Minulý týden proběhly přijímací zkoušky na víceletá gymnázia. Pro mnoho z nich to znamenalo smršť stovek uchazečů a obrovskou administrativní zátěž. „Nejsem šťastný z toho, že se z osmiletých gymnázií stala – alespoň v Praze – záležitost statusové módy. A nejsem šťastný ani z jednotných přijímaček. Je to desetinásobek práce a mnohem větší stres pro děti i rodiče,“ říká ředitel Malostranského gymnázia Tomáš Ledvinka. Letos dostal 650 přihlášek, přijmout může 60 dětí.
Letos se vám přihlásilo o 200 uchazečů víc než loni, jak si to vysvětlujete?
Nejčastější dotaz na Dni otevřených dveří bývá: kolik jste měli loni zájemců? Rodiče se ptají, aby mohli taktizovat. Takže očekávám, že příští rok budeme mít o 200 míň, protože rodiče vyhodnotí, že tady byl moc velký nával a půjdou třeba do Truhlářské. Což je vlastně úsměvné, protože ty vlny se tak různě přelévají a odhadnout se to moc nedá.
Co když se váš předpoklad nenaplní a příští rok přijde ještě o dalších dvě stě dětí víc?
Tak si pronajmu protější kostel a budou se psát přijímačky tam. U nás už bych je opravdu neměl kam dát, jsme na absolutním stropu kapacity. Všichni starší studenti mají v době přijímaček volno, protože pro ně ve škole není místo. Trpí tím výuka. Taky pořád přemýšlím o tom, jak zastavit nárůst méně kvalitních uchazečů…
Co jste vymyslel?
Letos jsme přidali 10 bodů těm, kdo mají na vysvědčení jedničky a dvojky. Hlásí se k nám každý rok i určité množství trojkařů a to je při těch počtech uchazečů opravdu zbytečné. Obvykle jde o děti rodičů, kteří jsou sami vzdělaní – lékaři, psychologové… – a neumí si představit, že by jejich dítě nešlo podobnou cestou.
Reportáž z přijímaček na Malostranském gymnáziu si můžete přečíst ZDE
Co všechno jsou ochotni pro vzdělání svých dětí udělat?
Hodně. Někteří přicházejí na Den otevřených dveří třeba už s ročním předstihem. To je na jednu stranu hezké, že mají tak odpovědný přístup ke vzdělání, ale zdá se mi to trochu přehnané. Místo, aby dali dítě na nejbližší gymnázium, obejdou jich po Praze několik a dítě k nám pak dojíždí třeba ze Slivence, z Černošic… každý den přes hodinu. Když si ty hodiny za těch osm let sečtete, to je škoda dětství. No a když se nedostanou, tak mi sem potom maminky chodí plakat, zkoušejí nosit lahve, i obálky. Tatínkové podnikatelé nabízejí, že dají každému učiteli notebook, a podobně.
To musí být obrovský tlak…
Začíná to už při podávání přihlášek. Někteří nestihnou termín a pak jsou ochotni udělat cokoli, výjimkou není podplácení poštovních úřednic, aby zásilku antedatovaly… Když to nevyjde, přicházejí rodiče k nám a já jim nemůžu říct „máte smůlu, je po termínu“, já musím s každým sepsat papír s jeho odůvodněním. To je největší neštěstí přijímacích zkoušek – že se na něj aplikuje správní řád, a z nás stát udělal správní orgán. Takže musím napsat dopis na hlavičkový papír a ani si nemůžu napsat jeden a pak ho jen podepisovat a měnit datum a číslo jednací, protože jedna maminka odvypráví příběh, jak nabourali v Brně, druhá jak má rakovinu, třetí jak si Pepíček zlomil ruku na lyžích, a já se musím ke každému tomu příběhu vyjádřit.
Jak jste vybírali studenty před zavedením jednotných přijímaček?
Připravovali jsme si vlastní testy. Dvě češtinářky češtinu, matikáři matiku, pak to po nich pár lidí zkontrolovalo… Chybovost byla samozřejmě větší, ale byl na to taky mnohem menší tlak. Škola si brala de facto koho chtěla. Měli jsme tehdy dobře rozvinutý dyslektický program, takže bylo dáno, že každý rok bereme do každé třídy pět dětí s dyslexií nebo s dysgrafií, ať dopadly v testu jakkoli. Vlastní testy jsme museli opustit ve chvíli, kdy se zákonem ustanovilo, že musí být dva termíny. Nikdy nevyrobíte dva rovnocenné testy tak, aby je nemohl nikdo napadnout, že je jeden lehčí. V tu chvíli jsme udělali to nejjednodušší, co jsme mohli a koupili jsme testy od Scia. Bylo to strohé testování, ale ještě vcelku spravedlivé, rychlé a efektivní. Pak se vymyslely jednotné přijímačky a to je katastrofa, protože dosáhneme stejného výsledku za cenu desetinásobné práce a mnohem většího stresu pro děti a rodiče. Už to, že musejí čekat na výsledky tři týdny, je hrozné.
Proč je to administrativně náročnější než třeba testy od Scia?
Stát na nás převelel celou řadu úkonů, které děláme za něj. Místo, aby se uchazeči hlásili elektronicky, tak nám fyzicky nosí přihlášky, pro naše hospodářky je to čtrnáctidenní práce je přijímat, odchytat chyby, vracet je, znova přijímat, a pak je přepsat do systému a odeslat do CERMATu. Ten nám vyprodukuje rozpis a my zase rozesíláme pozvánky. Tam a zpátky předávání milionů zbytečných údajů. Za poštovné jsme loni dali 80 tisíc, letos to bude ještě víc. Do toho nám rodiče nosí z pedagogicko-psychologických poraden doporučení k uzpůsobeným přijímacím zkouškám, u nás to bývá tak 25-30 dětí. Od letoška nově zavedli, že si každého toho rodiče musíme pozvat a on nám musí podepsat, že jsme ho seznámili s tím, že to, o co žádal, bude dítěti umožněno. Třeba napsat test s asistentkou. Takže jedna paní zástupkyně tráví hodiny a hodiny těmito schůzkami.
Pak se testy napíší, odpoledne se naskenují a odešlou do CERMATu. Protokol o výsledku zkoušky, to jsou čtyři papíry za každé dítě. O tom protokolu píšeme ještě další protokol za celou tu zadávací skupinu. Všechno protahat skenerem, v dnešní době… Pak vyřizujeme takových 15-20 žádostí o náhradní termín – filtrujeme skutečné důvody od vymyšlených. To je další korespondence. Ten pravý masakr začne na konci dubna, když přijdou výsledky. Odvolání, předávání zápisových lístků, zpětvzetí zápisových lístků v případě přijetí na jinou školu, postupné dobírání těch, co podali odvolání a vypořádávání se s těmi nešťastníky, na které se nedostane, kterých bude letos bohužel hodně.
Do toho chodí rodiče kontrolovat testy. Bylo to zrovna u nás, kde loni objevili chyby, které CERMAT uznal a některým uchazečům se tak navýšil počet bodů. O to nadšeněji budou prohlížet testy letos. A když něco najdou, okamžitě si vezmou právníka a podají žalobu. Stojí je to tři tisíce a mají celkem šanci na úspěch. A v tom byrokratickém kolosu se vždycky nějaká chyba udělá.
Jak vy byste děti nejraději přijímal, kdyby bylo na vás?
Nejefektivnější by mi přišlo, kdyby mi do toho nikdo nekecal. K matematice a češtině bych přidal nějaký test studijních předpokladů, to mi přijde víc vypovídající. Jenže to by nesměly být zákonem dané dva termíny. To je populistická hovadina, vyhozené peníze a lidské síly. A zbytečný stres pro děti. Chytrému dítěti stačí jeden termín. Kdyby zůstalo u jednoho termínu, stát, Scio nebo další společnosti by mohli nabídnout nějaký základní test, který by si každá škola doplnila po svém – jste umělecká, tak ať zpívají, jste matematická, tak ať řeší nějakou praktickou úlohu.
Když jsme si ještě dělali přijímačky po svém, zvládli jsme tři testy za tři hodiny s nějakými přestávkami. V současném systému to nejde. CERMAT to tak organizačně svazuje a komplikuje, že třetí test by musel být odpoledne nebo jiný den, což je při dvou termínech šílenství (navíc školy, které mají ještě čtyřleté studium, zaberou i tak ještě další dva dny). Testy CERMATu začínají v půl deváté a končí po poledni, je mezi nimi nesmyslně hodina pauzy. Kdybychom to mohli dělat sami, zvládneme to zase za jedno půldne.
To vypadá, že z toho nejste příliš šťastný.
Nejsem šťastný z toho, že se z víceletých gymnázií v Praze stala pro určitou skupinu lidí záležitost statusové módy. A bohužel ten systém, který stát nastavil, to ještě posiluje.
Má to řešení, jak to znormalizovat?
Dlouho hledám, co s tím. Někdo řekne: zrušte víceleté gymply, nebo snižte jejich počet – tudy ale cesta nevede, o to větší bude zájem. Jediné, co mě napadá, je nastavit mnohem přísnější filtr na začátku. Dát těmi kritérii najevo, že nemá cenu se sem hlásit, když to dítě není fakt zářné. Není to hezké, ale co se dá dělat v situaci, kdy se hlásí půlka třídy, místo aby se hlásilo čtyři pět nejlepších. Letos jsme se to pokusili vyřešit těmi deseti body pro ty, kdo nemají na vysvědčení horší známky než dvojky, ale to v té páté třídě není moc spravedlivé. Kdyby to bylo z devítky, kde děti učí deset různých učitelů, tak tam už se to nějak zkoriguje. Ale víme, že dítě, kterému přísná paní učitelka nasází čtyři dvojky na vysvědčení, může být mnohem lepší než ten, kdo měl celou dobu samé jedničky. Nejlíp je to vidět na angličtině – někdo umí pes a kočka, když k nám přijde, a někteří plynule mluví. A přitom mají všichni jedničku z angličtiny. Dalším testem děti zatěžovat nechci, pohovory v tomhle množství taky nejde udělat spravedlivě. Dnes se musí průkazně hodnotit a jak já odůvodním, že jsem jednomu dal 13 a půl bodu a druhému 11 a čtvrt. To bych byl okamžitě před soudem ze 100 různých stran. Není z toho cesty ven.
Tomáš Ledvinka učil na základní škole a na soukromém gymnáziu český jazyk a základy společenských věd. Pracoval jako vedoucí odboru školství a kultury Prahy 11 a vedoucí oddělení středních škol na magistrátu hlavního města Prahy. Posledních dvanáct let je ředitelem Základní školy a Gymnázia Malostranská.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Podle mého názoru pan ředitel Ledvinka realisticky zhodnotil stávající situaci.
Opravdu mu to nezávidím.Vypadá to dost stršidelně.
Když jsem v roce 1976 dělal přijímačky na gymnázium, tak se v podstatě hlásili jen lidé, kteří měli maximálně do pěti dvojek na vysvědčení, trojkaři nepřicházeli v úvahu. A při každé příležitosti nám pak během studia jeden pan profesor říkal:“ Uvědomte si, že jste na škole výběrové, tak se podle toho chovejte a studujte.“ Myslím, že není více třeba dodat.
Za dva termíny a počítání lepšího testu jsem ráda. Při prvním testu se synovi spustila krev z nosu a nezvládl ho úplně dobře. Druhý den to již bylo bez problémů. Také v Praze a mimo Prahu je situace různá. Vzhleden k lokalitě jsou pro nás vhodná pouze dvě 8-letá gymnázia, ostatní jsou již dost daleko. Aby 11leté dítě strávilo dojížděním 3 hodiny denně je těžko přijatelné. V našem městě není ani žádná škola se specializovanými třídami kromě sportovní. Děti se zájmem o matematiku nebo jazyky nemají možnost lepší volby. Osmileté gymnázium je zde pro chytré děti jedinou možností. Běžné základní školy se spíše věnují dětem podprůměrným a průměrným, nadané děti musí splynout.
Jano,nechci hájit úroveň základních škol.Skutečně máme v tomto směru co zlepšovat.Ale stejně se ,při dnešní situaci ,do toho osmiletého gymnázia většina dětí nedostane . No a ? Copak pro něj život skolčil? Uzavřely se mu možnosti studovat? Ale prosím Vás.
A to si, Leo, představte, že ze třídy naší dcery měli jen dvě děti zájem o víceleté gymnázium a dostaly se tam.
No není to divné, že rodiče nešílí a klidně nechají i jedničkáře a dvojkaře na spádové ZŠ v obci se 2000 obyvateli? 🙂
Ovšem úspěch“našich“ deváťáků při přijímačkách na střední školy je veliký, tak proto jsou rodiče v klidu.
U dcery v 7. třídě je kluk, který je 6. nejlepší v matamatickém klokanovi v rámci celé republiky….a rozhodně mu nic neuteče, když půjde cestou 4leté střední školy.
Jasně,že neuteče.Ale i v minulé diskuzi to někdo psal.Kdo se nedostane na osmileté gymnázium, „nemá v dnešní době šanci“. Smutné.
V rámci některých ZŠ bych se opravdu obávala, že mají děti problém. Jsou školy, ze kterých jde poměrně velké procento dětí na učňák a jsou školy, kde je to minimum dětí. Bohužel i nadané dítě může ve špatné ZŠ neprosperovat.
Učila jsem na gymnáziu a setkala jsem se se situací, kdy děti ze 4-letého byly lepší než z 8-letého (u maturit). Domnívám se, že to byla záležitost výběru (při přijímání na 8-leté byl menší počet uchazečů než při přijímání na 4-leté). Také jsem nabyla dojmu, že dětem prospívá určitá zátěž v období puberty, kdy ti 15 – 16letí musí projít přijímacím řízením na 4-leté gymnázium, kdežto ti na 8-letém tuto zátěž neměli. Přesto jsem přesvědčená, že vzhledem k různým inovacím, z nichž ne všechny považuji za dobré, se ze základní školy mého syna stává více instituce sociální než vzdělávací, takže vzhledem k jeho intelektovým schopnostem se rozhoduji pro 8-leté gymnázium. Už příprava na přijímací zkoušky ho nadchla – užíval si psaní testů. Moje volba je i důsledkem mých předchozích zkušeností se starším synem, který absolvoval tuto ZŠ až do 9.třídy. Moc toho neumí a na střední škole vše zachraňuje svou přirozenou komunikativností. Nedostatky ze ZŠ postupně dohání, nyní je ve 2. ročníku, ale na 4-leté gymnázium jít odmítl po absolvování přípravných kurzů, když viděl, jak je za ostatními pozadu (především v matematice).
Nechci se vás dotknout, ale vy budete asi zrovna jedna z těch maminek o kterých píše pan ředitel výše.Osmiletá gymnázia nepovažuji za dobré řešení.Děti na prvním stupni vyučuje jeden učitel, většinou si z polovinou rodičů tyká, nejde si nevšimnout, pak těžko dá synovi či dceři kamarádky horší známky, když ví jak si rodiče na známkách zakládají.Za mě na ZŠ se na gymnázia hlásili 3 žáci, kteří měli do osmé třídy samé jedničky, max.jednu dvojku.Jeden šel bez přijímacích zkoušek.Všichni tři to dotáhli daleko a ano nad ostatními vynikali.Nijak je ale normální ZŠ nebrzdila.Kdo se chtěl učit, učil se.Ve třídě nás bylo 32….vycházela jsem v roce 1988. Před 15 lety při cestě z rodičovské schůzky se mě maminka dcery která byla ve druhé třídě ptala na jaké gymnázium budu syna dávat, koukala jsem na ní divně, syn tehdy v první.Když jsem řekla že nejspíš na žádné, hrozně se divila a řekla, to mi jo, u nás v pojišťovně děti dává na gymnázium každý.A jak to dopadlo, když holku nedostala na státní, tak jí ho platí, co na tom že dcera k tomu není.
Paní Jano, zřejmě máte smůlu. U nás, na jihomoravské malé obci, máme spádovou ZŠ a děti z ní neutíkají. Proč by utíkaly, když se bez větších problémů dostanou na 4leté střední školy a gymnázia.
Dobrý den,
ráda bych zde podotkla, že si myslím, že právě nejslabším článkem českého školství jsou právě 2.stupně – výuka je na drtivé většině hodně stejná jako za dob rodičů. Když se přidají frustrovaní a vyhořelí pedagogové, není divu, že rodiče, kteří se svým dětem věnují, děti jsou přirozeně zvídavé a škole je baví, tak na 2.stupeň dítě dát nechtějí, povětšině se tam takové dítě bude nudit. Víceleté gymply nejsou řešení ani výhra, ale chápu rodiče, že aspoň mají pocit, že tyto děti se tam mají v něčems lépe.
Jsou výzkumy, že u maturity a přijímačky na VŠ nejsou rozdíly mezi dětmi z víceletých a 4letých gymplů.
Stát by na 2.stupních měl zapracovat- chce inkluzi, ale vlastně učitelé moc nedokáží učit všechny děti tak, aby to bylo společné vzdělání a každý dostal co potřebuje – jak ti slabší , tak ti bystřejší.
Ideální pro zřízení „Instituce přijímacích řízení“. Jednotné místo, kde se každý přihlásí elektronicky k příslušnému gymnáziu a pak už jen vyplní testy a počká na vyhodnocení. Vhodný prostor – sály na VŠ a klidně o víkendu, ať se neomezuje běžný provoz. Týkalo by se to pouze větších měst, věřím, že v menších si s tím budou umět poradit i bez toho. Omezovat a nebo zvýhodňovat na základě známek mi přijde docela nefér. Zejména proto, že každý učitel známkuje subjektivně a ne vždy úplně férově. Pak se může stát, že Vám tam přistane jedničkář absolutně neschopný, zatímco Vám unikne čtyřkař s potenciálem. I kdyby se jednalo o jedno dítě, byla by to škoda 🙂
S problematikou zohledňování prospěchu tam ředitel Ledvinka nedělá žádné okolky, je si toho rizika vědom, řekl bych. Osobně jsem v tom punktu tak trochu rozpolcen – první stupně základních škol bývají v drtivé většině případů jedna velká, šťastná rodina, kde se zpravidla špatné známky (ať už z chování nebo ohledně prospěchu v předmětech) prostě nedávají, takže pokud dítě na prvním stupni „slízne“ trojku, tak je s dost velkou pravděpodobností mimo a nebo je velký problém v osobní rovině kantor – dítě.
Když to přeženu ad absurdum, z některých základních škol mám pocit, že na prvním stupni děti nesmí dostávat špatné známky, protože jsou příliš malé. Do osmé třídy je nemohou dostávat, protože jsou v těžkém období a od osmé třídy také ne, protože se jim píše klasifikace na přihlášku 🙂
Ale vraťme se zpátky: dítě, které obdrží na prvním stupni trojky či čtyřky… nerad to říkám, hrozně nerad to říkám, ale asi bych eliminoval rovněž. Jedničkář by se bát neměl, u trojkaře a čtyřkaře si nejsem jist. Na druhou stranu, znám případ (to se ještě přijímalo na základě prospěchu bez přijímaček), kdy na gymnázium přišly dvě děti, každé z jiné ZŠ, obě se samými jedničkami. První rok na gymnáziu dokončilo jedno dítě se dvěma dvojkami, druhé se sedmi čtyřkami. Těžká volba.
Určitě bude většina z těch, které studium nezvládají, když dostávají jiné známky než jedničky. Ale právě kvůli dětem, které nejsou vhod kantorům mi to přijde nespravedlivé. To je vše. Nijak to neodsuzuji a chápu kroky, které k takovému přístupu vedou. Můj muž už na prvním stupni ZŠ byl klasifikován hodně subjektivně -nemile a označen za „nenormálního“. Na VŠ se dostal jako jeden z nejlepších i bez gymplu a v rámci možností je úplně normální 😀
Ano, chápu – také jsem byl „favoritem“ třídní kantorky na prvním stupni, ovšem ta forma, kdy se to neprojevovalo na klasifikaci na vysvědčení – zřejmě k tomu oné kantorce chyběla ta poslední špetka kuráže.
Souhlasím s Vámi v tom, že se najdou kantoři, kteří kupříkladu kázeňské problémy promítají do klasifikace předmětu, případně, že se po dítěti v rámci předmětu vozí, neboť zneužívají jakýsi pochybný pocit převahy. Otevřeně tu říkám, že takovými kantory hluboce opovrhuji.
Souhlasím. Přijímací zkoušky by se mohly klidně konat na základkách, kterým se nyní v termínu PZ zbytečně uvolňuje kapacita. Uchazeči se nahrnou na SŠ a tam přijímačky zbytečně paralyzují výuku (u gymnázií, které mají 4letý i víceletý cyklus, jsou přijímačkami blokovány 4 dny výuky!)
To by ale znamenalo další pracovníky-úředníky nebo učitele.A odkud je vezmete,když po vyřízení příjímacího řízení a celého toho následného bláznivého papírování nebudou mít další činnost?A hdo by to financoval?
Kdo to platí teď? Dostávají gymnázia lidi navíc, nebo kdo to tam teď dělá a co dělají ti lidé po zbytek roku? 🙂 Já vám tu nevyšvihnu komplexní řešení vč. finanční analýzy. I když bych samozřejmě mohla 🙂 Každé gymnázium může na víkend určit nějakého pracovníka, který bude přítomen u testů. Přihlášky a zpracování už by mělo být na zodpovědnosti té instituce, která může v průběhu roku řešit i další celostátní testování. Nevím, s kým ČR spolupracuje v rámci jazykových certifikátů, kde jsou testy celosvětové. Tam už určitě mají nějaký osvědčený způsob. Navýšení kapacity se dá řešit i brigádně např. z řad posluchačů VŠ, atp. Možností je tolik 🙂
Já to taky nevím,ale obávám se ,že žádné lidi navíc gymnázium nemá a s tím placením to nejspíš taky nebude nijak horké.Tipuji tak možná nějaká odměna.A jestli tou instutucí myslíte Cermat, tak tam bych nějakou další zodpovědnost raději nepřidávala.
souhlas, taky mne takové věci napadaly, proč školy více nevyužívají DPP smluv, atd. Bojím se, jestli není zakopán pes v tom, že na strašně věcí ve škole musí být člověk pedagogický pracovník dle zákona, zaměstnanec školy atd. zda prostě není někde v zákoně psáno, že ve škole, se školou, s dětma , s testama, můžeme pracovat jen někdo.
A teď si představte, že by škola najala – byť nedopatřením – brigádně někoho z řad příbuzných či známých někoho z uchazečů; v ten moment by měla škola o zábavu postaráno – a v dnešní době by nemusel ani nikomu pomáhat, stačil by pouhý stín podezření 🙂
To znamená, že dítě učitele/ředitele školy se nesmí hlásit na stejné gymnázium, kde pracuje jeho rodič? Ale docela mě pobavila představa toho zástupu maminek, které by šly na brigádu i zadarmo 😀
To jsem nikde nenapsal, paní Kateřino 🙂
Navíc, znám pár lidí, na jejichž děti bylo nahlíženo, abych tak řekl, velmi přísně pouze z toho důvodu, že buď rodiče pracují jako kantoři, případně se dítě hlásí na školu, kde učí.
Upřímně, mě by představa takového zástupu matek lvic bojovnic brigádnic v reálu příliš nenadchla, ale myšlenka je to každopádně velmi zajímavá :-))
To byla spíš otázka, nevím, jak to funguje v reálu. Mně je dětí kantorů vždycky spíš líto, hlavně, když jsou na stejné škole s rodiči 🙂
Jak to funguje v reálu… zpravidla to není žádná sláva – v podstatě by se to dalo shrnout do Vaší věty o lítosti.
Nárůst počtu uchazečů o osmiletá gymnázia nutně neznamená, že se z nich se stává „módní záležitost“. Stačí se totiž podívat na demografické křivky. Pro srovnání : v letech 1999/2000 (ročníky letošních maturantů ) se narodilo cca 90tis dětí ročně, v letech 2007/2008 (letošní páťáci) to bylo již 114tis/119tisíc dětí. Tedy letošních potenciálních uchazečů o osmiletá gymnázia je zkrátka o třetinu více než bylo např. před osmi lety, míst na 8G přibližně stejně. Žádná móda ani honba za statusem se nekoná.
V Praze mi to přijde hodně otázka statusu. ZŠ tam mají všeobecně vyšší standard než v jiných menších městech. Stále je to málo. Co znám lidi z Prahy a kteří chtěli, aby jejich děti chodily na gymnázium, nebylo to kvůli špatným podmínkám na ZŠ, ale aby měly osmileté gymnázium, protože je to „lepší“. Jeden příklad za všechny, kdy dítě podstupovalo dvouleté doučování, aby zvládlo přijímačky, protože se tam bude mít líp. Přijímačky úspěšně složené, nástup zahájen a dítě se má hůř jak na ZŠ, ale musí to ještě pár let vydržet, protože se přece nebude vracet na ZŠ mezi ty „hloupé“. Dítě je na pokraji zhroucení a už chodí k psychologovi, protože uvažuje i o sebevraždě. Perfekcionista rodič je opravdu pro dítě za trest. Ale určitě to tak není u všech. Dítě, které jde bez tlaku na zkoušky, protože chce, proč ne 🙂
S tím statusem pražských ZŠ bych to tak optimisticky neviděla. Existují určité vyhlášené školy a zbytek je buď průměr nebo ještě hůře – anonymní velká městská škola, kde se učí, protože se musí. Na ty vyhlášené ZŠ se nedostanete, pokud nejste spádová nebo si nepřehlásíte TP…. Já mám spíš představu, že většina těch škol v menších městech bude mít alespoň přátelštější prostředí. Tak třeba se pletu.
Nepletete 🙂 Praha je pro mě noční můra jako taková. Za sebe musím říct, že v životě jsem nezažila horší školní kolektiv. Jsem opravdu vděčná, že naše děti mohou být nyní součástí malé školy založené na osobním kontaktu, bez zbytečného důrazu na ambice a rivalitu. Osmáci nemají problém zdravit třeťáky, pomáhají si navzájem a i projevy šikany se zde řeší úplně jinak než v anonymní Praze. Osobně se zajímám spíš o atmosféru školy, než vzdělávací předpoklady. Dítě, které se chce učit a má k tomu doma vhodné podmínky, si to učitelem znechutit nenechá.
A jsme opět u toho, paní Kateřino, že – jak píše ředitel Ledvinka – rodiče navštěvují akce jako Dny otevřených dveří i rok dopředu. Osobně bych v tom narozdíl od pana ředitele neviděl bezbřehou touhu rodičů umístit někam dítě, spíš jeden z mála možných zoufalých kroků, jak se o škole dozvědět něco víc, pokud tam kupříkladu nejsou děti nějakých známých (ale i to nemusí být objektivní).
Jak se může rodič takříkajíc hmatatelně přesvědčit o tom, jak škola funguje v běžném režimu? Vzhledem k bezpečnostním opatřením bych řekl, že nepříliš velkou. A oficiální příležitosti, to je čas v podstatě o ničem.
S Vaší poslední větou bych si dovolil nesouhlasit – platí možná individuálně, nikoliv ovšem paušálně; kantor dokáže i nadanému studentovi předmět znechutit natolik, že se mu věmovat nebude.
Ve velkých městech těžko, většinou se asi lidé spoléhají na doporučení známých. Ale tisíc lidí, tisíc chutí. S naší školou jsem spokojená, jistě má své nedostatky a pár věcí by se dalo dělat jinak, ale děti tam chodí rády, jsou spokojené a co se úrovně vzdělání týče nevidím tam zásadní nedostatky. Syn ve druhé třídě dal 6 příkladů z přijímaček na gympl, co jsem namátkou našla na webu Cermatu. Starší zase zmatenej jak lesní včela, ale taky v pohodě. To bych přisuzovala úrovni jejich inteligence a naturelu, nikoli učitelům samotným. Na druhou stranu jsou zde rodiče, kteří naší škole nemůžou přijít na jméno a raději své děti přeřadili a nebo je rovnou zapsali jinam. Nebylo to z důvodu nekvalitního vzdělávání, ale protože jejich děti jsou výrazné individuality, které zde na škole nepochopili – jak učitelé, tak dětský kolektiv a především sami rodiče se necítili přijati se svou „jinakostí“.
Nesouhlasit samozřejmě můžete, to mě jen těší 🙂 Pokud má někdo nadání a zároveň i zápal pro věc, věřím, že není v kantorově moci tento zápal uhasit. Může jej utlumit, ale časem se projeví zase jinde. A při vhodném domácím prostředí o to dřív. U nás doma učitele plně respektujeme, ale víme, že jsou to pouze lidé. I jim se může stát, že se mýlí a nebo jsou emočně nestabilní. Akceptujeme je takové jací jsou a snažíme se vycházet ve vzájemném souladu. 🙂
Dovolte, abych Vám řekl, že mě těší Vaše potěšení z mého nesouhlasu, paní Kateřino 🙂
Zkušenosti mi, bohužel, říkají, že ne vždy se podaří napravit škody, ale nepopírám, že tomu může být i naopak. V některých oborech pro to „domácí znovuzažehnutí“ nemusí být to správné klima a vybavení, ale pokud je k disposici někdo známý z oboru, možná se dá leccos napravit.
Ohledně zdrojů informací o škole – myslím takových, které nezískáte na oficiálních webech ani akcích školy – se shodneme.
Potěšení na mé straně, Pavle 😉
Dobrý den,
jen bych oponovala, že v Praze „ZŠ tam mají všeobecně vyšší standard než v jiných menších městech“
Ano, je tu pár dobrých, výběrovky, atd. Nicméně většina základek má spíše – z mé zkušenosti – horší podmínky než venkovské školy. Myslím, že je to tím, že být učitelem v Praze – brát učitelský plat v Praze – prostě nejde, na Prahu je to málo a kdo je schopný, sežene v Praze lépe placené zaměstnání. Učitele tady v Praze nedělají Ti nejlepší. Možná pár let, než začnou mít rodinu, platit složenky atd. Praha je opravdu drahá, viz jenom bydlení. Taky dalším problémem je anonymita – na venkově je ke zřizovateli školy blízko, lidi se znají – v Praze? jen velmi málo lidí zná svého starostu, cesta něco pořešit/zařídit je prostě delší než jinde..
Maturovala jsem v roce 1985 na čtyřletém gymnáziu, v roce 2013 jsem vykonala přijímací zkoušky na Ostravskou univerzitu, kdy jsem v přijímacích testech měla pouze 2 chybné odpovědi ze tří set. Dodnes využívám poznatků základního a středoškolského vzdělání. Myslím si, že dnes je spíše „módní“ 8-leté gymnázium a záleží hlavně na tom, kdo a co vzdělává a ne kde.
To je skvělý výsledek, gratuluji. No a vidíte, stejně jste se nevyhnula nelogickému zobecnění své vlastní zkušenosti. Za vás osmileté gymply nebyly, tak to těžko můžete s něčím srovnat. Jestli jsou osmiletá gymnázia v Praze najednou letos módnější, těžko říct. Jisté ale je, že ročník páťáků je po dlouhé době nejsilnější populační ročník (www.czso.cz/staticke/animgraf/cz/). Děti Husákových dětí se teď mačkají na přeplněných základkách, v Praze a v okolí není snadné najít motivované učitele, rodiče doufají, že na gymnáziu jejich dítě čeká inspirativnější prostředí. Možná se hlásí více dětí, které ke studiu na gymnáziu nemají předpoklady, ale stejně se jich na gympl dostane jen zlomek. Na Malgymu jen 10 % uchazečů. Chápu ale pana Ledvinku, že ten přijímačkový kolotoč musí být šílený.
To co popsal pan ředitel je víc než děsivé. Nemám důvod mu nevěřit Dělala jsem přijímací zkoušky na střední školu v roce 1983 v jeden den matematiku i český jazyk a světe div se v 15. hodin jsme měli na nástěnce výsledky. Ale to bylo ještě v době, kdy uchazeči bojovali o přijetí ovšem dres bojuje díky špatně nastavenému financování o uchazeče škola. Patrně se to týká pouze čtyřletých oborů. Na osmiletå gymnázia tlačí většinu dětí šílení řidiče. Chudáci děti Nedavno si mi stěžovala matka jednoho dítka ‚Ten náš Pavlik furt leží v učení, je to strašně náročnē“ Ani jsem to nekomentovala stejně by to slepice nepochopila.
Na druhou stranu je tento způsob zkoušky jedinou cestou k tomu, aby přijímací řízení bylo spravedlivé a objektivní. I ředitelé škol jsou jen lidi, takže nevěřím, že pokud by škola měla vlastní zkoušky, tak že některé vyvolené děti by otázky neznaly předem.
JJ souhlas, kdyby nebyly jednotné, tak opět frčí protekce – jako byla když přijímačky dělaly samy školy.
Protekce, paní Kláro, byla, je a bude, a to v jakémkoliv oboru – školství nevyjímaje. Škola snad může přijmout většinu dětí, které tam dohnali „šílení rodiče“, abych použil poslední dobou oblíbený obrat, ale že by přijala většinu žáků protekčně, to už je vážně poněkud absurdní… Čímž nechci v žádném případě říci, že protekci schvaluji.
Největší problém je různá úroveň absolventů základních škol. Když byly osnovy platné v celé ČR, tak bylo i porovnatelné měřítko znalostí a předpokladů. Dnes, kdy každá škola má své učební plány, tak je úroveň žáků neporovnatelná. Ale všichni mají jedničky a chtějí na výběrové školy. Jaké štěstí, že žijeme v kapitalismu, kde je možné si vzdělání a titul zakoupit. Viz: plzeňská práva a jiné školy. Potom stačí schovat se do státní správy a je vymalováno na celý život.
Osnovy sice byly stejné,ale úroveň žáků,třeba i se stejnými známkami z různých škol stejná rozhodně nebyla.Byly školy lepší i horší,stejně jako dnes. To rozhodně není pouze o jednotných osnovách.
Rodice chteji dostat sve deti na 8.leta gymnazia, aby nemuseli premyslet dalsi 4 roky , kam s detmi, investovat cas a penize do priprav na studium, ktere je zcela samozrejme. Jsou rodiny, kde je uplne samozrejme jit na gymnazium. Bohuzel ty testy zejmena z cj neprokazuji vubec nic.Proc by si dite melo v 15 letech vybirat specializaci? Vsude ve svete skoly oteviraji a maji dostatek kapacit pro studium typu gymnazium. Muj syn ma 2 dvojky, mluvi plynule anglicky a francouzsky, reprezentoval skolu v zahranici na roboticke soutezi etc. presto nechci a nejsem schopna ho donutit, aby se drtil staroceske basne a hledal v nich prechodniky. I ja jako dospela osoba mam mlhu pred ocima, kdyz zacnu ten test z cestiny cist. Je to tristni az kriminalni. V pate tride mu chybel do prijeti 1 bod, v sedme byl 100 z 360 deti. Ted mam doma traumatizovane chytre dite, uz mozna nebudeme uvazovat o gymnaziu, ale posleme ho rovnou do montovny, protoze neni zarny?
Nevím z čeho je traumatizovaný, je přece úplně jedno, co a kde vystuduje. Nikde není psáno, že musí dělat pouze to, na co bude mít papír. Život je pestrý a stejně tak i pracovní život. Podívejte se na nejslavnějšího českého elektromontéra. Kdo by to byl tenkrát tušil, že? 🙂
A proč by měl být traumatizovaný? A proč byste ho měla posílat do „montovny“?Nebyla by pro něj vhodnější třeba nějaká informatika,nebo škola technického směru,když ho tak zajímá robotizace?
Nejvíc vypovídací věta je, že škola si brala, koho chtěla. To pak protekce jen kvetla. Teď pod číslem a jasnými podmínkami stejnými pro všechny je to hodně omezené. Dva termíny zkoušek považuji také za přínos. Jeden je málo, protože dítě nemusí zrovna mít svůj den. Souhlasím jen se zvýšením bodů za vysvědčení, protože trojkaři z čtvrté a páté třídy tam nemají, co dělat.
Je pravda, že dřív by se trojkaři vůbec na osmiletý gympl neodvážili ani pomyslet – vlastně ani posléze na střední školu ( to mluvím o svém mládí ). Našeho syna jsme svého času ke zkouškám ani nepřihlašovali, protože chodil na výbornou ZŠ ( včetně jazyků ), gympl si pak stejně jako matfyz vybral sám a my mu do toho nezasahovali. Zažila jsem před nedávnem jednu maminku, která se s holčičkou učila a věnovaly přípravě na zkoušky hromady času, holčička skončila na chvostě a maminka si asi sama ani nedokázala připustit, že prostě její dítě na osmiletý gympl nemá ( na rozdíl od staršího bratra, který byl velice inteligentní a studoval na konec ve Francii ). Někteří rodiče připravují svým dětem kvůli zkouškám a škole docela peklo…..pokud se tzv.dítě musí drtit už na ZŠ, je to špatně. To jsme jen všichni zblblí tím, že bez maturity a vysoké školy jsme lůzři a pak šikovného řemeslníka aby pohledal….:-)
To je šílené. Kdybych teď dělala příjmačky, tak bych se na gymnázium nikdy nedostala. Ještě ve 3.třídě ZŠ jsem mluvila i psala převážně slovensky a podle toho vypadalo i moje vysvědčení (samozřejmě za 3 z češtiny). Při osobním pohovoru s češtinářkou při příjmačkách mi samozřejmě „chyby“ vycházející z jiného jazykového zázemí odpustila, ale to systém dnes nedovolí, projdou jen unifikovaní jedinci dokonalého původu …
A to administrativní zatížení… V době elektronické? Místo, aby se s předstihem plánovaly poznávací zájezdy pro vyšší ročníky, tak se vyplňují lejstra. Připomíná mi to okřídlenou větu z Básníků: „Dejte bl.covi funkci a vymyslí lejstro.“ Nic není promyšlené, ale vše se narychlo schválí, aby se vykázala aktivita… Hrůza…