Hana Čechová

Dobrý rodič umí dvě věci: Má rád sám sebe a respektuje své dítě, říká lektorka kurzů o výchově

„Základní rodičovskou kompetencí je umět přijímat sám sebe, i s chybami. Mít se rád,“ říká Hana Čechová, která osm let vede kurzy pro rodiče založené na takzvaném respektujícím přístupu k dětem. Pozornost obrací hlavně na práci s emocemi samotných rodičů. 

Zdůrazňujete práci s vlastními emocemi…
Ano, uvědomila jsem si totiž, že i když máme dobrou vůli a teoreticky víme, co bychom měli jako rodiče dělat, naše emoce nás k tomu často nepustí. Ještě tak když jsme v klidu, tak to možná jde, ale když v klidu nejsme, a to je často, spadneme do emocí a poučky a teorie nám nejsou moc platné. Je třeba se nejdřív naučit pracovat lépe s vlastními emocemi. Poznat sám sebe.

Respekt k dětem, respekt k sobě – jak to spolu souvisí?
Velmi. Řekla bych, že základní rodičovskou schopností je schopnost přijímat sám sebe, i s chybami. Mít se rád. Na kurzech lidé často zažívají velkou úlevu, protože je ostatní přijímají, nekritizují. Tohle by měl každý udělat i sám pro sebe.

Rodičovský příběh jedné z účastnic kurzu jsme zpracovali v tomto článku.

A další chystáme.

Jak jste při lektorování uplatnila své vlastní rodičovské zkušenosti?
Do patnácti let své dcery jsem měla pocit, že stačí mít respektující přístup a vše je vyřešeno. Když udeřila puberta, ač jsem byla již celkem zkušená lektorka, často jsem si připadala bez vnitřní opory nebo ve vleku silných emocí. Pochopila jsem, že svět je mnohem složitější a nemáme vše ve svých rukou. Vlivů je hodně, obzvlášť působení kamarádů, vrstevníků je dnes velmi silné. Nemůžeme zaručit, že naše dítě bude v životě šťastné ani ho ochránit před všemi hrozbami. Můžeme jen udělat maximum, které v té chvíli umíme.Tohle prohloubilo a zpřesnilo i můj lektorský přístup. Pomohlo mi to lépe si uvědomit situaci a potřeby lidí, kteří do kurzů přicházejí.

Co je jádrem respektujícího přístupu k výchově?
Právě onen respekt k dítěti. Brát ho vážně. Zajímat se o to, co si myslí, co prožívá. Není nám to vlastní. Myslíme si, že víme vše lépe. Dítě je malé, spoustu věcí neumí, a dospělý ho tím pádem podceňuje, často ho ovládá a myslí si, že na to má právo, že je to dítěti ku prospěchu. K dítěti si dovolujeme to, co bychom si k žádnému dospělému nedovolili. Jsme naučení ho ve jménu výchovy vláčet sem a tam. A bohužel často ani nevíme kam, jednáme čistě impulzivně.

Je v tom asi i hodně strachu o dítě a jeho budoucnost…
To určitě. I strachu z toho, že si vlastně nevíme rady. Tyhle pocity je dobré si uvědomit a pracovat s nimi. Dobrat se k novému uvědomění a postoji, který z něj vyplývá, je důležitější než technika, komunikační návody.

Jací rodiče chodí k vám do kurzů?
Většinou ženy s vyšším vzděláním, minimálně středoškolským. Spíš vysokoškoláci. Muže často přihlásí nebo ke kurzu přesvědčí jejich ženy (ale někdy je to i opačně). Častou motivací příchozích je, že nechtějí dělat chyby svých rodičů. I když o nich mluví s láskou, výchovu chtějí pojmout jinak.

Jedna věc je absolvovat kurz, druhá věc je změnit svůj přístup dlouhodobě. Během kurzu se účastníci navzájem motivují, ale pak zůstanou sami a jejich zavedené vzorce chování na ně stále silně působí. Možná by jim pomohlo, kdyby se mohli setkávat i nadále?
Ano, často si to přejí a lidé z kurzů, které jsem vedla, se párkrát i pokusili v setkáních pokračovat, ale myslím, že to fungovalo jen krátkodobě. Ono to chce vždy nějakého organizátora, aby se skupina udržela. Ale je pravda, že to je důležité. Bylo by dobré na kurz navázat a energii změny udržet a posilovat. Mám i nějaké nápady, jak v tom pomoci. Chtěla bych zkusit organizovat setkávání lidí, kteří již prošli kurzem, za účasti lektora. Mohla by se konat jednou týdně večer, případně by šlo dělat i celodenní akce.

Co je podle vás znakem dobrého vztahu mezi rodičem a dítětem?
Podle mého je to již to, že vztah existuje, přes všechny možné pády, že je ochota komunikovat, omluvit se, když někdo „přestřelí“. Vztahy se taky mohou nenávratně narušit nebo rozpadnout. Pokud trvají a jsou otevřené, děláme to my rodiče vlastně dobře.

Hana Čechová je lektorka a trenérka respektující komunikace s dětmi. Vystudovala anglistiku na FFUK, absolvovala výcvik v přístupu „Respektovat a být respektován“ pod vedením Jany Nováčkové a Diny Nevolové a osm let lektorovala kurzy pro rodiče i celé pedagogické sbory. Na pražské DAMU vystudovala dvouletý program Kreativní pedagogika- pedagogická kondice. V roce 2017 a 2018 prošla lektorskými výcviky Výchova bez poražených a Škola bez poražených Thomase Gordona. Má vlastní kurz nazvaný Jak s emocemi.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

12

 
3 Počet vláken diskuze
9 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Lea
Lea

Když udeří puberta,žádná moudra na světě Vám už nepomohou.Nezbývá ,než doufat,že to dobré,co se Vám podařilo dítěti dát do té doby,tam zůstane. A provede ho tímto obdobím bez větších duševních i fyzických škod.

zuza
zuza

Přesně tak, čím víc jsme se dítěti věnovali, dali mu respekt, ale také pevné mantinely, tím větší šance je, že ustojí pubertu a my s ním. Pokud někde nedokáže mít cit k dítěti a výchově, v kurzu se to nenaučí, stejně jako se bez hudebního sluchu nenaučíme zpívat. Je to jako sňatky z rozumu. Už jsem alergická na všechny ty kouče na všechno, na hloupé teze o sebevědomí a umění mít se rád. Prostě jsou to zase berličky pro nejisté lidi, dřív se chodili modlit a čekali pomoc od Boha, dneska vidí boha v lektorech. Stačilo by používat zdravý rozum… Číst vice »

Zdena
Zdena

Paní lektorka má pravdu – k dítěti a mladistvému člověku se lidé chovají tak , jak by si to k nikomu staršímu nedovolili . Bohužel je to tvrdá pravda ! Vzpomínám na své mládí – byla jsem nejmladší člen rodiny , nerespektoval mě nikdo , natož aby někoho zajímaly moje názory ! Prostě šlapej , jak se ti nařídí a buď zticha . Zkazili mi život – nutili mě , do čeho jsem nechtěla a jak to necítila , všichni byli nejchytřejší , jen proto , že byli starší než já . Každý člověk cítí jinak , dítě není kopie… Číst vice »