Domácí úkoly se vypracovávají po příchodu ze školy. Ale co třeba v družině? V zahraničí to je běžné a ani u nás tomu nic nebrání, alespoň formálně. Ale, jak už to tak bývá, je to „o lidech“. Ukazuje se, že mnohé družiny to de facto neumožňují. A někteří rodiče to ani nechtějí…
„Máme potíže s domácími úkoly, respektive s tím, jak to všechno stihnout,“ říká Helena, jejíž syn David je v první třídě jedné středočeské základní školy. „Například v pondělí k tomu sedáme až po 16. hodině, a to už je teda hraniční. První, co po celém dlouhém dni řešíme, jsou úkoly. Pak už se roztáčí kolotoč – aktovka, hraní, kroužky, vaření večeře,“ líčí Helena typická odpoledne v jejich rodině. „Dost by nám pomohlo, kdyby si alespoň někdy mohl David napsat úkoly v družině. Jenže u nás se to nesmí. Družina prý neumí vytvořit klidové podmínky a družinářka nenese odpovědnost za správnost vypracování úkolu. Navíc je v družině vždy mezi 13-15 organizovaný program, který by píšící děti narušovaly. Často jim přitom jen pouští třeba pohádku na projektoru, takže tento argument moc nechápu,“ stěžuje si Helena.
Někdo by psaní úkolů v družině uvítal, pro jiného je to zbytečnost
Některé školy psaní úkolů v družině umožňují. Toto je zkušenost Kláry z Prahy: „Syn je ve 3. třídě a úkoly si pravidelně píše v družině. Dobíhám často na poslední chvíli, takže je to pro nás velká pomoc. Úkoly doma už jen zkontrolujeme a podepíšeme. Občas je sice mívá tak naškrábané, že je musí přepsat, ale nebývá to často.“
Podobný postup školy by měl smysl i proto, že ve školách přibývá dětí cizinců, které stejně jako děti z méně podnětného prostředí nemají doma nikoho, kdo by jim s úkoly pomohl.
Někteří rodiče naopak chtějí mít nad vzděláváním svých dětí co největší kontrolu, jako třeba Alexandra z jižních Čech. „Mně jako mámě vůbec nevadí, že si moje děti nosí úkoly domů. Ráda jim vysvětluju, čemu neporozuměly, hledám a vyrábím pomůcky, a taky jsem ráda v obraze, čím se aktuálně zabývají. Vlastně bych ani nechtěla, aby úkoly s mým dítětem dělal někdo, kdo má na starosti dalších 20 hrajících si dětí v prostředí, kde je spousta hluku a rušivých podnětů.“
V Německu děti píšou úkoly společně
Lucie je Češka, se svým americkým manželem vychovává tři děti na severu Německa. Doma má ještě předškoláka, a hodně času tráví v práci, a tak jí velmi vyhovuje, jak to mají v Německu s úkoly zařízené. „U nás v družině je čas na úkoly daný, a to od 14 do 15 hodin. V té době dělají úkoly všichni a mají na to klid, škola na tu hodinu zajišťuje jeden dozor navíc. Kdo nechce úkoly psát nebo je s nimi rychleji hotový, může si třeba číst nebo malovat u stolu, ale nesmí rušit ostatní. Já s dětmi vždy ještě vše projdu doma, ale jsem ráda, že úkoly mohou psát v čase, kdy se na to můžou ještě soustředit, a ne večer, když už jsou unavené.“
Přístup se různí – a tak je to v pořádku, říká ministerstvo
Mluvčí Ministerstva školství Aneta Lednová vysvětluje, že školy mají v přístupu k domácím úkolům a jejich vypracovávání volné ruce. Zákon neurčuje ani to, zda děti vůbec musejí domácí úkoly dostávat, a už vůbec ne to, kde si je budou psát. A rodičům doporučuje: pokud chcete, aby si děti mohly povinnosti splnit už v družině, iniciujte tento požadavek a zakotvěte to do školního řádu, aby nevznikal prostor pro dohady: „Na tvorbě školního řádu se podílí také zástupci zákonných zástupců žáků. Pokud rodiče chtějí, aby jejich děti psaly úkoly v družině, je to možné. Stačí se na tom domluvit.“
Postoj českých škol se v této otázce liší od naprostého zákazu přes toleranci až po přímou podporu. Marie Horčičková, zástupkyně ředitele ZŠ Angel v Praze, vysvětluje, že u nich ve škole se víceméně každý může zařídit, jak mu to vyhovuje: „Kdo chce, úkoly si může v družině udělat, ostatní si je nechávají na doma. Část rodičů je ráda, když přinesou domů úkoly hotové, někteří jsou radši, když si na ně sami dohlédnou.“
V pražských Klánovicích nechávají psaní úkolů v družině naprosto na dětech. V 15 hodin končí organizovaný program, a když si pak žáci chtějí ve svém volném čase k učení sednout, nikdo jim to nezakazuje. Vychovatelky dokonce pomáhají, když si někdo neví rady. Nebojí se ředitel Michal Černý, že případné chyby rodiče rozzlobí? „Za 25 let si dosud žádný rodič nestěžoval. Domácí úkoly mají sloužit k procvičení a zopakování látky, tedy by je měly zvládnout děti samy, a nést za ně odpovědnost. Ať už je píšou v družině, nebo doma. Já třeba ve třídách, v nichž učím matematiku, doporučuji rodičům dětem s úkoly vůbec nepomáhat. Pokud dítě práci skutečně nezvládne, napíše ‚NEROZUMÍM TOMU‘ a já aspoň vím, že to musím ve škole zopakovat.“
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Chodila jsem do družiny před padesáti lety a všechny úkoly jsme si psali tam. Moji rodiče ani nevěděli, co se učím. Moje tři děti už si psaly úkoly doma, ale my rodiče jsme je nijak nekontrolovali. Zapomněls úkol? Nes si následky. To se vyplatilo. Všechny děti bez problémů vystudovaly a jsou v životě úspěšné.
U nás to zhruba před pětapadesáti roky fungovalo stejně, úkoly jsme psali v družině, družinářka podepsala a i tak jsme měli dost času na hraní a vycházky. Domů jsem přišla kolem páté a rodiče mě max. přezkoušeli z nové látky. Se synem už jsem veškeré úkoly dělala já – než byl schopný je dělat bez dozoru. Myslím, že ten systém mého mládí byl vyhovující.
Psát domácí úkoly v družině? Samozřejmě ano, pokud už žák nestihl napsat jej o přestávkách anebo jinde. Sníst oběd, napsat úkoly a vyrazit ven mezi ostatní, kteří už tam byli. Já osobně nenáviděl takovou ztrátu času, jakou byl nepotřebný domácí úkol.
Dodnes jako senior zastávám názor, že naučit má kvalifikovaný pedagog a to ve škole. Nemůže ho nahradit rodič, kutil amatér se znalostmi a metodami předchozí generace. Rodič má jiné povinnosti, a pokud je nucen suplovat nedokonalou práci jiného, pak je to špatně.
Dospělý má zákonem danou pracovní dobu 8 hodin. Domácími úkoly a samostudiem (případně doučováním) nutíme nedospělce k pracovním nadvýkonům jednostranně orientovaným, byť ušlechtile nazvaným „vzdělávání“. Rozvoj osobnosti musí být kompletní, všestranný a nejen nabiflovaný.
Příprava na další školní den by se měla omezovat na kontrolu vybavenosti potřebnými pomůckami a doporučeným vybavením. Zbytek je na škole a žákovi. Že některý zaostává? Domácí úkol, tj. „přesčasová práce“ ho zatíží a vyčerpá ještě více a mezi premianty neposune. Vezměme raději na vědomí, že nejsme všichni stejní a podpořme to, co přináší uspokojení právě tomu dítěti. Zastávám názor, že Pán Bůh stvořil lidi velké i malé, barevné a všelijak odlišné a všichni jsou mu milí. A kdyby ve své vševědoucnosti považoval za vhodné mít všechny stejné, tak by na Zemi nechal jen klony Adama a Evy.
Čímž chcete říci, že učitel není dospělý a nemá nárok na 8 hod.pracovní dobu? I on musí dělat úkoly a přípravy a pořád se dovzdělávat. Někde jsou ty úkoly hlavně motivací pro rodiče, aby se do té tašky aspoň koukly, ale chápu, že pokud dítě zůstává v družině až do zavíračky, byť maminka je doma a nepracuje, je snad lepší, aby si je mohly udělat v družině, protože komu by se chtělo přijít v 5 odpoledne domů a začít s úkoly….
Jo, naprosto s Vámi souhlasím. Děcku je samozřejmě dobré s úkolem pomoct, ale jen v případě, že mu látka dělá problémy. Ale ne je dělat všechny s ním. U malých dětí se kouknout, co mají za úkol, „víš, co s tím? Tak to zvládneš, pak mi to ukážeš“ a pak mrknout. Ale to, jak popisuje uštvaná paní matka v článku, mi přijde na hlavu – nestíhat udělat úkoly od čtyř odpoledne? Pokud děcko není dysgrafik dyslektik, dělá asi někdo v téhle rodině něco špatně.
Oboje má své pro i proti.Ale ten systém v německé družině se mi moc rozumný nezdá.Děti by se měly po vyučování a obědě a krátké chvíli na oddech, jít spíš odreagovat při pohybu venku.a ne jít zase ke stolkům psát úkoly.Alespoň ve družině mého vnuka to tak dělají.Vrací se ve tři.
Možná by pomohlo přejmenovat ‚domácí úkoly‘ na ‚samostatné úkoly‘. Nejde totiž o to, kdy, kde a s kým dítě úkoly udělá, ale by si SAMO vyzkoušelo, zda látce rozumí. Jestli za dítě udělá úlohu rodič doma nebo jiný spolužák o přestávce je už jedno. Co mě nebavilo, jsem opsal; co mě bavilo, jsem si vypracoval (často o přestávce, v družině, později v hospodě) a dal opsat.
Učím na vysoké škole a mám velké problémy vysvětlit studentům, že samostatné úlohy jsou od toho, aby si něco vyzkoušeli, něčemu se přiučili. A když jim to nejde, klidně můžou přijít za mnou, za spolužákem, řešit to ve skupinách. Cílem není odevzdat úkol, ale něčemu se naučit, něco si procvičit. A tak by k úkolům mělo být přistupováno, tak by měly být zadávány.
Souhlasím, s námi úkoly také nikdo nedělal ( je mi 45) a dělali jsme je v družině, doma i o přestávce před hodinou. Sama mám dvě děti (2. a 5. třída) a jsou naučené si úkoly dělat SAMI doma po příchodu ze školy a družiny. Já je pouze omrknu. V družině jsou u nás úkoly zapovězeny, tedy nezbývá nic jiného. Ale nemyslím, že by to bylo něco špatného. Družina by měla být o odpočinku od sezení u učení.
Obě naše paní učitelky, nás nabádají, dětem s úkoly nepomáhat. Když tomu nerozumí, znovu to s nimi projdou. Alespoň mají zpětnou vazbu, jak na tom děti jsou.
Ta holčička má pusu od bláta:-))))
Mohou si děti psát domácí úkoly v družině?… Jistě. A také v autobuse, na houpačce, na bráchových zádech před školou, na střídačce na fotbale, na stromě…
něco jako vystudovala jsem základní ekonomickou školu a své děti zabiju
semnou taky úkoly nikdo nepsal max první třídě než jsem se naučila psát a číst
Není mi zcela jasné, proč by někdo – a to včetně dítěte – měl nést jakousi odpovědnost za „správnost“ vypracovaného úkolu.
V praxi to obvykle funguje tak, že předmětová komise – matematikářů, češtinářů, atd. – na začátku školního roku (pro paní Simonu speciálně, obvykle se to děje poslední týden v srpnu, tedy během placené dovolené) určí množství zadaných domácích cvičení a obvykle i počet dnů na jejich vypracování podle rozvrhu. Je evidentní, že záleží na každé základní škole, jak si toto nastaví.
Domácí cvičení je, podle mého názoru, formou zpětné vazby pro kantora v tom smyslu, zda je dítě po výkladu látky a procvičení v hodině schopno se v klidu a pokud možno samostatně vypořádat se zadaným problémem.
Pomoc kohokoliv dospělého ve smyslu dohledu a okamžitého opravování chyb už může být sporná, o vypracování domácího cvičení přímo rodičem už ani nemluvě – celá věc tak pozbývá smyslu a kantor může při kontrole ve škole následně pouze konstatovat, že dítě látku ovládá (což zejména v posledním případě není pravda).
Rodič tu není od toho, aby kontroloval výsledky domácího cvičení, od toho je tu kantor (rodič může maximálně dbát na povšechnou estetickou stránku). Rodič svou parafou pod úkolem dává kantorovi najevo, že dítě vypracovalo úkol doma a v klidu. Je, domnívám se, mylný onen dosti zakořeněný pohled, že když rodič podepíše dítěti úkol se špatným výsledkem, bude považován za oligofrena.
Přirozeně, můžeme se dohadovat i o druhu domácího úkolu, který může vyžadovat částečnou spolupráci nebo přímý dohled rodičů – například příprava vápenné vody pro důkaz oxidu uhličitého (vyžadováno třeba ve třetím ročníku jedné ZŠ), a podobně.
Dovolil bych si poznamenat, že četnost domácích cvičení, stejně jako termíny jejich odevzdávání, si stanovují předmětové komise sestavené z vyučujících toho kterého předměntu, a to zpravidla během posledního srpnového týdne (to budiž vzkazem pro paní Simonu, neboť se to děje v rámci placeného volna pro kantory). Z toho plyne i fakt, že se i v oblasti zadávání domácích cvičení mohou ZŠ lišit.
Další věc je, že ne zcela chápu, kdo by měl nést příslovečnou „odpovědnost“ za jakousi správnost domácího úkolu. Rodič svou parafou pod vypracovaným domácím cvičením pouze potvrzuje, že dítě úkol vypracovalo v klidu – jestli to bylo doma nebo na chatě, je mně osobně naprosto lhostejné. Rodič tu není apriori od toho, aby kontroloval „správnost“ domácího cvičení – to je kantorova práce, neboť on byl tím, kdo jej zadal, a očekává od něj jistou zpětnou vazbu, která bude těžko k něčemu, pokud rodič dítěti úkol doslova nadiktuje nebo jej dokonce za něj vypracuje. Pokud by snad v domácím cvičení byla chyba, není důvod na rodiče nahlížet jako na oligofrena – vypracovaný domácí úkol by měl mít nanejvýš určitou úpravu, ale to je z hlediska rodiče asi tak vše.
Jistě máte pravdu,Pavle.Ale ani metoda pana ředitele Černého se mi nezdá úplně v pořádku.Vzhledem k tomu,že je jistě rychlejší napsat “ nerozumím tomu“,než vypracovat domácí úkol,myslím ,že by se tato metoda asi dost rozmohla.Také je jistě jedno,kde se ten úkol píše,ale některé děti se prostě v provozu družiny soustředit nedokážou.
V tom bodu máte pravdu, paní Leo – žáci se mohou díky tomuto postupu vyhnout vypracování domácího cvičení. Na druhou stranu by k něčemu takovému asi nemohlo docházet pravidelně – předpokládám, že pan ředitel Černý je schopen tyto excesy včas odhalit, nehledě na to, že pokud by měly děti u domácích úkolů podpis rodičů pod chronicky se opakujícími větami „nerozumím tomu“, mohlo by to značit velmi omezenou schopnost kantora vysvětlit žákům látku a dále, nahlížel bych s rozpaky i do řad samotných rodičů (v tom smyslu, že je jim to nejspíš lhostejné).
V podobném gardu si vzpomínám na školu, kde se žák, pokud přišla desetiminutovka nebo byl nečekaně vyvolán k ústnímu zkoušení, mohl „odvolat“. Z každého předmětu jednou za pololetí, nebylo možné to „převádět“ z jednoho pololetí, ročníku či předmětu do dalšího a nikdo samozřejmě nemohl tuto možnost přenechat spolužákovi. Neplatilo to pro práce laboratorní a pro čtvrtletní písemné práce, neboť na ně byli žáci včas dopředu vyrozuměni, takže nešlo o žádnou „přepadovku“. Také tady můžeme vést polemiku o tom, jestli je to dobře či nikoliv – a klidně mohu argumentovat třeba faktem, že i v privátním sektoru mají dospělí možnost čerpání i pěti dnů „sick days“.
Místo, kde dítě vypracuje domácí cvičení, může být dost různorodé a nemohu vynášet od boku přes internet soudy, že je to celé špatně. Možná to některým dětem vyhovuje – pokud ano, budiž jim přáno. Pokud rodič zjistí, že to pro jeho dítě až taková výhra není, neměl by být problém to změnit.
Ještě jsem chtěl dodat k postupu pana ředitele Černého jednu věc, a to, že v době dnešních informačních technologií mohou mít žáci na kantora přímý kontakt – přes mail, FB, a tak dále, a mohou proto případný problém s vypracováním domácího cvičení řešit přímo s ním.
Přirozeně, kantorovi nelze něco takového nařídit, ale pokud žákům nabídne takovouto možnost – a věřím, že takoví kantoři jistě jsou – považoval bych to já osobně za velké plus pro ně a budiž minusem pro každého, kdo by to v takovém případě nevyužil a spokojil se s pasivním „nerozumím tomu“.
Ve škole mého vnuka (4. třída),může dítě „občas“ přijít za učitelem a říct,že to bylo nad jeho síly a učitel mu poradí. Ale ,pokud to rodiče zvládnou vysvětlit sami,alespoň učiteli ušetří čas,aby se mohl věnovat třeba dětem,které takové zázemí nemají.
Zase je to k debatě – za mě osobně dítě s rodiči schopnými dovysvětlit nejasnosti má velký bonus a jako rodič na rovinu říkám, že bych to s vysvětlováním také zkusil. Nejsem ten typ, který by dítě odbyl s tím, že od toho má školu, nebo že za nás se to dělalo jinak (eventuálně nedělalo vůbec), nebo že prostě nemám čas a příslovečný šmytec.
Je tu jedno riziko – pokud dítě látku ne zcela ovládá, může dojít k tomu, že mu vysvětlováním látky jiným způsobem, než předestřel kantor, udělám v hlavě ještě větší chaos. Ale zase, na druhou stranu, čím víc způsobů, jak vysvětlit totéž, tím lépe – dítě si potom může samo vybrat ten způsob, který mu vyhovuje. Potom je ovšem míč na kantorově straně sítě – znám kantory, kteří nejsou ochotni akceptovat jiný postup, než jaký sami předestřeli, a to ani tehdy, vede – li ke správným výsledkům, což ovšem považuji za velmi tristní.
Tomu rozumím,také se mi to už s vnukem stalo. Proto se teď raději podívám do učebnice,abych měla jistutu.Ale to si mohu dovolit já (jako babička), ale mladí rodiče na to hlavně při třech dětech a práci, moc času nemají.
U nás v družině bohužel vyloženě zakazují dětem dělat domácí úkoly i když samy chtějí. Nesouhlasím s tím. Naštěstí i druhé dítě se již dostává do věku, kdy do družiny od příštího roku chodit nebude a budou tak po obědě doma sami, takže zvládnou úkoly i hraní a pak kroužky. Syn se v družině velmi často nudil a vyloženě tam úkoly psát chtěl. Nemusí to být tak každý den, ale nechápu, co je za problém, to povolit, ať si dítě maluje, nebo dělá úkol, vždyť je to jedno. Doma je stejně kontrolujeme a pokud je někde problém, tak to s nimi probíráme, až se vrátíme z práce, díky tomu máme i přehled. Ale jestli si jej napsal doma na stole, nebo venku na lavici, nebo na stole v družině je přeci naprosto jedno.
Tak tomu nerozumím dvakrát.Jednak nechápu,proč by se mělo dítě v družině nudit.A zrovna tak nechápu,proč by si nemohlo napsat úkol,pokud chce a v tom prostředí se dokáže soustředit.
Já už docela chápu že se děti v družině nudi, ale i to že tam nechtějí. Zvládli jsme družinu v první třídě, druhå byla již boj. O tom že by si dětí v družině mohli psát úkol se mi ani nesnilo. Jediný koordinovany program byla vycházka. a to za každého počasí v dešti a blátě. Dětí jako prasata a blba družinařka nedokazala pochopit, že dětí nechtějí pochod po silnici. Jinak proti pobytu venku za příznivého počasí nic nemám. Až jsem ji řekla, že i vězeň muže odmítnout vychazku na rozdíl od našich dětí. Nic se ale nezměnilo tak jsme to řešili tak, že jsne ho vyzvedavali ve 14 hodin, abychom ho ušetřili pochodu po silnici. Měl jinou vychovatelku. Ale pro nás to znamenalo pracovat méně hodin. Za nás družina hrůza.
To jste tedy měli pech.Ale je to o lidech,jako všude.V družině, kterou znám,děti chodí nejčastěji do lesa ,na hřiště,je-li méně času. Špinaví někdy taky přijdou,ale od toho tam mají mít oblečení.V družině mají spoustu činností a také hodně kroužků.Dost dětí ani moc nechce domů.
Přiznám se, že jsem domácí úkoly mastila většinou ve škole, ihned po hodině, abych se s tím později již nemusela zdržovat. Do družiny jsem nechodila.
Jestli by neměly vychovatelky kromě psaní úkolů v sd deti doprovázet i na kroužky, udělat jim v sd veceri, vykoupat je , přečíst pohádku a ze byste si pro děti ve 20.00 přijeli a jen je dali doma spat?
Moje deti chodi do male vesnicke skoly.V druzine si ukoly psat nesmi.Ikdyz by cas na to mely.Ani dopisovat ucivo,ktere zameskajiBydlime ve vesnici vedle a nemaji spoluzaci z vesnice.Kdyz zameskaji,musi si slozite vypujcovat ucivo a pak doma dopisovat.
Dnes není třeba si nic půjčovat, stačí nafotit a přeposlat. Nebo nafotit a vytisknout. Není dávno nutné po nemoci doplňovat látku několikahodinovým opisováním.
To byste, ale musela poprosit někoho z rodičů, jestli by to dítěti doma neofotil a neposlal, každý má své práce dost. Krom toho, málá vesnická škola bude zřejmě první stupeň, takže nevím, čím by to ta mrňata ofocovala….i v tomto případě by měli míti možnost dopsat to v družině, nebo když jsou tam až do konce….