Tváří se všelijak, ale je docela v klidu. Elišku nejvíc mrzelo, že se kvůli přijímačkám musela vrátit z tábora.

Čeština dobrý, matika hrůza. Reportáž z přijímaček na osmileté gymnázium s rekordním počtem uchazečů

Téměř dvacet tisíc českých páťáků a jejich rodičů mělo včera a dneska velký den. Psaly se přijímací zkoušky na osmiletá gymnázia. Jejich obliba především ve velkých městech stoupá, například na Malostranské gymnázium v Praze dorazilo téměř 650 zájemců, o dvě stovky víc než loni. „Pokud to takhle půjde dál, budu si muset pro uchazeče příští rok pronajmout protější kostel,“ říká ředitel gymnázia Tomáš Ledvinka.

Je úterní ráno, 8.00 a v Josefské ulici na Malé straně to vypadá na menší demonstraci. Oba chodníky jsou zaplněné, další lidé postávají na silnici nebo u zaparkovaných aut. Atmosféra je ale spíš nervózní, než bojovná. Čeká se, až gymnázium otevře své brány a vpustí tři stovky páťáků k přijímacím testům z češtiny a matematiky. Zítra jich dorazí dalších 350.

„Kam jdete zítra? My na Keplera,“ ozývá se z jednoho hloučku. „Tak to držíme palce,“ přichází soucitná reakce zjevně informovaného rodiče, „Kepler“ neboli Gymnázium Jana Keplera je považováno za jedno z nejprestižnějších v Praze. Letos ale bude se 197 uchazeči na jednu třídu přece jen snadnější metou než Malostranské gymnázium, které zvládne přijmout jen každého desátého žáka.

Lehce po osmé vychází před školu vysoký muž v obleku s červenou kravatou a vítá příchozí. Ředitel školy Tomáš Ledvinka. „Tak Elo, tfuj, tfuj, poser tě pes, a hlavně v klidu, o nic nejde,“ vypouští jeden z tatínků svou dceru Elišku. Dál už jde sama. Vypadá klidně, už v tramvaji potkala spolužačku ze třídy a znáte to, sdílená starost je poloviční starost. Nejvíc ze všeho ji v tuhle chvíli stejně trápí to, že se kvůli testům musela vrátit z česko-německého tábora.

Honzo, pusu
Mnozí jiní rodiče nevypadají, že „o nic nejde“. Se svými ratolestmi by nejradši šli až do lavice, koneckonců do loňského roku to škola umožňovala. Letos změnila pravidla a maminky i tatínkové nesmí za druhé dveře. Stojí u nich učitelka a nekompromisně trhá rodiny. Většinu z nich to zaskočí. „Honzo, pusu,“ volá maminka na syna, který proklouzl bez rozloučení. „Všechno máš v batohu, jo?“ připomíná jiná starostlivá máma.

Uchazeči o víceletá gymnázia si mohli podat přihlášku na dvě školy a k testům mohou přijít dvakrát. Z obou pokusů se potom bude započítávat lepší výsledek. Všichni píší stejné testy z matematiky a českého jazyka, z každého mohou získat maximálně 50 bodů a na každý z nich mají 60 minut. Další kritéria si nastavují sama gymnázia. Některá dávají body za samé jedničky na vysvědčení nebo účast na školních olympiádách. Malostranské gymnázium dává 10 bodů těm, kdo mají na vysvědčení jedničky a dvojky.

„Při takovém počtu uchazečů už by se nám rodiče dovnitř nevešli, a vlastně myslíme, že je to pro děti takhle lepší. Některé maminky se se svými dětmi loučily, jak kdyby šly do války, a byly schopné je vystresovat ještě dvě minuty před začátkem,“ vypráví ředitel Tomáš Ledvinka.

Nervozitě rodičů se nelze příliš divit  – z víceletých gymnázií se, aspoň v Praze a dalších velkých městech, stala móda, počty uchazečů rok od roku stoupají a rodiče vynakládají čím dál víc peněz na přípravné kurzy. V Praze zkouší přijímačky každý třetí žák, loni se na gymnázia dostala asi třetina přihlášených.

Místo sebe bratra
Místo rodičů čekají na páťáky ve vstupní hale jejich potenciální starší spolužáci. Ptají se na jména a nasměrovávají je do příslušných učeben. Až začnou uchazeči psát, starší studenti půjdou domů, ve škole teď pro ně není místo, zájemci o studium obsadili dvacet učeben. Ve škole navíc probíhají zároveň maturity. „Pane řediteli, někdo tady ztratil pas,“ upozorňuje jedna z navigátorek. V seznamech se hledá jméno toho, kdo pas vytrousil, a jen co se najde, už se zase pátrá po majiteli ztracené „lítačky“. Zdá se, že přijímačky prověří nejen znalosti českého jazyka a matematiky.

Vyjdi do třetího patra, a zahni doleva.

Jediní rodiče, kteří do budovy smějí, jsou ti, jejichž děti potřebují k napsání testů asistenta. Patří mezi ně i dívka se sádrou. Před pár dny si zlomila ruku na trampolíně, bohužel pravou. „Kdyby byla třeba nemocná, mohla by přijít na náhradní termín, jenže ten je za 14 dní a to tu sádru stále bude mít. Tak jsme jí umožnili napsat přijímací testy s asistentem,“ vysvětluje Tomáš Ledvinka. Uchazečům, kteří to potřebují, „půjčují“ asistenty svých žáků, kteří mají volno. „Občas někdo navrhuje, že si přivede svého, ale to by nebylo spravedlivé.“

Podobný frmol jako na chodbě je i ve sborovně, kde se před chvílí rozpečetila zásilka testů z CERMATu a jednotliví zadavatelé si své hromádky odnášejí do tříd. Tam pak seznamují uchazeče s pravidly: v lavici každý sám, láhev s pitím musí zůstat v tašce, během testu nesmí nikdo odejít ze třídy.

Než se testy rozdají, ověřuje se ještě totožnost každého dítěte. „To se dřív nedělalo, ale stalo se, že někdo místo sebe poslal bratra, který byl asi chytřejší,“ směje se ředitel. „Každý mi přinese ukázat také svou propisku,“ vyzývá jedna z učitelek. „Gumovací pera nejsou dovolena,“ vysvětluje. Propiska musí být buď modrá nebo černá a musí psát silně a nepřerušovaně. To kvůli skenování. Všech téměř sedm stovek testů budou muset zaměstnanci školy ještě odpoledne naskenovat a odeslat do CERMATu.

Čeština dobrá, matika hrůza
Když je učiněno všem formalitám za dost, děti dostanou testy a začínají psát. První je matematika, 14 úloh na 70 minut. Po ní mají aspiranti gymnázií hodinovou pauzu. Test z českého jazyka dopíší zhruba v poledne, tou dobou už je Josefská znovu zaplněná rodiči. „Tak co?“ jako by měli všichni napsané na čele.

Tak co?

„Čeština dobrá, matika hrůza,“ zhodnotí Eliška. „U mě naopak matika dobrý, čeština blbý,“ svěřuje se spolužačka Judita. „Při matice jsem dostala záchvat kašle a místo abych počítala, snažila jsem se ho zadržet. Na začátku totiž říkali, že kdo bude vyrušovat, ten bude muset odejít,“ vypráví Eliška. „Já jsem tvůj kašel nevnímala,“ ujišťuje Elišku Judita. Díky stejnému počátečnímu písmenu příjmení se spolužačky z břevnovské základky sešly dokonce v jedné učebně. „Já jsem se zase bál, že mě vyhodí kvůli prdění,“ přidává se srandista Cyril.

Na něj přišli před školu čekat oba rodiče, každý z jiného konce Josefské ulice. I Cyril je spíš češtinář, v matematice prý některé úlohy přeskočil. Rodiče koulí očima… „Věděli jsme, že s matematikou je to horší, takže na přípravné kurzy chodil už od podzimu, na češtinu až od ledna,“ vypráví jeho maminka Alice. „Cyrilova základka je fajn, ale on je takový malý dospělý a přišlo nám, že by bylo fajn, kdyby se už ocitl mezi motivovanějšími dětmi,“ vysvětluje, proč se teď trochu třesou, jestli ta matika bude stačit.

Zítra čeká Cyrila a Elišku ještě Gymnázium Nad štolou. Mise je jasná: méně kašlat a prdět, a zlepšit matiku.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

48

 
11 Počet vláken diskuze
37 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Dita
Dita

Článek jsem si přečetla vlastně náhodou a raději dvakrát. To proto, abych objektivně napsala příspěvek, protože jsem ovlivněná množstvím negativních článků z posledních dnů, které stále varují před studiem žáků na víceletých gymnáziích. Snad to autorka tohoto článku ani neměla v úmyslu, ale neustále na mě vyskakují věty typu: „jak se žáci stresují“, „jak na tom záleží hlavně rodičům“ atd. V našem městě se letos účastnilo zkoušek 216 uchazečů, přijmou 30 dětí. Byla jsem přítomna u několika testů i v minulých letech. Ano, pro většinu žáků jde o nový poznatek. Dosud výuku zvládali bez zaváhání a najednou je to něco… Číst vice »

Pavel
Pavel

Podle mého názoru nic neobvyklého. Měl jsem v úmyslu to napsat už jinde, ale sem se to hodí o poznání lépe, a tentokrát o něco ostřeji: naprosto nechápu, z jakého důvodu se všude hovoří v paušální rovině hlavně o stresu, o jakémsi kradení dětství a podobně, zatímco o přínosech pro děti se taktně mlčí. Číst téměř permanentně někde mezi řádky, že ti či oni rodiče stojí v podstatě za houby, protože své děti stresují jakýmisi požadavky, případně že jsou schopni a ochotni svým dětem ve škole vykládanou látku dovysvětlit, mně osobně přijde jako celkem solidní urážka, ať to kdo chce… Číst vice »

anonym
anonym

Zajímavý článek. Ano, zkoušky jsou stres, už z principu. Některé děti, které byly doposud na školách, kde si jen hrály a kde to bylo v podstatě jak ve školce, jsou na tom prostě hůře. A na druhou stranu: dítě, které se dostane jen kvůli tisícům a hodinám vynaloženým na přípravných kurzech, se bude na gymnáziu jen trápit. Média jsou plná až démonizujících portrétů víceletých gymnázií, odsuzuje se dělení společnosti a elitářství… Žáci jsou jinak schopní a zdatní, nejsme všichni na stejné úrovni. Ta skutečná elita do běžné školy stejně nikdy nezavítala a absolvují vzdělání v soukromých (a drahých) institutech. A… Číst vice »

abc
abc

lepsolidi a jejich potomci z 8miletych xd

Jiří Bartek
Jiří Bartek

Jen upozorňuji, děti na druhém stupni základních škol mají také ruce, nohy, oči, uši, hlavu…učí se, dělají projekty, připravují prezentace a vnímají, že nejsou všichni stejní….s těmi nikoliv stejnými budou po zbytek života pracovat. Souhlasím s 8letými gymnázii, asi tak jedno na obvod, okres a měly by se tam dostat právě a jen ty děti, co nepotřebují žádnou přípravu na přijímací zkoušky. Pak by nebylo nutné lomit rukama nad stressem a psát zbytečné články, jak rodiče utrácejí peníze za přípravu na přijímací zkoušky a ne všichni mohou, takže nám tu roste jakási diskriminace těch sociálně znevýhodněných, jejichž rodiče si nemohou… Číst vice »

Klara
Klara

O to přijetí na víceleté gymnázium stojí více rodiče než děti . Hlavně matky touží pronášt větu Mám ho/ji/ v primě…

Klara
Klara

Hodně štěstí .

Anna
Anna

Na test z matematiky je 70 minut, ne 60, jak je uvedeno v článku…

Jana
Jana

Máme syna na 8letém gymnáziu a je velmi rád, že tam chodí. Nikdy jsme to nepovažovali za nutné či lepší, ale když po přestupu z malotřídky do „velké“ ZŠ ho učitelka začla šikanovat a ředitelka se jí zastávala, nezbývalo mu než se o gymnázium pokusit. Na gymnáziu se z „uťápnutého“ kluka stal všímavý kluk, stojící si za svým názorem. Za nás 8letá gymnázia určitě ano.

Martin
Martin

Pěkný článek. Vstupuji do debaty i proto, že se nastačím divit, kolik maminek má doma vlastně malého génia. Jsme tedy asi výjimkou. Sice zastánci názoru, že kvalitní vzdělání je základ a oba rodiče také vysokoškoláci, sám mám dvě vysoké školy a navíc studia v zahraničí. Především ale máme dvě obyčejné děti. Děti, které mají rády sport, ve škole se občas nudí, někdy lajdačí, zlobí, ale naštěstí se dobře učí. Také náš syn v páté třídě přišel s nápadem, že zkusí zkoušky na osmileté gymnázium. Ne proto, že by ho základní škola ničila a nechápala, ale proto, že tam chtěl také… Číst vice »

Jitka
Jitka

Článek moc pěkně popisuje průběh přijímaček. Toto téma je mi hodně blízké, pracuji na prestižním gymnáziu v okresním městě a s rodiči uchazečů jednám po celou dobu přijímacího řízení. Takže se mi často svěřují proč právě oni chtějí dát dítě na osmileté gymnázium. Někteří opravdu o studium cíleně usilujií a přihlásí dítě do přípravných kurzů, jiným vadí, že na základních školách se více věnují pomalejším žákům, někteří si to přijdou jen vyzkoušet. Nejvíce mi ale vadí ti, kteří se netají tím, že vůbec o studium na víceletém gymnáziu nestojí, ale je to velká příležitost, aby si žáci vyzkoušeli státní zkoušky… Číst vice »