci je z toho nějaký průměr. Kdyby na konci roku znal za jedna, Známky ze začátku to spolehlivě pokazí.

Klára
Host
Klára

Přesně tak – já také, před 35 lety v Ostravě. Hodnocení tělocviku, to tenkrát nikdo neřešil. Šlo o to, abychom si prostě ty věci zkusili.

Lada
Host
Lada

Já jsem od 4. třídy měla z TV za 2, naši nesportovali, takže jsem nesplňovala normy. Jízda na kole (které jsem využívala celý život) se jaksi nepočítala. A na gymplu jsem vedla hodiny tělocviku místo učitelky, ke které jsem si zašla před hodinou pro kazeťák, ona zůstala v kabinetě a já odcvičila hodinu aerobiku několikrát za pololetí. Výsledek? Na vysvědčení za 3.
Naštěstí od druhého ročníku jsme měli někoho jiného, kdo nás motivoval k výkonům (nebo aspoň to zkusit) a známka byla někde jinde. Aerobic se nekonal, jedině po vyučování. I to se stává.

Verča
Host
Verča

Velice hezké čtení!! Více takových učitelek!!!
Vím jak má dcera ,tanečnice od malička trpěla na střední pedagogické,že nesplnila limit v hodu gaánátem měla tam za 5,ale gymnastiku měla nejlepší z ročníku, můj manžel s ní na poli trénoval :-D, naštěstí paní učitelka byla taky rozumná a dcera ,,prošla“ do dalšího ročníku :-D protože na mateřince musíte splňovat limity…. což absolutně nechápu.

Mirča
Host
Mirča

Souhlasím, hezké čtení! Takovou učitelku na základce bych si přála. My museli splňovat kritéria a podle toho byli všichni hodnoceni. Sport na náčiní mi moc nešel, raději míčové hry. Šplh na provaz za 5, ale šplh na tyči za 1, což byl šok pro celou třídu, učitelku i pro mne… Poprvé jsem se stěží udržela, doma pak na tyčích od klepadel zkoušela viset a přikládat nohy na tyč. Pak přišlo zkoušení a já se „přisála“ k tyči a pomalými krouživými pohyby vzhůru jsem vyšplhala až úplně nahoru. Dodnes pamatuji,jak se na mne učitelka ani nedívala, nevěřila, že to zvládnu… Horší… Číst vice »

Mirka
Host
Mirka

Paní učitelko, děkuji Vám za Váš přístup. Já jsem si vyzkoušela jak velké množství pětek na základce (Moc motivující to teda nebylo, spíš to byl velký zbytečný stres), tak osvíceného tělocvikáře na střední. Neznamená to, že jsme se na střední flákali, bylo to spíš naopak. Jeho přístup byl ale velmi lidský, stejně jako Vy oceňoval upřímnou snahu. „Každý jsme tu pro něco jiného, někdo hezky zpívá, někdo hezky maluje…“ říkával. Pane učiteli, ráda na Vás vzpomínám, odpočívejte v pokoji!

Hana
Host
Hana

Děkuji všem učitelkám, které nedělí děti na „schopné “ a „ty k ničemu“, je to postoj, který výrazně chybí v dnešních školách.

Hanka
Host
Hanka

On chyběl vždycky, jen ted se obcas najde nekdo osviceny kdo si sve osviceni nebojí obhájit. Krom tehle skvělé pani ucitelky co pouziva namisto teoretickych tabulek svuj rozum jsem cetla o panu uciteli anglictiny, loni vyhrál zlateho Ámose. Jehly v kupkach sena…

Radka
Host
Radka

Naprosto s vámi souhlasím.Motivace je strašně důležitá.Za sebe,do osmé třídy jsem nebyla schopná vyšplhat na tyč ani cvičit na hrazde. Jednoho dne jsme měli supla a ten učitel přinesl na šplhání kridu na ruce,od té doby jsem díky ní v obou disciplínách patřila mezi nejlepší ve třídě.

Jana Klopfštocková
Host
Jana Klopfštocková

Vydržte, zkuste nevyhořet, byla by to velikánská škoda. Podle mě to děláte tak, že to líp nejde :)))).

Tukan
Host
Tukan

Šárko ode mne máte 1*!!!

Jitka
Host
Jitka

Tohle je super přístup, jen škoda, že ojedinělý. Většina tělocvikářů těm méně pohybově nadaným dětem dokáže sport znechutit na celý život. Já sice měla z TV jedničku, aby se mi „nekazilo vysvědčení“, ale kritické či ironické poznámky učitelek k mým nemotorným výkonům přispěly k tomu, že pohyb je dodnes mým velkým nepřítelem. Držím palce, ať vám elán vydrží co nejdéle a najde se více učitelů s podobným přístupem.

Káča
Host
Káča

Zrovna nedávno se mi dostalo synovo vysvědčení z 1. třídy (r. 1998). Měl jednu dvojku z tělocviku. Dnes je z něj sportovec tělem i duší. Jen netuším, co na tom nebohém prvňáčkovi paní učitelce vadilo. Možná neuměl kontromelec. Paní učitelka má pravdu, je úplně jedno jestli umí šplhat, zkusil to a to je výhra.

Spekoun
Host
Spekoun

To je ale krava!!! Ahoj byl spekoun kteryho celej zivot na skolach sikanovali a vite proc? Protoze misto toho aby me nekdo vzal za ruku a ukazal me ze nato mam mavnul rukou a rek je to dobry. Vypestoval sem si diky tomu system vyhejbani a vymluv kterym sem sam uveril. Potom sem narazil na tvrdyho ale INTELIGENTNIHO UCITELE kterej me kop do zadku vzal mi ruce a manualne jako debilovy ukazal co mam delat. SVETE DIV SE ja sem VYSPLHAL BEHEM PAR MINUT AZ NAHORU!!! Neumite si predstavit jak se me zvedlo sebevedomi. Dodnes na pana ucitele spominam v… Číst vice »

Lenka
Host
Lenka

Škoda, ze to samy neudelala učitelka ČJ.

Lukáš
Host
Lukáš

To máte pravdu.

Karel
Host
Karel

No, asi to byla ta osvícená, a dostával i vyznamenáníá za český jazyk neboť byl snaživý.

Jirka_1
Host
Jirka_1

Když jsme tak u toho, tak to samy není české sousloví, správně je totéž. Ale jinak máte pravdu, psaný projev špekouna je děs… :-)

Jitka Polanská
Editor

Pane Spekoune, existujete? Váš příspěvek mě rozesmál, připadá mi to jako sofistikovaný literární útvar. Asi vím, kam míříte. Jen bych ráda dodala, že paní učitelka nemluví o dětech, které se tělocviku vyhýbají a nezlepšují se. Naopak, nevyhýbají se a zlepšují se. Díky jejímu přístupu. Možná někomu vyhovuje kopání do zadku, které si pochvalujete, ale mně třeba ne a myslím, že nejsem sama. Hezký den:-)

Lobogo
Host
Lobogo

nebojte existuje, já to vidím stejně…nedovedl jsem vyšplhat a učitel mě dal k tyčce a dokud jsem nevylezl nahoru tak nic, žádný volejbal, basket nic, stát jak cyp u tyčky…za dvě hodiny jsem byl nahoře…podle mě jsou určité chvíle, kdy je třeba prostě přitlačit…ne kvůli šplhu, ale pro výchovu

Jitka Polanská
Editor

Zdravím na Moravu, vyrůstala jsem ve Slezsku:-). S tím, co říkáte, se asi obecně dá souhlasit, i když tlakem se sice něčeho dosáhnout dá a je to asi lepší než úplný nezájem, ale jsou i lepší cesty, jak to udělat, aby dítě vyrostlo ve spokojeného a schopného jedince. Nemáme přímé srovnání, a tak můžeme pořád tvrdit to i ono, podle toho, čemu dáváme přednost. Moderní psychologie ale dokázala, že děti se daleko líp rozvíjejí, když je nikdo neponižuje. Hodně lidí dělá chybný závěr v tom, že se rozhlédne kolem a řekne si „dnešní děti jsou bez vůle a nešikovné, to… Číst vice »

Karel
Host
Karel

Naprostej souhlas, člověka, i toho malého již od začátku učíme, že všechno se dá obejít. Nemusím nic umět, ale dobrou známku dostanu. O tempora o morés.

milan
Host
milan

Dobrý den, popravdě já zase nechápu to, proč najednou máme desítky dis dětí a na vše se hledá výmluva. To chcete říci že jsme za 20 let zdegenerovali? Za nás byly tabulky a prostě podle toho se známkovalo. Rovné podmínky jako v životě. Nikdo nepropadal, nikdo neměl skoro 3 ku. Samozřejmě když se někdo snažil ale neměl na to tak to byl jenom tělák tak měl třeba 3 ku a co? To když se budu snažit učit matiku ale pokaždé udělám chybu tak dostanu za 1? Protože se snažím ale nejde mi to? A to bude zase argumentace jak je… Číst vice »

Mirča
Host
Mirča

Já právě od 6.třídy mívala 3 za tělák, protože jsem nesplňovala limity. Ale nevyhýbala jsem se cvičení, jen prostě nezvládala nářadí jako např. skok přes kozu, kdy mne učitelka nutila a nutila skočit před celou třídou. Tak jsem skočila a skončily jsme obě i s kozou na zemi :-). Bála jsem se některého nářadí, ale nikdy jsem se z toho neomlouvala, nevynechávala tělocvik. Naštěstí mi aspoň kvůli průměru dali ke konci dvojku. Brala jsem jinak tu trojku jako fakt, že to prostě neumím. Na střední jsem pak viděla holky (no jen dvě), které na základce necvičily a tady se vždy… Číst vice »

Jirka_1
Host
Jirka_1

Protože se současná plodná generace rozhodla se plození dětí odložit a užívat si, děti odkládá na později. Tím se dostávají do pozic tělesně pomalu degenerující populace, která se najednou snaží rodit děti. A aby je to nebolelo, píchají se epidurály, případně vyvolávací injekce (způsobující téměř stoprocentně hyperaktivitu) atd. A pak se divíme, co se nám narodilo… Za nás měli téměř všichni všechny děti do třicítky, neb se vědělo, že optimální doba pro rodičku byla mezi 21. a 28. rokem věku. Přechod z bolševického režimu na tzv. demokracii se mladí přeložili na sousloví užívat si, dokud to jde, povinnosti až potom.… Číst vice »

Bára
Host
Bára

Nemyslím si, že je to až tak věkem rodičů. Kdyby jsme to měli rozebírat dopodrobna existují extrémy na obou stranách. Mladá generace oplývající zbytečnou technikou nemá problém nacpat 2 letému dítěti na celý den tablet, protože se nechce dítětem zaobírat, když má „důležitější“ věci na práci a starší generace, která dělá totéž, ale jen pro to, že na dítě nemá již tolik energie. V obou těch skupinách existují výjimky. Znám 30-ti leté matky, které jsou totálně neschopné a znám i 18-ti leté matky, které se postarají doma o vše od A do Z. Teď k té demokracii a jejímu vlivu… Číst vice »

Peťa
Host
Peťa

Tak mě napadá,TV je předmět jako každý jiný,ač paní učitelka píše jinak. Proč by měl třeba v matematice trpět žák,který to prostě nedává? Podle mě je to jen a jen na učiteli,jeho přístupu a schopnosti ,,zatáhnout,, do děje. Přesně,jako to dělá paní učitelka. Nerozlišoval bych,jde-li o výběrový předmět nebo ne. Jinak skvěle a více takových ,,osvícených,, učitelů.

Karel
Host
Karel

Nelžete si. Dnešní doba není o tom, kdo koho kam zatáhne. Dnešní doba je o výkonu a pokud ho nebude kdokoliv mít, dočká se velkikých zklamání,. jedno jestli jako žák, studen, zaměstnanec. Dítě nebude umět násobilku ani vyjmenovaná slova, ale když ono je tak snaživé. My tomu říkali snaživý blbec. No, takhle se dělá kvalifikace na poslance. Nic neumí, ale je snaživý.

Gabriela
Host
Gabriela

Konečně rozumné slovo.

Karel
Host
Karel

Které, slovo Boží je také rozumné? Mě připadá, že většina příspěvků je lidí, kteří ve škole zklamali a nedokázali se s tím vyrovnat a chtěli by ať už dříve nebo nyní oproti jiným nějaké úlevy. Ale, proboha, proč? Nastavme hranici, nedoskočíš, nevylezeš, nesplnil, tak je to i v životě. Proto je tolik zadlužených.Nevyrovnají se s tím, že neumí hospodařit a vrší jednu půjčku za druhou, když to praskne, tak se diví, že mají dluhy. Je třeba dávat si cíle, a výsledek je ano nebo ne. Nic jiného přeci nerozhoduje. Dostal jste zaměstnání – ano ne, když ho nemáte – přeci… Číst vice »

Bára
Host
Bára

Musím s Vámi souhlasit ač jsem z mladší generace(25). Může za to asi i výchova mého otce a já jsem mu teď zpětně za to hodně vděčná. Kladl důraz na školu, ne přehnaný, ale chtěl, aby nám ta škola něco dala. Kladl důraz na pečlivost, což se mi vyplatilo do budoucna v práci. Za nás se tělocvik hodnotil a byla jsem za to ráda, protože nic neudělalo větší radost mě i otci než dobrá a poctivě odmakaná známka a bylo jedno z čeho je. Teď k té práci, je to i přístupem dnešních mladých. Když jsem se konečně ve svých… Číst vice »

Karel
Host
Karel

Bohužel se v této době stalo normou mít samé jedničky. Nechápu, co je špatného na tom, když neumím lézt, tak dostanu 4;5. Neumím kreslit, dostanu 4. Jde přeci o hodnocení. Tady se srovnává hodnocení a skutečně dosažené dovednosti. Má 10 letá vnučka mi říkala, jak je naštvaná, že některé děti s asistenty mají jedničku, přitom nic neumí a ona má dvojku pro dvě chyby. Nejde přeci o to chodit do školy pro jedničky. Ty pak nemají význam a neodpovídají skutečnosti. Na základě 1 z tělocviku ho vezmete jako záchranáře a ejhle, on ani neumí plavat, ale má k tomu hezký… Číst vice »

Karel
Host
Karel

Nehodnoťme tedy děti ve škole, nemá to žádnou vypovídací hodnotu. Ať si na konci roku dojdou pro samé jedničky a je hotovo. Zde ty rozněžnělé ženy hodnotí známkování a ne výkon. Oni se vás v práci taky zastávají? Proto potom mají dnešní děti to obrovské sebevědomí, že všechno vědí a znají – mají přeci jedničky ze všeho.

Klára
Host
Klára

Říkáte „nehodnoťme“ a vzápětí „ohodnoťme všechny jednotnou známkou“. To je trochu protimluv, nemyslíte? Jinak souhlasím s návrhem nehodnotit – předměty nazvané jako „výchovy“ rozhodně. A u těch ostatních bych se bez toho taky obešla :-D Není falešná jednička – není falešné sebevědomí. Je hezké, jak jste si sám vědom ošemetnosti stávajícího systému hodnocení.

Jirka_1
Host
Jirka_1

Jsem ročník 1962 a nějak si nevzpomínám, že by se dávaly v tělocviku pětky. Nebo jsem to díky tomu, že jsem s tělocvikem problémy neměl (i když ohledně šplhu jsem na tom nebyl dobře, protože jsem neměl kde trénovat, ale časem jsem na to přišel), u jiných neregistroval. Přitom je to volovina, každý se narodíme s určitými dispozicemi, ke kterým zrovna fyzické dovednosti patřit nemusím, podívejte se na našeho prezidenta, že… :-) Učitelka má rozum. Obecně známkování nepovažuji za optimální hodnocení žáka, do pětistupňové škály se nedají optimálně srovnat hodnocení všech ve třídě. Když už konečně přijdeme na to, že… Číst vice »

Michal
Host
Michal

Já jsem zažil jen samé blbé tělocvikáře, kteří ve mně lásku k pohybu nevypěstovali, naopak mi jej znechutili. Dnes je mi 38 a na všechny tělocvikáře mám názor jako na ty mé. Jsem strašně rád, že jsem dnes zjistil, že se pletu a všichni takoví nejsou, jak je vidět na této paní učitelce. Také je na rozhovoru vidět, jaký je rozdíl mezi povoláním a posláním. Učitelů s posláním jsem za svůj žákovský život také moc nezažil. Myslím, že mám odstup i věk na to, abych to dokázal posoudit. Paní učitelko, přeji Vám mnoho duševních i fyzických sil a také vytrvalosti… Číst vice »

Šárka Eisová
Host
Šárka Eisová

Děkuji Vám, z mých žáků a studentů vyrostli spokojení lidé, myslím a doufám, uplatňují se v životě, maji děti a vychovávají je, vracejí se za mnou i po letecch a to je opravdu ta zlatá učitelská…

Jirka
Host
Jirka

V mé době probíhal tělocvik způsobem který by dnes byl tolerovaný maximálně v Cizinecké legii ale byla to fakt jiná doba takže dva tři kluci co byly velmi pozadu učitel ponechal k volnému posměchu jak kluků tak holek což byla taky velmi účiná motivace, podotknu že je neomezovala žádná tělesná vada jen vlastní lenost. Jeden z těch kluků můj kamarád by dnes v padesáti vpohodě udolal kdejakého dvacetiletého. Kondice je postupně na ústupu, za mne bylo běžné že učeň unesl 50 kilový pytel ale naším dědům jsme se tak tak mohly rovnat ti byly z generace která měla standard uplně… Číst vice »

Jitka Polanská
Editor

Díky. je to tak, jiná doba má jiné cesty. Inovativní směry pedagogiky, tzv. měkké, o kterých si mnzéí lidé myslí, že vychovávají změkčilé děti, usilují o pravý opak. Mají ve svém středu snahu mimo jiné o to, aby děti vylezly z lavic ven do přírody, získaly znovu zručnost a schopnost se pohybovat v přírodě a fyzickou zdatnost. Do hlavního proudu vzdělávání to ještě nedorazilo, ale okrajově tahle trend sílí. Jsou to tzv. lesní školky a přírodní pedagogika. Máme i osmileté přírodní gymnázium organizované podobně jako skaut. Tyhle směry už v pedagogice existovaly dávno, na začátku 20.století, ale teď nacházejí své… Číst vice »

Jiří Tesař Ing
Host
Jiří Tesař Ing

Syn zažil učitele tělocviku co ho chtěl nechat propadnout z tělocviku.
Syn byl v té době s akordeonovým kvartetem ve své věkové kategorii první v republice.
Učitel byl můj spolužák ze základky.
A tak jej dodnes nezdravím.

Kateřina Riedlová
Host
Kateřina Riedlová

Paní učitelka je rozumná. Od 4. do 7. třídy jsem měla z tělocviku dvojku, protože soudružka učitelka byla bývalá gymnastka, zatížená na uměleckou gymnastiku a já jsem byla dlouhá a neohebná. Dvojku mi dávala jenom proto, že jsem měla jinak samé jedničky. Ostatní žáci až na výjimky měli z tělocviku trojky i čtyřky. V 8. třídě jsme dostali učitele, který preferoval míčové hry, šplh, skok přes kozu, koně a šédskou bednu. To jsem ovládala a měla tak na vysvědčení jedničky odshora až dolů. Totéž bylo s hudební výchovou. S tím jsem probémy neměla, ale někteří žáci byli trestáni špatnou známkou… Číst vice »

František
Host
František

Učitelé tělesné, výtvarné a pracovní výchovy mi nikdy vysvědčení nezkazili, třebaže tyhle předměty byly pro mě nesmírným trápením a utrpením. Je přece nesmyslem, aby žák, který má jinak samé jedničky (ale to jsem později neměl, bývaly tam na devítiletce i dvojky) měl na vysvědčení z těchto předmětů čtyřku.

Nyna
Host
Nyna

Hezky napsáno, dávat někomu trojku za to, že neskoci určitou dálku do pisku, je na hlavu, děcka by se k pohybu měly motivovat, ne že je ještě bude deptat, že se nevlezou do tabulky a bude jim to zbytečne kazit vysvědčení

Takymatka
Host
Takymatka

Paní učitelka má skvělý přístup! :-)

Jarka
Host
Jarka

Moc hezky napsané a super přístup, ne každý může umět všechno a být sportovně nadaný. A dobrý učitel si své známkování vždy obhájí. Ve škole by se mělo hledat co jde, a když něco nejde, tak hledat možnost, aby to aspoň trochu šlo. A to Vy děláte. Přeji hodně zdaru a pevné nervy.

Jana
Host
Jana

„Některé děti kladinu, hrazdu nebo basketbalový míč jinde než ve škole nepotkají.“
A bohužel jsou také, které je nepotkají ani ve škole.:( Dcera už dva roky na TV hraje vybiku. NIKDY kromě vycházky do parku nedělali nic jiného. Co se divit když mají na TV 75letou učitelku. Přála bych si pro naše školství víc pedagogů jako je paní v článku, přála bych si lepší vybavení škol i v malých městech jako je to naše. Přála bych si prostě lepší školství.

školní lempl
Host
školní lempl

Doufám, že učitelka neučí i matematiku. Takže v počtech by zřejmě taky stačilo projevit snahu a když výsledek příkladu trefíte na osmdesát procent, je to jasně za jedna!

Jan
Host
Jan

Souhlasím s malou výhradou… Dítě, které ukáže upřímnou snahu si nezaslouží za pět. Ale jedničku bych nedával. Může dojít k tomu, že ve skutečném životě i když nepodá výsledek, bude očekávat plné ohodnocení – jinými slovy i když nebudu pracovat, k získání platu stačí přijít do práce… A naopak děti, které výkon podají a dostanou stejnou známku, mohou získat negativní podnět – i když budu podávat 100% výkon, ostatní ohodnocení dostanou stejné, tudíž proč se snažit. Jinak se skláním nad dnešními pedagogy za jejich pevné nervy a schopnost přežít s platem. Učitelé jsou jedním z hlavních pilířů pro společnost a… Číst vice »

L.V.
Host
L.V.

Úžasná paní učitelka ! Jen kdyby takových bylo více …

Alena
Host
Alena

Díky Bohu za takové učitele, kteří pochopili, že je důležitější vzbudit v dítěti zájem o pohyb a sport než dosahování výkonů a vyplňování kolonek v tabulkách.

Pepa
Host
Pepa

Super přístup, který plně podporuji. Cílem TV by mělo být zlepšit vztah dětí k pohybu, nikoliv jim ho znechutit.

Kateřina Riedlová
Host
Kateřina Riedlová

Promiňte, ale nechápu, proč někteří z vás dávají mínusy těm, kteří s paní učitelkou souhlasí. Proč chtějí špatnou známkou trestat dítě, které se výborně učí, ale nemá tělesné dispozice na sport. Tady je opravdu namístě hodnotit snahu. A kdyby chtěl někdo namítat, že by to pak mohlo platit i pro ostatní učební předměty, tak je vedle.
Pro život není důležité, jestli dokáži udělat kotrmelec, ale jestli to mám srovnané v hlavě. Samozřejmě „kalokagathia“ – jednota těla a ducha – je dokonalý ideál, ale není každému dispozičně dáno.