Šikana se vyskytuje ve všech kolektivech a ve všech věkových skupinách. A samozřejmě i v českých školách. Dobrou zprávou je, že před pěti lety jí bylo více. Špatnou zprávou je, že ji v různé míře zažívá až třetina dětí.
Podle čerstvé zprávy České školní inspekce až třetina desetiletých dětí ve třídách s horším klimatem – neboli ve školách, kde se tolik nedbá o dobré vztahy – alespoň jednou týdně zažívá výsměch či nadávky spolužáků nebo jejich šikanující nezájem. Oproti roku 2011 je ale šikany mezi dětmi o něco méně.
Při šikanování často nejde o hrubé násilí, ale o méně nápadné, opakované posměšky a naschvály, které dítě ubíjejí psychicky, zahánějí ho do kouta, berou mu radost ze života.
Spolužák (nebo spolužáci) dítěti sebere svačinu, nebo do ní plivne, strká do něj, posmívá se jeho vzhledu, pomlouváním dítě izoluje…
Na webu www.minimalizacesikany.cz v sekci Jak poznám, že mi šikanují dítě jsou uvedeny příznaky změny chování dítěte, které by rodiče na případnou šikanu mohly upozornit.
Zpráva České školní inspekce se mimo jiné zabývá zkoumáním toho, jaký podíl šikany má úspěšná a málo úspěšná třída. Zjištění se dalo očekávat: v úspěšných třídách (ve smyslu dosahovaných znalostí) je šikany méně.
Podívejte se na video ze série Vši ve škole Taky jste zažili šikanu?
V několika minutách shrnuje, co dělat a na koho se případně ve škole obrátit, pokud jste došli k závěru, že vaše dítě někdo šikanuje.
V první řadě ale naslouchejte svému dítěti. Všímejte si ho, projevte mu svou podporu a důvěru. Dohodněte se s ním na dalších krocích. A nedělejte nic bez jeho vědomí, radí odborníci z projektu Minimalizace šikany.
https://www.stream.cz/vsi-ve-skole/10005360-taky-jste-zazili-sikanu
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Na druhém stupni jsem přestoupila na základní školu do velkoměsta. Byl to zvěřinec. Šikana, konkrétně v naší třídě, v takovém stádiu, že se o tom následně psalo i v novinách. Já, z relativně malého města, škaredá a tlustá.. ideální kombinace.. by člověk řekl. Zkusili to spolužáci, ne, že ne, ale neuspěli. Když mě chtěli ponížit za oblečení, tak jsem na jejich osočení odpověděla, že jestli mají problém, tak se s tím musí vyrovnat sami a mě ať neotravují. Když hodili mým směrem smradlavou houbu nacucanou vodou, podívala jsem se tak, až jim ztuhla krev v žilách a řekla jsem šeptem „ses po-ral, ještě jednou a sednu ti na plíce“.. kluk přišel, omluvil se, uklidil nepořádek a řekl, že to byl omyl a pak už byl klid 😀 Myslím, že většina šikanujících není ve své podstatě zlá, jen dělají, co jim oběti šikany dovolí. Tím se šikanujících samozřejmě nijak nezastávám, ani jejich chování neomlouvám. Ale tak jak doma, i ve třídě nejspíš hledají a zkoušejí hranice, kam až můžou zajít. A tam je ten kámen úrazu, naše děti mnohdy neumí nastavovat hranice. Doma je musí dodržovat, ale nevytváří je a netrvají na jejich dodržování. Ve škole pak už může být pro některé pozdě s tím začínat.
Diky za prispevek. Byla jste odvazna holka, klobouk dolu.
Děkuju 🙂 Však to znáte, kdo chce přežít, musí bojovat. Já byla připravená bít se jako lev, asi to vycítili a neviděli v tom tolik zábavy. Škoda, že je taková zkušenost nepřenosná.