Narušitel systému: příběh o neutišitelném vzteku a touze po lásce

Není to film, na který by se dívalo snadno, a některé vypjaté momenty představují až fyzicky nepříjemný divácký zážitek. Přesto se německý snímek Narušitel systému bude účastnit bojů o Oscara, a není bez šancí, už jen kvůli hereckému výkonu teprve jedenáctileté Heleny Zengel. Narušitel systému je sondou do života a prožívání takzvaných „narušených dětí“.

Devítiletá Benni má zlaté vlasy, tvář anděla, a v „papírech“ punc dítěte, které už nechce přijmout žádný dětský domov ani krizové centrum v okolí. Na polepšovnu je moc malá, na azylové centrum příliš divoká. Sprostě mluví, neposlouchá, nechce chodit do školy, utíká, křičí, vzdoruje, příkazy a zákazy na ni dávno neplatí. Navíc často propadá nezvladatelným záchvatům vzteku, kvůli nimž nezřídka končí na psychiatrickém oddělení.

S Benni si zkrátka nevědí rady vychovatelé, psychiatři ani sociální pracovníci. A už vůbec ji nezvládá její matka, která navíc vychovává dva mladší sourozence. Když nemusí, s dcerou se raději nevídá. Benni by si přitom nejvíc na světě přála právě to, aby mohla být doma, u mámy, brášky a sestřičky. Se stejnou intenzitou, s jakou dokáže zuřit, touží po lásce, bezpečí a přijetí.

S podobnými dětmi, jako je postava Benni, pracuje v Norsku psycholog Lars Lyster. Tvrdí, že jejich mozky prostě fungují odlišně. Dlouhodobé trauma, nestabilní prostředí a nedostatek bezpečí, jistoty a lásky jim působí jizvy, které není snadné zahojit „Každý máme v mozku poplašný systém, který se aktivizuje, když se cítíme ohrožení. U těchto dětí je ale tento systém ohromně přecitlivělý. Snadno se aktivizuje a organismus se tak dostává do stavu ‚bojuj nebo uteč‘,“ vysvětluje Lyster. „Tyto děti neumí jen tak vyskočit z paniky nebo vzteku. Nedokážou se samy zregulovat a uklidnit, a není to jejich chyba.“

Rozhovor s Larsem Lysterem si můžete přečíst ZDE

Benni potřebuje lásku, a možná i mnohem víc něhy než takzvaně „normální“ děti jejího věku. Na své pouti po výchovných zařízeních a ústavech potkává celou řadu dobrých lidí, kteří mají upřímnou snahu jí pomoct. Bohužel všechno, co můžou nabídnout, je profesionální přístup a postupy z učebnice. A tak si divák během sledování filmu musí klást otázku – kdo je vlastně nakonec tím narušitelem systému?

Film získal Stříbrného medvěda na filmové přehlídce Berlinale 2019.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

 

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..