Jak si dáváme nepříjemnou zpětnou vazbu my ze svobodné školy a vůbec – jak u nás rozhodujeme? Sociokraticky!

Alternativní školy nežijí na obláčku, zažívají se vším všudy to, co je vlastní celému lidstvu: konflikty, neshody, nedodržení pravidel. Zajímalo nás, jak se s tím vypořádávají v takzvané svobodné škole. Pro tento druh škol je totiž charakteristické, že nastavování pravidel soužití i řešení problémů řeší demokraticky a podílí se na tom všichni členové komunity, děti i dospělí. Poprosili jsme Valču Dobešovou (15), Mikyho Dobeše (15), Matěje Růžka (13) a učitele Jakuba Václavoviče (24) z kladenské základní školy Donum Felix, která je

Nevíte nic o youtuberech? Nemáte-li doma teenagera, nevadí. V opačném případě si raději doplňte znalosti

Chodíte na Youtube přehrát si sem tam nějakou písničku a zcela vám uniká, že tam existuje svět novobodobých celebrit, kluků a holek (a jiných bytostí) zdánlivě odvedle, kteří vysílají do éteru, co je napadne? Pokud nemáte děti, které tato videa hltají, můžete je ignorovat dál. Jinak je ale lepší nechat se trochu zasvětit. Nejlépe od vlastního dítěte. Tady je pomůcka, než s tím začnete. Vymýšlet zábavu pro teenagery dospělým nikdy moc nešlo. A tak se toho chopili sami teenageři. Umí to,

Není pravda, že děti s postižením jsou v běžné škole nutně nešťastné, říká pedagožka, která se zabývá inkluzí

Které děti s postižením se mohou úspěšně vzdělávat a integrovat v běžné škole, a které již ne? To je jádro debaty o inkluzi neboli společném vzdělávání.  A jaké možnosti nabízejí těmto dětem školy speciální? „Speciální škola neznamená automaticky škola dobře vybavená pro podporu žáků s různými druhy postižení,“ říká Lenka Felcmanová, která vyučuje speciální pedagogiku na pražské pedagogické fakultě a je místopředsedkyní České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.  Jak to je u nás s dostupností speciálních škol a s jejich zaměřením? Existují speciální školy

Jak vidím naši budoucnost? Velmi optimisticky. Vždyť moje malá pravnučka je chytřejší než já, říká Milan Hejný

Povzdech „ach, ta dnešní mládež“ je snad starý jako lidstvo samo. Profesor Milan Hejný ho nikdy nevyřkl a ani se k tomu nechystá. „Máme se na co těšit, jen nesmíme být netrpěliví,“ říká na adresu světa, až ho vezmou do rukou naše děti, vnoučata, pravnoučata… Příjemná dávka optimismu na sobotu. Nejvyšší metou výchovy by měla být autonomie dítěte, říká Milan Hejný. „Dejme jim důvěru, že jsou dobré, protože ony jsou.“ Odkud čerpá svůj optimismus? Tak třeba od své pravnučky. „Ona

Studenti neznají Česko, a tak jsme zorganizovali víkendové puťáky. Bereme i sígry, říká učitelka

„Některé děti z naší školy cestují jen o prázdninách a to většinou k moři. Buď mají rodiče tak zaměstnané, že je nevidí ani o víkendech, nebo žijí v neúplných rodinách a výlety taky moc neprovozují. Jsem ráda, že jim můžu nabídnout alternativu k počítačům a nákupním centrům,“ říká Tereza Bočanová. Každý měsíc tak mohou studenti pražského Gymnázia Thomase Manna strávit jeden víkend poznáváním České republiky. Takzvané „puťáky s Bočis“ si pochvalují děti i hlavní duše projektu, učitelka biologie a zeměpisu Tereza Bočanová. Batohy na

Máme nového tatínka s úplně jinými představami o výchově. Co to udělá s rodinou?

Tenhle příběh zažilo dost českých rodin a zápletka téměř nebo úplně rozvrátila nejeden partnerský vztah. K mamince žijící se synem (nebo dcerou či více dětmi) se přistěhuje její nový muž. A ten by chtěl uplatňovat úplně jinou výchovu, ba ho přímo irituje, jak se to v domácnosti vede. Začnou hádky a přetahování o výchovný koncept. Miroslav Hudec, který s námi sdílí tento a další případy ze své terapeutické praxe, se zaměřuje na vztahy rodičů a dětí, problémy výchovy a příčiny poruch chování u

Skromné sny učitele ze školy odvedle aneb co by mi pomohlo, abych mohl učit, jak bych chtěl

Tomáš Pinkr učí přírodopis, chemii a matematiku na základní škole Eden v pražských Vršovicích. Možná se to nezdá, ale učit na druhém stupni je celá věda. Didaktická věda: jak správně jednat s pubertálními žáky a jak organizovat výuku, aby se žáci něco naučili a třeba i bez prskání? Mnoho učitelů prostě zatne zuby a učí, jak umí a jak v dané situaci mohou. I když se v daných mantinelech necítí komfortně, nemohou je začít sami zničehonic měnit, to je nad síly smrtelníka. Mohou maximálně

V Indii jde s dítětem k psychologovi celá rodina včetně strýce, popisují Češky stáž v Kalkatě

Dominika Drahovzalová a Julie Medová hledaly před třemi lety, ještě jako studentky psychologie na pedagogické fakultě v Praze, odbornou stáž, a přitom toužily jet do Indie. A napadlo je to spojit. Co nejdřív mohlo vypadat jako bizarní plán, se ukázalo jako zásadní osobní i profesionální zkušenost. „Když jsme tam přijely, všechno ve mně volalo co to sakra je, proč to dělají takhle, to je přece blbost!“ říká Dominika. „Ale postupně se můj postoj změnil. Funguje to tam úplně jinak, a přesto

S dyslexií, dysgrafií nebo dyskalkulií na gymnázium? Klidně. A ještě si tam zřídili „dys“ klub

Dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, ADHD a další poruchy učení jsou strašákem moderní doby. Dětem komplikují cestu ke kvalitnímu vzdělání a učitelům přinášejí práci navíc. Na jednom pražském gymnáziu ale ukazují, že kde je vůle, tam je cesta. Poruchy učení tu vnímají jako výzvu, ne jako problém. Je středa, 7:30 ráno. Parta terciánů a kvartánů v příjemné světlé třídě Gymnázia EVOLUTION v Sázavské ulici staví lavice do půlkruhu. Je jich dvanáct, kluci i holky. Za chvíli tady začíná seminář – takzvaný Dys klub. Ve