Peklo, zaznívá od rodičů, když přijde řeč na domácí úkoly. Jsou nudné, berou dětem chuť se učit a kazí nám vztahy

Domácí úkoly – časté jablko sváru. Mezi dětmi i rodiči, ale i mezi školou a rodinami. Ty si často stěžují, že jim domácí úkoly kazí atmosféru a vztahy. A dětem berou chuť se vzdělávat. Jaké by měly být, aby se to nedělo? 

Magda Stojowská, syn Štěpán (3. třída) a Johan (1. třída):
Nejvíc mě zaměstnávaly úkoly mého staršího syna v období, kdy začal chodit do první třídy v klasické škole. Měl moc laskavou paní učitelku, ale úkoly rozdávala každý den. Štěpán úkoly nesnášel, štvalo ho, když jsem mu je připomínala a nechtěl ani, abych mu s nimi pomáhala. Já jsem zase nebyla schopná se na to vykašlat a nechat ho jít do školy bez hotových úkolů. A tak jsme měli doma často peklo.

Ve druhé třídě přešel do montessori třídy a začal dostávat jeden úkol na týden. Problém s úkoly zmizel. Já sama jsem získala větší důvěru v synovu samostatnost a nechala jsem ho s úkoly být, ale určitě pomáhá i to, že má na úkol víc času. Dává to svobodu celé rodině. V montessori mám teď i prvňáčka, který na úkoly vůbec nemyslí, ale během toho týdne je většinou nějak po kouskách zvládne. Mít na úkol celý týden je fajn, je přece tolik zajímavých věcí, co můžeme po škole dělat, než sedět nad kusem papíru.

Mít úkoly na týden dává svobodu celé rodině.

Celkově ale jejich úkoly nemám rada a kluci asi taky ne. Jsou nudné a je to jen opakování toho, co už znají ze školy. Víc by se mi líbilo, kdyby museli něco objevit nebo vyrobit.

Eva Dušková, syn Jakub (2. třída):
Jakub chodí do montessori školy. Montessori systém přistupuje k úkolům jinak: je jich méně a obvykle se zdůrazňuje rodičům, že mají nechat děti, aby si je dělaly samy. Ale i v montessori záleží na jednotlivých učitelkách. Vím o třídě, kde děti nosí domů i osm pracovních listů, na které potom mají týden. Údajně proto, že ve škole nepracují.

Můj syn nemá disciplínu ani motivaci dělat domácí úkoly. Jakmile se to nazývá domácí úkol, je v opozici. Přitom se doma učí, ale přirozeně. Naštěstí jeho učitelka úkoly nedává. Za dva roky, co je ve škole, přinesl tři. U prvních dvou řekl, že jsou nepovinné a ani na ně nesáhl. Nebyly to úkoly, které by ho rozvíjely, byly pod jeho znalostmi. Třetí dostal minulý týden, jen proto, že neudělal to, co měl stihnout ve škole. Takže ten udělat musel, učitelka to potřebovala do čtvrtletního zhodnocení. Bylo toho dost, makal na tom hodinu. Mou pomoc i kontrolu odmítl. Obojí mi vyhovovalo, nechci se tím zaobírat.

Domácí úkoly mi dávají smysl, jen když jsou volitelné, zřídkavé a činnostní. Například udělat report z toho, co dítě dělalo o víkendu.

Domácí úkoly mi dávají smysl, jen když jsou volitelné, zřídkavé a činnostní. Například udělat report z toho, co dítě dělalo o víkendu: obrázkem, básní, koláží, miniprezentací. Jinak domácí úkoly neakceptuji a nepřistoupila bych na ně. Vidím je jako důsledek neefektivního vzdělávacího systému. Vždyť děti tráví ve škole někdy i 8 hodin. To je příliš. Mám kamarádku, jejichž rodinná atmosféra úkoly trpí velice. Velký dům, zahrada, tři děti a pes. Školák přijde domů v půl páté, musí jít dělat úkoly, někdy to trvá i hodinu a půl, vztekají se rodiče i děti. Vyčerpaná matka, která neměla možnost věnovat se ostatním dvěma dětem, natož sobě, jde dělat večeři a žene děti do postelí. Tomu já říkám peklo.

Markéta Štindlová, dcera Matylda (4. třída), dvojčata Andělka a Johanka (2. třída):
Matylda má ve čtvrté třídě jeden velký úkol za týden. Skládá se ze tří úkolů z matematiky a tří z češtiny. Stačí, když z těch šesti úloh udělá čtyři. Ale pokud třikrát udělá všech šest, zajistí si tím, že ho pak třikrát nemusí přinést vůbec.

Holky ve druhé třídě mají skoro každý den jeden malý úkol. Obvykle si ho udělají v družině, doma to jen rychle zkoukneme. Opravovat to nemusíme, učitelka chce mít zpětnou vazbu, co děti umí. Ale když je tam hodně chyb, nedá mi to a upozorním je na to. V téhle formě pro nás úkoly nepředstavují žádnou zátěž. Na víkendy a na prázdniny nedostává ani jedna z holek úkoly žádné, to se mi zdá rozumné.

Holky mají hodně mimoškolních činností a když zůstanou úkoly na večer, jsme už všichni unavení a podráždění.

S Matyldou ještě pořád hledáme systém, který by jí vyhovoval. Doteď jsme ji tlačili k tomu, aby si najednou udělala co nejvíc cvičení z úkolu a měla od toho pokoj. Jenže je pomalá, takže u toho sedí dlouho a je z toho pak otrávená. Takže nově jsme se dohodli, že si udělá každý den jedno cvičení, aby ji to tolik neštvalo.

Můj postoj k úkolům je rozporuplný: někdy nás štvou a zabírají dost času. Holky mají hodně mimoškolních činností a když zůstanou úkoly na večer, jsme už všichni unavení a podráždění. Ale zas mám díky úkolům přehled, co holkám nejde. Takže ideál: trochu míň úkolů a víc hravou formou.

Kateřina Macková, dcera Ella (5. třída):
Ella dostává tak jeden až dva úkoly, ale ne každý den. V pátek je nedostávají nikdy, ale ani od pondělí do čtvrtka to není pravidlo. Tak do třetí třídy jsme je dělaly spolu, ale pak už si je dělala a dělá sama v pokoji. Trvá jí to tak 15 minut, někdy to ani nepostřehnu. Obvykle se úkol týká toho, co probírali ten den ve škole, takže jen opakují a procvičují. Ona by nejradši žádné neměla, ale já to vnímám jako formu přípravy, protože Ella se jinak škole vlastně nevěnuje.

Úkoly jsou nutné zlo, společné projekty s dalšími spolužáky ji baví víc.

Občas dostanou společný úkol/projekt. Ve skupině vypracovávají něco třeba týden a pak to prezentují před celou třídou. To Ellu hodně baví, protože se kvůli tomu se spolužáky scházejí po škole a myslím, že to vnímá jako zábavu.

Kdyby úkol opakovaně nedonesla, dostala by poznámku. My máme EduPage, takže každý den vidíme a pípne mi na mobil, jestli mají úkol, a případně jaký. Takže každý rodič ví, co mají dělat, a málokdo to neudělá.

Známky se za úkoly nedávají. Výjimkou jsou projekty – tam dostávají jedničky za snahu.

Marie Bedrnová, syn Oliver (2. třída):
Vzhledem k tomu, že Oliver chodí do klasické státní školy, dostává „klasické“ domácí úkoly. V první třídě to byl velký boj a nesla jsem těžce jejich množství. Ve druhé třídě je úkolů méně, nicméně i tak je dostává 3-4x týdně.

Systém sedíš ve škole, škola skončí, jdeš na kroužek a pak si jdeš sednout zpátky nad úkoly, je zoufale zpátečnický a zcela v dětech zabíjí touhu po vzdělání.

Úkoly, které opakují to, co se odehrávalo x hodin ve škole, považuju za zbytečné a otravné. Oliver je – překvapivě – nesnáší a my zase nesnášíme věčné dohady a nucení k výkonu „domácí úkol“. Navíc matematika se učí už zcela jiným způsobem, takže místo odpočinku po práci se rodiče musí honit po internetu a hledat způsoby řešení úloh. Místo hezkých chvil s dítětem se tak obvykle stresujeme všichni.

Nevadily by mi kreativní domácí úkoly, které nějak navážou na to, co se dělo ve škole. Něco vymyslet, ztvárnit, nakreslit, najít venku, prakticky vyzkoušet… Systém sedíš ve škole, škola skončí, jdeš na kroužek a pak si jdeš sednout zpátky nad úkoly, je zoufale zpátečnický a zcela v dětech zabíjí touhu po vzdělání. U Olivera to netrvalo ani dva roky, než začal vést řeči typu: nesnáším školu, nechci se učit, votravný úkoly… Prostě vzdělávání rovná se opruz. A to mě štve.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

63

 
10 Počet vláken diskuze
53 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Eva Košková
Eva Košková

Všechno je o úhlu pohledu. Syn 2. třida dostává úkoly 4x týdně, nic velkého, všechny jdou zvládnout do 15 minut. Vidím v tom jenom výhody. Syn se učí zodpovědnosti, musí si nejprve udělat úkoly a pak může vyrazit ven. Ví, že je to jeho povinnost a jeho zodpovědnost. Mě to donutí se kouknout na to co právě ve škole probírají, pokud má s něčím problém poradím mu a probereme to spolu. Myslím, že je tento systém dobře promyšlený a neměnila bych ho. I přes úkoly mu zbývá spousta času na kamarády, zábavu a kroužky.

Jarek
Jarek

Nevím jak to funguje teď, ale za nás se dělaly domácí úkoly o přestávkách.

Zuzik
Zuzik

PEKLO NASTANE VE CHVÍLI, KDY VAŠE DÍTĚ PŘIJDE NA STŘEDNÍ ŠKOLU A ZJISTÍ ŽE SEDNOUT SI KAŽDÝ DEN DOMA K UČENÍ A ŠPRTAT SE JE PRO NĚJ PROBLÉM. A BEZ TOHO UŽ TO NA STŘEDNÍ NEJDE. PAK TEPRVE OCENÍTE PŘÍNOS ÚKOLŮ, ALE TO UŽ BUDE SKORO POZDĚ.

Eva
Eva

Dnešní styl výchovy a psychologie. Jsem zastánce určité osobní hygieny, ale přiměřené. Dnes matky všechno prožívají, děti všechno prožívají, ze všeho musí mít nějaké pocity a pokud mají Melissa s Vivian nebo Jenifer špatné pocity, tak mají deprese ideálně na návštěvu psychologa a stává se z toho rodinné drama. Mě začali vzdělávat v roce 1997 měla jsem úkoly každý den, přes týden jsem chodila do kroužků, ven s kamarády a úkoly jsem brala jako povinnost, co je potřeba udělat. Mamka mi úkoly během pěti minut zkontrolovala a problém solved, brácha to samé. Jak dokáže jeden domácí úkol denně rozložit rodinu… Číst vice »

Romana
Romana

Asi jsem ze staré školy, ale většinu argumentů proti domácím úkolům nechápu – nejspíš proto, že neodpovídají mým zkušenostem. Mám dva syny (3. a 5. třída), úkoly dostávají několikrát týdně, někdy i na víkend, občas kratší, sem tam delší, ve většině případů z češtiny nebo matematiky. Nikdy si nestěžovali, plnění domácích úkolů máme nastavené jako samozřejmou věc. Navíc jsem díky domácím úkolům nejen schopna sledovat, co probírají ve škole, ale i jestli jim daná látka jde ( a když ne, tak zjistím, kde je problém), jak zvládají psaní, uspořádání a úpravu textu,který napíší (tím rozhodně nemyslím podtrhávání barevnými pastelkami …),… Číst vice »

Káča
Káča

Nechápu, jak může dítě či studenta obtěžovat udělat úkol. Rodiče to nemůže obtěžovat vůbec, protože to není úkol pro rodiče. A rodiče alespoň ví, co ve škole probírají. Jsem za ně docela ráda, protože kdyby jich nebylo (máme úkol od pondělí do čtvrtka cca na 15 minut 3.třída), tak by se syn vůbec neobtěžoval otevřít tašku. A ví, že má povinnost, kterou prostě splní, protože cítí, že to tak má být.

Markéta
Markéta

Ano je to ubíjející pro děti i rodiče. Pracuji na plný úvazek, mám dvě děti. Domácnost a čas který nutím své dítě sedět nad úkoly je pro mě ztráta času a energie. Chápu že je to zpětná reakce pro rodiče, ale moje děti jsou od sedmi od ráno do čtyř ve škole a pak když příjdou domu to poslední na co mají náladu je zase sednou ke školním věcem. A nemůžu se jim divit. Když nestihnu něco v práci a musím to dodělat doma tak jsem taky vzteklá. Pro mě je asi výhoda když si je udělá kdekoliv dobrovolně ať… Číst vice »

Dagmar
Dagmar

Pokud byly úkoly nutné před 15 lety, dnes jsou ještě nutnější. Tzv. biflování ve škole je prakticky zakázáno, kritika frontální výuky a drilu připomíná hon na čarodějnice. Hlavně aby děti během hodiny zažily střídání didaktických metod, her a kritického myšlení. Do toho projektové dny, třídní projekty, hodiny osobnostní a sociální výchovy, výroba lapbooků, parlament, přespávačky. Proto děti víc než kdy dříve potřebují dohnat učivo doma. A řečeno slovy klasika – neplačte, sami jste si to zavinili!

martin vaněk
martin vaněk

Reklama by měla být zřetelně označena… Ale k meritu: domácí úkol je ve své podstatě malá zkouška pozornosti žáka, a jeho schopnosti porozumět učivu. Rodiče, kteří naříkají nad domácími úkoly, si zjevně neuvědomují dosah své lenosti, kdy se odmítají podílet nejen na rozvoji vědomostí svých potomků, ale především na pocitu sounáležitosti s jejich „problémem“ .

jan podivínský
jan podivínský

Mám pocit jakoby se zvedala vlna proti domácím úkolům. Cvičení dělá mistra a ve škole všechno procvičit nejde. Zvlášť v první třídě, když se dítě učí psát a číst, tak jsem přesvědčen, že jsou domácí úkoly nezbytné. Řekl bych, že si malý človíček nejen procvičuje látku ale osvojuje si něco jako smysl pro povinnost. Na střední škole se nikdo ptát nebude a student musí po vyučování sednout ke knize a studovat (pokud není génius). A vždycky záleží na učiteli aby přemírou nesmyslných úkolů dětem školu neotrávil (a to dobře vím, že i v první třídě mohou být úkoly nesmyslné –… Číst vice »