foto: ilustrační

Ze života samoživitelek: Jste na mateřské nebo těsně po ní a těžko hledáte práci? Asi za to může váš „závazek“

„Když jsem byla asi v polovině mateřské, to bylo Anežce kolem roku a půl, otec mého dítěte měl velmi těžké období a zůstali jsme bez jeho podpory,“ vzpomíná Jana Letenská na dobu před dvanácti lety. „I když mi na výživném nedlužil, případně ho pak zpětně doplatil, na pokrytí výdajů mi alimenty a rodičovský příspěvek nestačily. Musela jsem si hledat práci.“ Ukázalo se, že to nebyl jednoduchý úkol. V následujícím textu jsme zaznamenali, jak o tom Jana zpětně přemýšlí. 

Člověk, který sám pečuje o malé dítě a hledá práci, je dvojnásobně zranitelný. Kdo to nezažil, jen těžce se do toho vciťuje. Na mateřské i po ní neoplýváte vysokým sebevědomím, a i ten zbytek se rychle rozpouští, když vás párkrát za sebou vyřadí z výběrového řízení. Zato úzkost roste – a to vám pak na dalším pracovním pohovoru nepomůže.

Jakmile se zaměstnavatel dozví, že jste na mateřské nebo čerstvě po ní, je to pro něj signál „nebrat“. Jste pro něj někdo, na koho se nebude moc spolehnout, „občasný pracovník“, který mu bude často chybět. „A to chcete pracovat?“ byla běžná otázka. Nebo „A kdo vám bude hlídat?“. Po pár měsících marné snahy mi došlo, že dokud bude z mého CV jasné, že mám malé dítě, výsledek asi bude pořád stejný. Tak jsem jednoho krásného dne informaci o rodičovské ze životopisu vymazala, a stala se na papíře perspektivní pracovnicí bez závazků. To pomohlo. Když se pak šéf dozvěděl, že mám malou holčičku, zuřil, ale vyhodit mě nemohl. A já si tu lež nevyčítám.

Dnes mám větší sebedůvěru, zkušenosti, znám víc lidí, uměla bych si poradit jinak. Svému tehdejšímu rozpoložení se až trochu divím. Tenkrát mi skoro připadalo, že zaměstnavatel mi tím, že mě zaměstná, projevuje velkorysost. Přitom člověk přece musí dostat možnost se o sebe a své dítě postarat.

V čem se moje dnešní situace liší? Mám stejně talentu jako tehdy, rozdíl je jen v okolnostech, ale ty mají na rozvinutí schopností člověka zásadní podíl. Ale jsem to pořád já, ten samý člověk. Proto si dokážu představit, že to, co jsem zažila, se někomu jinému děje i teď. Žádné záchranné sítě pro matky, či otce, kteří zůstanou sami s malými dětmi, společnost mezitím nevybudovala…

Občas mi pomáhali přátelé a širší rodina, nebo jsem aspoň věděla, že u nich budu moci zaklepat, kdyby bylo úplně nejhůř. Když jsem byla v práci, Anežku hlídávala naše hodná paní sousedka. Nic jsem jí neplatila, i když taky žili z jednoho platu. Ale jsou lidé s malými dětmi, kterým nepomáhá nikdo. A není to jejich vina.

Myslím, že o rodiče s malými dětmi v péči bychom se jako společnost měli starat lépe. Dát lidem šanci pracovat je navíc pro stát levnější, než je nechat, aby se sunuli ke dnu, se všemi důsledky. To už někdo spočítal. Stejně tak existují studie, že se státu vyplatí poskytnout lidem levnější bydlení než dopustit, že nesnáze rozbijí rodinu nebo ji připraví o soběstačnost.

Se svým platem patnáct tisíc hrubého jsem si tehdy mohla dovolit pouze sdílené studentské bydlení. Jedině tam nájemné nepřevyšovalo polovinu mého platu. I jen garsonka na okraji Prahy se pod deset tisíc nepronajímá.

Pracovní trh pořád tak nějak nepočítá s tím, že lidé mají děti a potřebují se o ně starat. Můžete je mít na fotkách na pracovním stole, když už práci dostanete, ale pracovní úvazek se péči o dítě nijak nepřizpůsobí, je to spíš výjimka než pravidlo a týká se jen některých zaměstnání.

Částečný úvazek a sdílená pracovní místa jsou podle mne cesta, kudy se dá jít. Ovšem ne tak, že člověk dělá šest hodin denně, práce odvede jako za osm a má za to polovinu z platu, který se ani neblíží tomu průměrnému. Z toho pak samozřejmě vyjít nejde.

Existují prvotřídní ženy, co na mateřské napsaly knihu nebo rozjely podnikání a byznys s marmeládou jim krásně klape. Nebyl to můj případ a nevnímám to jako hanbu. Těžkosti, které jsem zažila, nejsou kdovíjak výjimečné.

Vždycky se najde někdo, kdo mi řekne, že se to dalo řešit jinak, že by udělal to a to. Možná ano, možná se jim to jen zdá, protože v té situaci nebyli. Každopádně: i kdybychom si mysleli, že si za ty starosti a probdělé noci člověk s malým dítětem může sám, měli bychom vědět, že stojí za to ho v tom nenechat.

Jana Letenská (jméno jsme změnili) žije s dcerou a manželem v Praze. Má střední pedagogickou školu a při zaměstnání si dodělává vysokoškolské vzdělání.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

55

 
9 Počet vláken diskuze
46 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
umfa
umfa

Tomu šéfovi se moc nedivím, že byl rozladěný. Zřejmě měl několik zájemců o práci a (dílem svou vlastní nepozorností) přijal toho, u kterého byla zvýšená pravděpodobnost, že zůstane doma „na paragraf“, že ani v případě nutnosti nevezme žádný přesčas a služební cesta už vůbec nehrozí. Mně se tohle sice ještě nestalo (čtu mezi řádky :-)), ale už párkrát se mi takhle „upíchla“ holčina která vzápětí odešla na mateřskou a to je úplně stejně otravné.

Monika
Monika

Porad si myslim, ze poridit si dite s nezodpovednym partnerem je problem jen a jen toho druheho partnera. Je jen mizive procento, kdy je zena k materstvi donucena, takze vzdy je to jeji volba. A ze chlap je bez prace? Jeho problem. Proc by jeho zavazky mela odnaset zena? Je pravda, ze spousta zamestnavatelu matky tesne po MD nechteji, kazdopadne ja osobne mam opacnou zkusenost. Do CV jsem tedy materskou nepsala, ale na pohovoru jsem rekla, ze mam postizenou dceru a i presto me vzali a uz v te firme jsem dva roky. V predchozi to bylo celkem 9 let… Číst vice »

Romana Lösterová
Romana Lösterová

Dost podobně jsou na tom i lidé,kteří pečují o své blízké a nemají nárok na zdravotně handicapované brát příspěvek na péči,taky není snadné najít zaměstnání,kde se toto toleruje

Káča
Káča

Všechno má dvě strany mince. Myslím, že je každý zodpovědný za svou situaci a neměl by očekávat, že jí někdo za něj bude řešit. To, že jsem samoživitelka opravdu není problém zaměstnavatele. Dovolím si pohled z druhé strany, tj. zaměstnavatele. Když naše zaměstnankyně oznámila těhotenství, dost mne zaskočila. Každopádně mi oznámila, že chce nadále zůstat v kontaktu s prací a bylo to tak. Je na ní po té dlouhé době, co u nás pracuje spolehnutí. Mzdu dostala plnou, ač samozřejmě plně nemohla pracovat, ale svou práci si udělala, někdy i večer. To neřeším. Každopádně jsem i jezdila s kočárkem, protože… Číst vice »

Kuba
Kuba

Společnost nemá co poskytovat samoživitelkám záchranou síť. O to se má postarat rodina. Užší a širší. Není možné aby za nezodpovědnost některých platil daňový poplatník.

Alena
Alena

Zrovna u nás probíhá výběrovka na pozici kolegyně, která odchází koncem roku do důchodu. Dost specifická náplň, kterou nikdo druhý z nás neovládá na 100% a tak potřebujeme najít někoho, kdo je ochoten se učit, kdo bude pracovat a ne jen chodit do práce. Hodně se nám přihlásily maminky na rodičovské nebo mateřské dovolené. Největší problém…začátek pracovní doby. Je mi to docela líto, ale pokud se ani nepodívá na naše webové stránky a nezjistí pracovní dobu, která je tam uvedená a pevně daná nemůže se pak divit. A to nebyla ani jedna samoživitelka, všechny vdané s partnery. Přes to problém.… Číst vice »

Jana
Jana

Pročetla jsem si článek a paní naprosto rozumím. Již několikrát jsem zažila, že někdo žádal o nějakou pozici aniž by měl potřebnou praxi nebo zkušenosti. Někdy ti lidé i přes to byli pak velmi na takové pozici úspěšní. Chápu zaměstnavatele, že má pocit oklamanosti, ale to má jistě i samoživitelka která chce v dnešní době pracovat a chce nebýt závislá jak na podpoře tak na blízkém okolí. Paní měla štěstí na sousedy což spousty žen v podobné situaci nemají. Přečetla jsem si i celou diskuzi a jsem hrozně zklamaná dalo by se říci, že téměř ze všech přispívajících. A přesně… Číst vice »

Sama
Sama

Pri pohovoru na misto soc. pracovnika v soukromem sektoru mi sef(Rakusan), dnes nastesti uz byvaly, jasne rekl: ve zkusebni dobe 3 mesicu neexistuje neschopenka nebo pece o nemocne dite…..takze kdyz mi volali ze skolky, ze je podezreni na akutni zanet spojivek, malem me polevali….jsem sama, jsem samozivitelja, zijici v cizine.Bez pribuznych, bez partnera, ktery se vratil do CR.
Clovek se nesmi nechat udusat. Ano, dite mam, ale je to handicap? Pokud ano, nemuzu pro takoveho zamestnavatele vykonavat dobrou praci…..to si radeji najdu jinou….

neřeknu
neřeknu

Z podobných nářků a fňukání je cítit jen samé já chci, já chci, já potřebuji, já chci… Ale milá zlatá by se měla zkusit vcítit do toho zaměstnavatele. Kdyby ona hledala zaměstnance, taky by na 99% dala přednost někomu, o kom ví, že nebude každou chvíli na paragrafu, nebude chtít zkrácený úvazek apod.