Starší studenti pomáhají s orgranizací přijímacího řízení, pak půjdou domů. Ve škole pro ně není během přijímaček místo.

Jednotné přijímačky přinesly desetinásobek práce a větší stres pro děti i rodiče, říká ředitel Malostranského gymnázia

Minulý týden proběhly přijímací zkoušky na víceletá gymnázia. Pro mnoho z nich to znamenalo smršť stovek uchazečů a obrovskou administrativní zátěž. „Nejsem šťastný z toho, že se z osmiletých gymnázií stala – alespoň v Praze – záležitost statusové módy. A nejsem šťastný ani z jednotných přijímaček. Je to desetinásobek práce a mnohem větší stres pro děti i rodiče,“ říká ředitel Malostranského gymnázia Tomáš Ledvinka. Letos dostal 650 přihlášek, přijmout může 60 dětí.

Ředitel Tomáš Ledvinka

Letos se vám přihlásilo o 200 uchazečů víc než loni, jak si to vysvětlujete?
Nejčastější dotaz na Dni otevřených dveří bývá: kolik jste měli loni zájemců? Rodiče se ptají, aby mohli taktizovat. Takže očekávám, že příští rok budeme mít o 200 míň, protože rodiče vyhodnotí, že tady byl moc velký nával a půjdou třeba do Truhlářské. Což je vlastně úsměvné, protože ty vlny se tak různě přelévají a odhadnout se to moc nedá.

Co když se váš předpoklad nenaplní a příští rok přijde ještě o dalších dvě stě dětí víc?
Tak si pronajmu protější kostel a budou se psát přijímačky tam. U nás už bych je opravdu neměl kam dát, jsme na absolutním stropu kapacity. Všichni starší studenti mají v době přijímaček volno, protože pro ně ve škole není místo. Trpí tím výuka. Taky pořád přemýšlím o tom, jak zastavit nárůst méně kvalitních uchazečů…

Co jste vymyslel?
Letos jsme přidali 10 bodů těm, kdo mají na vysvědčení jedničky a dvojky. Hlásí se k nám každý rok i určité množství trojkařů a to je při těch počtech uchazečů opravdu zbytečné. Obvykle jde o děti rodičů, kteří jsou sami vzdělaní – lékaři, psychologové… – a neumí si představit, že by jejich dítě nešlo podobnou cestou.

Reportáž z přijímaček na Malostranském gymnáziu si můžete přečíst ZDE

Co všechno jsou ochotni pro vzdělání svých dětí udělat?
Hodně. Někteří přicházejí na Den otevřených dveří třeba už s ročním předstihem. To je na jednu stranu hezké, že mají tak odpovědný přístup ke vzdělání, ale zdá se mi to trochu přehnané. Místo, aby dali dítě na nejbližší gymnázium, obejdou jich po Praze několik a dítě k nám pak dojíždí třeba ze Slivence, z Černošic… každý den přes hodinu. Když si ty hodiny za těch osm let sečtete, to je škoda dětství. No a když se nedostanou, tak mi sem potom maminky chodí plakat, zkoušejí nosit lahve, i obálky. Tatínkové podnikatelé nabízejí, že dají každému učiteli notebook, a podobně.

To musí být obrovský tlak…
Začíná to už při podávání přihlášek. Někteří nestihnou termín a pak jsou ochotni udělat cokoli, výjimkou není podplácení poštovních úřednic, aby zásilku antedatovaly… Když to nevyjde, přicházejí rodiče k nám a já jim nemůžu říct „máte smůlu, je po termínu“, já musím s každým sepsat papír s jeho odůvodněním. To je největší neštěstí přijímacích zkoušek – že se na něj aplikuje správní řád, a z nás stát udělal správní orgán. Takže musím napsat dopis na hlavičkový papír a ani si nemůžu napsat jeden a pak ho jen podepisovat a měnit datum a číslo jednací, protože jedna maminka odvypráví příběh, jak nabourali v Brně, druhá jak má rakovinu, třetí jak si Pepíček zlomil ruku na lyžích, a já se musím ke každému tomu příběhu vyjádřit.

Jak jste vybírali studenty před zavedením jednotných přijímaček?
Připravovali jsme si vlastní testy. Dvě češtinářky češtinu, matikáři matiku, pak to po nich pár lidí zkontrolovalo… Chybovost byla samozřejmě větší, ale byl na to taky mnohem menší tlak. Škola si brala de facto koho chtěla. Měli jsme tehdy dobře rozvinutý dyslektický program, takže bylo dáno, že každý rok bereme do každé třídy pět dětí s dyslexií nebo s dysgrafií, ať dopadly v testu jakkoli. Vlastní testy jsme museli opustit ve chvíli, kdy se zákonem ustanovilo, že musí být dva termíny. Nikdy nevyrobíte dva rovnocenné testy tak, aby je nemohl nikdo napadnout, že je jeden lehčí. V tu chvíli jsme udělali to nejjednodušší, co jsme mohli a koupili jsme testy od Scia. Bylo to strohé testování, ale ještě vcelku spravedlivé, rychlé a efektivní. Pak se vymyslely jednotné přijímačky a to je katastrofa, protože dosáhneme stejného výsledku za cenu desetinásobné práce a mnohem většího stresu pro děti a rodiče. Už to, že musejí čekat na výsledky tři týdny, je hrozné.

Proč je to administrativně náročnější než třeba testy od Scia?
Stát na nás převelel celou řadu úkonů, které děláme za něj. Místo, aby se uchazeči hlásili elektronicky, tak nám fyzicky nosí přihlášky, pro naše hospodářky je to čtrnáctidenní práce je přijímat, odchytat chyby, vracet je, znova přijímat, a pak je přepsat do systému a odeslat do CERMATu. Ten nám vyprodukuje rozpis a my zase rozesíláme pozvánky. Tam a zpátky předávání milionů zbytečných údajů. Za poštovné jsme loni dali 80 tisíc, letos to bude ještě víc. Do toho nám rodiče nosí z pedagogicko-psychologických poraden doporučení k uzpůsobeným přijímacím zkouškám, u nás to bývá tak 25-30 dětí. Od letoška nově zavedli, že si každého toho rodiče musíme pozvat a on nám musí podepsat, že jsme ho seznámili s tím, že to, o co žádal, bude dítěti umožněno. Třeba napsat test s asistentkou. Takže jedna paní zástupkyně tráví hodiny a hodiny těmito schůzkami.

Pak se testy napíší, odpoledne se naskenují a odešlou do CERMATu. Protokol o výsledku zkoušky, to jsou čtyři papíry za každé dítě. O tom protokolu píšeme ještě další protokol za celou tu zadávací skupinu. Všechno protahat skenerem, v dnešní době… Pak vyřizujeme takových 15-20 žádostí o náhradní termín – filtrujeme skutečné důvody od vymyšlených. To je další korespondence. Ten pravý masakr začne na konci dubna, když přijdou výsledky. Odvolání, předávání zápisových lístků, zpětvzetí zápisových lístků v případě přijetí na jinou školu, postupné dobírání těch, co podali odvolání a vypořádávání se s těmi nešťastníky, na které se nedostane, kterých bude letos bohužel hodně.

Do toho chodí rodiče kontrolovat testy. Bylo to zrovna u nás, kde loni objevili chyby, které CERMAT uznal a některým uchazečům se tak navýšil počet bodů. O to nadšeněji budou prohlížet testy letos. A když něco najdou, okamžitě si vezmou právníka a podají žalobu. Stojí je to tři tisíce a mají celkem šanci na úspěch. A v tom byrokratickém kolosu se vždycky nějaká chyba udělá.

Jak vy byste děti nejraději přijímal, kdyby bylo na vás?
Nejefektivnější by mi přišlo, kdyby mi do toho nikdo nekecal. K matematice a češtině bych přidal nějaký test studijních předpokladů, to mi přijde víc vypovídající. Jenže to by nesměly být zákonem dané dva termíny. To je populistická hovadina, vyhozené peníze a lidské síly. A zbytečný stres pro děti. Chytrému dítěti stačí jeden termín. Kdyby zůstalo u jednoho termínu, stát, Scio nebo další společnosti by mohli nabídnout nějaký základní test, který by si každá škola doplnila po svém – jste umělecká, tak ať zpívají, jste matematická, tak ať řeší nějakou praktickou úlohu.

Když jsme si ještě dělali přijímačky po svém, zvládli jsme tři testy za tři hodiny s nějakými přestávkami. V současném systému to nejde. CERMAT to tak organizačně svazuje a komplikuje, že třetí test by musel být odpoledne nebo jiný den, což je při dvou termínech šílenství (navíc školy, které mají ještě čtyřleté studium, zaberou i tak ještě další dva dny). Testy CERMATu začínají v půl deváté a končí po poledni, je mezi nimi nesmyslně hodina pauzy. Kdybychom to mohli dělat sami, zvládneme to zase za jedno půldne.

To vypadá, že z toho nejste příliš šťastný.
Nejsem šťastný z toho, že se z víceletých gymnázií v Praze stala pro určitou skupinu lidí záležitost statusové módy. A bohužel ten systém, který stát nastavil, to ještě posiluje.

Má to řešení, jak to znormalizovat?
Dlouho hledám, co s tím. Někdo řekne: zrušte víceleté gymply, nebo snižte jejich počet – tudy ale cesta nevede, o to větší bude zájem. Jediné, co mě napadá, je nastavit mnohem přísnější filtr na začátku. Dát těmi kritérii najevo, že nemá cenu se sem hlásit, když to dítě není fakt zářné. Není to hezké, ale co se dá dělat v situaci, kdy se hlásí půlka třídy, místo aby se hlásilo čtyři pět nejlepších. Letos jsme se to pokusili vyřešit těmi deseti body pro ty, kdo nemají na vysvědčení horší známky než dvojky, ale to v té páté třídě není moc spravedlivé. Kdyby to bylo z devítky, kde děti učí deset různých učitelů, tak tam už se to nějak zkoriguje. Ale víme, že dítě, kterému přísná paní učitelka nasází čtyři dvojky na vysvědčení, může být mnohem lepší než ten, kdo měl celou dobu samé jedničky. Nejlíp je to vidět na angličtině – někdo umí pes a kočka, když k nám přijde, a někteří plynule mluví. A přitom mají všichni jedničku z angličtiny. Dalším testem děti zatěžovat nechci, pohovory v tomhle množství taky nejde udělat spravedlivě. Dnes se musí průkazně hodnotit a jak já odůvodním, že jsem jednomu dal 13 a půl bodu a druhému 11 a čtvrt. To bych byl okamžitě před soudem ze 100 různých stran. Není z toho cesty ven.

Tomáš Ledvinka učil na základní škole a na soukromém gymnáziu český jazyk a základy společenských věd. Pracoval jako vedoucí odboru školství a kultury Prahy 11 a vedoucí oddělení středních škol na magistrátu hlavního města Prahy. Posledních dvanáct let je ředitelem Základní školy a Gymnázia Malostranská. 

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

49

 
13 Počet vláken diskuze
36 Počet reakcí v diskuzi
1 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Pavel
Pavel

Podle mého názoru pan ředitel Ledvinka realisticky zhodnotil stávající situaci.

pavel
pavel

Když jsem v roce 1976 dělal přijímačky na gymnázium, tak se v podstatě hlásili jen lidé, kteří měli maximálně do pěti dvojek na vysvědčení, trojkaři nepřicházeli v úvahu. A při každé příležitosti nám pak během studia jeden pan profesor říkal:“ Uvědomte si, že jste na škole výběrové, tak se podle toho chovejte a studujte.“ Myslím, že není více třeba dodat.

Jana
Jana

Za dva termíny a počítání lepšího testu jsem ráda. Při prvním testu se synovi spustila krev z nosu a nezvládl ho úplně dobře. Druhý den to již bylo bez problémů. Také v Praze a mimo Prahu je situace různá. Vzhleden k lokalitě jsou pro nás vhodná pouze dvě 8-letá gymnázia, ostatní jsou již dost daleko. Aby 11leté dítě strávilo dojížděním 3 hodiny denně je těžko přijatelné. V našem městě není ani žádná škola se specializovanými třídami kromě sportovní. Děti se zájmem o matematiku nebo jazyky nemají možnost lepší volby. Osmileté gymnázium je zde pro chytré děti jedinou možností. Běžné základní… Číst vice »

Kateřina *
Kateřina *

Ideální pro zřízení „Instituce přijímacích řízení“. Jednotné místo, kde se každý přihlásí elektronicky k příslušnému gymnáziu a pak už jen vyplní testy a počká na vyhodnocení. Vhodný prostor – sály na VŠ a klidně o víkendu, ať se neomezuje běžný provoz. Týkalo by se to pouze větších měst, věřím, že v menších si s tím budou umět poradit i bez toho. Omezovat a nebo zvýhodňovat na základě známek mi přijde docela nefér. Zejména proto, že každý učitel známkuje subjektivně a ne vždy úplně férově. Pak se může stát, že Vám tam přistane jedničkář absolutně neschopný, zatímco Vám unikne čtyřkař s… Číst vice »

Ivana
Ivana

Nárůst počtu uchazečů o osmiletá gymnázia nutně neznamená, že se z nich se stává „módní záležitost“. Stačí se totiž podívat na demografické křivky. Pro srovnání : v letech 1999/2000 (ročníky letošních maturantů ) se narodilo cca 90tis dětí ročně, v letech 2007/2008 (letošní páťáci) to bylo již 114tis/119tisíc dětí. Tedy letošních potenciálních uchazečů o osmiletá gymnázia je zkrátka o třetinu více než bylo např. před osmi lety, míst na 8G přibližně stejně. Žádná móda ani honba za statusem se nekoná.

Michaela
Michaela

Maturovala jsem v roce 1985 na čtyřletém gymnáziu, v roce 2013 jsem vykonala přijímací zkoušky na Ostravskou univerzitu, kdy jsem v přijímacích testech měla pouze 2 chybné odpovědi ze tří set. Dodnes využívám poznatků základního a středoškolského vzdělání. Myslím si, že dnes je spíše „módní“ 8-leté gymnázium a záleží hlavně na tom, kdo a co vzdělává a ne kde.

Káča
Káča

To co popsal pan ředitel je víc než děsivé. Nemám důvod mu nevěřit Dělala jsem přijímací zkoušky na střední školu v roce 1983 v jeden den matematiku i český jazyk a světe div se v 15. hodin jsme měli na nástěnce výsledky. Ale to bylo ještě v době, kdy uchazeči bojovali o přijetí ovšem dres bojuje díky špatně nastavenému financování o uchazeče škola. Patrně se to týká pouze čtyřletých oborů. Na osmiletå gymnázia tlačí většinu dětí šílení řidiče. Chudáci děti Nedavno si mi stěžovala matka jednoho dítka ‚Ten náš Pavlik furt leží v učení, je to strašně náročnē“ Ani jsem… Číst vice »

Monika
Monika

Na druhou stranu je tento způsob zkoušky jedinou cestou k tomu, aby přijímací řízení bylo spravedlivé a objektivní. I ředitelé škol jsou jen lidi, takže nevěřím, že pokud by škola měla vlastní zkoušky, tak že některé vyvolené děti by otázky neznaly předem.

Vladimír
Vladimír

Největší problém je různá úroveň absolventů základních škol. Když byly osnovy platné v celé ČR, tak bylo i porovnatelné měřítko znalostí a předpokladů. Dnes, kdy každá škola má své učební plány, tak je úroveň žáků neporovnatelná. Ale všichni mají jedničky a chtějí na výběrové školy. Jaké štěstí, že žijeme v kapitalismu, kde je možné si vzdělání a titul zakoupit. Viz: plzeňská práva a jiné školy. Potom stačí schovat se do státní správy a je vymalováno na celý život.

tereza
tereza

Rodice chteji dostat sve deti na 8.leta gymnazia, aby nemuseli premyslet dalsi 4 roky , kam s detmi, investovat cas a penize do priprav na studium, ktere je zcela samozrejme. Jsou rodiny, kde je uplne samozrejme jit na gymnazium. Bohuzel ty testy zejmena z cj neprokazuji vubec nic.Proc by si dite melo v 15 letech vybirat specializaci? Vsude ve svete skoly oteviraji a maji dostatek kapacit pro studium typu gymnazium. Muj syn ma 2 dvojky, mluvi plynule anglicky a francouzsky, reprezentoval skolu v zahranici na roboticke soutezi etc. presto nechci a nejsem schopna ho donutit, aby se drtil staroceske basne… Číst vice »

staro
staro

Nejvíc vypovídací věta je, že škola si brala, koho chtěla. To pak protekce jen kvetla. Teď pod číslem a jasnými podmínkami stejnými pro všechny je to hodně omezené. Dva termíny zkoušek považuji také za přínos. Jeden je málo, protože dítě nemusí zrovna mít svůj den. Souhlasím jen se zvýšením bodů za vysvědčení, protože trojkaři z čtvrté a páté třídy tam nemají, co dělat.

Milada
Milada

Je pravda, že dřív by se trojkaři vůbec na osmiletý gympl neodvážili ani pomyslet – vlastně ani posléze na střední školu ( to mluvím o svém mládí ). Našeho syna jsme svého času ke zkouškám ani nepřihlašovali, protože chodil na výbornou ZŠ ( včetně jazyků ), gympl si pak stejně jako matfyz vybral sám a my mu do toho nezasahovali. Zažila jsem před nedávnem jednu maminku, která se s holčičkou učila a věnovaly přípravě na zkoušky hromady času, holčička skončila na chvostě a maminka si asi sama ani nedokázala připustit, že prostě její dítě na osmiletý gympl nemá ( na… Číst vice »

Vlaďka
Vlaďka

To je šílené. Kdybych teď dělala příjmačky, tak bych se na gymnázium nikdy nedostala. Ještě ve 3.třídě ZŠ jsem mluvila i psala převážně slovensky a podle toho vypadalo i moje vysvědčení (samozřejmě za 3 z češtiny). Při osobním pohovoru s češtinářkou při příjmačkách mi samozřejmě „chyby“ vycházející z jiného jazykového zázemí odpustila, ale to systém dnes nedovolí, projdou jen unifikovaní jedinci dokonalého původu … A to administrativní zatížení… V době elektronické? Místo, aby se s předstihem plánovaly poznávací zájezdy pro vyšší ročníky, tak se vyplňují lejstra. Připomíná mi to okřídlenou větu z Básníků: „Dejte bl.covi funkci a vymyslí lejstro.“ Nic… Číst vice »