Dotaz: Může třídní učitel jen tak řict, že celá třída zůstane po škole? Jedná se o SŠ a všem ve třídě je pod 18 let.
Odpověď: Žádný konkrétní školní předpis tuto otázku neřeší. Ředitel samozřejmě určuje, kdy a co se ve škole učí, ale měl by mít pro to oporu v ŠVP, a pokud se změní z ničeho nic rozvrh, měl by to oznámit všem rodičům dětí. V podstatě si podle našeho názoru musí vyžádat jejich souhlas. A jak jsme zjistili, to je důvod, proč k tomu školy obvykle nepřistupují.
Nehledě na to, že to problémovou situaci s žáky ani neřeší…
Lucie Slejšková, Rodiče vítáni
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...
Škola 28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...
Škola dítě 6 - 10 let 
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Před lety bývala celá třída mé dcery po škole. Důvodem bylo vyrušování a jiné nežádoucí chování několika jedinců, a to stále stejných. Samozřejmě jsem měla dopal. Nikdy nebyla jistota, kdy holka vlastně přijde domů. Tím spíš, že šlo o první stupeň. Zejména, když to samozřejmě nemělo žádný efekt. Zlobiví kluci, které paní učitelka neuměla srovnat, vesele zlobili dál a ještě se ostatním smáli, že jsou po škole s nimi. Každý ze spolužáků dokázal vyjmenovat těch několik žáků, co opakovaně přiváděli učitelku k tomuto opatření. Jen paní učitelka asi neviděla a neslyšela. A tak jsem se jí jednou na rodičáku zeptala, jak se dcera chová. Výborně, bez připomínek. Pak mě udivuje, povídám bezelstně, že je dobře dvakrát týdně po škole. Začala se kroutit. Víte, vedu děti ke kolektivnímu nesení odpovědnosti za vinu. Aha, povídám, a jak se to osvědčuje v praxi? Nevidím žádný pokrok, žádné pozitivní výsledky. To už se orosila. Najednou se rozzářila a pošeptala mi: Tak já vám ji budu pouštět domů! To jistě ne, povídám mile. Celá třída by ji nenáviděla a já bych to docela i pochopila. A světe div se…..poškoly nějak ustaly. Paní učitelka, když neviděla jinou možnost, se polepšila sama….! Nekolektivně.
Jsem učitelka a celou třídu jsem nechala po škole asi dvakrát. A to tehdy, když při mém výkladu bylo natolik „rušno“, že bych musela křičet, aby mne někdo mohl slyšet. Přestala jsem tedy mluvit a žákům jsem oznámila, že mají dvě možnosti: 1. utiší se a já budu moci normálně pokračovat ve výkladu. 2. Neutiší se – a v tom případě je nechám se v klidu dopovídat a dohihňat do konce vyučovací hodiny – a tuto vyučovací hodinu si zopakujeme odpoledne, protože výklad, který nikdo neslyší (ani žáci ukáznění) jaksi postrádá smyslu. A já si na nich hlasivky odmítám strhat. Ovšem o jejich právo na vzdělání je nehodlám připravit. Takže buď – a v klidu – nebo odpoledne. Svoji hrozbu jsem musela dodržet za celou svou praxi přesně dvakrát. Od té doby děti vědí, že to myslím vážně, takže stačí, když je na to v klidu upozorním.
Nebylo by snažší řešení dát žákům písemku ve které by byly otázky z této hodiny? Tímto způsobem by jste ušetřila čas jak sobě tak rodičům čekajícím na žáky a i určitým žákům kteří byly trestáni neprávem a ještě navíc by byli všichni stejně odměněni ti, kteří dávají pozor tak jak mají tak by měli dobré známky a ti kteří ne by byli rovnou tímto potrestáni.