Camilo Lagesse je Francouz po otci (maminka je z Kolumbie) a je otcem Ahinsy, pětileté holčičky, kterou má ve střídavé péči. Společně žijí v malé bretaňské vesnici s názvem Concoret. „Vedu ji k tomu, aby byla dobrým člověkem a věděla, že může vytvářet krásu. Ale jak ji správně připravit na život v sobecké, dravé společnosti?“ říká.
Máte dceru ve střídavé péči. Jak to máte rozdělené?
Bydlím blíže ke školce, takže všední dny je Ahinsa se mnou. O víkendech a ve středu, kdy mají děti ve Francii volno, je se svou matkou.
Je ve školce celý den?
Dřív jsem si ji bral domů na oběd, to jsme ještě oba měli veganskou dietu, ale teď už jsme v jídle flexibilnější a já navíc potřebuju víc času na práci, takže jí ve školce. Po obědě děti odpočívají, což se jí nelíbí, ona spaní nepotřebuje. Ale musí ležet, učitelky nechtějí, aby ji ostatní děti viděly dělat něco jiného. Za rok už bude s tímhle konečně pokoj, půjde do školy.
Jaký je v té školce program, děti si hlavně hrají, nebo už se též něco učí?
Myslím, že školka má dané cíle, co se mají děti naučit, dostávají nějaké úkoly a musí je splnit. Když jsou pozadu, musí je dodělat další den v době, kdy si ostatní hrají. To mi moc správné nepřijde. Některé děti jsou třeba prostě pomalejší a tohle je může stresovat. Ale tohle nevím od dcery, ta mi o tom neřekla, s tímhle asi tedy zrovna problém nemá. Problém má v jídelně, je tam vychovatelka, která ji nutí jíst i to, co nechce.
Chodí děti odpoledne ven?
Chodí, ale mohly by chodit víc. Máme blízko úžasný les, kam děti jezdí na školní exkurze, ale z naší školky tam děti vodí málokdy. Podle mě pobyt venku nemají v předepsaných cílech, nebo to není priorita, a taky to je organizačně náročnější. Tak chodí na hřiště, nebo procházkou do knihovny… Ale já Ahinsu beru do lesa často, jezdíme tam na kole. Celkově spolu trávíme spoustu času. Někteří lidé říkají, že jsem k ní připoutaný až moc, ale mně to tak přijde v pořádku. Hodně si spolu povídáme, předávám jí, co mám sám rád, přírodu, poezii. Chci, aby věděla, že může vytvářet krásu. Hrajeme spolu divadlo. Třeba Popelku. Ona je Popelka a já hraju všechny ostatní postavy (smích). Nebo přehráváme staré řecké báje. Nechce se mi vymýšlet něco nového, když tolik krásných pověstí už existuje.
Už víte, do jaké školy dceru dáte?
V naší vesnici je jedna veřejná a jedna soukromá, katolická škola. Ahinsa půjde do té veřejné. Katolická škola je placená a ani nesdílím její hodnoty. Jsem republikán a podporuju veřejné školství. I když nejlepší by byla asi nějaká volnější škola. Záleží ale na tom, jak by vypadala. Ve vedlejší vesnici je svobodná demokratická škola, která ve mně ale velkou důvěru nevzbuzuje.
Co se vám tam nelíbí?
Nevím, třeba jsem úzkoprsý. Pro mě je důležitá organizace, struktura, věci nejdou jen tak nechat volně. Jedna maminka, která tam má syna, říkala, že nosil domů nesnězený oběd (děti si tam oběd nosí z domova) a když se ptala ve škole, řekli jí, že ochutnává od ostatních. Proč ne, ostatně, ale když se to děje pořád, asi bych měl sklon nějak to řešit. Stejně jako nechávali větší děti na mobilech, jak dlouho chtěly, nenabízeli jim žádný program. Nabídka tam byla, ale nechávali to zcela na nich. Myslím si, že je důležité dávat dětem podněty, inspirovat je, být jim příkladem. Moc o té škole ale nevím, je celkem nová. Ti rodiče tomuhle typu vzdělávání velmi věří, odvolávají se na nějaké knihy. Příběhy z těch knih jsou často o tom, že nějaké dítě dlouho neprojevovalo zájem o učení, třeba o čtení a psaní, třeba až do deseti dvanácti let, a pak se z něj stal spisovatel. Ale já si nejsem jistý, jestli mají tyhle příklady všeobecnou platnost, jestli to třeba nejsou výjimky. Možná jen neznám lidi, kteří tím prošli a jsou už dospělí, takže mi chybí důvěra…
Co jsou pro vás důležité podmínky, které musí škola splňovat?
Kdybych viděl, že Ahinsa ve škole není spokojená, že je třeba smutná, tak to bych nesnesl. Tlak školy může dítě snad i posílit, ale to pro mě platí jen do té míry, dokud to dítě dobře snáší.
Kdyby se měla trápit, tak to bych ji raději vzal do domácího vzdělávání. Jsem si poměrně jistý, že bych to zvládl. Problém je spíš nedostatek času. Kromě práce teď i studuju, učitelství se zaměřením na francouzskou literaturu. Mám vlastně v rodině dost učitelů. Můj otec byl učitelem matematiky, moje maminka je učitelka španělštiny, pochází z Kolumbie.
Pokud se stanete učitelem, v jaké škole byste chtěl pracovat? A jakou byste přál školu své dceři?
Měla by být krásná, v přírodě, plná radosti a klidu. Mělo by tam být hodně her a výuka by měla být interaktivní. Děti by měly cítit, že je bereme jako sobě rovné. Učit by se měly na prvním místě základní lidské hodnoty jako laskavost, empatie, soucítění, trpělivost. Škola by měla budovat u dětí sebevědomí, a zároveň by měla klást důraz na to, aby si navzájem pomáhaly a dělily se o to, co se naučily. To by měl být základ. Učitelé by se nedrželi striktně rozvrhu, spíš by vnímali situaci a okolnosti a atmosféru, a tomu den přizpůsobili. Dospělí by měli fungovat jako takové velké oko, co vše vidí, ale nic nehodnotí. Měli by ctít strukturu a vytvářet ji, ale struktura by neměla na děti padat. Velký podíl by v této škole měly manuální práce, každý by měl umět základní dovednosti, šít, utkat koberec… Taky dovednosti potřebné pro přežití venku (jsem sám bývalý skaut). Myslím, že takovou školu by mohli realizovat jen velmi moudří lidé. Tohle je ostatně problém, který silně vnímám. Pedagogika, která se blíží mým ideálům, není v souladu s tím, jak žije většina společnosti, ta má úplně jinou ideologii. Jak učit děti být nesobecké ve společnosti, která je velmi dravá a sobecká?
A jak tedy?
Musíme je učit i vnitřní síle. Aby je to nesemlelo.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Kam na ty pičoviny chodíte ?
Ten pan urcite ve Francii nezije. To jsou opravdu blaboly
Vase jistota me udivuje.
Asi se budete muset smířit s tím, že po článku o neexistující knize od neexistujícího člověka nebudu jediný skeptik v okolí.
Kromě toho, názory onoho tatíka – například ten, že tkaní koberců je základní dovednost – jsou místy opravdu dost mimo realitu tohoto světa.
Pán, ať už smyšlený nebo reálný, je zjevně extrémní podivín 🙂 Stačí se podívat na fotku, po přečtení názorů už máme jistotu 🙂 Chudák dcera, jestli je náhodou chytrá a on ji vychovává.
No, ne každý si nechá na obličej vytetovat svastiku, to je pravda. To chce obzvlášť v Evropě velikou kuráž.
V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro VŠECHNY zúčastněné zde platí následující pravidla:
– Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
– Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
Když už chcete celému světu lhát, buďte aspoň slušná. Vaše vzteklé nanicovaté chování je trapnou urážkou všech slušných lidí, kteří pod hlavičkou EDUinu dělají užitečnou práci.
Zajímavé. Tento příspěvek se ještě před chvílí nacházel pod urážkami a nesmyslným obviňováním, kterými mě tu častovala paní Polanská… Zřejmě se za své výbuchy vzteku zastyděla…
Ne, jen jsem se rozhodla vás zatím ingnorovat. Napsala jsem to, co je sdíleným názorem, že sem chodíte cíleně škodit, ke každému článku, více či méně explicitním trollením, a že doufám, že se proti takovému chování společnost naučí bránit.
Tady je ten původní komentář, když si tedy nedáte říct: „Vy sem naletavate jen proto, abyste ponoukal k neduvere a rozvracel, kazdy clanek. Povazuji vasi cinnost za spolecensky velmi skodlivou. Doufam, ze spolecnost se nauci takovym jevum branit a Vy si najdete nejakou praci, abyste zde, na strankach pro rodice, nemusel travit tolik casu a venovat se zaskodnictvi. Vase cinnost se podle me da kvalifikovat jako obtezovani a asi si dam nakonec tu praci a pujdu overit k nejakemu pravnikovi, jaka je proti tomu ucinna obrana. Uz toho mam dost.“
V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro VŠECHNY zúčastněné zde platí následující pravidla:
– Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
– Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
Kdybyste to náhodou nevěděla, slovo VŠECHNY zahrnuje i vás.
Když si nedám říct? Já byl naopak rád, že jste ty svoje dětinsky trapné urážky, výhrůžky a pomluvy smazala. Ve slušné diskuzi nemají vaše vyjadřovací zvyklosti co dělat. Šlo mi jen o to, aby díky vašemu zásahu, který byl OPĚT proti všem pravidlům moderování diskuzí, nevypadal můj příspěvek jako nějaký výkřik do tmy, ale aby ostatní diskutující pochopili, že byl reakcí na vaši neschopnost chovat se aspoň minutu slušně.
Klidně ty svoje debilní osobní útoky zase smažte. Kromě paní Fialové, se kterou si tyhle výblitky „sdílíte“, to tu stejně nikoho nezajímá.
Kdyz jsem svuj komentar smazala, ten Vas tam jeste nebyl. Nebo jsem ho nevidela. Mate opravdu nejaky problem.
Mně je úplně jedno, co jste viděla nebo neviděla. Podstatné je jen to, že vaším zásahem se změnila pozice mého příspěvku z reakce na vaše blbé kecy na základ nového vlákna, což mění kontext mého příspěvku.
Proti takovému zásahu jsem musel protestovat. Jestli to nechápete, tak se nechte vyšetřit. Ale mě už laskavě neobtěžujte.
To tezko, kdyz jste prispevek napsal az jako reakci na to, ze muj byl smazan, vzdyt tak i zacina. Trochu se nad tim a svym konanim zde zamyslete…
Zkráceně: běžte se léčit, jste vážně nemocná na hlavu.
Vlákno začíná výčtem pravidel, která jste těmi pitomým urážkami porušila. Reakce na to, že jste ty urážky smazala, je až druhý příspěvek.
Jestli tu je někdo, kdo by se měl zamyslet nad svým jednáním, jste to vy a to vaše neustálé sprosté lhaní. Této psychické poruše se myslím říká mýtománie, nebo také bájivá lhavost (což se mě osobně líbí daleko více, je to takové… poetické), a obzvláště na ni trpí hysteričtí lidé. A protože vaše reakce na mou osobu, zejména neustálé osobní napadání, jsou zcela jistě známkou pokročilé neléčené hysterie…
S těmi mýty tam asi něco bude. Mně paní Polanská přisoudila roli jakési Velké inspektorky, a už tomu svému mýtu i věří (viz diskuse u vedlejšího článku „Chlapcům ubývá motivace, výdrž, soustředění, víra v sebe. Zachránit je mohou – tátové. Třeba takto“). Húúú, trochu strašidelné :-O
O mně také kdysi s velkou vervou vykládala, že jsem pro změnu učitel (to byla vlastně jediná dobrá slova, která o mně tato osoba kdy řekla, avšak naprosto nepravdivá).
Možná ji zmátlo to, že při lustraci mého jména na internetu, kde se místo racionálních argumentů snažila hledat nějaké kompro, narazila na některého z mých jmenovců, kteří učiteli jsou. To je holt riziko toho, že si hraje na něco, co není, a zneužívá k tomu cizí osobní údaje.
A bohužel, ani po poukázání na nepravdu nic nedoloží, neomluví se… Zaznamenala jsem to už vícekrát. Samozřejmě pak lze předpokládat, že takto běžně pracuje i s informacemi k psaní článků. A ještě se s takovým přístupem opováží druhému napsat, že škodí společnosti! Tragické 🙁
V jednom docela povedeném českém filmu – Mazaný Filip – hraje Oldřich Kaiser mafiánského bosse, o kterém Tomáš Hanák v roli soukromého detektiva prohlásí, že „je to ten typ člověka, který vám bodne nůž do zad, a pak vás ještě zalažuje za nedovolené nošení zbraně“.
Ne že by paní Polanská snad byla mafiánka nebo vražedkyně, to doufám není, ale jinak na ni tento citát padne jako ulitý. Označit někoho za trola za to, že se musí bránit jejím útokům, to chce přesně ten samý typ zvrácené osobnosti.
No, jestli byl film úspěšný, můžete jeho autorům navrhnout, ať natočí i pokračování – „Mazaná Jitka“ 😀
Jinak – projekce do druhých není bohužel ojedinělý jev. (Někdy mám podezření, zda ji při psaní komentářů některých jedinců nezpůsobuje i lesklá obrazovka PC, ve které se dotyčný vidí jako v zrcadle 😀 Já mám naštěstí displej antireflexní 🙂
Nutno ještě dodat, že paní Polanská v tom není sama. O kus dál na tomto webu, pro změnu v diskusi u článku „Když prohrajete dětství… Byl jsem závislý na počítačových hrách, tlustý, slabý a šikanovaný. Teď všechno doháním“ si zase její kolegyně Lucie Fialová plete rozhovor s psaním pohádkového scénáře. A když pak v důsledku více čtenářů upozorňuje na řadu nesrovnalostí a určitou nevěrohodnost domnělého rozhovoru, nazývá je „hejnem potrefených husí“.
Ano, paní Fialová je bohužel bájivě lhavá také, a to už dlouho. Poznal jsem to minulý rok, když tu začala za mé názory vydávat nějaká tvrzení, která jsem nejen nikdy neřekl, ale navíc na témata, o kterých jsem zde ani nikde jinde nikdy nediskutoval. Čím víc jsem ji na to upozorňoval, tím urputněji tyto „takzvaně-mé“ názory šířila. Jsou holt s paní Polanskou povedené duo, co více říct.
Mazaný Filip je komedie. Tyhle dvě se svým jednáním skončí leda tak v Na vlastní oči…
Aha, vypadalo to, že kriminálka 🙂 A že scénář filmu by tak mohl pojednávat o tom, jak paní Polanská vraždí novinářskou činnost a zabíjí diskuse… Ale pravda, lepší by byl třeba dokument. Dokument z cyklu BBC o tom, proč jsou některé rozvojové země pořád jen rozvojové – co nebo kdo je jejich brzdou.
Jinak děkuji za sdílení zkušeností s tímto webem:-)
Paní Polanská, vzhledem k tomu, že pozoruji, že na těchto stránkách je vždy více diskusních komentářů kritických a přitom by to tak být nemělo, protože specifické aktivity logicky přitahují spíš sympatizanty než odpůrce, je přinejmenším k zamyšlení, zda to nejsou vaše články, které jsou pro ostatní i společnost potenciálně i reálně zbytečné nebo přímo škodlivé. A čemu se má tedy nakonec společnost vlastně bránit. Minimálně úroveň vaší odbornosti coby žurnalisty je tristní, já bych řekla spíš žádná. A chtě nechtě, každá fungující společnost je postavena na jedincích, kteří dobře a zodpovědně vykonávají svou práci. Vy toto podle mého a zjevně i názoru dalších nesplňujete. Pro mě osobně jste dokonce odstrašujícím případem. Vaše subjektivní a emočně nezvládnuté výpady vůči různým diskutujícím poukazují i na vaše selhání coby moderátora diskuse. Stejně tak jako vaše chaotické zacházení – odstraňování či naopak neodstraňování – některých příspěvků v diskusích. Také vyhrožování právníkem, krom toho, že vyhrožování obecně do korektní komunikace samozřejmě nepatří, svědčí o vaší obrovské nekompetentnosti. Jako pracovník webu jste měla povinnost se s příslušnou legislativou předem seznámit.
Pani Brandtnerova,, Vase dojmy nesdilim, i kdyz odhlednu od sve osoby. Neprevladaji zde negativni komentare, naopak diskuze je ruznoroda a i podnetna. Mazeme opravdu vyjimecne. Je tu jeden troll a Vy, ktera drive komentovala kde co, negativne samozrejme, zadna skola, zadny ucitel zde zminovany Vam nebyl dost dobry. Ted asi spis vzdy cekate na svou prilezitost. Vase komentare maji stejnou dikci i na Ceske skole, kde jste znamou firmou. Dokazu si predstavit, jaky splav ted bude nasledovat. 🙂
Už končíme, paní Polanská. Je čas vzít si léky…
Ale je fajn vědět, že si o nás a o naší evidentně konspirační a podvratné činnosti děláte tak rozsáhlé archivy. Tím se podobáte StB. A tím nepříčetným jednáním zase „zuřivému Rolandu“ Freislerovi, který pravidelně plnil koncentrační tábory politickými oponenty nacistů…
Myslím, že být obyčejným trolem tedy není až tak špatné, s ohledem na to, čím bych tady mohl být a do čí společnosti se zařadit…
Trochu ztracim prehled, kdy jste tu za agresora a kdy za obet. Nadavat a fnukat umite, uznavam.
Kdyby vaše hysterie neškodila celému zdejšímu webu, byla by k smíchu. Někdo se za toho nevychovaného spratka, kterým jste, stydět musí, a když ne vy…
Pana Václava bych označila jako takového zdejšího antitrolla. Přehnaně emotivně laděné a nekriticky psané články se snaží odklánět do věcné roviny 🙂 Budiž mu za jeho nesnadnou a dobrovolnou práci připsán velký dík! (Možná, že právě takto má vypadat správná nezisková činnost 🙂
„Vase komentare maji stejnou dikci i na Ceske skole, kde jste znamou firmou.“
Paní Polanská, dodržujte pravidla uvedená nad komentáři. „Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých“ atd.
Jasně, nemáte žádné argumenty, tak se uchylujete k urážkám. Pro vyjasnění: Na České škole jsem, pokud mohu posoudit, občasným a snad i vcelku respektovaným účastníkem. Převážná většina diskutujících tam mé názory akceptuje, staví a vyjadřuje se k nim pozitivně. Vás jsem na ČŠ zaznamenala pouze jednou, sklidila jste tam v diskusi velký nesouhlas a kritiku. Tedy si prosím nevymýšlejte a nepomlouvejte.
Ráda bych ještě dodala, že už několikrát někdo z diskutujících ČŠ přepisem komentáře nebo jeho části citoval, vždy v pozitivním vyznění, i zdejšího účastníka debat, pana Václava.
„Dokazu si predstavit, jaky splav ted bude nasledovat. :)“
Záplavu splašek, tzn. nesnášenlivých emotivních výlevů, jste nám tady už dostatečně předvedla vy. Učit se to od vás samozřejmě nemíním (to jste mě špatně odhadla). Myslím, že můj komentář byl vzhledem k tomu, jak se tady – pozoruji s určitou periodicitou – nestandardně projevujete, napsán korektně. A nejen kolegové z ČS mi občas „vytýkají“, že jsem příliš taktní a vyjadřuji se moc kulantně. Možná se nad tím trochu zamyslím 🙂 Což ovšem samozřejmě neznamená, že spadnu do splašků vašeho formátu. Doufámj, že to k vyjasnění stačí.
Chybí tady důležitý údaj, čím se ten pán živí. Nebo mu jeho ex musí platit alimenty, aby neumřel hlady? Pochybuji, že by se našla škola, která by přijala takového exotického samorosta, jedině snad nějaká džungle před tabulí v banlieu. Ale tam by nepřežil ani den…
Holčička to s ním určitě nemá jednoduché, i když se otec zřejmě snaží a je na ni hodnej. Ale je to pro ni dobrá příprava do života. Když se umí přizpůsobit taťkovi, tak ji ani později jen tak něco nevyvede z rovnováhy.
Diky za dotaz. Myslim, ze dela umelecke kamenictvi – rekl mi stone carving – ovsem jeho anglictina nebyla dokonala. Mate pravdu, holcicka ma na nej dobry vliv, to zduraznoval, a myslim ze on ji taky opatruje jako oko v hlave. Rekla bych, ze se maji radi, a tak to asi vse dopadne dobre.