V žákovské je čtyřka a když se dítěte ptáte, co bylo v testu špatně, krčí rameny. Rádi byste to zjistili a chyby společně opravili. Jenže co když učitel test domů žákům dát nechce a je proti, aby si ho vyfotili?
„Syn se v tercii osmiletého gymnázia zhoršil v matematice. Manžel je v matematice výborný, rád by s ním jeho písemky prošel a dovysvětlil mu, v čem dělá chyby. Paní učitelka nám domů poslat odmítá, a ani vyfotit na mobil si je nesmí,“ svěřuje se Slávka z Plzeňska. „Říká, že s focením nemá dobrou zkušenost, že se pak písemné práce objevily na Facebooku. Navíc údajně nemá k dispozici dost příkladů, aby vytvářela nová zadání každý rok. Děti by si podle ní písemky ukládaly a předávaly je nižším ročníkům, které by tak měly výhodu, “ dodává Slávka.
Učitelka matematiky Slávce jednu možnost, jak se na synovy testy může podívat, nabídla. Má se po domluvě zastavit o velké přestávce ve škole a práce si prohlédnout tam. „Já ale bývám dopoledne v práci. Testy by chtěl vidět i muž, máme si brát dovolenou oba? Nechápu, proč je to takový problém. V bývalé škole nám normálně posílali písemky domů k podpisu. A tak by mě zajímalo, jestli třeba neexistuje nějaký předpis, na který bych paní učitelku mohla odkázat? Opravdu mě to trápí,“ říká roztrpčeně Slávka, ale takových rodičů je víc. Nedávno se s podobným problémem obrátil na redakci tatínek řidič, kterému jeho profese taky neumožňuje chodit se na písemné práce dívat do školy.
Podívejte se do školního řádu
Ač by si to Slávka velmi přála, centrálně žádná pravidla pro poskytování testů rodičům stanovená nejsou. Podle Ondřeje Andryse z České školní inspekce existuje všeobecně formulované právo na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání. Jak bude informovat, to si určuje sama škola, a podrobnosti jsou uvedené v jejím školním řádu. „Pokud má škola tuto problematiku z pohledu rodičů nastavenu ´nevstřícně´, je možné využít školskou radu. Ta má totiž zákonem danou kompetenci navrhovat změny školního řádu. Ve školské radě je zástupce rodičů, případně zletilých žáků. Skrze školskou radu mají rodiče možnost tuto věc ovlivnit,“ vysvětluje Andrys. Dotčení rodiče tedy mohou nejdřív zjistit, jak se celá věc pozdává rodičům spolužáků jejich dětí, a získat je pro svůj pohled, případně rovnou s přesvědčivými argumenty kontaktovat školskou radu.
Někde to jde…
Na mnoha školách v ČR děti písemky domů dostávají. Učitelům záleží na tom, aby se mohly k problematickým jevům vrátit a lépe je pochopit. Pro děti je totiž při učení velmi důležitá práce s chybou. „Testy půjčuji domů každému, kdo chce,“ popisuje svou praxi Ondřej Balík, učitel druhého stupně na jedné pražské základní škole. „Nebo si je mohou vyfotit,“ upřesňuje. Každý jeho žák má příležitost se k opravenému testu vyjádřit, ptát se, „reklamovat“ jej hned poté, co ho obdrží. „Není výjimkou, že na základě toho změním známku. Pak ani není důvod ho nějak zveřejňovat a komentovat na síti,“ dodává tento učitel.
Ani učitel Vojtěch Hála z jedné pražské střední školy se s testy svých žáků nijak netají: „Nechci je zpátky a případné reklamace řešíme na místě. Nechávám na studentech, jestli se pochlubí doma a jak. Někdy se studenti dovolí, zda si mohou vyfotit zadání testu. Vždy souhlasím a ani by mi nevadilo, kdyby je někdo shromažďoval na internetu pro budoucí studenty. Jen ať se z nich klidně učí,“ říká velkoryse pan učitel Hála.
… a jinde zase ne
Existují samozřejmě i důvody, proč dětem do rukou práce nedávat. Jak vysvětluje paní učitelka z jedné další pražské základní školy, která nechce být jmenována, někteří žáci a rodiče zneužívali situace. Stávalo se, že problémoví žáci se svými rodiči písemku již nevrátili, zřejmě s úmyslem, aby učitel neměl podklad pro výslednou známku či pro případné využití komisionální zkoušky.
Právě to je důvod, proč ani ČŠI školám nenařizuje, aby dětem jejich testy dovolily odnášet ze školy. „Je třeba vzít v úvahu, že pokud zapůjčenou písemku žák škole nevrátí, pak nemá škola nic ´v ruce´. Hodnocení žáka by mělo být doložitelné a v případě potřeby přezkoumatelné,“ vysvětluje Ondřej Andrys.
Ideální by zřejmě bylo, kdy by si učitelé uschovali originály písemek a zájemcům rozdávali kopie. To ovšem stojí peníze a také čas pedagoga. „Dělat kopie škola není povinna. Takže skutečně záleží na domluvě mezi ní a rodiči,“ uzavírá Ondřej Andrys.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Já vím, že myšlenka, že by student osmiletého gymnasia mohl propadnout je zcestná. ale připusťme ten případ. Co by dělala paní učitelka, kdyby se ve třídě takový žák objevil a psal stejné příklady po roce. Píše, že nemá dostatek příkladů. Ještě jedna otázka, to pracuje pořád se stejným materiálem, opravdu máme tak málo učebnic matematiky? A nebo se musí striktně držet učebnice. matematik nejsem. Ale není možné rodičům ukázat podobný příklad a uvést v něm chybu, které se žákyně dopouští?
Také tedy nejsem matematik,pravda.Ale námitka paní učitelky mi moc rozumná také nepřipadá.Jak tedy,jak se o tom stále píše, mají pak žáci“ pracovat s chybou“?
Shrnul bych to, s dovolením, do několika bodů:
1) argumentace paní učitelky nedostatkem příkladů v matematice je nesmysl, stejně jako by byl v případě chemie či fyziky,
2) rodiče mohli kdykoliv požádat o kopii či naskenování desetiminutovky či písemné práce, případně o konzultaci ve škole podle toho, jak se to hodilo; originály jsem jako kantor nikdy z ruky nedal, v tom punktu dávám souhlasím, že klasifikaci musím mít nějakým způsobem podloženou,
3) v drtivé většině případů se rodiče o možnost zaslání jakékoliv podoby kopie písemného projevu žáků nezajímali,
4) že by žák osmiletého gymnázia mohl propadnout, není myšlenka zcestná, ale zcela reálná.
Škola mého vnuka žákům testy domů dává.( 4. třída) .Mají tak příležitost si doma chyby opravit a vrátí ho učiteli.Taky dopředu vědí, kolik toho mají mít správně,aby „splnili“.Pakliže chybovali více,asi tak po týdnu mají příležitost psát opravný test.Mají tak čas si případně ještě látku procvičit.Dělají to tak už dva roky a ještě se nestalo,že by někdo test nevrátil.Oboustranná důvěra rodičů a učitelů je ovšem nutnou podmínkou.
Je rok 2019. A není dost příkladů z matematiky? Už před 30 lety existovala knížka František Běloun: Sbírka úloh z matematiky pro ZŠ. Existovala, tzn. vydána byla ještě dříve. Pro střední školy je použitelná knížka VEJSADA, František – TALAFOUS, František: Sbírka úloh pro SVVŠ, SNP, Praha 1968 (taková tlustá, šedozelená). V socialistickém Československu problém s nedostatkem příkladů z matematiky neexistoval.
Problém uvedený na začátku článku má i „primitivní“ řešení – a to, že se nespokojíte s krčením ramen dítěte, ale přinutíte dítě, aby vám řeklo aspoň to, z čeho ta písemka byla (a přesněji, než jen třeba „z matematiky“). Také ve škole do telefonu vám snad učitelka řekne, z které látky ta písemka byla. (k tomu nutně nepotřebujeme chytré telefony a focení) V učebnici na to nějaké příklady jsou, a když to nestačí, viz literatura.
Máme tři děti, ale s takovou blbostí jsem se nesetkala. Přijde mi, že paní učitelka má testy a přípravy 30 let a z nich stále čerpá. Pokud mám pár problémových žáků, tak si ty jejich písemky ofotim, když už chci mít důkazy pro klasifikaci. To by mě zajímalo jak prokazuje pětky ze zkoušení.
S tímhle jsme se taky potýkali. Osobně vůbec nechápu dnešní systém – považuji ho trochu za lenost učitelů – kdy žáci i studenti dostanou pouze informaci o známce z písemky, maximálně písemku k nahlédnutí. Když jsme chodili do školy my (v osmdesátých letech) vždy hodinu po písemce se tato opravovala a to společně. Malé pětiminutovky se opravily ihned po napsání. Je totiž dávno známé, že chybami se člověk učí. Vůbec nechápu, jak může učitel přejít písemku bez toho, že by si chybné příklady student nespočítal správně. Může mi to nějaký učitel vysvětlit?
Tady je to za mě úplně jasné:
Veškeré shromažďované práce žáka jsou jeho osobními údaji, které mu musí podle GDPR správce poskytnout k nahlédnutí, u kterého si samozřejmě smí dokumenty vyfotit.
Toto právo umožňuje žákům fotit své testy za účelem kontroly výsledků a zajištění správnosti hodnocení.
Z pedagogického hlediska nechápu, jak může někdo blokovat žákovi přístup k nejlepšímu zdroji pro učení se z vlastních chyb.