Pětiletý s inteligencí jedenáctiletého. Někdy to bylo o nervy, péče o nadané dítě není jednoduchá. Ale neměnili bychom

Jaké to je, být rodičem nadaného, přemýšlivého dítěte? „Podle přední americké psycholožky Lety Stetter Hollingworthové, která se takovými dětmi zabývá, je v podstatě potřeba ‚mít neomezené finanční konto, neomezenou trpělivost, encyklopedické znalosti a někoho, kdo by za vás spal‘. Je to samozřejmě nadsázka, ale někdy bych se pod to podepsala,“ říká Jana Fejtková, máma nadaného Jirky. Tady je její příběh.

Náš Jiřík byl odmalička velmi zvídavý a neposedný, a jak se naučil mluvit, byl taky pěkně upovídaný. Od 10 měsíců, kdy začal chodit, nechtěl kočárek ani vidět, všude běhal po svých. Velmi rychle se naučil taky počítat – ještě než začal chodit do školky, znal všechna čísla, a jeho nejoblíbenější zábavou byly značky u aut a popisná čísla domů. Ve školce luštil sudoku, psal tiskacím písmem a předčítal dětem pohádky.

Před nástupem do školy jsme jako rodiče navštívili pedagogicko-psychologickou poradnu, jelikož jsme měli strach, že se tam bude nudit, začne vyrušovat další děti a paní učitelku, a tudíž nezapadne do nové sociální skupiny. Dostali jsme posudek, že Jiřík je intelektově nadprůměrný – v šesti letech byl v analyticko-syntetickém myšlení na úrovni jedenáctiletého dítěte. Avšak na druhou stranu trpěl i poruchou pozornosti s hyperaktivitou. Ve škole dostal individuální vzdělávací plán, který však kladl větší nároky na učitelku.

Přirozené důsledky, jasná pravidla, a hlavně: neustále zaměstnávat hlavu
Asi každý si umí představit, jak výbušný koktejl to je. Naštěstí paní učitelka se k výzvě jménem Jiřík postavila čelem. Přizpůsobovala mu výuku tak, aby to náš hyperaktivní a nesoustředěný syn zvládal: častější střídání činností, jasná strukturace vyučování, jasné definování pravidel, nácvik návyků potřebných v hodinách (jednotná příprava pomůcek, zápis domácích úkolů atd.)… Tolerovala mu mizernou úpravu sešitů a dávala přednost ústnímu zkoušení před písemkami. V některých předmětech, například v matematice, mu rozšiřovala úkoly o dobrovolnou složitější část. Dokázala si z něj udělat spojence a občas jeho schopností využívala k tomu, aby pomáhal dalším dětem. Když byl hotov, bylo třeba ho zaměstnat dál, a tak si třeba mohl luštit svoje milované sudoku.

I doma jsme museli hodně přemýšlet, jak na něj. Tresty a vyhrožování nezabíraly, Jirka hned vycítil, když se ho někdo snažil ovládat, a okamžitě se „stavěl na zadní“. Zjistili jsme, že na něj nejlíp zabírá, když ho konfrontujeme s přirozenými důsledky jeho chování. Motivovat se pak nechá spíš chválou a pozorností. Je pro něj velmi důležité, aby měl jasný srozumitelný řád, jednotná pravidla a „pevné“ vedení. To vše s velkou dávkou trpělivosti, laskavého přijímajícího přístupu a hlavně lásky. Domluvit se na jednotném postupu jsme museli i s babičkami a dědečky.

Z Jiříčka je už Jirka, je mu patnáct let a svůj zájem zaměřuje na objevování vesmíru – spoustu věcí o černých dírách, kvarcích, planetách, kometách, zakřivení času a prostoru jsem se sama dozvěděla až od něj. Plánuje se stát astrofyzikem a my věříme, že když bude jen trochu chtít, určitě to dokáže. Poslední dobou se ponořil do vymýšlení a programování počítačových her. Hyperaktivitu krotí sportem, hraje stolní tenis a florbal.

Jirka také prošel svým „vztekacím obdobím“, jako mají všechny děti kolem třetího roku života. Jen u něj mám občas pocit, jako by toto období nikdy neskončilo. Tedy pokud něco není podle něj, začne se vztekat – a to i dnes. Dřív dokázal křičet a plakat, že nám praskaly ušní bubínky. Dnes už samozřejmě neječí a neválí se po zemi, i když vybuchnout umí pořád. Zároveň však na svět pohlíží čistě logicky a je schopen člověka udolat řadou na sebe navazujících otázek. Chvilku neposedí, je neustále v pohybu, a když už sedí, tak zas nezavře pusu.

Péče o nadané dítě není jednoduchá, ale my bychom neměnili
Ano, péče o takové dítě je velmi náročná. Tyto děti potřebují méně spánku, neustále pokládají spoustu otázek, které s ohledem na čas i znalosti a zkušenosti kolikrát nejste schopni odpovědět. Je dobré přiznat, že jste jen člověk a nemusíte vědět všechno. Zatahují celou rodinu i své kamarády do svých zájmů, které ostatní ale vůbec nemusí zajímat, což je pro ně zraňující a matoucí. Byt přemění v chemickou laboratoř, velmi intenzivně reagují na všechno a někdy i na všechny kolem sebe.

Přesto péče o takové dítě rodiče i celou rodinu neskutečně obohacuje a mít možnost pozorovat jeho jedinečný vývoj je něco úžasného. Dětství našich dětí utíká neskutečně rychle. Musím říct, že Jirka se nám všem stal svým způsobem učitelem, a my mu za to jsme vděční.

Jana Fejtková vystudovala ekonomii na ZČU a doplnila si pedagogické minimum na UJEP v Ústí nad Labem, pracuje v administrativě. Má dva syny ve věku 8 a 15 let. Jejich výchova ji přivedla k zájmu o nadané děti. Vedla volnočasový kroužek, kde s nimi prováděla fyzikální a chemické pokusy.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

50

 
9 Počet vláken diskuze
41 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Dája
Dája

Chápu a soucítím. U nás v trojnásobném vydání, naštěstí bez hyperaktivity, to bych asi nedala,klobouk dolů. Věk našich je 23,18 a 5..

Jana
Jana

Nejstarší syn měl taky zrychlený intelektový vývoj, tak bych to nazvala. Protože to bylo moje první dítě, nepřišlo mi to zvláštní, ostatní tři děti jsou normální. Taky se naučil sám číst, psát, počítat atd. v předškolním věku, projevoval zájem o nejrůznější obory, neustále četl encklopedie, mezitím v jednom kuse mluvil, kladl otázky, poučoval. :-) Když náhodou zmlkl, věděla jsem, že je asi nemocný. Na základce si paní učitelka poradila, řekla sice, že by patřil minimálně o tři třídy výš, ale sociálně by to nezvládal. On stejně do školy chodil málo, pořád stonal. Na osmileté gymnázium byl přijat jako první, když… Číst vice »

Pavel
Pavel

Ono jde taky o to, že výuka je přizpůsobena „většině“. Člověk nemusí být ani tak geniální, stačí když vystupuje inteligenčně z řady a je aktivní. Vždyť si vezměte, jak jsme my v první třídě počítali maximálně do 10. Když jsem potom do pracovního sešitu napsal učitelce místo toho čísla od 1 do až 20 dostal jsem pětku :D. A to bylo prosím v šesti letech.

Káča
Káča

To je vtip? Chlapec je génius? Není spíš asperg v kombinaci s autismem? Matka to popisuje jako úžasný život s geniem, pani učitelka, široká rodina i přátele se prizpūsobily? To vše kvůli nevychovanému spratkovy, který získal pocit, že je jedinečný? Že musí být po jeho? Co ostatní dětí ve třídě? Ty to také pochopily? Také se prizpūsobily? Nevidím jediný důvod, proč bych akceptovala, že nějaké užasnė dítě pomáhá pani ucitelce s ostatními dětmi, jak se asi ostatni děti cítí? Tak náš syn byl nadprůměrnė inteligentní, ale naprosto přesně věděl jak se má chovat. Dostal praci navic. Redakce i matka promine,… Číst vice »

Katlej
Katlej

Zdravím, výbušností a aktivitou je to jako kdybyste popisovala mého 4 letého syna. Uvidíme, co nás čeká a Vám držím palce:-)

Lenka
Lenka

Tam spíš bude problém do budoucna, jak ho snesou na dalších stupních škol a poté, zda si dokáže najít partnera, který s ním vydrží.

Anna
Anna

Jen malé zamyšlení. Ze své učitelské praxe vím, že spoustě dětí dělá problém tzv. tranzitní čas, přechod od jedné činnosti k druhé. Ve svých třídách o 12-15 dětech jsem jich vždy cca 3 nebo 4 měla. Nejsou to děti hloupé, nesamostatné ani pomalé, jen se do něčeho hodně ponoří a neumí se tak svižně vynořit a zase ponořit do něčeho jiného. Pracují důkladně, vnímají detaily a komplexní problematiku, neuvěřitelně dokážou nacházet souvislosti. Vlastně jsem si jich ve třídách všimla proto, že jsem se v nich našla – přechod mezi činnostmi mi dělá problém dodnes, i když si to jako dospělý… Číst vice »

Ajka
Ajka

Rozhodla jsem se taky podělit s naší zkušeností, jak hrozně těžké je mít doma jedno takové dítě, natož dvě a každé jiné. Starší syn se narodil s postižením, o kterém nám do 9 let tvrdili, že je DMO, ale nikdo nechápal neuvěřitelnou inteligenci dítěte, které samo od sebe četlo pár dní po 4. narozeninách, mělo fotografickou paměť a v 1. třídě kromě psaní nechápalo, proč tam chodí…četba encyklopedií mu připadala užitečnější. V 9. letech zjistili, že žádná DMO, ale muskulární dystrofie a fyzicky tedy „lépe už nebude“. V 10. testován na výši IQ s tím, že testy měl hotové za… Číst vice »

Václav
Václav

Mám dotaz. V nadpisu se píše: „pětiletý s inteligencí jedenáctiletého“, ale v článku je uvedeno: „v šesti letech byl v analyticko-syntetickém myšlení na úrovni jedenáctiletého dítěte“. 1) Byl tedy Jiřík testován v pěti letech, nebo až v šesti? A nebo je to všechno úplně jinak, protože někdo potřeboval doslova za každou cenu dodat bulvární titulek? 2) Pětileté děti jsou testovány jinou sadou testů (věk 5-8), než jedenáctileté (věk 9-13). Každá sada testů má vlastní stupnici výsledků. To znamená, že hodnota IQ pětiletého a jedenáctiletého se zobrazuje na dvou různých stupnicích. Nelze tedy srovnávat inteligenci pětiletého podle škály pro jedenáctileté děti,… Číst vice »