Poradna: Dítě se do školy bojí chodit, ráno je nervózní a zvrací. Myslím si, že jde o šikanu, ale vedení školy něco takového popírá.

Také může mít dítě strach ze špatných známek. To se dětem přehnaně náročných nebo ambiciózních rodičů stává. Takže by se rodiče měli nejdřív zamyslet nad tím, jestli za „špatné“ známky dítě často nekárají, nebo dokonce netrestají. Pokud je ale strach vyvolaný šikanou, a škola její existenci popírá, jde o mimořádně závažný problém. Šikanu v žádném případě nepodceňujte a vyhledejte pomoc odborníka. Pokud bude mít ředitel i nadále tendenci věc bagatelizovat, nebo nebude chtít situaci ihned řešit, obraťte se na školní

Diskusní fórum na webu je pro mě dobrá zpětná vazba

Také pochybujete o tom, že by bylo rozumné zavést na vašem školním webu prostor k otevřené diskusi o škole, kam by mohli bez omezení přispívat učitelé, žáci i jejich rodiče? Bojíte se vulgarity, agresivity a starostí, jak udržet takovou debatu v rozumných mezích? Zkušenosti škol, které se přihlásily k 13. kritériu „Poskytujeme na stránkách škol prostor pro otevřenou diskusi“ ale ukazují, že se tyto obavy nepotvrzují a zisky jsou vyšší než náklady.

Jak otázky pomáhají rozvíjet myšlení a učení

Ukázka z knihy Roberta Fishera Učíme děti myslet a učit se, Portále 1997. Kapitola 2. Kladení otázek Dítě poznává, jakou moc má kladení otázek, nejprve doma. Jedna výzkumná studie zjistila (Tizard a Huges, 1984), že čtyřleté děti hovořily se svými matkami průměrně 27x za hodinu, přičemž se s nimi v každém rozhovoru vystřídaly v průměru 16x. Polovinu z těchto rozhovorů zahájily děti; ty pokládaly za hodinu průměrně asi 26 otázek. V množství, častosti a obsahu rozhovorů byly pozorovány jen nepatrné

Proč by to učitelé nemohli říct rodičům rovnou?

Vybrali jsme pro vás starší článek z Učitelských listů, který přináší průzkum realizovaný mezi učiteli v roce 2006. Jeho tématem bylo – Co by vám (rodičům) učitelé rádi řekli, kdyby mohli. Jsme přesvědčeni, že známka Rodiče vítáni problémům, které článek pojmenovává, se snaží napomoci právě nalézáním efektivnějších cest k vzájemné komunikaci mezi učiteli a rodiči.

Poradna: Paní družinářka si přivydělává jako pojišťovací agent a posílá nám nabídky po dětech. Považuji to za nevhodné. Jak mohu argumentovat?

Dotaz: Moje dítě přineslo domů v sešítku, kde si s paní družinářkou vyměňujeme různé vzkazy (např. kdo a kdy vyzvedne dítě) reklamní letáček na pojištění, kterým si paní družinářka přivydělává. Děti si ho dokonce samy vystřihovaly a lepily do sešítku… Doma jsme toto sdělení měli jako všechny ostatní podepsat. Domnívám se, že se jedná o osobní mimoškolní komerční aktivitu paní družinářky a že taková věc do školy nepatří. Paní družinářku jsem kontaktovala a snažila se jí vysvětlit, že její jednání

Zkušenosti s mateřskou a základní školou v USA – zdroj inspirace?

Americký systém má svá pozitiva i negativa. Přejímat bezhlavě všechny jeho prvky by nepochybně bylo nezodpovědné a i zdánlivě funkční věci by, vytrženy z původního prostředí, nemusely přinášet kýžené výsledky. Zamyslet se nad některými tématy ale nemusí být na škodu a inspirace dobrou praxí ze zahraničí může být leckdy cennější, než všechny státní reformy.

Poradna: Proč se mají děti samy hodnotit? K čemu to je? A proč se mají zúčastňovat pohovorů o prospěchu?

Sebehodnocení jako součást vyučování učí děti kriticky posuzovat vlastní schopnossti a odhadnout, co zvládnou a co je momentálně nad jejich možnosti. A přítomnost dětí na konzultacích spolu s rodičem a učitelem se většině škol osvědčila, protože se tímhle způsobem předchází zkreslování informací na cestě mězi školou a rodinou, dítě se stává součástí dialogu o svých schopnostech a budoucnosti. Navíc mu to umožňuje vidět sama sebe jinýma očima, pohledem třetí osoby.