„Číst pod lavicí se nemá a koho přistihnu, že si pod lavicí čte, ten zůstane po škole a bude psát slohový úkol o tom, jak babička pomáhala lidem na starém Bělidle,“ vyhrožovala učitelka Boříkovi ve slavné knize Vojtěcha Steklače. A jak řekla, tak nakonec udělala. Ve skutečnosti na nic takového nemá učitel právo. „Rozvrh hodin je zapotřebí dodržet za všech okolností,“ říká ředitel ZŠ Mozartova v Olomouci Zbyněk Kundrum.
Může učitel nechat zlobivého žáka po škole, ať přepisuje v prázdné třídě kapitoly z učebnice nebo oprašuje v přírodopisném kabinetě vycpaná zvířata? Školský zákon ani žádný další školní předpis tuto otázku neřeší, přesto je odpověď jednoznačná: nemůže. Dříve běžný způsob trestu dnes opravdu přijatelný není.
Už proto, že rodiče na své dítě obvykle čekají v domluveném čase. Pokud učitel usoudí, že by žák měl strávit ve škole nějaký čas navíc, ať už jde o doučování nebo dokončení nějaké práce, měl by se na tom s rodiči domluvit předem.
Používat „nechání po škole“ jako výchovné opatření je ještě problematičtější. Podle ustanovení § 13 vyhlášky lze z výchovných důvodů udělit napomenutí nebo důtku. Jiná výchovná opatření, než uvedená ve vyhlášce, by učitel neměl uplatňovat.
Každá změna rozvrhu navíc musí být předem oznámena a schválena ředitelem.
Rodič by musel souhlasit
Explicitní zmínky o tom, že rozvrh hodin je závazný a nepřekročitelný, nalezneme i ve školních řádech. Například v článku IV školního řádu 2.ZŠ Frýdek-Místek se píše: „Vyučování končí podle stanoveného rozvrhu hodin.“
I školní řád Střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické v Liberci učitelům výslovně ukládá držet se rozvrhu: „Pedagogičtí pracovníci jsou povinni zejména… dodržovat dobu výuky danou rozvrhem vyučovacích hodin (včetně včasného příchodu 15 minut před zahájením vyučování a rovněž odcházet nejdříve 15 min po ukončení vyučování – obojí registrovat v docházkovém systému).“
Nechávat žáky „po škole“ je nepřípustné i podle ředitele ZŠ Mozartova v Olomouci Zbyňka Kundruma: „Každé dítě má stanoven rozvrh hodin, který je zapotřebí dodržet za všech okolností. Bez vědomí a souhlasu zákonného zástupce nemůže nechat učitel děti ve škole po vyučování. A má-li to snad být jako výchovné opatření – tak to je opravdu naprosto nepřípustné!“
Pomůže rozhovor s učitelem
Co s tím, pokud se ke kontroverznímu trestu přece jen některý učitel uchyluje? V první řadě je samozřejmě potřeba za ním zajít a zjistit jeho verzi příběhu: co vlastně žák provedl, že se ho rozhodl takto potrestat. Je možné ho upozornit, že není v jeho pravomoci nárazově měnit rozvrh a držet děti ve škole déle.
Je dobré také pročíst školní řád příslušné školy – třeba v něm naleznete další argumenty. Pokud vás rozhovor s učitelem neuspokojí, můžete si ještě sjednat schůzku s vedením školy. Je totiž také důležité, jestli pravidla porušuje jeden učitel, nebo jestli škola něco takového umožňuje všem učitelům, a pravidla tedy nerespektuje vedení.
Důležitá poznámka na závěr: Nic z toho, co dosud zaznělo, samozřejmě neznamená, že číst si pod lavicí dobrodružné romány ve chvíli, kdy se probírá Babička Boženy Němcové, je v pořádku.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
no jo parchanti jsou dnes hájení stejně jako čmoudi
Souhlasím. Však podle toho také jejich chování vypadá. Kde jsou ty zlaté časy, kdy platilo, že je škoda každé rány, která padne vedle. Byla tím větší úcta k rodičům, vyučujícim a vůbec vsem dospělým. Zavedla bych znovu do rodin i škol rákosky s okamžitou platností.
Pokud zůstane jednotlivec po škole jako trest, pak je to v pořádku. Ne ale kolektivně. Jako to dělala naše učitelka, kterou jsme měli na dlouhodobé suplování. Děcka zlobili, tak všechny nechala asi 10 minut po škole, aby většině dětem ujel autobus a pak nás pustila.
Dnes můžou být potrestáni jen učitelé. Děti přece musíme nechat dělat, co chtějí a kdy chtějí, abychom jim nezničili osobnostní rozvoj a nezpůsobili traumata.
Necháváním po škole trestal učitel nejvíce sám sebe. Jenže jak má pak udržet ve třídě kázeň a něco žáky naučit, když ti vědí, že si mohou dovolit prakticky všechno (a navíc často za podpory rodičů) a učitel si nesmí dovolit nic. Liberalismus v tomto směru pokládám za zrůdnost, neboť se ze školy vytrácí výchovný prvek (ten vzdělávací se už vytratil taky, protože kromě jazyků, počítačů a „finanční gramotnosti“ není dle nových názorů pro člověka nutné nic jiného znát).
A co se týká toho přebírání dětí u dveří školy svými rodiči, tak to je asi zvláště ve větších městech dnes nutností vzhledem k tomu, jaká nebezpečí na dětí číhají. Já jsem jezdil od svých sedmi let do města 7 km autobusem sám (vždyť jsme tehdy ani auto neměli) do hudební školy, chodil jsem sám od školy na autobusovou zastávku i od nás ze stanice kilometr pěšky, a žádná nehoda mi nehrozila. Jak to, že zlí komunisti tohle zabezpečpili a tzv. „svobodná“ společnost to nedokáže? Asi výchovy k adrenalínu.