´Víte, ona ta móda zapojování rodičů už pomíjí, řekla mi paní učitelka, když jsem škole nabízela pomoc,´ posteskla si Kristýna Fantová, maminka dvou synů na prvním stupni základní školy.
Máte dva syny v 1. a 3.třídě, jaká je jejich škola?
Bydlíme na vsi, je tu asi sto obyvatel. Děti dojíždějí do spádové školy v blízkých Blovicích. Je to velká škola, chodí tam asi 700 dětí, a od začátku se mi zdála trochu moc přísná. Asi je to tím, že je velká, takže aby to zvládli, zavedli poměrně dost striktních pravidel, která se nám moc nelíbí. Některá se týkají i kontaktu s rodiči. Na škole visí velká cedule Rodičům vstup zakázán! Ale když jsme zvažovali alternativy, nakonec jsme vzali v úvahu přání dětí jezdit s ostatními obecním autobusem a dali je sem. Své smíšené pocity jsem se snažila kompenzovat osobním kontaktem s jejich učitelkami. Šla jsem na to skoro jak podle návodu o dobré komunikaci se školou, ale teď se mi zdá, že jsem neuspěla.
Co je problém?
Učitelky synů jsou vlastně obě fajn. Hodné, učení je baví, nejsou to žádné vyhořelé účy, mají pestrou škálu metod a nástrojů, aby se chytilo každé dítě, je vidět, že se vzdělávají. Ale nejsou flexibilní a otevřené inovaci, které přijde zvenčí. I když by je to nic nestálo a není žádný důvod proti. Škola je zaměřená řekněme na běžné snaživé dítě a netoleruje moc žádný odklon nikam jinam. Mé děti fungují trochu jinak, do školy se těšily, ale teď to vypadá, že jim nemá moc co nabídnout. A když jsem se snažila tuhle situaci aspoň trochu narovnat, narazila jsem.
Jak? Co se stalo?
Toník, ten mladší, prvňáček, má rád matematiku, a zná už učivo na úrovni druhé třídy. Proto jsem se zaradovala, když nám škola sdělila, že chtějí otevřít zájmový kroužek Zábavná matematika. Pak ho ale nevypsali, přihlásily se jen 4 děti, potřebných bylo 7. Volala jsem zástupkyni ředitele a návrhem, že jim kroužek pomůžeme lépe u rodičů zpropagovat, můj muž je grafik, takže by jim mohl upravit letáček. Taky jsem jim navrhovala, ať oznámení pošlou online systémem, který používají ke komunikaci s rodiči, s odkazem na neziskovku, která tyhle matematické kroužky podporuje. Jde o slavnou Hejného metodu, říkala jsem si, že kdyby o tom rodiče věděli víc, nalákalo by je to. Taky jsem jim navrhovala, aby udělali ukázkovou hodinu pro rodiče. Zástupkyně ale všechno tohle odmítla s tím, že pro to udělali dost. Takže to zařízli s tím, že „rodiče nemají zájem.“
Dalším příkladem je moje nabídka vést pro děti zdarma jednou za měsíc konverzaci v angličtině, v rámci hodiny angličtiny. Ve 3.třídě je 19 dětí, takže není moc prostoru na komunikaci. Nejdřív mi řekli, že by se jim to líbilo, pak bylo ale ticho po pěšině. Když jsem se doptávala, učitelka mi nakonec řekla, že si to vedení nepřeje. A dodala: „Víte, ona ta móda zapojování rodičů do škol už trochu pominula.“ Mohlo by mě to rozesmát, ale mně je z toho spíš smutno. Nevím, čeho se bojí, ale evidentně toho s rodiči chtějí mít společného co nejméně.
Jaký má škola předepsaný kontakt s rodiči?
K tomu se váže nedávná ´zábavná´ historka. Škola komunikuje online systémem, Škola on-line. Akorát že není moc důvod se tam chodit dívat, protože obvykle chodí zprávy typu „dejte dětem brčko na mléko“. Ale před pár dny přišla kryptická zpráva ředitelky o vypsaných konzultačních hodinách pro rodiče ve znění „Upozorňuji na zprávu kontakty pedagogů se zákonnými zástupci na webu školy.“ Dětem to neřekli, nebylo o tom nic ani v žákovské knížce, a já jsem si to přečetla až v den konzultačních hodin a právě, když končily, takže jsem to nestihla. Dost mi to zkazilo náladu, takže jsem druhý den vzala děti místo do školy do Prahy, navštívit hrob dědečka s babičkou.
Kristýna Fantová žije s manželem a dvěma syny ve Štítově u Blovic. Bývalá učitelka, nyní pracuje jako konzultantka v oblasti projektového řízení.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Bohužel na škole v Klecanech u Prahy mají k rodičům stejný přístup. Evidentně to ale jde zhora. Nepomáhá ani snaha přes SRPŠ.
Bohuzel stejna zkusenost – vedeni, ucitele, nejsou zvykli, ze existuji rodice – kteri v dobre vire, vstricne – s nimi diskutuji, navrhuji, co a jak se vzdalavanim svych deti.
Citi se primarne ohrozeni – mozna jsou zvykli, ze jim rodice prisli jen vynadavat. Mozna je to utok na jejich ego – oni jsou preci nositele vzdelani, my rodice jim chceme mluvit od prace. Ale o to dnes preci jde – melo by byt normalni, ze rodice mluvi do vzdelani svych deti a ze maji moznost nejak vzdelani ovlivnovat!!!! Ondrej Steffl v nejakem clanku rikal, ze ceskemu skolstvi preje hlavne aktivnejsi rodice — takovych jako jste vy je porad strasne malo a je to skoda. System se meni pomalu.
Otazka do placu?? Jak na to? Jak presvedcit reditele, ucitele aby komunikovali, obhajovali sve postupy, vychazeli vstric tem rodicovskym?
Ale v podstatě je to tak, rodiče chtějí a mluví učitelům do toho, jak mají dělat svou práci. Když si představím, že se věnuji své práci několik desítek let a každý rok přijde 20 různých lidí, kteří nemají ponětí o celkovém prostředí, ve kterém se pohybuji, ví pouze o jednom jediném článku, který je součástí mé práce a všichni mají tendence mi radit a říkat, co dělám zle a jak by to šlo dělat lépe s ohledem pouze na ten jeden jediný článek a nikoli na celek. Když se na to podívám s nadhledem, přijde mi to opravdu přitažené za vlasy. Nejsem pedagog, jsem rodič, ale přesto se dokážu vžít do kůže učitelů, kteří se musí vždy ovládat, nikdy nesmí dát najevo, co skutečně cítí a co si myslí, protože by to bylo neprofesionální a mnohdy i nežádoucí.
Dobrý den, rozumím tomu, co říkáte. Ale musím na dvě věci reagovat. První věc: Já jsem si dávala velký pozor na to, abych učitelům, tedy učitelkám do práce nemluvila. Nikdy jsem jejich práci nekritizovala. Dávala jsem si i velký pozor na to, abych je neoslovovala moc často, nemají ve třídě jen moje dítě a čas strávený diskusí se mnou podle mne nemají placený. Vždycky jsem si vybrala z mnoha věcí, ke kterým jsem mohla mít připomínky, jen tu momentálně nejdůležitější, a v intervalu jednou za 2-3 měsíce jsem přišla s nějakým dotazem (jak se daří mému synovi v matematice a prosbou, jestli by nemohl dostávat složitější úkoly, když bude mít ty standardní hotové) nebo návrhem, jak já mohu pomoci (měli jsme doma zahraniční studentku, tak jsem ji nabídla do školy na diskusi, nebo jsem nabídla sebe jako pomoc v hodinách angličtiny). Takže vaše výtka nesměřuje na mě. Ten rozhovor je právě o tom, že i když rodič dělá všechno pro to, aby učitele „neúkoloval“, nevyžadoval nic moc extra, tak přesto škola téměř nereaguje. Tedy v našem případě reagovala „naše“ paní učitelka, pokud si to troufla rozhodnout sama. Pokud se rozhodla informovat vedení, tam už jsme narazili. A druhá věc: Úplně mě děsí to, co píšete, že „učitelé se musí vždy ovládat, nikdy nesmí dát najevo, co skutečně cítí a co si myslí“. Takový dojem přesně z učitelů mám a domnívám se, že je to z principu špatně. Copak jsou nějací roboti? A proč by neměli dát najevo, co si myslí a co cítí? To mohou jít děti na e-learningový kurz a vyšlo by to nastejno. Neříkám, že se mají nějak rozčilovat nebo například projevovat sympatie některým dětem a jiným ne. Ale dát kultivovaně najevo co si myslí a cítí je přece v pořádku, a je to jedna z důležitých věcí, které by se děti měly ve škole učit a málokde učí.
Můj příspěvek byl myšlen ve všeobecné rovině. A spíše vyjadřoval, jaké by byly moje pocity. Když by to bylo konkrétně u vás.. pokud Váš syn dostane extra úkoly (předpokládám, že v hodině), kdo je s ním má potom vyhodnocovat? Bude mít nějakou zpětnou vazbu od učitelky? Pokud by to mělo být v hodině, co budou dělat ostatní děti? Nebo to s ním má řešit o přestávkách? Při představě, že takto jsou napřed děti v i češtině, angličtině, prvouce, ale dnes i tělocviku.. a každý rodič chce, aby jeho dítě bylo vytěžováno více, v tom kterém předmětu, rozskočila by se mi hlava. Možná bych se domluvila s učitelkou, že koupím dítěti „doplňující sešit“ s příklady a pokud by dítě samo uznalo za vhodné, po splnění úkolů zadaných pí učitelkou si jich pár vypracuje z vlastní iniciativy a kontrola proběhne doma. Třeba, je to jen příklad 🙂 S tou angličtinou – škola má za žáky zodpovědnost, musí se sepsat smlouva, vše zapracovat do nějakého školního plánu, bude platit i pedagogický dozor v dané hodině a nebo naopak jim zůstane jeden člověk „uprostřed“ roku viset nevyužitý? Byl by tento benefit pouze pro jednu třídu, nebo by byla možnost pokrýt celý stupeň? Je dle mého spousta věcí, které laik neřeší, protože to není jeho každodenní práce. Učitel je taky jenom člověk, který má své názory a pocity. Nicméně bych ho v tuto chvíli přirovnala k pracovníkům na call centru – rodič a vlastně i dítě jim může vynadat, ponížit je, kritizovat, radit, ignorovat atp. a učitel musí vždy udržet tu pomyslnou masku taktu a respektu i když si mnohdy myslí něco o zadní části těla (v tom lepším případě). Co si budeme nalhávat, ne každý rodič snese upřímnost, případně i negativní či kritickou zpětnou vazbu. Protože a tím jsem si stoprocentně jistá, tak jak my rodiče máme mnohdy výhrady k určitým procesům ve škole, mohou mít učitelé výhrady k určitým projevům dětí ve škole, co přebraly jako model z rodiny.. ale tak to vždycky bylo, je a bude. Jen ti učitelé už jsou benevolentnější a v našem malém vesmíru rodiny se jedná o zásadní věc 🙂