S těžko vzdělavatelnými dětmi nikdo nepracoval, jak by měl, jinak by neselhávaly, říká zastánkyně svobody v učení

„Stát nemá mít monopol na vzdělávání,“ říká Michaela Řeřichová, která se angažuje v hnutí Svoboda učení. „Svobodné školy jako jsou třeba Sudbury školy jsou pro mě nádherným modelem funkční organizace společnosti. Je to samosprávná komunita na principech přímé demokracie. Skupina lidí vykonává správu nad společným majetkem, definují si pravidla, spolupracují s jinými komunitami…“ říká dále. Toto je pokračování rozhovoru, jehož první díl najdete zde.  Jak jste se dostala ke Svobodě učení? Jak jsem už říkala, začala jsem se v té

Přezouvejte se, prosím! Česko je od 40. let „bačkorovou velmocí“ – ale časy se mění. A jak to mají jinde ve světě?

Všichni rodiče školou či školkou povinných dětí to jistě znají: každý rok v srpnu je třeba podniknout dvě nákupní výpravy – jednu do papírnictví pro obaly, kružítko, pravítko a gumu, a další do obuvi pro slušné boty na ven, tenisky na tělocvik a přezuvky do školy. Každodenní přezouvání tvoří neodmyslitelnou část vzpomínek na školu, alespoň u starší a střední generace. Pamatujeme doby centrálně plánovaného hospodářství, kdy měla polovina třídy bačkůrky stejného designu, protože jiné prostě nebyly k dostání. Pamatujeme na

Nadané děti potřebují výchovu stejně jako ostatní a není to s nimi někdy jednoduché, říká americký neuropsycholog

„V USA máme tendenci hned předepisovat medikamenty. Setkal jsem se s dětmi na prvním stupni, které užívaly třeba čtyři psychiatrické léky. To je šílené. Mnohé podivnosti v chování nadaných dětí jsou přitom způsobeny jen nerovnoměrným vývojem a do budoucna se dá očekávat, že se zmírní nebo zmizí,“ říká Paul Beljan, americký neuropsycholog žijící v Arizoně. Zabývá se diagnostikou sociálních a emocionálních problémů dětí i dospělých. Má vlastní terapeutickou praxi a nabízí terapii ADHD a poruch učení bez použití léků. Věnuje se také práci

Nová doba: Učitelé „paří“ s žáky Minecraft. Dá se v něm učit matematika, ale i biologie nebo jazyky

Minecraft, absolutní hit mezi počítačovými hrami. Věděli jste, že je to i skvělý vzdělávací nástroj? A zdaleka ne jen při výuce informatiky. Učitelé jej využívají také při biologii, chemii, dokáže zpestřit matematiku, ale pomůže i s jazyky nebo dyslektikům se čtením. Říjnové páteční odpoledne, městská knihovna v centru Prahy: šestice učitelů sedí v místnosti plné počítačů, na jejich obrazovkách svítí typické kostičkované prostředí Minecraftu. Do Prahy se ve svém volnu sjeli z různých míst, aby se naučili, jak oblíbenou hru svých žáků využít ve

V norských školkách se chodí ven bez ohledu na počasí, ani teplé obědy tu nemáme, říká česká maminka

Marcela Kvello žije s rodinou ve středním Norsku, ve městě Levanger, asi 70 km na sever od Trondheimu. Její manžel se jmenuje Espen, společně vychovávají šestiletého Adama a čtyřletou Ellis. Marcela na místní střední škole učí angličtinu a němčinu, syn chodí do první třídy, dcera je ještě ve školce. O svém životě v Norsku píše na facebookovém profilu Sob na smetaně. Do Norska jsem se před více než 10 lety přestěhovala z čisté lásky. Ne k zemi, ale k Norovi. A když jsem

Svoboda a nejistota spolu souvisejí, říká propagátorka absolutní svobody ve vzdělávání, která je proti povinné školní docházce

 „Potlačování nelibých pocitů, vytěsňování strachu z nejistoty – toho se dopouštíme často. Pro mě je to i určitý barometr: když stavím své jednání a myšlení na strachu nebo na pokusech ho utišit, tak to většinou stojí za prd. Takže pro mě je i učení a vzdělávání primárně o tom, jak se konstruktivně vyrovnat s nejistotou. Svoboda a nejistota spolu souvisejí,“ říká Michaela Řeřichová, která je aktivní členkou Svobody učení. Propaguje svobodu, dobrovolnost a takzvané sebeřízení ve vzdělávání a je proti povinné

Ke startu, pozor, teď, cíl je Tokio! Školáci a jejich rodiny zdolávají kilometry. Virtuálně, a přitom po vlastních

Jak dostat děti ven, i když právě není hezky? Jak v pohybu spojit celé rodiny, naučit se něco o zeměpisu, a navíc přispět na dobrou věc? V ZŠ Na rovině v České Třebové se rozhodli, že v letošním pohybovém projektu propojí všechny tyto aspekty. Potřeba je jen chytrý telefon a chuť se trochu hýbat. „Tak pojďme, ať zase uděláme pro školu pár kilometrů,“ pobízí každý víkend (a někdy i ve všední den) svoje tři děti Kateřina Fišarová Stránská z Ústí nad Orlicí. Vyrážejí do místní

Znalosti nepodceňujeme, ale nekončí to u nich. Studenti zde rozvíjejí úsudek, cítění a vůli, říká ředitel waldorfského lycea

„Už dvacet let se snažím navenek komunikovat, co je waldorfská pedagogika, ale příliš se mi to nedaří,“ říká Ivan Smolka, ředitel waldorfského lycea se sídlem v Praze na Jižním městě. Vzděláním strojař, k waldorfskému vzdělávání se přiblížil jako rodič před čtvrt stoletím. „To se musí zažít,“ dodává.  Většinová představa o waldorfské škole je, že si tam děti mohou víc hrát, někdo si ji spojuje s ezoterikou, někdo s bájením. Přitom už ústy svého zakladatele Rudolfa Steinera tato pedagogika zdůrazňuje nutnost

Ve škole byla zamlklá a bázlivá, doma rozkvetla a naučila se čtyři jazyky. Vyprávění maminky, jejíž dcera byla šest let „domškolačkou“

Patnáctiletá Maruška je studentkou plzeňského gymnázia. Zároveň ale dálkově studuje lyceum v Březové, které je 400 kilometrů daleko. Především z nostalgie – na ZŠ Březová byla od čtvrté do deváté šest let zapsaná v domácím vzdělávání, jako takzvaná domškolačka. „Nejsem žádný zarytý fanoušek domácí školy, ale myslím, že Marušce šest let strávených doma ohromně prospělo. Je introvert a doma rozkvetla jako osobnost víc, než kdyby se trápila ve škole, kde se necítila dobře,“ vypráví její maminka Martina Mudrová. Nikdy jsem