Jan Tilinger

Tatínek, který dětem nedává dárky: „Náš životní styl je pro každého, kdo má rád svobodu a snese nejistotu“

Když jsme loni před Vánoci pustili do světa článek o rodinách, kde si nedávají vánoční dárky, pozornost kritických čtenářů přitáhl nejvíc otec tří dětí Jan. Ten se jim zdál jako nejpřísnější puritán, tomu to děti jednou spočítají, prorokovali mu někteří pod článkem. Od té doby si plánujeme, že se na to, jak to chodí v domácnosti u Tilingerů, podíváme trochu zblízka. A teď jsme si konečně s tatínkem promluvili.

Jak to je tedy s těmi dárky? Vadí vašim dětem, že je nedostávají?
Děti mají velký smysl pro spravedlnost. Když dárek nedostane nikdo, je to v pořádku. Když někdo dostane, a jiný ne, vnímají to jako nespravedlivé. Člověk s nimi o tom musí mluvit. Na druhou stranu chápou, že všichni lidé nemají všechno stejně.

Zajímalo by mě, jak se jim to dá vysvětlit. To asi člověk musí zkritizovat ty dospělé, kteří dětem dárky dávají horem dolem…
To ne, to vůbec ne. Ani náhodou. Prostě jim vysvětlím naše důvody, a je na nich, jak si to přeberou. Vědí, že na různých místech platí různá pravidla, jako v životě.

Tak jak se postavit k tomu, že někdo něco dostane, a někdo ne? To je mimochodem zásadní a na světě všudypřítomná věc…
Je důležité, aby si uvědomily, že i oni jsou součástí té celkové nespravedlnosti. Moje děti nedostávají vánoční dárky. Na druhou stranu mají určitá privilegia. Nechodí do školy, máme je v domácím vzdělávání, a jedeme třeba k moři, když jiné děti sedí ve škole. Ráno vstávají, kdy chtějí, dojdou si koupit snídani, na kterou mají chuť, uvaří snídani i pro nás, když chtějí…

Kolik jim je let?
Devět, sedm, čtyři.

Máte-li chuť si přečíst v úvodu zmiňovaný článek o vánočních dárcích, najdete ho zde.

A to jdou ráno spolu nakoupit, samy?
Ano, když ten nejstarší vezme holky s sebou. On byl tedy zodpovědný odmalička. Už v pěti letech mohl chodit ven sám, do nejbližšího okolí, a nebáli jsme se. Bylo na něm vidět, že z aut má respekt, že raději desetkrát vykoukne, jestli nic nejede, nehrne se zbrkle přes ulici. Holky to tak nemají, nevím proč. Jak říká moje maminka „fackovali jsme vás stejně, a dopadlo to různě“ (smích)… Je to asi tak, že velký vliv mají nejen rodiče, ale i vzájemné vztahy dětí, vymezují se jeden vůči druhému. Ten nejstarší má třeba sklony k opatrnosti, ale mladší sestra už má zase sklon na to nějak reagovat. Ty jsi opatrný, já budu jiná…  Naše děti jsou hodně spolu, takže se dost ovlivňují. Někdy se ale zase všechny vymezují vůči nám. Jsme v domě tři dospělí, my se ženou a babička, a oni jsou taky tři. Někdy nás můžou i přehlasovat.

U vás se rozhoduje hlasováním a rovnoprávně? Nebo jak to myslíte, přehlasovat? A v čem třeba?
Většinou rozhodujeme my, ale bereme jejich názor v úvahu a o některých věcech si mohou rozhodovat sami. Co se bude dělat, co se bude jíst, kdy se bude jíst… o tom rozhodují s námi, nebo to dokonce rozhodnou oni, když mají silný názor. Nedávno jsme přehodili návštěvu u zubaře, protože chtěli být v lese. Dávalo to smysl, v takovém horku.

Často slyším, že rodiče říkají „mé děti jsou tak tvrdohlavé, že když si postaví hlavu, stejně s nimi nehnu“. A tak povolí. Z bezradnosti si udělají princip a teorii, proč to je vlastně správně. Jak to tedy je u vás s tím, kdo se v rodině prosadí? Ten tvrdohlavější?
Všichni jsme manipulovatelní. Rodiče i děti sebou nějak navzájem manipulují. Nebo, aby to neznělo tak negativně, hledají prostředky, jak se ovlivnit. A to se děje i v demokraticky nastavené rodině. Mé děti jsou taky dost tvrdohlavé. Třeba prostřední dcera odmítala více jak rok jezdit na návštěvu k dědovi, nějak jí to nesedlo, a tak se rozhodla, že tam jezdit nebude. Nedávno požádala, jestli tam může zase jet.

Jak to snáší dědeček? Asi bych měla sklon snažit se dcerce přiblížit i jeho pohled na věc a že ho to možná mrzí…
Je to vztah mezi nimi, do toho rodiče podle mě nemají mluvit. My děti k prarodičům neodkládáme, jezdí tam, protože chtějí. Osobně to mám jako moje dcera v tom, že pro mě je důležité identifikovat prostředí a lidi, kteří mi dělají dobře, a s těmi být. Takže nesouhlasím s tím, co mi nedávno řekla jedna paní učitelka, že „děti do školy chodit musí, aby se naučili být s lidmi, s kterými být nechtějí“.

Myslíte si, že váš životní styl je pro každého?
Já bych řekl, že ano. Lidi omezuje hlavně to, že se obecně jede na vysoké spotřebě. Stačí se jet podívat na vesnici, kde člověk pět let nebyl. A vidíte, že si sousedi mezitím sice neopravili domy, ale zato si postavili bazény a nakoupili auta.  Kdyby dali své síly dohromady, můžou si ve vsi postavit velký bazén i se správcem a vyjde je to levněji. Asi to máme z minulého režimu. Lidi nechtějí sdílet, chtějí mít to svoje, protože dřív nemohli, nevím… No a vysoká spotřeba má nějakou cenu. Ta cena je, že lidi dělají práci, která je nebaví.

Vaše spotřeba je nízká?
Výdaje naší rodiny se vejdou do 30 000 korun měsíčně, ale v pohodě jsme schopni vyjít i s 20 000. Někdy máme na účtu padesát tisíc, někdy dvacet. Nejedeme na doraz, nějaká rezerva tam vždy je.

Žijeme v domě, který by potřeboval opravit, je skoro sto let starý. Máme i auto. Je dvacet let staré, ale jezdí. Z místa A do místa B se dostaneme. A když se něco na cestě podělá, je to dobré i pro děti, že se s tím musejí nějak porovnat, když třeba zůstaneme stát na silnici. Ostatně, to se může stát i s novým autem.

Máte někdy pocit existenční nejistoty?
Když ženě skončila třetí mateřská, to bylo asi před dvěma lety, tak zapochybovala, jestli se uživíme. Byla u toho kamarádka a ta říká „když už to deset let nějak jde, dá se z toho odvodit, že to půjde i nadále.“

Jan (vlevo) se ženou Evou, která má na klíně dceru Jasmínu a po boku syna Nea. Vedle sedí babička Boženka, po její levé ruce Janův švagr Karel a švagrová Maruška s dcerou Karolínou. Na zemi sedí nejmladší dcera Jana a Evy Aya. A pes Ketty.

V nějakém statusovém žebříčku rodin s dobrými auty byste asi byli někde hodně dole. Ale to zřejmě vaše děti neřeší, protože se tolik nepotkávají s jinými dětmi, třeba ve škole…
To mi říkají sousedi pořád – počkej, až budou děti chodit do školy, to jim ten tablet nebo značkový hadry budeš muset koupit… A já jim říkám – nebudu. Chodí normálně na kroužky, nejmladší chodí do školky, navštěvují se s kamarády, hromadu času tráví na hřišti a v parku, takže kontakt s dětmi mají, jen si mohou vybrat, s kým a kde jsou.

Co děláte přes den, čím rodinu živíte?
Čemu věnuju čas opravdu intenzívně, je komunita v místě, kde bydlím. Děláme sousedské slavnosti, půjčujeme si auta a nářadí, zveme se na grilovačky. Myslím, že to funguje skvěle. Jsme každý jiný, a i tak máme dobré vztahy.

Kdo to inicioval? Vy?
Jo, věnoval jsem tomu prakticky posledních pět let. Obcházel jsem dom po domu a vysvětloval sousedům, co je akce Zažít město jinak, jak by bylo skvělý zavřít na ten den ulice a vylézt před domy a tak.

Jaké byly reakce?
Některým to sedlo, jiní mi s tím dokonce začali pomáhat, ale jiní třeba radši odjedou, aby se k tomu nemuseli nějak postavit. Člověk se musí postavit do velmi nekomfortní pozice, že u někoho zazvoníte, on se na vás bude dívat velmi nedůvěřivě a vy mu začnete vykládat svou vizi…

Tohle asi nenese žádný příjem, čím vyděláváte peníze?
Učím na ČVUT, v Centru pro mezinárodní rozvojové projekty. Jde nám o to, aby se rozvojová pomoc dělala líp, než se teď dělá, na tom tam pracujeme. Příliš mnoho projektů rozvojové pomoci je upečených narychlo a nekvalitních, a to chci změnit. Nějakou dobu jsem měl pocit, že když chci, aby byl projekt udělaný dobře, musím si to udělat sám. A tak jsem založil Suryi.

Na vaši školu, kterou jste postavil v Himalájích, si posvítíme v samostatném článku. Vraťme se k tomu, co vás živí. Ta škola asi ne…
To ne, ta naopak spoustu peněz potřebuje.

Velikonoce v domě Tilingerů: táta, máma, děti, babička.

Je váš plat vysokoškolského učitele jediným příjmem v rodině?
Kromě toho truhlařím, mám v domě dílnu, v létě dělám průvodce, Island, Gruzie, Srí Lanka, Nový Zéland… Fotím, třeba svatby. Z fotek se mimo jiné živí i Surya, prodáváme je v kalendářích, pexesech i sólově. Občas vystupuji jako cirkusák: žongluji, chůduji, dělám akrobacii a tak.  

Co dělá vaše žena?
Žena je neurobioložka, dostala cenu Akademie věd. Teď vzdělává naše děti a spolupracujeme na Suryi i rozvojovém centru. Taky pořádá kurzy řemesel pro dospělé, od září povede několik dětských kroužků.

Jaká je nutná podmínka pro tenhle životní styl?
Asi určité vzdělání, nemyslím ale nějakou specializaci. Spíš rozhled. Taky určité schopnosti najít si práci podle potřeby a možností. Flexibilita. Já jezdím od šestnácti let po světě, a to mě hodně formovalo. Možná jsem i celkově strávil víc času v zahraničí než v ČR.

Dalo by se nějak konkrétně popsat, v čem je to je přínosné? Žít se dá spokojeně i na jednom místě…
Při dlouhodobějším cestování, čímž nemyslím dva týdny u moře jednou ročně, je člověk vystavený rychlým změnám, na které musí reagovat, takže mu to zbystřuje smysly a myšlení. Také potkáváte lidi, kteří fungují úplně jinak, než je běžné u vás doma, a vidíte, že je to úplně v pohodě, vidíte najednou hromadu možností. Zároveň je to očista od vnitřního balastu, až zbyde pár základních, opravdových hodnot.

Jakých?
Rodina, zdraví, bezpečí.

To už stačí?
Neříkám, že to stačí, ale uvědomíte si, jak důležité je něco, co považujete za samozřejmé. Jste třeba v Brazílii v nějaké superbohaté domácnosti, a vnímáte, že ta rodina, která má doma úplně všechno, se bojí vyjít na ulici. Snad všichni mí kamarádi tam, třeba padesát, byli někdy přepadení. Tahle nejistota působí na psychiku strašně.

Takže cestování jako forma vzdělávání?
Ano.

A to dopřáváte i svým dětem.
Přesně tak. S dětmi dost jezdíme ven. A když někam jedeme, jedeme tam třeba na dva měsíce, na týden se to nevyplatí. Když jsme tam déle, tak tam můžu sehnat i nějakou práci. Tady se uplatní právě třeba to focení a žonglování.

Co je ještě podle vás důležitá součást výchovy a vzdělávání, i sebevzdělávání?
Možnost seberealizace a možnost být prospěšný. To je základní lidská potřeba, stejně jako se dobře najíst a vyspat. Když člověk nedostane možnost dělat něco užitečného pro někoho jiného, je nešťastný. Já tomu říkám ulovit mamuta. Každý den aspoň jednoho malého mamuta. Naše děti, tím, že jsou doma, můžou tyhle věci dělat přirozeně. Třeba pomoct sousedce se psem, umýt koupelnu, dojít na nákup, udělat někomu radost… Dává to jasný smysl. Můžou z toho mít dobrý pocit. Kdežto když je život plný povinností, které jsou vymáhané autoritou státu, člověk tuhle přirozenou potřebu ztrácí. Takže i ve škole. Není nic horšího než nutit člověka, aby dělal něco, co mu nedává smysl.

Vaše děti nikdy ve škole nebyly?
Byly, zajišťuju jim tam stáže.

Stáže? To jako že tam přijdou na pár dní?
Ano, a učí se s ostatními. Poznají, jaké to je, chodit do školy, a učitelé zase mají možnost se seznámit s dětmi v domácím vzdělávání.

Jak snadné je najít školu, která by vzala vaše děti na „stáž“?
Úplně ne, ale vytrvávám a doufám, že se mi podaří to prolomit. Vždy to bylo o tom, že tam chodí nějaký jejich kamarád.

Co vaše spádová škola?
Tam to bohužel asi moc nejde, s panem ředitelem jsme si nějak nesedli, dost se vymezil proti komunitním slavnostem, které u nás organizuju. Bylo to asi proto, že jeho městská část to naopak dost podpořila a vytvářela na něj tlak, což asi spustilo tu averzi. Takže se tvrdě šprajcnul.

Zkusil jste s ním nějak komunikovat?
Ještě ne, přiznám se. Žena mu prý psala, ale nereagoval.

Tak pak dejte vědět, jak jste pořídil.
Dobře.

Jan Tilinger vystudoval Gymnasium Jižní Město a Fakultu stavební na ČVUT (včetně doktorátu) a nakonec obor Truhlář na SŠT Zelený pruh. Pracoval v různých profesích od hoteliéra, průvodce, vědce, cirkusáka, fotografa. Nyní se věnuje hlavně tradičním řemeslům, rozvojové pomoci a s tím spojeným technologiím i materiálům. Je jedním ze zakladatelů Centra pro mezinárodní rozvojové projekty na ČVUT, kde pořádá pravidelný cyklus přednášek pro širokou veřejnost „Rozvojové středy“ a různé workshopy.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

301

 
23 Počet vláken diskuze
278 Počet reakcí v diskuzi
2 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
umfa
umfa

Není těch článků o exotech už trochu moc? :-)

Kateřina *
Kateřina *

Chce to, má to, užívá si to? Přejme mu to. Každý se nenarodí jako kočovník. A dárečky si nedávají ani Svědci a přesto se pořád točí :)

Markéta M.
Markéta M.

No, s tím vesnickým komunitním bazénem je to podle mně sci-fi.
Koupaliště jsou u nás celkem dostupná.
My máme bazén jen nafukovací, ovšem výhody bazénu na zahradě chápu. Soukromí, soukromí, soukromí.
Když jsou lidé v práci s lidmi, kteří jim nesedí (žádný táta jim neumožní pracovat doma a nemuset být s nepříjemnými spolupracovníky), v obchodech také jsou lidé různí, na cestách taky……tak bazén na zahradě je v létě útočiště.
Auto máme na CNG, 10 let staré, loni koupené na půjčku. Na těch 45km do práce a 45km z práce denně, můj manžel potřebuje auto spolehlivé. Z ekonomických důvodů máme ekologické auto. :)

Maggie
Maggie

Ale vždyť ten člověk mluví docela rozumně. Jasně, vymyká se to našemu zažitému konzumnímu způsobu života i uvažování, ale ve své podstatě má pravdu a dost rozumný náhled na život.

Honzík
Honzík

Takže sekta, sekta a zase sekta. Říkejte si co chcete, ale je to tak.

Blanka
Blanka

Myslím, že jejich děti budou dobře připravené do života. Naprosto s tatínkem souhlasím.

Johana
Johana

Mám dojem, kdyby např. dorazil pro benzín, a paní pumpařka místo do práce šla grilovat na komunitní, nebyl by moc happy – spíš ve skluzu. Pár lidí se takto chovat může, ne všichni.

upřímnost
upřímnost

odpad. jak autor tak článek i ten o němž se píše.

Tanja
Tanja

To co ten pan popisuje já důvěrně znám. Skoušelá jsem toto ze svým dnes už 22 l synem,a bylo to naprosto nepředstavitelné. Tomu otci fandím,poněvač jsem si jista že obecní školy produkuji jen MRZÁKY. Ale zase jsem přesvědčena že pro další chudáky tu místo NENÍ!!!

Václav
Václav

Hm. Vysvětlovat dětem to, že nedostávají dárky, tím, že nemusejí chodit do školy? Nechat děti rozhodovat o tom, jestli půjdou k doktorovi, nebo do lesa, a argumentovat, že je stejně horko? A že rodiče nemají řešit vztah svých dětí k ostatním členům rodiny? A že není potřeba učit se vycházet s lidmi, kteří se vám nelíbí? A že autorita státu ničí jeho potřebu seberealizace, na to přišel kde, proboha? A s ředitelem spádové školy se sice komunikovat ani nepokusil, ale přesto ví, že je to ten ředitel, kdo se „tvrdě šprajcnul“. Koukám, že i tento pán v zahraničí pochytil velmi… Číst vice »

Efka
Efka

Na mne působí, že to má pán v hlavě srovnané, ať klidně takto žijí, nikomu to nenutí, nikomu neubližují, kdo jsme, abychom odsuzovali ? Na druhou stranu naprosto nesouhlasím se spíše přáním paní Polanské, že by to měl být střední proud zítřka. Za prvé to opravdu není pro každého, za druhé prostě ne každá profese snese takovou míru flexibility, dále ne každá rodina s dětmi zvládne bydlet a žít ať jakkoliv skromně z jedné (flexibilní) výplaty a o domácím vzdělávání to snad s tím středním proudem nemyslíte vážně – to nikdy nebude masovka z milionů důvodů. S čím velmi souhlasím… Číst vice »

Hans
Hans

Je otázka, kdo má větší uhlíkovou nebo postaru energetickou stopu. Zda ten kdo kupuje nová auta a konzumuje nebo ten kdo šetří, ale často létá letadly dost velké vzdálenosti i s celou rodinou…Nic proti. Nejvíce mě namíchnou, třídiči odpadů co všem cpou jak jsou ekologický a přitom kupují jeden nesmysl za druhým, který nepotřebují, vč. nového auta tak nějak na své sociální úrovni, že. Celý systém, který vyhrál Studenou válku je zrůdný, tu válku vyhrál, protože je ještě chamtivější, hamiždnější a zlý než byl jeho protivník. Všechny tzv. vyspělé země či nej „demokracie“ jsou vrcholně falešné a vyprázdněné, ekologie je… Číst vice »

Martas
Martas

Poctive jsem si precetla vsechny prispevky k tomuto clanku, jelikoz mne tema opravdu zajima a byla jsem zvedava take na nazory ostatnich ctenaru… Rovnou priznavam, ze mam jen zakladni vzdelani, tudiz zadny dalsi diskuter profesional nebo intelektual s neutuchajici potrebou po sebezdokonalovani. Proste jen zvedava zenska, ktera si, v prubehu vychovy svych deti, nemohla nevsimnout spousty zaporu v zabehnutem systemu vychovy a vzdelavani a nehoraznych predsudku proti sebemensimu vyboceni. A protoze je mi vcelku jedno, co si mysli okoli, hledala jsem inspiraci, jak se urcitym nesvarum nepoddat ( je celkem jedno jakym, jelikoz nazory na to, ci ono jsou taaaak… Číst vice »

Káča
Káča

Ač jsem článek četla dvakrát, bohužel jsem se nedozvěděla proč vlastně děti nedostávají dárky. Protože je učí spravedlnosti? No nevím. Protože mohou jet k moři? No nevím. Přeci jen jsem trochu projela internet. Pan Jan učí na ČVUT (pravděpodobně na zkrácený úvazek). Pak se tedy ptám, je zaměstnanec, ale odjíždí kdy se mi zamane? Kde je odpovědnost toho pána vůči studentům a svým povinnostem a jak tedy funguje ČVUT. Že „zavedl“ na ČVUT před stavby v rozvojových zemích. Kolik studentů využije tyto vědomosti v praxi? Pověsí se na dveře jeho pracovny, že na něj přišla cestovatelská nota a studenti vlezte… Číst vice »

Theseus
Theseus

At si kazdy zije a vychovava deti podle sveho presvedceni … Tezko jedna strana vyvrati te druhe, ze zrovna jejich zivot a vychova deti je ta spravna. Kazdy mame svoje priority, ale nikdy bych svuj nazor nikomu necpal. Mimochodem clovek je tvor, ktery si zvykne zit v jakych koliv podminkach a za jakych koliv podminek. Pokud nepozna vsechny strany a zpusoby ziti, nemuze tvrdit, ze to tak dela spravne .. Jen si obcas rikam, … skoda, ze kdyz se dite narodi, nemuze si predem rozhodnout samo, jakym smerem se bude ubirat jeho zivot a jak bude vychovavano .. Bohuzel to… Číst vice »

Brandtnerová
Brandtnerová

A že si zase alespoň neodpustili v článku někoho pořádně zdrbnout. Když to řeknu lakonicky: Alternativní mazánci vlastní názor mít můžou, ale ředitel školy ho mít nesmí. To je hned oheň na střeše. Děkujeme za tu všeobjímající toleranci! Podstatnější však je, že pomlouvat někoho bez možnosti vyjádření a zaznamenání jeho stanoviska v textu, s kým navíc dotyčný ani reálně nekomunikoval (!), jen se „asi domnívá“, je opravdu silná káva. Upozorňuji, že pokud je identita dotyčného na základě informací v článku dohledatelná, což zřejmě bude, respektive pozná-li některý ze čtenářů, o koho se jedná, jde o naplnění podstaty kyberšikany. Na tomto… Číst vice »

Lenka
Lenka

Problém zdejších diskusí je, že je obsadily osoby,které mají pocit, že to co dělají ony je nejlepší. Mají super charaktery, super děti, v práci jsou super, doma jsou super atd. Jakákoliv odchylka (alternativní způsob života, inkluze, osoby s výchovnými problémy, nebo pouze jiný názor) je v okamžení zadupána…

Karel Ch.
Karel Ch.

Pan Tilinger šel s kůží na trh a otevřeně promluvil o svých hodnotách. Kdyby to udělal kdokoliv jiný, taky by sklidil hromady kritiky. U ostatních se chyby hledají snadno, u sebe už je to horší.

Káča
Káča

Tento článek jsme společně probrali od a do z. Určitě nezpochybňuji ničí právo zařídit si svůj život dle svého. Respektuji právo na svobodnou volbu povolání i domácí vzdělávání. Také se snažím věřit tomu, že volná výchova pana Jana (jeho akceptování k odmítání jednoho z dětí prarodičů) bude mít do budoucna úspěch. A byla bych moc ráda, kdyby jsme se za pár let nesetkali se sdělením jeho dětí v tomto duchu: “ Moje máma a táta se zajímali o dění ve světě, některým i zařídili školu. Viděli jsme kus světa, který si jen už nepamatuji. Jen bohužel já jsem do takové… Číst vice »

Tanja
Tanja

Povinnou školní docházku považuji za největší PRÚSER teto doby .Při které z mládeži výchovavají se nesamostatné ovce!!!

Ivka Nová
Ivka Nová

Osobně mi přijde velmi protivné obcházet baráky a vnucovat se s nějakou komunitní činností, na to jsme až dost velký individualista. Já třeba dodnes nevím v mém baráku, kdo má auto, natož nové, tyto věci jdou mimo mně. Asi proto, že se nestarám, ale dotyčný evidentně ano. Přijde mi naivní si myslet, že podobné typy lidí budou přibývat. Nyní doba přeje, jelikož je republika relativně bohatá. Tu se živí z neziskovky, tu jde vybírat do klobouku, přijde mi to jak polotučný život, nic pořádně. Ovšem se střídají ekonomické cykly a až přijde krize, bude po komunitě. Jinak je smutné, že… Číst vice »

Tanja
Tanja

Je my toho tatínka trochu lito,poněvač si myslím že je trochu najivny. Koukněte se na nejbohatšího Čecha.Ten má jen 1 dceru.A já osobně jeho pohled zdilim. On dobře ví CO zánechavá pro budoucí generace…

akinom
akinom

Chodí děti na pravidelná přezkoušení do kmenové školy? Pobírá rodina nějaké sociální dávky nebo podpory?