„Když se škola dětem, které jsou nějak mimořádné, nevěnuje, mohou se stát problémovými žáky,“ říká ředitel Základní školy Chodov Jan Hovorka. Jedna z učitelek této školy si před patnácti lety všimla, že má ve třídě několik extrémně přemýšlivých dětí se specifickými projevy, a šla se o nich poradit s panem ředitelem. Od té doby je škola stojící na Praze 11 systematicky pozorná k potřebám hloubavých žáků.
Máte pověst školy, která umí pracovat s nadanými, přemýšlivými žáky, čímž se nemyslí běžné chytré děti, ale extrémně hloubavé děti, které mají někdy velmi specifické projevy i vzdělávací potřeby. Jak to u vás vzniklo?
Program asi před patnácti lety iniciovala jedna paní učitelka z prvního stupně a postupně se stal automatickou součástí individuální péče o žáky. Časem nás začali vyhledávat i rodiče z jiných částí Prahy. Spádová oblast nám školu naplňuje tak ze šedesáti procent, asi dvacet procent našich žáků není z Prahy 11. Podle rozhodnutí Rady Městské části Prahy 11 ale nyní máme povinnost přijímat pouze žáky s bydlištěm na Praze 11. Počet děti s diagnostikovaným nadáním odjinud se u nás proto v poslední době snižuje. Což nás mrzí, rádi bychom naši zkušenost a dobrou praxi nabídli i rodinám z jiných městských částí. Řešení bych viděl ve finančním vyrovnání na úrovni jednotlivých radnic a zřizovatelů. Práce s těmito žáky je sice náročná, ale na druhou stranu jejich úspěchy v matematických, logických či jazykových soutěžích naše učitele velmi těší. Jsou pro ně potvrzením, že se nesnažili zbytečně.
Můžete na základě vaší zkušenosti nějak rámcově popsat projevy těchto mimořádných dětí ve škole?
Projevují se často velmi odlišně od svých vrstevníků. Projevy to bývají velmi různé. Jsou bystřejší a zvídavější než ostatní. Jejich vědomosti a dovednosti jsou spojeny se silnou vnitřní motivací se učit. Mají velký hlad po vědění a rodiče jim musí neustále zprostředkovávat nové a nové podněty. Po nástupu školní docházky se tyto děti mohou stát problémovými žáky. Většinu toho, s čím se jiní žáci ve škole teprve seznamují, ony znají dopředu anebo jsou s prací mnohem dříve hotovy. Pak se mohou z nudy od vyučování odpojit, nebo se naopak u učitele vehementně dožadují dalších podnětů. Ten může takové dítě vnímat jako rušivý element. Často je takový žák považován za drzého, důkladně prověřuje pedagogovu schopnost vzdělávat.
Učitel může specifické projevy a potřeby takových žáků zaměnit za nevychovanost?
Ano, příprava budoucích učitelů sice na různorodost dětí pamatuje, ale v praxi je situace odlišná. V početných třídách, kde jsou namíchány děti s různými vzdělávacími potřebami, je riziko, že učitel nadaného žáka, který mu narušuje jeho hodiny, začne vnímat negativně. Místo individuálně pojatého rozvoje dětské osobnosti dochází k velmi napjatým vztahům. Nadané děti vyžadují speciální a většinou velmi individuální přístup.
Jak to řešíte u vás? Máte stejný počet dětí ve třídě jako jinde
V převážné většině hodin tyto děti pracují na základě individuálního vzdělávacího plánu ve svých třídách. Část hodin jsou ale mimo základní kolektivy svých tříd a probírají látku více do hloubky. Speciální hodiny se týkají českého jazyka, matematiky, někdy i prvouky, vlastivědy, přírodovědy a angličtiny. Do výuky také zařazujeme netradiční metody a využíváme možnosti opatřit takovým žákům speciální učební pomůcky. Škola se opírá o odborné konzultace Centra nadání vedeného manželi Fořtíkovými, ale výbornou spolupráci máme i s pedagogicko-psychologickou poradnou. Od roku 2017 máme Školské poradenské pracoviště, tvořené psycholožkou a speciální pedagožkou, se kterým učitelé problematiku konzultují.
Kam jste školu chtěl vést, když jste nastoupil?
Ředitelovat jsem začal před dvaceti lety a mým cílem bylo tehdy vytvořit ve škole podmínky srovnatelné s těmi, které měly okolní panelové školy. Jsme škola na rozhraní staré zástavby rodinných domků Chodova a sídliště Jižní Město. Naše spádová oblast je převážně Chodov. Na přelomu tisíciletí jsme měli naprosto nevyhovující stravovací zařízení, a přesto se v něm stravovalo takřka 400 žáků! Neměli jsme vlastní tělocvičnu. O škole se dlouho tradovalo, že je ve srovnání s okolními školami jakousi popelkou. Naší silnou stránkou ale bylo dobré personální složení pedagogického sboru a rodinný charakter školy s dobrými vztahy s rodiči. Mnozí z nich sem chodili jako žáci.
Jak nahlížíte na to, že velký počet vašich žáků odchází na víceletá gymnázia?
Ano, je to i víc než 50 % našich aspirujících žáků. Z výsledků, které máme k dispozici, vyplývá, že si u přijímacích zkoušek vedou výrazně nadprůměrně. Školu na 2.stupni tak masový odchod žáků samozřejmě oslabuje. Ale to je otázka poptávky a nabídky. Vyřešilo by to zřejmě omezení počtu míst na víceletých gymnáziích. Naše vize v tomto ohledu je přijímat na 1. stupni 3 první třídy a po ukončení 5. ročníku „vypustit“ jednu třídu našich nejlepších na víceletá gymnázia a pokračovat se dvěma třídami v ročníku. K tomu potřebujeme dostavbu, o kterou už víc jak osm let jednáme se zřizovatelem.
Co je podle vás důležité proto, aby se podpora pro přemýšlivé děti ve vaší škole udržela nebo i dále rozvíjela?
Zabezpečení potřebných mzdových finančních prostředků, s čímž souvisí personální zabezpečení. Je třeba přiznat, že v posledním období se významně zvýšila finanční podpora státu, která umožňuje dělit hodiny. Přesto nemám jako ředitel školy takový objem mzdových prostředků, abych mohl práci našich pedagogů dobře finančně ohodnotit. Rád bych měl více peněz v nenárokových složkách určených na osobní ohodnocení.
Jaká vidíte problematická místa nebo co se vám nedaří?
Kromě nedostateční finanční podpory, kterou jsem zmínil, je to nedostatek kvalitních a zapálených pedagogů s chuti se této práci věnovat. Obávám se, že stávající aktivní generaci kantorů bude za současné situace těžké nahradit.
Jak byste popsal svou vizi základního vzdělávání?
Po celou dobu usilujeme o to, aby škola dokázala reagovat na potřeby všech našich žáků, nabídla jim možnost rozvíjet se podle jejich individuálních potřeb a zažít úspěch v oblastech, ve kterých mohou vyniknout. Aby bylo jasno, nejde nám jen o péči pro určitou skupinu žáků, ale o individualizaci péče o všechny.
A co se obecných vzdělávacích cílů týče, škola musí žáky dobře připravit na život. Což znamená, že nestačí je naučit číst, hezky psát a počítat. Měli by umět číst s porozuměním, kromě rodného jazyka ovládnout i jazyk cizí, aby se neztratili v zahraničí. Matematika je zase základem logického uvažování a myšlení. V poslední době má podle mého základní vzdělání ještě dvě další priority: bezpečnou komunikaci na internetu a finanční gramotnost. V neposlední řadě je ale cílem školy, aby z ní vycházeli slušní lidé.
Jan Hovorka vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK Praha, obor učitelství geografie – matematika. Má víc než třicet let pedagogické praxe. V devadesátých letech působil mimo školství na pozici ekonoma, od roku 1998 je ředitelem ZŠ Chodov, od roku 2008 ZŠ a MŠ Chodov.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Ráda čtu o školách,kde to funguje a tahle škola mezi ně opravdu patří.Není moc škol,které při současném vytížení se dokáží tak dobře starat i o děti nadané.Za to jim patří dík a uznání. Proto se ani nedivím,že by k nim chtělo více rodičů i odjinud.Pokud k tomu mají kapacitu,tak proč proboha ne? A Zastupitelstvo? Místo,aby bylo rádo,že mají tak dobrou školu a snažilo se ji podporovat ,zdá se mi,že dělají opak.Podle mě si nevidí ani na špičku nosu. Proč mne to nepřekvapuje?
Je moc hezké, pokud je v blízkosti bydliště škola, která je ochotna s nadaným dítětem pracovat. Někdy však musí rodič vynaložit velkou námahu, aby škola dítě neznechutila.
Přidám k dobru osobní zkušenost.
Máme hodnou, poslušnou, nadanou holčičku. Ve škole nezlobila, ale necítila se dobře. Velmi špatně snášela nudu. Konzultace s paní učitelkou nepomáhaly, pokus zapojit pedagogicko-psychologickou poradnu vyzněl naprázdno. Když začala dcera (mimo pravidelné záchvaty pláče a nechuti chodit do školy) navíc zadrhávat v řeči, odhodlala jsem se změnit školu. Ani poměrně drahá soukromá škola nepomohla. Další změna školy, hledání podnětů pro dítě alespoň v mimoškolních aktivitách….Naštěstí se situace vyřešila nástupem na víceleté gymnázium…
Pokud by měla být víceletá gymnázia ze vzdělávacího systému odstraněna, musela by se výrazné zvýšit úroveň průměrné základní školy , jinak se stává situace dětí podobných mé dceři beznadějná…
Články podobné výše uvedenému sice ukazují, že „to jde“, ale zlepšení celkové situace se mi zdá v nedohlednu. Naopak depresivně vyznívá poznámka pane ředitele v závěru, že neví, kde bude jednou za stávající nadšené kantory hledat náhradu…
Chápu Vás,opravdu je to problém.Školy jsou přetížené(mimochodem,PPP rovněž) inkludovanými žáky z opačné strany spektra,učitelů je nedostatek.Všechna snaha by se opravdu měla soustředit na zkvalitňování základního školství. Jiná cesta opravdu není.Ale školy,které se o to snaží,to nemají lehké.
Přesně tak, školy jsou inkluzí sráženy do pozice, která neprospěje nikomu. Školy by se naopak měly maximálně diferencovat. Vždyť ani děti nejsou stejné, tak proč všechny cpát do identického vzorce vzdělávání? Navíc tohle „sociálně vyrovnané“ školství je ve skutečnosti absurdně asociální. Bohatí rodiče si zaplatí pro své děti tu nejlepší dostupnou školu a na děti z chudších rodin zbyde nekvalitní vzdělání. To vše samozřejmě s obrovským vlivem na jejich budoucí život.
Máte naprostou pravdu . Podprůměrné děti ze speciálních škol na běžné základce nestačí a propadají , vyjdou tak třeba ze 7. třídy a nemohou pak skoro nikam , speciální zvláštní školu by zvládli celých 9 let a pak navazovala speciální dvouletá učiliště – takže by se normálně vyučili a v životě uplatnili . Průměrné děti by se na základce dobře připravili na střední odborné školy nebo střední odborná učiliště , kvůli inkludovaným žákům , kteří výrazně brzdí výuku , se toho moc nenaučí a to má velmi negativní dopad na jejich budoucí uplatnění . A pro velmi nadané dítě je inkludovaná základka už vůbec propadák . Takže je to špatné pro všechny zúčastněné na “ skvělém projektu inkluze “ , v neposlední řadě i pro učitele , kteří jsou uštvaní , frustrovaní a přetížení prací s tak nekompatibilními třídami žáků , tak se často stává , že s tím nakonec praští a jdou jinam . Základkám dnes velmi chybí kvalifikovaní učitelé – hlavně matematiky , fyziky , jazyků a další . Učitelka .
Situace pro velmi nadané děti se na základkách nyní ještě více zhoršila zavedením inkluze – tedy začleněním podprůměrných ( debilů , imbecilů a idiotů – to není urážka , ale vědecké označení stupně inteligence ) do normálních škol mezi běžné , většinou průměrné děti . Ani ty průměrné děti se ve třídě s nimi nemohou normálně učit , natož dítě velmi nadané , nadprůměrné ! Přála bych vám to vidět v reálu – žáci s nízkým IQ a velkými poruchami chování rozbijí každou hodinu , protože nestačí , látce nerozumějí a tak dělají ve třídě bordel , brání tak ostatním žákům se něco naučit . Na speciálních školách měli jednoduchý výukový program upravený jen pro ně , který zvládali , a péči speciálního pedagoga , který byl odborně vyškolen pro práci s nimi , což běžný učitel není . Sláva rozhodnutím diletantů na ministerstvu školství ! !
„Přemýšlivé, zvláštní, velmi nadané děti“ – VÝSTIŽNÁ ÚVODNÍ FOTKA! 🙂
Že? Mně to taky přišlo. Tím spíš, že holčičky jsou ve své výjimečnosti méně rozpoznané a často to i samy kamuflují nebo dokonce potlačí, protože jim nejvíc záleží na to, aby je okolí mělo rádo. Dozvěděla jsem se od odborníků.
„Dozvěděla jsem se od odborníků.“
Ode všech odborníků na světě? Měla byste být konkrétní, takto to vyznívá velice alibisticky. To také z důvodu, že se jedná o silnou paušalizaci. A jistě by nebylo nijak těžké najít odborníka, který bude tvrdit naprostý opak. Tomu, co nám tady předkládáte, lze třeba naprosto lehce oponovat tvrzením, že dívky jsou více extrovertní, tedy komunikativnější, zatímco chlapci tíhnou k introverzi.
Zatím o tom nemám bližší informace, ale byla jsem na to téma upozorněna jako na téma, které odborné kruhy zachytily. Budu o tom psaát článek a při té příležitosti budu citovat i odborníky a doufám i nějaké studie. Reagovala jsem na poznámku o fotce. Ale díky za zájem o téma, taky se těším, že se dozvím víc.
Je fajn, že existují školy, které dokáží integrovat nadané a zvídavé děti. Můj starší syn býval s úlohami první a pak napovídal či jinak rušil. Učitelé mu museli dávat více práce nebo složitější a ne vždy na to měli chuť. Mladší syn se zase pořád vyptával, chtěl víc informací. V některých předmětech věděl víc než učitel a dával to dost najevo. Takže budil dojem namyšleného spratka. No, školy je naučily srovnat se a moc nevyčnívat z davu. Já kupovala encyklopedie, různé knížky, cédéčka, sháněla dokumenty a mluvila, četla, diskutovala. Staršího syna jsem poprvé viděla učit se dva dny před maturitou. Dal ji levou zadní a místo dalšího vzdělávání se vrhl do pracovního procesu. Mladší je na vysokém učení technickém, tak uvidíme. Mrzí mě, že žádnému kantorovi nestáli za trochu práce navíc. Byli jedničkáři, nezlobili a učitelům to ke spokojenosti stačilo. Ještěže tehdy nebyla inkluze. To už by na ně neměl čas nikdo.
Nevím, kde je zakódovaná vlastnost učitelů, kteří si myslí, že zvídavé děti chtějí schazovat jejich autoritu. Místo toho by se měli naučit využívat to jako výhodu obohacení vzdělávacího procesu. Jednak rozvíjí dětskou zvídavost a jejich snahu hledat, zjišťovat, ověřovat informace. Ani kantor není vševědoucí. Celý život se musí vzdělávat a někdy i od dětí. Každé dítě mi do života něco dalo a něco naučilo.
Ano , současné základní školství je úžasné , zvlášť po provedené inkluzi – 30 žáků ve třídě : někdo velmi nadaný , jiní průměrní , 10 – 12 dětí s poruchami učení , chování , ADHD , dál bývalí žáci speciálních zvláštních škol s podprůměrnou ( někdy dost hluboko ) inteligencí a značnými výchovnými problémy – takže každé dítě někde úplně jinde , každé má jiné potřeby , problémy – tak a učiteli poraď si , máš 45 minut a musíš splnit nabitý vzdělávací program , kde je vše rozepsáno na hodinu a minutu , nesmíš se zpozdit a být pozadu ,všechny všechno naučit a každému se věnovat individuálně , vyplňovat hory administrativy , z jedné strany arogantní rodiče a z té druhé nesplnitelné nároky nadřízených ….Sláva inkluzi !
Paní Zdeno, v diskuzi pod článkem o dětech s ADHD jste se vyjádřila způsobem, který pobouřil většinu zúčastněných. Tvrdila jste v něm, že za ADHD většinou mohou prohřešky rodičů jako třeba kouření a pití alkoholu. Tady zase v jednom ze tří příspěvků na stejné téma nazýváte podprůměrně inteligentní děti idioty, debily, imbecily. Jste opravdu učitelka, jak o sobě píšete? Na jaké škole učíte?
Paní Zdeno, dokážu pochopit, že se něco opravdu takového stalo. Já jsem to měla obdobně. Věnuješ se speciální pedagogice, pracuješ s dětmi s různými vadami, napravuješ výslovnost, zajímá tě to, tak tady máš a ukaž se. Jednu dobu jsem byla taky naštvaná, že druzí se předvádí s nadanými dětmi, které se už v mateřské škole začaly učit na klavír a byly hudebně a výtvarně nadané apod. Já jsem těch ukázek výborné práce moc neměla. Pochopila jsem to až trochu později. Až ta moje práce přinesla ovoce, protože se to neprojevilo hned. Znám ty pocity, když chcete začít něco dělat a nevíte z které strany těm dětem pomáhat. Tak se na mně nezlobte a pokuste mi odpovědět na otázku. Tak jak popisujete složení třídy, je jenom jako příklad a nebo skutečná třída? Pokud je to skutečná třída a vy v ní pracujete v kterém ročníku? Je někdo, kdo s vámi v této třídě vyučuje, pokud ano, spojte své síly a bojujte za řešení. V nové odborné literatuře se objevila knížka, která snad dává pravidla pro umísťování dětí do tříd v ZŠ. Pokud je toto složení třídy tak jak popisujete, není možné zvládnou a obsáhnout všechny děti v jedné osobě učitelky. Knížka s názvem,,Dítě s mentálním postižením ve škole,,. Je tam spousta informací jak začlenit dítě s mentálním postižením.Je tam uvedena Vyhláška o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (72/2005 Sb., §1) uvádí následující podpůrná opatření, která by škola( nebo poradenské zařízení měla realizovat. Je tam také uveden příklad. ,,Do jedné třídy.kde na 1. stupni učila učitelka se speciálně pedagogickým vzděláním, bylo zařazeno dítě s mentálním postižením, několik žáků se SPU a také dítě s poruchou chování. Odůvodněno to bylo její kvalifikací a tím, že starší kolegyně s takovými dětmi neumějí tak dobře pracovat. Navíc zde nebyl snížen počet dětí )bylo jich 25). Výsledkem byla třída, se kterou sice pracovala motivovaná a kvalitní učitelka, ale rozhodně zde nebyly podmínky pro optimální vzdělávání dětí naplněny. Navíc takto vytvořená třída pak postaví jednotlivé učitele při přechodu na 2. stupeň do obtížné situace,,. Tolik citace z knihy Petry Bendové a Pavla Zikla z roku 2012. Všechno se dá pochopit, je ty děti za to nemohou. Tady je někde chyba v dospělých, kteří si neuvědomují jaká je to zodpovědnost, protože tyto děti vyžadují dvakrát tolik pozornosti, než děti, které prochází školu bez těchto problémů. Můžete stačit je na malý omezený počet dětí, ale tak velké množství, nevím. Ale to člověka neopravňuje srážet hanlivě tyto děti. Někde se stala chyba, vývoj neprobíhá jak má, a někteří rodiče hledají spásu v tom, že škola je spasitel a jejich problému je nějakým způsobem zbaví. Jsou rodiče, kteří si uvědomí hned na začátku, že je třeba o hodně víc se věnovat dítěti, hledají pomoc a dobře spolupracují, snaží se pro své dítě dělat co nejvíc. Ale jsou rodiče a to je právě,ten kámen, kteří odkládají problém, který narůstá a velmi razantně se projeví až při první životní zkoušce, kdy se dítě má naučit to, co bude potřebovat, aby jako dospělé uspělo v životě. a potom nastává to, tak kantore ukaž se. Třeba jsem Vám trošku pomohla a jestli můžete odpovědět na otázky, byla bych ráda. Kdo s takovými dětmi pracoval. může posoudit, co je reálné a co ne, i kantor je jenom člověk, jak říkal profesor přírodopisu ve filmu, Cesta do hlubin študákovy duše. Pak se zhroutil na chodbě. A to měl jenom partu vykutálených študáků.
??? jste úplně mimo, paní Zdena ví o čem mluví a je to bohužel tak. Složení třídy pak nedovoluje vzdělávat ani průměrné žáky. Kantor řeší přestupky a kázeň ve třídě a na učení není čas. Rodiče to dohání a doučují doma a děti jsou znechucené ze školy a spolužáků, kteří patří minimálně do zvláštní školy. Čeká se na 3 vážné přestupky např. ublížení na zdraví atd. Na jinou školu přestoupit většinou nejde. A je to už díky inkluzi všude. Navíc to neprospívá ani těm inkludovaným dětem, které nestačí, zlobí, vyrušují a kolikrát i ubližují normálním dětem a jeden asistent to nespasí. Nikdo se jim nebude odborně a individuálně věnovat, tak jak to bylo na zvláštní škole v malém kolektivu. Učitelka je do 5 let odrovnaná. Nic nemůže dělat. To je inkluze. A pokud neznáte odbornou lékařskou terminologii (inteligenční stupnici), tak neodsuzujte. Jsem matka školáků a toto je osobní zkušenost – nejen má. Inkluze zničila koncepci školství, která fungovala a rozvíjela se zkušenostmi od Marie Terezie a všichni nám ji záviděli.
V čem jsem prosím mimo? Poukázala jsem na to, že paní Zdena nazývá podprůměrně inteligentní děti debily a idioty. Všichni ví, že toto není používaná terminologie, ale jasné vyjádření zloby. I když je učitel pod tlakem, pokud se cítí a vyjadřuje takto, měl by školu opustit nebo požádat o odbornou pomoc, protože evidentně vyhořel. Na což navíc ukazuje jiný příspěvek paní Zdeny, kde lakonicky rodičům sděluje, že ADHD dětí zavinily matky špatnou životosprávou v těhotenství. To prostě kvalifikovaný učitel-profesionál nemůže napsat a ani si myslet. Však jí to také vyvrací x dalších diskutujících, a velmi rozumně a trpělivě. Paní Zdena by to asi neřekla nikomu do očí, ale na internetu, anynonmně, si to dovolí. A to prostě není správné.
Terminologie, kterou zmiňujete se již v odborných kruzích nepoužívá – využívá se terminologie: lehká, střední, těžká a hluboká m.r..
Co se týče složení třídy – jsou daná nějaká zákonná pravidla, kde je jasně vymezen počet dětí ve třídě s danými obtížemi, ale realita se velmi často liší od toho, co je psáno. Sama mám zkušenost, že to je velmi nelehké, ale nemohu souhlasit s tím, že je problém v RVP – potažmo v ŠVP, který nás na minutu svazuje. Moje zkušenost je naopak taková, že díky školnímu vzdělávacímu programu si mohu výuku rozvolnit na potřebné segmenty tak, jak to vyžaduje aktuální složení a naladění třídy. Dřívější osnovy mi přišly mnohem více svazující … Základem všeho je chtít. Ve chvíli, kdy jako učitel chci dětem pomoci najít spávnou cestu, jak je provést, pak si podle toho zorganizuji práci.
Děkuju za Váš komentář. Ráda bych se od Vás dozvěděla, jak konkrétně pracujete. Třeba i anonymně. Líbí se mi styl Vašeho příspěvku, realistický, přesný a konstruktivní. Bylo by to možné? Pokud ano, napište mi prosím na jitka.polanska@eduin.cz. Díky
Není to pravda, tato terminologie se na odborné úrovni používá jako přesnější, konkrétnější pojmenování. Je na každém, jaké názvosloví použije, v běžné komunikaci je to v podstatě irelevantní. Paní Zdena navíc upozornila na to, že se jedná o použití odborných výrazů.
Je skutečně nutné a na místě opakovat tady v diskusích některé věci několikrát? A ze strany administrátora diskuse vytvářet spekulace na základě dojmů a osobních nesympatií?
Paní Polanská, když už tak kritizujete paní Zdenu za účast v jiné diskusi, divím se, že nejste více chápavá. Sama jste totiž cca před čtrnácti dny sklidila v jiném diskusním fóru (ceskaskola.cz) v podstatě stoprocentní kritiku ohledně velké neprofesionality vaší novinářské práce.
Také z toho důvodu nechápu, jak můžete – navíc jako školský laik, což lze poznat i z vašich často znatelně neprofesionálních vstupů – soudit, co smí či nesmí kvalifikovaný učitel. Natož, co si má člověk myslet (!!!). Sama se přitom jako nekvalifikovaný novinář dopouštíte takových žurnalistických nedostatků, až to někdy doslova práská dveřmi.
Pokud jsem správně zaznamenala, na paní Zdenu v té diskusi reagovaly pouze osoby, které si jakoukoliv možnost byť jen částečného zavinění poruchy ani nepřipouštěly. Právě s takovým přístupem rodičů dětí s potížemi ani já nemám dobrou zkušenost, protože je u nich obvykle standardem, že očekávají, že nápravu zajistí ti druzí – učitelé, psychologové, partneři… Nesrovnatelně lepší je práce s rodiči, kteří příčiny hledají, a to i u sebe, a jsou třeba i schopni prací na sobě nevyhovující rodinné schéma právě kvůli svým dětem změnit.
To, co říkáte, prostě není pravda, paní Brandtnerová. To by bylo donekonečna. Jsem dobrá novinářka a to, že se vehementně a opakovaně snažíte podrýt mou autoritu, to nezmění. Kritika na serveru České školy šla od Vás a od pana Sarkoziho, jím byla vyvolána, protože jsem stáhla připravovaný rozhovor s ním, a z důvodů, za kterými si stojím. Pan Sarkozi má v tomto ohledu velmi problematickou pověst. (Pravda, ještě jsem zapomněla na blízkého spolupracovníka pana Wagnera, ten si taky přisadil). Kromě jiného kritizuje a neustále podrývá lidi, kterých si hluboce vážím. Zbytek bylo pár domněnek od lidí, kteří novinářskou práci neznají, a kteří si ode mě vyslechli objasnění. Mám na svém kontě stovky článků a rozhovorů a mnohokrát jsem za ně byla kladně oceněna od lidí, se kterými jsem je dělala, i od profesionálů. Vlastně se mi dostává samé chvály, takže Vaši kritiku a kritiku pana Sarkoziho beru jako zajímavou úchylku. Co se paní Zdeny týče, pro mě jako administrátora to není příspěvek, který bych nechala bez komentáře a pokud i tady vidíte argumenty na její straně, vykládám si to jako účelové hodnocení každé situace, ke které mám jiný postoj. V diskuzi o ADHD na paní Zdenu reagovala celá škála lidí a reagovala na její specifický argument, že ADHD způsobuje, když matky pijí nebo berou drogy. Vy zde tento příspěvek hájíte poukázáním na to, že se ti, kteří tomuhle v diskuzi oponovali, dost nezamysleli nad svým zaviněním. Přijde mi to velmi ošemetné a rozhodně v tomto kontextu neprofesionální.
A jeste by me zajimalo, kde se v soucasnosti v odborne literature ci debate pouziva slovo kreten, idiot, debil. Mela jsem za to, ze tyto vyrazy odborna verejnost celkem davno opustila, a to i proto, ze se prestehovaly do obecne reci jako nadavky a jejich uziti tim ziskalo jasnou negativni konotaci.
Stovky článků? Měla jsem dosud dojem, že teprve začínáte.
Nepíšete pravdu. Na webu ceskaskola.cz kde vystupujete pod nickem „dawa“, se ohledně kvality vaší práce pod článkem „Anketa České školy: Dostávají učitelé dost prostoru v médiích? Odpovídá Radka Kvačková z Lidových novin“ vyhrazovalo mimo mě dalších devět osob. Všichni učitelé, kromě jednoho diskutujícího, který je povoláním ekonom, nicméně ke školským tématům se pravidelně vyjadřuje. Zastával se vás pouze administrátor. Ten je ovšem z hlediska odvádění kvality své práce na tomto webu také často kritizovanou osobou. Dodejme, že pan Wagner je bývalý správce webu. Pan Sárközi je předsedou největšího učitelského spolku v ČR. Mimo jiné se aktivně věnuje problematice mediální gramotnosti ve školách a tuším, že vyučuje také žurnalistiku. Například diskutující E. Kocourek v diskusi píše: „Netuším, kdo je dawa, ale rozhodně bych s tou osobou nechtěl společně vyrábět jakýkoli text..“ Z diskuse vyplynulo, že prakticky všichni diskutující, kteří se debaty zúčastnili, jsou o práci novinářů dobře informováni, sama za sebe bych řekla, že dokonce lépe než vy. Někteří i publikují. Čtenáři se případně sami mohou přečtením diskuse na České škole na danou věc vytvořit názor.
Právě to, jak neustále něco zkreslujete a nedokážete vyhodnotit informace, z vás dělá nedůvěryhodnou osobu i z hlediska novinářské práce. Informaci o tom, jaká odborná terminologie se používá, je schopen běžný člověk zjistit během pár minut, novinář mnohem rychleji. Nicméně základní informaci najdete už ve Wikipedii pod pojmem „mentální retardace“, další zdroje si můžete vyhledat sama.
To, že používáte v souvislosti se svými oponenty výrazy jako „úchylka“ je učebnicovým příkladem pokusu o mediální dehonestaci osoby, které by se seriózní novinář nikdy a za žádných okolností neměl dopustit.
„Jsem dobrá novinářka“ a „vlastně se mi dostává samé chvály“ – musím sama za sebe říct, že taková či podobná slova jsem od žádného skutečného odborníka, nebo někoho, kdo v životě hodně dokázal, nikdy neslyšela.
Paní Zdena rámcově nijak nepochybila, je na jejím uvážení a výhradně její zodpovědnost, jakou terminologii použije. Na rozdíl od vás používá terminologii komplexní, vy jste si tam vyměnila jinou diagnózu, tedy spíš od vás zní vše jako soubor urážek. Máte samozřejmě právo vyjádřit názor, že se vám něco nelíbí, jako každý jiný, v diskusích je to podle mého naopak obohacující, ale není v tomto případě možné někoho obviňovat. Než se do toho pustíte, měla byste si ověřit informace a také nepromítat do faktů svoje přání.
Paní Zdeně se v mnohém nedivím, inkluze po česku má mnohdy děsivou podobu. Paradoxně (ale logicky) hůře ji často snášejí ty učitelky, které byly v předinkluzivním období zvyklé odvádět určitou kvalitu práce, snažily se o dobré vztahy mezi dětmi, budování kolektivu. To se jim teď často nedaří.
Každý si případně diskuzi na České škole může najít, budu jen ráda. Bude mu jasnější, o co jde. A nyní zpět k tématům článků, ty jsou předmětem této debatní zóny. Jinak si za chvíli budu připadat jako Karel Čapek. Každý, kdo něco pořádného veřejně píše a dělá, dřív či později získá někoho jako paní Brandtnerová.
Pokud vím, k jiné diskusi jste odbočila vy. Škoda, že to z vaší strany ani tentokrát nejde bez snahy někoho shodit.