Britské televizní programy o rodičovství: V jednom táta a máma chodí do školy, aby uměli pomoct dětem s úkoly

Někdy škola nedělá pro děti dost. Ale dost často pro ně nedělají dost vlastní rodiče. Mnozí učitelé jsou nuceni nahrazovat dětem to, co v rodině chybí, až do svého vyčerpání. Jedna britská televizní reality show dobře nasvítila fakt, jak moc školní prospěch dítěte souvisí s rodinným prostředím: rodiny si vyměnily děti a těm, které přišly k lépe pečujícím rodičům, se hned zlepšily školní výsledky. A to i když byly u „cizích“. Co s tím? Jak pomoci rodičům nastavit správnou výchovu? A má se o to společnost starat?

Jackovi je patnáct, bývá často po škole a hrozí mu, že když to takto půjde dál, neudělá závěrečné zkoušky. Tharush je jeho vrstevník, ale s jiným příběhem. V pátek večer, zatímco jeho kamarádi chodí na večírky, vysedává nad matikou. Jackova maminka je milá, ale zaneprázdněná, a Jacka u domácích úkolů neumí přidržet. Tharushova maminka utekla z Filipín před občanskou válkou a synovo vzdělání a lepší budoucnost je pro ni priorita. Jack i Tarush jsou hrdinové televizního programu Život s těmi chytrými, který je zároveň takovým školním experimentem: špatní žáci jsou implantováni do rodin spolužáků s nejlepšími školními výsledky. Takže Jack putuje do Tharushovy rodiny. Po šesti týdnech lepšího režimu, který zahrnuje i domácí úkoly, jdou jeho výsledky v matematice nahoru.

Tenhle a další televizní programy o rodičovství ve vztahu ke škole se teď v Británii „nosí“. Několik jich zmiňuje ve svém článku komentátorka Gurdianu Gaby Hinsliff. Školy nemohou dělat zázraky, ale rodiče mohou, s malou pomocí je jeho název.

Asi nás to nepřekvapí. Všichni víme, že školní výsledky dětí jsou závislé na rodinném prostředí. Ale dramatizace problému je pro názornost užitečná. Jak tedy přejít od konstatování problému k jeho řešení, ptá se Gaby Hinsliff, a existuje nějaké? Existuje nějaká možnost, jak rodičům pomoci, aby se stali lepšími rodiči? Kupodivu ona ani nikdo v Británii nezpochybňuje, že by se něco dělat mělo. Pravicové i levicové vlády jsou zajednou v přesvědčení, že děti nesmějí platit za své rodiče a že stát musí dohlížet na rovné příležitosti ve vzdělávání. A nerovnost podmínek začíná v rodinách, teprve pak se přelévá do školy.

Několik pokusů o podporu rodin, které ne úplně zvládají vedení svých dětí, v Británii už udělali, ale některé skončily rozpačitě, říká autorka článku. Jeden z nich vznikl na popud vlády konzervativců vedené Davidem Cameronem v roce 2015 a týkal se problémových rodičů s nízkými příjmy nebo bez práce, či s nějakou jinou formou sociálního nebo psychického postižení, jejichž děti chodí za školu nebo mají asociální chování. Podle autorky článku ale projektu chybělo financování.

Zajímavým nápadem je pomoci rodičům dohnat základní vzdělání, které jim chybí pro to, aby mohli svým dětem pomáhat s domácími úkoly. Ostatně, kolik si průměrný dospělý pamatuje z učiva druhého stupně základní školy? Pro mnohé rodiče touha pomoci dětem je velmi silný motivátor, píše se v článku – nebylo by dobré napojit nějak vzdělávání pro dospělé na školy? Tenhle model zachytil jiný televizní pořad programu Channel 4 s názvem Mámina a tátova třída. Skupina vybraných rodičů v něm chodí do školy spolu se svými dětmi. Na upoutávce sedí táta a syn v jedné lavici.

Teď ještě tenhle či jiný recept, jak pomoci rodičům s rodičovstvím, nějak z televize dostat do skutečného života.

Channel 4: Mámina a tátova třída

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

 

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..