Školní rok se už definitivně rozběhl, rodičovské skupiny a fóra se začínají plnit dotazy a povzdechy znepokojených rodičů. Přesazování je jedno z témat, které zdvihá krevní tlak.
„Jak se můžu bránit? Syn chodí do první třídy. Od začátku roku se děti pořád stěhují. Učitelka už ho dvakrát přesadila. Přitom se nám podařilo, že šel do školy s nejlepším kamarádem ze školky, a teď tohle,“ stěžuje si rozhořčená maminka prvňáka. Někteří rodiče jí přizvukují. „U nás se nepřesazuje, a já jsem ráda. Pro děti to je zbytečná zátěž. Už tak je první třída náročná.“ „U nás se přesazuje, a chválabohu za to,“ namítá další otec. „Moje dcera vyfasovala první školní den holčičku, se kterou si nepadly ani trochu do oka. Aspoň k ní takhle není přivázaná na zbytek školního roku.“
Škatulata hrají leckde. Otázkou je, jak
K přesazování dětí přistupuje každá škola i učitel po svém. A jako obvykle se dá říct, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Někteří učitelé řeší přesazováním problémy ve třídě, kdy některé dvojice štěbetají a jiné si pod lavicí prohlížejí hračky. Nezlobte, nebo vás rozsadím – kdo z nás někdy něco podobného neslyšel?
Další učitelé s přesuny dětí ale pracují koncepčně. Například Iva Zvárová, která učí druháky na ZŠ v Čerčanech u Prahy, přesazuje děti ve své třídě pravidelně na konci měsíce už od první třídy. Jedním z důvodů je to, že různá místa ve třídě poskytují různé podmínky pro práci. To ale není všechno.
„V neposlední řadě je to jedno z prvních podpůrných opatření, které může pedagog poskytnout dětem, které z jakéhokoliv důvodu potřebují změnit místo ve třídě. V takovém případě je potom většinou lepší přesadit všechny, aby nevznikl dojem, že je někdo přesazován za trest, nebo že někdo jiný musel ‚kvůli někomu‘ opustit místo vedle kamaráda,“ vysvětluje.
Poznej své spolužáky, poznej sebe
Děti jsou v první třídě prakticky poprvé v situaci, kdy by měly soustředěně a s nějakým výsledkem pracovat. Pokud znají jen jedno místo a jednoho kamaráda, nedokážou posoudit, jestli by jim to třeba někde jinde a s někým jiným nevyhovovalo lépe. Po dvou třech výměnách, jak tvrdí Iva Zvárová, už je situace odlišná.
„Na začátku by každý nejraději seděl vedle kamaráda, ale má to svá úskalí. Někdy proto, že těch větších kamarádů mají víc a najednou se mezi nimi mají rozhodovat. Někdy naopak proto, že zatím ve třídě žádného kamaráda nemají. Navíc v tomhle věku je to s kamaráděním jak na houpačce a každou chvíli jinak. Čím více je tedy vyhovujících možností, s kým a kde sedět, tím spokojenější děti jsou,“ říká Iva Zvárová.
Snad každé dítě rádo pomáhá
Iva Zvárová tvrdí, že se jí osvědčilo posazovat k sobě děti, které jsou na tom se znalostmi a dovednostmi zhruba stejně. Není to ale absolutní pravidlo. Osobnostní rysy konkrétních dětí hrají podstatnou roli. „Některé děti jsou příliš soutěživé, a pokud jsou v lavici s někým, kdo je na tom podobně, dříve nebo později začnou s dotyčným závodit. Méně se pak soustředí na to, co dělají, zhoršuje to ochotu ke spolupráci, je to náročnější i na pozornost učitele. Někomu takovému pak může pomoci sedět vedle toho, s kým nepotřebuje závodit. Ví, že je lepší, rychlejší, takže se soustředí na to, co dělá. A navíc se poměrně snadno nechá strhnout k tomu, že druhému začne pomáhat. Nemusí, ale většina chce,“ popisuje, s čím se v praxi setkává.
Nic neplatí absolutně
Iva Zvárová věří, že přesazování, pokud se poctivě promýšlí a správně uchopí, může vést ke zlepšení klimatu ve třídě i psychické pohodě jednotlivých dětí. Tvrdí, že děti si brzy zvyknou, a ve druhé třídě už se prý nedočkavě ptají, kdy se zase postěhují. Můžou ale existovat i výjimky? Co když je nějaké dítě úzkostnější?
„I když k tomu zatím nedošlo, dokážu si představit, že dítě, které je z nějakého důvodu fixované na určité místo ve třídě, tam prostě zůstane pořád. Může to být z důvodu zdravotního, z důvodu většího nebo naopak menšího vzrůstu, z důvodu častější asistence a dohledu ode mě nebo asistentky. U sousedů v lavici se o změnu snažím vždy, i dítěti úzkostnému málokdy prospívá fixace na jednoho kamaráda. Při nástupu do školy je pochopitelné, že té nejistoty je více, a tak pevné místo a kamarád ze školky v lavici mají velký význam. Ale postupem času by se měly děti ve třídě cítit tak, aby konkrétní místo a konkrétní soused nebyly jedinou jeho jistotou,“ dodává Iva Zvárová.
A jak to máte s přesazováním vy?
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Rodiče by měli důvěřovat učiteli. Věřte, ví, co dělá. A nechte konečně své děti učit se samostatnosti. Život přináší i nepříjemné záležitosti a je potřeba se na ně připravit. Rodiče nemohou děti donekonečna opečovávat a chránit před každým příkořím.
Máme ve škole lavice pro jednoho žáka a je to fajn. Nikdo nic neřeší.
Tak to vám může hodně škol závidět.
Děti by se rozhodně měly přesazovat, ale jen v případě že mají malej květináč.
Tak tohle bych nechala na pedagogovi. Rodiče sice nejlíp znají svoje dítě, ale o situaci ve třídě vědí houbelec.
🙂 jo jo to známe, náš mlaďoch také pořád putoval a byl přesazován…a proč?? protože pořád žvanil! …chudák ten kdo ho vyfasoval do lavice. Pokaždé když si stěžoval, že zase sedí jinde jsem mu řekla, že si za to může sám a byl klid. Pravda je, že od 1-4 třídy poznal snad všechny spolužáky ze třídy:-) A co z toho plyne? Že zasedací pořádek a rozsazování má zřejmě nějaký důvod…tak proč to řešit? Jsou důležitější věci.
Já myslím, že věčné přesazování žáků je nesmysl. Jestliže žák sedí třeba s nejlepším kamarádem ze školy a je přesazen a dokonce ne jednou je to spíše na újmu. Spolužáky ve třídě pozná i bez přesazování. Přesazovat dítě jen proto, že žvaní je vůbec debilní, protože se tím vůbec nic nevyřeší, bude sice sedět jinde a žvanit bude dál. Časté přesazování a změny spolužáka či kamaráda v lavici může vést až k neurotickým potížím.
Já sama jsem ještě žákyně, chodím do 8. třídy. Mám problém s učitelem němčiny a ještě k tomu i angličtiny… přijde do třídy a hned mě přesadí z mého místa…ale já to nechápu!
1. Sedím sama- nemám si s kým povídat
2. Mám všechny zápisky co mám mít
3. Němčina i angličtina mi jde…
Ale to není všechno!
On mi dává pětky za práci v hodině a když jsem se ho jednou po té hodině ptala proč?! Tak mi řekl že jen tak pro zábavu, aby byla nějaká sranda no ne?!
Takže to nemám jednoduché poraďte prosím co s tím…