Klokan je matematická soutěž, které se už téměř pětadvacet let zúčastňují i čeští žáci. Ve škole, která se zapojí, píší testy celé třídy a s výsledky se pracuje spíš jako se statistickými daty. Jmenovitě se zveřejňují jen ti nejlepší. Hned několik jich má každý rok ZŠ Mohylová, malá sídlištní základka na kraji Prahy. „Loni se mezi nejlepšími řešiteli z celé republiky objevili tři naši žáci – dva páťáci a jedna třeťačka,“ říká učitelka Alena Nikrýnová.
Čím si vysvětlujete úspěchy svých dětí?
Tím, že v hodinách s dětmi dělám podobné úlohy jako jsou v Klokanovi. Klokan testuje především logické myšlení a my se logickým úlohám věnujeme.
Znamená to, že se dá logické myšlení natrénovat?
Do určité míry ano. Pomáhá asi i to, že děti znají podobné typy úloh, s jakými se tam potom setkají.
Klokan prý někdy odhalí talenty, které se ve škole neprojeví.
Asi se to v některých školách může stát. Spíše tam, kde se děti učí „klasicky“, frontálně nebo kde se zaměřují hlavně na sčítání, odečítání a další početní operace. Tím se nezjistí, jak děti přemýšlejí, a při Klokanovi se pak může odhalit nějaký talent, kterému vyhovují jiné úlohy. My se věnujeme logickým úlohám, děti musí přemýšlet a matematiku nějak po svém uchopovat, tak Klokan tolik nového neodhalí. To se mi spíš stane, že o některém dítěti vím, že je dobrý matematik, ale v Klokanovi dopadne trochu hůř, než bych čekala. To pak musím přemýšlet, čím to je.
O odhalování talentů pomocí Matematického klokana jsme psali zde.
Takže jednotlivé testy prohlížíte a něco z nich usuzujete?
Ano, dívám se třeba, jaké typy úloh dětem jdou a jaké nejdou. A když mě u někoho překvapí výsledek – většinou spíš negativně – hledám důvody.
K čemu docházíte?
Jsou děti, které mají dobré logické myšlení, ale dělají chyby ve sčítání a odčítání. Šikovné děti jdou někdy různými myšlenkovými zkratkami a zatímco pomalejší dítě si to například nakreslí a pak to má dobře, tak těmhle dětem třeba něco unikne. Někomu zas brání v lepších výsledcích nervozita – měla jsem holčičku, která byla na matematiku hodně šikovná, ale příliš jí na tom záleželo, takže výborných výsledků v Klokanovi dosáhla až v páté třídě, až když získala nějakou jistotu. Celkově myslím, že se talent více projeví až ve vyšších ročnících prvního stupně, protože když mají rychle vyplňovat test, není to jen o matematickém nadání, ale i o úrovni čtení nebo o pozornosti.
Proč jste se vlastně rozhodli se Klokana každoročně účastnit?
Poprvé – to je asi deset let – to bylo vyloženě z testovacích důvodů. Tehdy jsem tady začínala dělat matematiku pana profesora Hejného a chtěli jsme si ověřit, jestli nebudou děti v něčem zaostávat. Měli jsme srovnání, protože tu tehdy ještě byla paralelní třída, která měla „normální“ matematiku. Nejen v Klokanovi, ale i v testech Kalibro nám vycházelo, že děti z „Hejného třídy“ byly lepší, ale samozřejmě to mohlo být složením třídy. Fakt ale je, že Hejného matematika učí děti myslet a řešit věci samy. Nepřijdou a neřeknou „to jsme ještě nebrali“, protože matematika není nic, co by si museli nalít do hlav, ale něco, co tam už mají a jen se to učí používat. U Klokana už jsme pak zůstali, protože se mi líbí úlohy, které obsahuje. Mají krátká zadání a jsou tam dobré nápady. Někdy dávám úlohy ze starších ročníků dětem i jen tak, během roku.
Co se vlastně děje po napsání testu?
Testy opravíme a body odešleme anonymně organizátorům. Mně potom přijde křivka průměrných výsledků z celé ČR a můžu se podívat, jak si naše děti stojí. Jen ti nejlepší jsou jmenovitě zmíněni ve sborníku. Mám upřímnou radost, když jsou mezi nimi i jména dětí z naší školy.
Alena Nikrýnová vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. Pracovala jako vědecký pracovník, získala doktorát. Během mateřské dovolené vypomáhala v jedné základní škole a už u dětí zůstala. Doplnila si pedagogické vzdělání a momentálně učí na 1. stupni ZŠ Mohylová v Praze 13. Zaměřuje se na badatelské metody v prvouce a Hejného matematiku.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Zaujalo mě srovnání třídy paní Nikrýnové (říkejme jí třída „H“ podle Hejného matematiky) s třídou s klasickou matematikou (třída „K“). O třídě H víme, že pravidelně v průběhu roku počítají podobné úlohy, jako jsou ty z Klokana PLUS občas dostanou skutečné úlohy přímo ze starších ročníků. Zato o třídě K nevíme vůbec nic, krom toho, že v Klokanovi nedosahuje takových výsledků. Jsme tedy jako čtenáři ochuzeni o zcela podstatné informace. Například – pracuje se i ve třídě K s „klokanovskými“ úlohami běžně během roku? Protože jestli ne, pak je rozdíl těchto tříd v Klokanovi dán pouze rozdílem v úrovni přípravy na tuto „zkoušku“. Ne v tom, že jedna třída se matematiku učí klasicky a druhá podle Hejného, jak vyznívá z článku.
P.S.: Vážně nechci být s tím upozorňováním na hrubky otravný, ale z hlediska pravopisu jsou vaše články opravdu děs běs. Třeba s čárkami ve větách tu zacházíte jako s posypovou solí – sypete a kam to dopadne, tam to je…
Třída K už neexistuje, škola se rozhodla vyučovat pouze metodou pana profesora Hejného. Přijde mi od školy moudré, že než tak učinila, chvíli pozorovala a srovnávala.
To není jenom moudré, je to snad také naprostá samozřejmost. Nicméně souvislost s tím, co jsem psal, opět žádná. To děláte schválně?
Nezlobte se, ale souvislost Vašeho původního komentáře s tématem článku taky není velká. Postrádáte informace o „třídě K“, ale článek je o soutěži Klokan a o škole, kde mají jen „třídy H“.
Můj původní komentář se bezprostředně týká informace přímo uvedené v článku. A v článku je mimojiné uvedené srovnání třídy H a třídy K. Jakou větší spojitost s článkem byste si představovala? 🙂
Kolegyne spravne poukazuje na to, ze clanek ma jedno tema. Vzdycky muzete neco postradat, protoze novinarsky text nevnimate optikou tematu. Vsude pak neco chybi:).
Víte, paní Polanská, kdyby mnou postrádaná informace chyběla u obou tříd, pak by bylo jasné, že se soustředíte na téma článku a nerozmělňujete jej nepodstatnými informacemi. Jenže ona chybí jen u jedné třídy, a to zrovna u té, kde by mohla vysvětlit rozdílné výsledky Klokana u dvou různých tříd, což je jen tak mimochodem součást tématu článku. Proto se nad tím, plně v souladu s tématem článku, pozastavuji.
Narážky paní Fialové, naznačující, že snad porušuji první řádek pravidel diskuze, tedy odmítám a žádám, aby s nimi přestala.
BTW co myslíte tím „vnímat text novinářsky“ – jako že pouhý čtenář, který není autorem-novinářem nedokáže vnímat téma článku? 😀 Mimoto, vaše redakce a přispěvatelé objektivně nejsou novináři – ti pracují jiným stylem, na jiné platformě (tento magazín je „pouhý“ blog, ne noviny) a při jiné organizaci práce. Například mají redakci, která se nevymlouvá na to, že nemá čas na korektury článků. 😉
Znamená to to, že už u jiného článku jste navrhoval, že by tam mělo být rozebráno ještě to a tamto, a pak by to teprve bylo kompletní, a bylo zřejmé, že to zabíhá mimo téma, tak jako tady. Nicméně, redakce jsme subjektivně i objektivně, byť malá. Blog je objektivně něco jiného. Nemáme ale samostatného korektora, to je pravda. Ti jsou na vychytávání pravopisných přehlédnutí trénovaní. Podstata textu a zda je přínosný, či ne, ale není dotčena tím, jestli v textu zůstane čárka navíc, nebo tam chybí. A tak je lepší psaát bez korektora, než čekat, až bude i korektor. 🙂
1) redakce jste, novináři nejste… čtěte pozorně… a ano, tento magazín je blog, to že máte redakci a externí přispěvatele na tom nic nemění
2) chyby jsou jedna věc, ale když jsou v článku i překlepy, ukazuje to na odfláknutou práci, ne na to, že si nemůžete dovolit korektora… stačilo by přitom si po sobě ten článek aspoň jednou přečíst, než ho dáte publikovat
To bohužel nemáte pravdu, autor to sám po sobě často nevidí, od toho je korektor, jak jsem se Vám snažila vysvětlit. Rozhodně naše práce není odfláknutá, ale Vás nepřesvědčím, Vy tu přece trávíte čas, abyste nás kritizoval.
Vaše původní vysvětlení pravopisných chyb a překlepů se týkalo nedostatku času. Z toho vycházím. A protože jsem velmi častou obětí vašich osobních útoků, na které si čas najdete opravdu bez výjimky vždy, je pro mě opravdu velmi těžké uvěřit, že jako redakce nemáte čas na kontrolu ani svých vlastních článků, natož článků od externích přispěvatelů, kde bych tomu ještě jakž takž věřit mohl. Mimoto v redakci jste minimálně dvě (jak uvádíte na stránce Kontakt), takže není potřeba, abyste korektury prováděly u svých vlastních článků. Můžete si je přece kontrolovat navzájem, čímž odpadá ta výmluva (za jiných okolností oprávněná), že autor své chyby často nevidí.
Už jen to, kolik času teď naprosto zbytečně marníte svou snahou vymlouvat se na všechno okolo a nepřijmout svůj díl odpovědnosti – času, který jste místo toho mohla věnovat korekturám – značí, jak moc vám na udržení formální kvality obsahu opravdu záleží. Vydá to za tisíc vašich slov.
Já jen uvádím věci na pravou míru, protože se cíleně snažíte nás poškodit. Na to si čas udělat musím.
Aha, takže já se vám snažím cíleně poškodit tím, že poukážu na pravopisné chyby a překlepy, které jste VY udělaly ve svých článcích, jo? Vážně, co vy nevymyslíte! 😀 😀
A přesně o tom mluvím. Jsou lidé, kteří svou práci prostě udělají, a pak jsou lidé, kteří hodinu láteří a obviňují ostatní, že nemají pět minut čas na svou vlastní práci…
Očekávám, že toto obvinění okamžitě doložíte důkazy, nebo že se okamžitě omluvíte. Sprosté lhaní, to by vám šlo, ale abyste dělala svou práci, na to máte pořád nějaké výmluvy. Ono je jednodušší nevšímat si vlastní odfláknuté práce, když je po ruce někdo, koho tu můžete urážet, že?
ano, me by to take zajimalo. vzdy zalezi na konkretnim vyucujicim. Metoda Hejneho je podle me precenovana. z vlastni zkusenosti (2 nase deti maji tuto vyuku) vidim bohuzel i mnoho nedostatku. napr na 2.stupni je to pro deti i rodice katastrofa.
Každý systém – politický, vzdělávací atd – je vždy především o lidech. Tak, jako můžete mít skvělého učitele, který Vaše děti nadchne, naučí a připraví do života při klasické frontální výuce, tak můžete narazit na otřesného učitele, který Vašemu dítěti udělá ze života Hejného verzi pekla.
Způsob argumentace zastánců Hejného metody je podobný způsobu, jakým argumentují vegani. Vegani prohlašují, že veganská strava je to nejzdravější pod sluncem a že od té doby, co žijí jako vegani, jsou zdravější, než kdy předtím. A rádi přitom zapomínají dodat, že kromě vypuštění masa z jídelníčku změnili také komplet celé stravovací návyky, začali aktivně sportovat, začali se aktivně zajímat o své zdraví atd, a že tedy reálný zdravotní dopad vypuštění masa nejsou schopni skutečně zhodnotit… To samé zastánci Hejného. Chvástají se skvělými učiteli a nadšenými žáky atd, a rádi zapomínají, že klasických učitelů je v absolutních číslech mnohem víc, a proto i těch „vyhořelých“ je mezi nimi v absolutních číslech víc, než mezi Hejného učiteli a podobně. K tomu přidají nějaké srovnání výsledků Klokana mezi klasickou třídou a Hejného třídou, která speciálně intenzivně počítá klokanovské úlohy…. a iluze je dokonalá. 🙂 😉
Paní Ivo, souhlasím s Vámi.
Pane Václave, zcela s Vámi souhlasím.
V poslední době jsem byl svědkem několika pozoruhodných jevů:
1) kantor vyšle na soutěže (olympiády) pouze jedničkáře, protože se předpokládá, že tam předvedou zázraky. Může být – a také nemusí. Fakt, že je dítě výborné v určitém předmětu, ještě sám o sobě neznamená automaticky nadšení ze strany dítěte pro onen předmět na takové úrovni, aby se takového podniku zúčastnilo. Na druhou stranu se tak na olympiádu nemusí dostat dítě, které sice nemusí být klasifikováno výbornou, ale zájem o účast by mělo,
2) kantor rozdá zadání celé třídě a všichni se toho musí povinně zúčastnit, nejlépe pod hrozbou nějaké sankce (už to má opravdu pozitivní ohlas), a žáky s nejlepšími výsledky odešle na olympiádu,
3) kantor přímo podmíní klasifikaci z předmětu účastí v olympiádě, což je na udělení ceny v podobě příslovečného páru facek (ne, nenabádám tím nikoho k násilí, je to pouze verbální obrat).
Podle mého názoru tady jde především o kvalitu kantora a o přístup k žákům, což znamená také o žácích něco vědět; metoda, jakou zvolí, je potom v podstatě podružná – schopní kantoři ty metody dovedou „namixovat“ tak, že nemusí vyzdvihovat jednu konkrétní jako nějaký všelék, takže debatovat u nich o „metodě“ je poněkud nepřesné.