Jaké budou letošní tábory? Bez výletů na hrady a zámky, ale oblíbené služby na škrábání brambor zůstanou

„Aspoň ty tábory aby byly,“ říkali si v uplynulých měsících jistě mnozí rodiče, frustrovaní z toho, že jim děti zůstaly doma a bylo potřeba jim zajistit veškerý servis, výukou a jídlem několikrát denně počínaje a zábavou konče. Teď už víme najisto, že tábory – neboli zotavovací akce pro děti – se letos v létě konat budou. Budou ale stejné jako dřív, nebo je doba koronavirová promění? Když děti nastupovaly před dvěma týdny zase do lavic, musely školy zavést spoustu různých opatření. Rozestupy mezi

V koronakrizi zabodovali ajťáci. Nerovné šance ve vzdělávání i díky nim už nejsou soukromý problém, ale veřejné téma

Už nejde tak snadno říkat, že problémy ve škole mají děti z rodin, které se dost nesnaží, a hotovo. Uzavření škol vedlo k tomu, že učitelé – a skrz příběhy v médiích i veřejnost – nahlédli  do domácností méně úspěšných žáků a udělali si jasnější obrázek, na čem učení vázne. Dobrá vůle by často byla, chybí ale potřebné vybavení i kapacita a schopnost rodičů dětem se školou pomáhat. Bylo evidentní, že je třeba něco udělat, aby se některé děti (a

Své šesťáky teď nazývám Robinsony. Na půl roku se stali mými kolegy, říká učitelka z Chomutova

Školní rok, který byl nejen pro české školy velmi neobvyklý, se chýlí ke konci. Děti z druhého stupně strávily ve škole od pololetního vysvědčení jen zhruba měsíc a půl. Každá škola a každý učitel přitom k výuce přistoupili po svém. Jak hodnotí uplynulou „dobu koronavirovou“ Markéta Moravcová, která učí češtinu a výtvarnou výchovu na ZŠ Chomutov, Zahradní 5265? Když se uzavřely školy, na co jste jako pedagogové u vás ve škole mysleli nejdřív? Když přišlo rozhodnutí o uzavření škol, věděli jsme, že

K čemu jim to bude? ptají se rodiče, když vidí, co se jejich děti učí. Proč to v mnohých školách stále vypadá jako před 30 lety?

Chodí teď za vámi děti častěji než dřív, protože potřebují pomoct s referátem nebo něco vysvětlit? Rodiče mají v době koronaviru unikátní šanci nahlédnout, co všechno se dnes děti ve školách učí. A mnozí jsou v šoku z toho, na jakých detailech i dnes školy často bazírují. Už dávno se mluví o tom, že je množství učiva třeba redukovat a soustředit se spíš na jeho hloubku. Zatím ale, jak se říká, skutek utek. Šestnáctiletý Kristián navštěvuje sextu jednoho gymnázia v Hradci Králové. Chová doma spoustu

Jak to chodí na mezinárodní škole ve Vietnamu: Děti si samy plánují, co se budou učit, nedostávají známky a mají dost času i na umění a sport

Miroslav Kůta žije s rodinou už dva roky ve Vietnamu. Přivedla ho tam pracovní nabídka, ale lákala ho i možnost, že si jeho děti vyzkouší vzdělávací systém jiné země. „Na českém školství mi nejvíc vadí, že se mění o tolik pomaleji než okolní svět. Na mezinárodní škole ve Vietnamu učitelé cíleně podporují a rozvíjejí silné stránky každého žáka, to mi přijde hodně důležité,“ říká otec jedenáctileté dcery a šestiletého syna. V prvním díle svého vyprávění o škole ve Vietnamu popsal Miroslav Kůta,

Téma svobody si řeším až teď. Kéž by moje dcery mohly jít za tím, co chtějí, rovnou, říká maminka

Osudy rodičů a dětí jsou propojené, třeba skrz (zatím) nenaplněné touhy. „Je mi čtyřicet šest a svou vnitřní svobodu teprve hledám, svobodu dělat, po čem toužím. Ráda bych, aby mé děti byly svobodnější dřív,“ říká Martina Kaděrová, maminka dvanáctileté Sofie (která si s námi taky povídala) a devítileté Amálky a spoluzakladatelka školy Edisona. Během sociální izolace a ve vztahu k distanční výuce nabylo tohle její přemýšlení na intenzitě. Když jsme spolu mluvily v březnu, hned po zavření škol, vypadalo to, že jste všichni

Mít hodně dětí začíná být v módě. Jak si žijí velké rodiny? Je třeba rozdat povinnosti a spravedlivě dělit pozornost

Jedno dítě, žádné dítě, říkají někdy lidé a mají tím na mysli, že teprve s více potomky „na krku“ poznáte, jak náročná umí výchova a rodinný život vůbec být. Jenže je to opravdu tak, že čím víc dětí, tím je to všechno složitější? Zeptali jsme se matek z velkých rodin, jak se jim daří nejen přežít, ale také si svoje děti užít.   Zatímco ještě před pár roky rodina znamenala mámu, tátu, dvě děti a psa, v posledních letech přibývá rodičů, kteří chtějí

Ve vietnamském Saigonu už se děti vrátily do škol: první dny se testovaly znalosti, ale neznámkuje se. Na různá omezení si školáci zvykli rychle

Miroslav Kůta žije s rodinou už dva roky ve Vietnamu. Přivedla ho tam pracovní nabídka, ale lákala ho i možnost, že si jeho jedenáctiletá dcera a pětiletý syn vyzkouší vzdělávací systém jiné země. I koronavirová doba ukázala, že to pro ně budou cenné zkušenosti. „Reakce školy na tuto situaci byla skvělá. Úkoly byly smysluplné a přiměřené, učitelé zůstali s dětmi v kontaktu a taky jim třeba doporučovali meditace,“ popisuje Miroslav Kůta. Co jsem mohl pozorovat, tak Vietnam reagoval na šíření koronaviru jako jedna

Školy znovu otevírají – je to radost, nebo spíš mrzení? A šlo to vůbec udělat lépe?

Většina rodičů i dětí už po dlouhých deseti týdnech doma vyhlíží pondělní znovuotevření škol. Čím víc se ale den D blíží, tím víc mrzení kolem něj je. Některým školám se podařilo vše vymyslet tak, že budou moci navázat tam, kde v březnu přestaly, kdežto jinde se děti neshledají ani se svými spolužáky, ani s učitelkou. Nutno říct, že to od většiny škol není schválnost a že lépe to leckde opravdu vymyslet nešlo. Karolína žije v Berouně a má dvě dcery