Chválit, chválit, chválit! Tak zní častý recept na to, jak vychovat sebevědomého člověka. Nesprávně formulovaná pochvala se přitom snadno může stát otráveným cukříkem. A nejde zdaleka jen o to, že by dítě mohlo zpychnout…
- Buďte konkrétní
Obecné výkřiky „Super! Jsi šikulka!“ nepřinášejí žádnou informaci. Aby ocenění mělo smysl, mělo by být šité na míru: „Byl jsi při psaní úkolů trpělivý! Dodělal jsi je do konce, i když už ses těšil ven.“
- Chvalte proces nebo úsilí, ne výsledek nebo osobnost
Věta „To sis musel skoro lehnout, abys to vyfotil z tohoto úhlu.“ řekne víc než přehnané „Ty jsi hotový profesionální fotograf.“ Z takových pochval se stává břemeno, které vede k úzkosti, abychom nezklamali.
- Nehodnoťte, ale popisujte
Místo „To je krásný obrázek, ty jsi ale šikovný!“ řekněte třeba: „Dal sis práci a použil všechny barvy, teď je obrázek krásně barevný.“ Když dítě naléhá: „A je to hezké?“, je dobré reagovat otázkou: „Co myslíš ty? Tobě se to líbí?“
- Zajímejte se
Když vám dítě přečte příběh, který právě napsalo, podělte se s ním o svoje pocity a pak se zeptejte na ty jeho: Jak se ti příběh psal? Co tě inspirovalo? Co bylo nejtěžší? Máloco podpoří sebeúctu dítěte jako váš opravdový zájem.
- Buďte upřímní a uvěřitelní
Nechvalte automaticky a rutinně. Když se obrázek nepovede, nemusíte tvrdit „Ty jsi náš malíř“. Vždycky se ale dá ocenit výběr barev, nebo vynaložené úsilí. Někdy ani není třeba slov – stačí zdvižený palec nebo úsměv.
https://www.stream.cz/vsi-ve-skole/10004912-z-cestiny-bic-co-to-znamena
Podívejte se na video z cyklu Vši ve škole o úskalí hodnocení dětí.
- Místo chvály děkujte
Informujte dítě o tom, že jeho čin někomu pomohl. „Díky, že jsi šla s bráškou na hřiště, i když ses vrátila z tréninku unavená. Pomohlo mi to a Honzík si to taky užil.“
- Místo chvály povzbuzujte
Ve snaze dítě povzbudit není dobré tvrdit, že to, co mu dává zabrat, je vlastně lehké. Raději řekněte: „Naučit se násobilku dá docela práci, ale dá se to zvládnout. Zkusíš to sám, nebo ti mám dávat příklady?“
- Mluvte o sobě
Vaše uznání se dítěte dotkne hlouběji, když ho vyjádříte pomocí svých pocitů: „Moc se mi líbilo, jak jsi tu písničku zazpíval.“ – namísto: „Ty jsi ale dobrý zpěvák!“
- Nemluvte o své spokojenosti
Skryté poselství špatně formulovaných pochval je, že dítě by mělo dělat věci k naší spokojenosti: „Tos mi udělala radost, žes to tak rychle vypočítala.“ Rozvoj samostatné a zodpovědné osobnosti lépe podpoříme, když řekneme: „Musíš mít radost, že ti jde počítání tak rychle.“
- Veďte děti k tomu, aby se uměly ocenit samy
To nejdůležitější na konec: učte děti být na pochvale nezávislé. Potom se škole nebo koníčkům budou věnovat pro činnost samu a ne kvůli bažení po pochvale. Umět se obejít bez ocenění druhých je i dobrý vklad do dospělého života – jen ten, kdo není závislý na mínění ostatních, může být vnitřně svobodný.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Neškodilo by to nazvat ,,rodinné desatero¨ Napsat si ho tak jako mají děti pravidla, které si určí pro svou třídu, s obrázky na stěnách, aby si je mohly denně připomínat. Tak by je mohli mít rodiče vyvěšené třeba na ledničce, kam chodí každý den pro jídlo. Když si každý den zopakuje jedno, za čtrnáct dnů bude ovládat všechny a za rok bude mít dítě , které bude vědět kam patří, jaké má hranice a jak se chovat k ostatním.