Nějak se nám to s tím Mikulášem vymklo, viďte? Podle legendy šlo o velmi oblíbeného muže, který proslul štědrostí k potřebným. Ten dnešní sice taky bývá štědrý, ale není to zadarmo – musí se mu na povel zazpívat či zarecitovat a leckdy si dokonce před plným sálem dalších dětí poslechnout zahanbující výčet vlastních hříchů. Jaktože se ještě počuráváš, Pepíčku? A proto přinášíme pár tipů, jak si užít Mikuláše s respektem k tradici, ale hlavně k dětem. Tak, aby z toho nevyvázly vystrašené (a přejedené čokoládou), ale okouzlené, potěšené a posílené.
„Fanynka zvládá sama spoustu věcí, jen je potřeba ji někdy posouvat kupředu, když si přemýšlí. Zpívá vlastní srandovní písničky a umí dělat legraci. Má ráda bráchu Toníka a dokáže ho výborně učesat i rozesmát“ – přesně tohle řekne dneska Mikuláš pětileté Fanynce z Prahy 8. Ji i další děti navštíví odpoledne v dětském klubu Jaata v Dolních Chabrech. Pochvalu pro Fanynku a jemné připomenutí toho, co není ideální, napsali Mikulášovi už pár dní předem Fanynčini rodiče. Tedy přesněji – ne Mikulášovi, ale ředitelce zmíněné „školky“ Tereze Vavrečkové.
„Naším cílem je zprostředkovat dětem setkání s nebeskou bytostí, při kterém zažijí tajuplnost okamžiku,“ popisuje Tereza Vavrečková. Školka má zázemí ve dvou propojených jurtách a tam také Mikuláš za dětmi odpoledne dorazí. V jurtě pro něj bude připraven zlatý trůn a budou rozsvícené jen svíčky. „Přijde sám, bez čerta a anděla. Ti dva na sebe obvykle strhnou veškerou pozornost, přitom v původní tradici nebyli, to si lidé až později vymysleli jako nástroj strašení. Setkáním s Mikulášem vedeme děti k úctě ke starším a k moudrosti, kterou v sobě mají“ vysvětluje ředitelka školky.
A popisuje, jak to bude odpoledne v chaberských jurtách probíhat dál: Rodiče s dětmi sedí v půlkruhu, každá rodina si zapálí svou svíčku a všichni společně zazpívají dvě až tři písničky, kterými chtějí Mikuláše přilákat. Pak se ozve zvenčí zvonek a za chvíli už bude Mikuláš sedět na svém trůnu i s velkou knihou, v níž má záznamy o dětech. Děti k němu chodí jedno po druhém a Mikuláš jim mile řekne, čeho si na nich za uplynulý rok všimnul. „Nemělo by to vyznít jako pochvala nebo pokárání. Mikuláš jen zmíní, co viděl a je na dítěti, jak s tím naloží.“
Ticho a tma kouzlí
„Dřív jsem jen chválila, teď myslím, že v prostředí, které dobře znají a s rodiči za zády, unesou naše děti i lehčí výtku,“ říká maminka Fanynky (a mladšího Toníka) Petra Axmanová. „Z rodičů nemámíme žádné ‚hříchy‘, naopak, zdůrazňujeme, že úplně stačí pochvala, případně jemné upozornění, co není ideální. Rodičům jsem psala třeba příklad, jak může takový vzkaz vypadat: ‚Anička – velké srdce, radost, občas uši neslyší ‚dost‘,“ doplňuje ředitelka.
Děti prý Mikulášovi občas samy nabízejí, že mu zazpívají – přece jen tradice, že vousatému pánovi (a jeho obvyklým parťákům) je potřeba se předvést, je u nás hluboce zakořeněná. V takovém případě chaberský Mikuláš odpoví, že si písničku rád poslechne, sám ale děti k ničemu nenutí. „Chceme se úplně vyhnout takovému tomu stresu – teď musíš něco říct nebo zazpívat.“
Malí zpěváci i ti ostatní nakonec od Mikuláše dostanou symbolický dáreček. „Loni dal každému malý perníček, nebo to může být jablíčko,“ říká paní ředitelka a dodává: „Dětem vůbec nevadilo, že mají všichni to samé a že je to taková obyčejná věc, úplně se z toho vytratil konzum a grády tomu dala atmosféra – myslím, že to byl pro všechny silný moment. Už jen ticho a tma kouzlí samy a každé dítě může rozvíjet vlastní představy.“
Páchal dobro, dnes kupčí se sladkostmi
„Svatý Mikuláš byl historická postava, ke které se vážou legendy o tom, jak páchal dobro nepoznán. My jsme z něj udělali vykonavatele kupčení a skládání účtů,“ říká psycholožka Jana Nováčková. Takové pojetí Mikuláše podle ní devalvuje památku svatého Mikuláše, ale především kazí děti. „Jakmile za něco slíbíme odměnu, čin pozbude hodnotu. Učíme děti dělat dobré věci kvůli tomu, aby něco dostaly, a ne kvůli věci samé. To se bohužel netýká jen Mikuláše a hojně se to děje už v mateřských školách.
Jak na Mikuláše smysluplněji? „Berme tento den jako radostnou událost v podzimním kalném čase,“ radí Jana Nováčková. „Užijme si slavnostní okamžik, obdarujme děti bez podmínek, protislužeb a zbytečných šaškáren. Místo vyslýchání a ponižování je dobré se jich zeptat, z čeho mají radost, co se jim povedlo, co rády dělají.“
Mikuláši, vychovej nám dítě
Mikuláš je ve své nejobvyklejší podobě mimo jiné také vyjádřením rodičovského alibismu: „Nevím si rady s dítětem, tak mu pohrozím čertem a Mikulášem, oni pak přijdou, udělají bububu a na pár dní nebo týdnů je pokoj,“ říká psycholožka Šárka Miková. Paradoxem přitom je, že štědrý a laskavý Mikuláš byl mimo jiné také velkým obhájcem nespravedlivě obviněných.
Šárka Miková upozorňuje na to, že každé dítě je jiné a že mohou velmi odlišně vnímat i průběh mikulášské oslavy. „Když byly moje první dvě děti malé a někde jsme potkali Mikuláše, neměly s tím problém, rády mu řekly básničku a něco dobrého dostaly, já jsem je nechala, ať se realizují. Nejmladší dcera se od mala bála všeho, co mělo na hlavě nějakou masku, takže jsme se tomu vyhýbali, jak jen to šlo,“ popisuje. „Pokud vaše dítě patří k typu dětí, které si vytvářejí různé nepříjemné představy i na základě reálných věcí (ve vlnící se zácloně vidí zloděje, který chce vlézt do pokoje, a podobně), je lepší ho setkání s přísným Mikulášem a hlučným čertem úplně ušetřit.“
Mikuláš jako kouč
Přitom setkání s vědoucím vousáčem v biskupském oděvu lze snadno obrátit v inspirující a posilující zkušenost. „Pokud mají rodiče možnost Mikuláše instruovat, mohou mu říct nějakou situaci, kdy dítě muselo vyvinout nějaké úsilí, odhodlat se udělat něco, co mu moc nešlo, ale překonalo to a zvládlo to. Tím se buduje takzvané růstové nastavení mysli (growth mindset) neboli víra ve vlastní schopnosti. Ale to platí obecně – za takové situace, kdy takzvaně překonaly samy sebe, by měli rodiče oceňovat své děti co nejčastěji,“ doporučuje Šárka Miková.
Se zjištěním, že lidé tíhnou ke dvěma základním nastavením mysli, která ve výsledku ovlivňují jejich životní úspěch, přišla v roce 2007 americká psycholožka Carol Dwecková. Jedno nastavení je tzv. fixní, druhé růstové. Zjednodušeně řečeno: lidé s fixním nastavením věří, že jejich schopnosti jsou vrozené a nemohou se zlepšit, zatímco lidé s růstovým nastavením mysli věří, že úspěch je založen na učení, tréninku a trpělivosti. Lidé s fixním nastavením mysli se vyhýbají výzvám a snadno se vzdávají, zatímco lidé s růstovým nastavením mysli se k překážkám stavějí čelem. Hádejte, kteří z nich jsou v životě úspěšnější a šťastnější.
A až to uhodnete, můžete jít zavolat svému Mikulášovi.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Myslím,že není třeba tuto tradici nijak „démonizovat“.Rozumní rodiče si s tím určitě poradí.A těm druhým žádné rady nepomohou.Více mi vadí,že se z toho stává čím dál tím víc komerce a dokonce jsem se dočetla,že třeba lidé v Praze jsou ochotní za takové představení od „agentury“ zaplatit třeba 8000 Kč. O to víc si vážím lidí,kteří to na meších obcích dělají ze známosti zadarmo a ke spokojenosti všech.
S nějakým špatným přístupem ze strany školky či rodičů jsem se nesetkala. Děti se na tento svátek těší. Naopak mi přijde, že rodiče řeší záležitost s Mikulášem a čerty většinou hodně citlivě. Proto mě zaráží to silné negování naší tradice z pera autorky článků. Včetně názorů dvou psycholožek. Tady musím podotknout, že s jejich jednostrannými postoji nesouhlasím ani v jiných případech. Právě kvůli těmto specifickým názorům je totiž považuji za předpojaté.
Osobně se mi nelíbí ani postoje uvedené v článku týkající se jakéhosi alternativního prožívání svátečních okamžiků. Přijdou mi příliš moralizující, i když se právě toto vytýká protistraně. A o tom právě sakrální čas není. Je o tom prožít ho, jak chceme, radostně, vesele, jak se nám líbí. Nebráním se proto různým individuálním inovacím. Avšak úpravy tradic v alternativním podání považuji většinou za nepovedené. Nabourávají totiž často i samotnou podstatu. Věci prověřené časem a zkušeností mívají svoji moudrost.
Ale, jak už jsem zmínila, ať si každý prožívá sváteční chvíle dle svého uvážení. Nicméně to záměrné a přehnané negování jiného způsobu se mi silně nelíbí. Stejné je to například s anglosaskou vánoční tradicí, která bývá právě v českém prostředí často označována jako konzumní apod.
Nakonec komentáře trochu odbočím, protože se nemohu pozastavit nad nesmyslem uvedeným v článku. Rozhodně nemůže platit, že v případě rozdělení jedinců na ty s tzv. „fixním“ nastavením a „růstovým“ nastavením, jsou jedni v životě šťastnější a úspěšnější než ti druzí. Nehledě na to, že vyhraněné typy polarit neexistují, lidé je mají v sobě zastoupeny obě v rozdílných poměrech, mnohdy i velice vyrovnaně. Je to stejné, jako bychom považovali za „lepší“ extroverty nebo introverty. Tyto polarizační paušalizace považuji vždy za velice nebezpečné.
možná to rodiče řeší citlivě proto, že sami nemají dobré vzpomínky. Sama na Mikuláše nevzpomínám ráda, navzdory tomu, že jsme se později za trojici sami převlékali a chodili na maldší sourozence. Jako učitelka ve školce jsem vycházela vstříc žádostem rodičů a tak do školky Mikuláš chodil, s pozdějším studiem vývojové psychologie a vlastními dětmi už u nás pro Mikuláše s čerty není místo. U nás jsou jenom andílci a Mikuláš se jen tak mihne. Nejsme školka waldorfská, ale tradice bereme podobně. V soukromí s vlastními dětmi chodíme do divadla na pohádku o dobru a zlu, nemusí být nutně o pekelných bytostech nebo Mikuláši. Současné pojetí tradice se mi nelíbí a rozumím rodičům proč jsou proti.
To už ale asi nemluvíme o Mikuláši, když čerti byli vykázáni a sám Mikuláš je pouze mírně tolerován. Samozřejmě nelze paušalizovat, ale rozumně přistupují k věci obvykle ti, co měli v dětství sami dobrou zkušenost. U vás předpokládám, že vám rodiče tento svátek nezprostředkovali vhodným způsobem. Z toho stejného důvodu někteří jiní lidé v dospělosti nemají rádi třeba Vánoce nebo Velikonoce. Zřejmě jste se vlivem špatné zkušenosti rozhodla zaujmout druhý pól, to znamená některé věci dětem naopak nezpřístupnit, možná snad dokonce zastírat. Což osobně nevnímám jako ideální.
Symboliku tohoto svátku zřejmě nechápe každý. Nicméně, jak už jsem psala, je tento princip zastoupen a opakuje se prakticky ve všech kulturách. V současném stupni vývoje naší „bohaté“ civilizace je bohužel tendence vyhledávat jen to „pozitivní“, zábavu, permanentní radost, štěstí, adorovat mládí, úspěch, neustálý pokrok, vývoj. Zároveň chránit se před „negativními“ věcmi. Zastírá se proto smutek, smrt, nemoc, stáří, nezdar.
Člověk potřebuje v životě „kořeny“ i „křídla“. Tedy v symbolické rovině sílu země i sílu nebes. Dva naše průvodce neutrálního Mikuláše. Jenže co se stane, když je čert jako představitel vitálního života, síly země, instinktů, přeneseně také humoru, vykázán?
Vývojovou psychologii lze u nás studovat pouze jako součást psychologie, v odpovídajícím formátu také v rámci pedagogického a lékařského studia. Netuším, co z toho máte na mysli. Ale dle mé zkušenosti se psychologové obecně vůči slavení tohoto svátku nijak nevyhrazují.
Zrovna dnes mi prisel syn ze školky 4,5 let. Byl u nich Mikuláš s čertem a andělem a já jsem si nezjistila jak to bude probíhat. Rozplakal se u čerta, protože se ho bál a to věděl,že jsou to lide v převleku. Navíc před všemi dostal pokárání ze to, že si Mikuláš přečetl v knize hříchů že žaluje. To mi tedy jako hřích nepřipadne a takhle mezi všemi dětmi to se mi vůbec nelíbilo. Říkal mi,že paní učitelce jen říakl když ho bouchali dva kluci. Jen sděloval tuto informaci paní učitelce tak jak jsme na tom doma dohodnutí. Někdy si totiž nechá líbit až moc… Tohle mě zarazilo, stejně tak,že syn od 1.5 roku nespí po obědě. Prostě neměl nikdy potřebu jen když měl celodenní fyz. vyčerpání. Najednou v této školce spí. A nám pam chodí doma spát v jedenáct (jinak chodí spát v osm večer) Uvažujeme o změně školky. Jen nemám tušení kam jej mám přihlásit…. alternativní školky jsou pro nás finančně hodně náročné…
Znám děti, kolem kterých je všechno špatně. Čert je zlý, paní učitelka je zlá, školka je zlá, spolužáci jsou zlí ale dítě je dokonalé a rodič ještě dokonalejší… . Přijde mi, že se celkově moc nezajímáte. Řešit podezření z toho, že moje dítě ve školce bijí, vyklusala bych tam první den a v klidu se na to slušně upozornila učitelku. Nepřijde mi normální nechat 4,5 leté dítě dohadovat se s paní učitelkou o možné šikaně samotné ???!!! Možná byste se měla ve školce trochu víc zajímat a méně si stěžovat na anonymních fórech !!!
Tohle mi vůči „Janě“ přijde nefér. Svěřila se a mně se její příspěvek svou upřímností líbil, a nemusí být hned terčem kritiky jako špatná matka. Pokud jste chtěla poradit, mohlo to vypadat úplně jinak. Navíc nejdřív to vypadá, že kritizujete dítě, jako by si vymýšlelo, a pak matku, že jeho starosti nebere dost vážně. Prosím, příště než něco hodíte do debaty, promyslete, jestli to je vůbec k něčemu dobré.
Já myslím, že je velmi dobré zjistit proč/jestli mi ve školce šikanují dítě, stejně tak, jako vyloučit možnost, že je dítě opravdu obyčejný žalobníček a zkusit to eliminovat, ale chápu, že to někdo může mít i jinak ….
Souhlasím s paní Evkou. Také mě hned po přečtení příspěvku paní Jany napadlo, že měla věci řešit dříve, ne až vygradují. Navíc stěžovat si na internetu, když ani neznám stanovisko učitelky, přijde nefér zase mně. Ani v dalším komentáři o den později paní Jana nezmiňuje postoj školky. To si nenašla čas, aby pro ni tak důležitý problém se školkou – osobně či telefonicky – hned druhý den řešila?
Paní Polanská, jedna diskutující je podle vás upřímná a druhá nemůže upřímně v reakci sdělit svůj názor? Navíc příspěvek paní Evky je konstruktivní, nabízí možné řešení. To v postoji paní Jany postrádám, ta si pouze stěžuje.
Paní Brandtnerová, řešíme tu pořád to samé: my tu chceme mít bezpečnou zónu, kde se lidi nebojí promluvit, protože jim tu hned nepřiletí nějaká morální či jiná „facka“. Tady nejde o to, co kdo říká, ale jak se kdo ke komu chová. Opravdu nechceme, aby tady lidi jeden druhého uráželi nebo se špičkovali. Vše se dá říct i slušně, ba co víc, má to daleko větší dopad. Všimla jsem si, že i Vy jste si to uvědomila a svůj tón zmírnila, což kvituju. Díky. Prosím, přestaňte tu dělat rozhodčího a věnujte se v klidu nadále svým kritickým příspěvkům, ale slušně.
Paní Polanská, jsem tady velice krátce, ale paní Evka je už minimálně čtvrtý diskutující, se kterým se během té doby dohadujete, vadí vám jeho postoje. Tedy problém bude zřejmě ve vás, eventuálně ve vašem webu. Zamyslete se prosím nad sebou. Ono není zcela v pořádku, když tady účastníkům diskuse například vytýkáte, že se vám nelíbí použití některých naprosto nezávadných slov a podobně. Legislativu, pravidla diskuse ani slušného chování tady nikdo neporušuje. Takto to vypadá, že se prostě některých diskutujících chcete za každou cenu zbavit. Vaše umravňování druhých je pak dokonce vysoce trapné. A navíc, vy jste také nezasáhla, když se jeden účastník nekorektně vyjadřoval o rodičích a učitelích některých diskutujících. Předpokládám, protože to byl náhodou někdo, jehož názory vám konotují. Alespoň tedy měřte všem stejně. Diskuse se účastní dospělí lidé, nemůžete jim vnucovat své postoje. V opačném případě by asi bylo řešením změnit otevřenou diskusi na uzavřené fórum s přesnými pravidly a kodexem zakázaných slov. Pak byste možná byla spokojena. A druzí jistě také. Protože to dohadování s vámi je dost obtěžující.
A zřejmě vás zklamu, nijak jsem se zázračně neproměnila. To zapracovala vaše fantazie. Nebo mi opět chcete něco podsouvat. Pouze jsem v diskusích ohledně Mikuláše zmínila, že každý má sváteční chvíle prožívat podle svého, jak se mu líbí. Za tím si stojím. A jen podotýkám, že články, které zde byly na toto téma uveřejněny, takto respektující přístup nezastávaly.
To je i zásadní problém této vaší zbytečné polemiky s „nepohodlnými“ diskutujícími. Divíte se nesouhlasným reakcím, přitom hodně zdejších článků je založeno na nepřiměřené kritice stávajícího školského systému, dobrých zkušeností jiných, jejich hodnot, toho, co naši předchůdci s dobrou vírou a mnohdy zřejmě i značnou námahou vytvořili. A co dosud docela dobře funguje. Mnohdy tato kritika zaznívá od těch, kteří sami dosud velmi málo dokázali, což je z jejich příspěvků pro někoho s praxí ve školství zcela zjevné. Více úcty k práci druhých, jejich názorům a vlastní sebereflexe by tedy bylo na místě. Nebo se prostě budete muset smířit s možnými ostřejšími polemikami v těchto diskusích.
Jinak mě opravdu nebaví se s vámi tady takto před Vánoci dohadovat.
Jak uz jsem rekla, nestavte se tu do role rozhodciho, navic velmi zaujateho. Pokud si nasi prace nevazite, doporucila bych vam tu nepobyvat tak casto a netravit tolik casu negativnimi komentari a utoky. Je to nezdrave. Krome Vas to nikdo jiny nedela, tedy vlastne jeste jeden pan, ktery tu ted zrovna neni, ale podoba se Vam jak vejce vejci.
Polanská. Na to se nedá dívat, paní je slušná, negativní jste tu vy, urážíte – podobá se vám jako vejce vejci = urážka. Co si to kté paní dovolujete?!
A vyprávíte tu pohádky, je to pár dnů, hádala jste se s další paní, našel jsem to
– Prosím vás Káčo, přestaňte se tu rozkřikovat, často to je jen Váš a dost nekvalifikovaný názor, o to jste ale hlasitější. Ujišťuji vás, že situace v anglických školách je složitostí srovnatelná s námi. Takže nevím, v čem zase oponujete. Máte neuvěřitelnou regenerační schopnost, tisíckrát vás někdo upozorní, že říkáte věci nepřesně, ale hlavně že nahlas a zhurta a neuctivě, ale s Vámi to vůbec nic neudělá –
Sama nejdste kvalifikovaná, dovolíte si tu sekýrovat učitelky, že se trochu nestydíte!
Debatní zónu mám na starosti. Podobá se vám jako vejce vejci nepovažuji za urážku a rozhodně ne vůči lidem, kteří zde opakovaně používají daleko ostřejší výrazy a slova. Dělám to dost málo, ale někdy je třeba zasáhnout.Buďte tak laskavý a respektujte to.
Paní vám tam pak napsala
– Vůči paní jste se zachovala nevychovane . Budete muset zvládnout i kritiku.- Bylo to v diskusi o inkluzi s názvem Není pravda, že děti s postižením jsou v běžné škole nutně nešťastné, říká pedagožka, která se zabývá inkluzí
Když někdo něco napíše, ještě to neznamená, že to je pravda. Pokud byste měl opravdu zájem a čas vše rozebrat a posoudit, musel byste se jít podívat, zda to, co jsem napsala, bylo nevychované, nebo ne. Za druhé, paní Káča je tu dlouhodobá přispěvatelka a myslím, že se obhájí sama.
Pokud vidím dobře, pointou sdělení pana K. nebylo, zda se někdo obhájí či neobhájí sám, ale to, že jste uváděla zjevnou nepravdu. Což je naprostá pravda.
Mimochodem další diskutující, kterému se zjevně nelíbí vaše nestandardní vstupy.
Paní Polanská, na rozdíl od vašich neprofesionálních výpadů komunikuji slušně a bývám velice věcná. Už přestaňte s těmi útoky a výmysly. Opakuji – je to velice trapné a vůči diskutujícím značně neslušné.
Můžete mi prosím říct, v čem jsem uvedla zjevnou nepravdu? Zdá se, že jste o tom přesvědčená, to znamená, že víte, o co jde. Prosím tedy argumenty. Křivá obvinění tady tolerovat nebudeme.
Příspěvek porušuje pravidla diskuze a byl smazán.
příspěvek pravidla neporušoval, obsahoval jen vyjádření,pravidla porušujete vy- vlastní pravidla
Evka – mozna to tak mate vy nebo mate spatne zkusenosti. Sikanou syn urcite netrpi. Pouze jsem chtela poukazat na to, ze pani ucitelka nam nesdelila informaci jak bude mikulas probihat a CO v nem budou delat. Ano ma chyba je ze jsem se nezajimala o to jak bude mikulasska probihat. To jsem priznala 😉 myslim si ze jsem milujici matka jako kazda jina a nechci soudit a ani nemam pravo soudit jine maminky proc to ci ono delaji. Resila jsem pani ucitelku protoze jsem se informaci o certech a „hrichu“ meho syna zalovani dozvedela prvne. Zalovani jako takove neuznavam. Bud mi dite chve neco sdelit a nebo nechce. Chtela jsem hlavne poukazat na to, ze nevime co se s detmi deje ve skolce kdyz jsou mimo domov. A uz vcera vecer jsem se synkovi snazila vyvetlit co to zalovani je a kdo je to Mikulas. To treba vubec ve skolce neresili. To je celkem podstatne a dulezite co za sveho zivota udelal a to se bohuzel vytraci z povedomi.
Paní Jano, školka nemá povinnost objasňovat dětem původ Mikuláše. Není to ani příliš na místě, pro děti v tomto věku je to pohádková postava. Chápání historického kontextu ještě neodpovídá jejich vývoji. Navíc se jedná pouze o hypotézy, se kterými se učitelky jako jednotlivci nemusejí ztotožňovat. Velice mě zaráží, že si stěžujete na školku, ale vy sama jste tyto informace synovi předtím nikdy nesdělila, jak je patrno z vašich slov. Připadá mi, že od školky očekáváte i to, co byste měla jako rodič zvládat sama.
Povinnost asi opravdu ne.Ale možnosti tu jsou.Stejně jako třeba při legendě o sv. Martinovi.Obojí je výborné téma,jak přiblížit dětem problematiku pomoci potřebným.Přece jste tu tématiku sakrálních svátků sama obhajovala.
„Sakrální“ bylo myšleno v běžném, původním významu slova, jako opozitum vůči „profánní“. Tedy sváteční a všední. Nikoliv přejatý náboženský význam slova.
V tradičních svátcích se prolíná mnoho prvků různých kultur, jejichž původ je většinou nejasný. Například hodně postav křesťanských svatých má předobraz v keltské nebo antické mytologii. Tedy co se týče historie, říkat dětem, že vím, když to vlastně nevím… No, já nevím 🙂 Byla bych opatrná.
V MŠ je myslím zcela postačující dětem přiměřenou formou (třeba příběhu-pohádky) přiblížit význam našich tradičních svátků..Jejich předobraz v keltské a antické mythologii bych nechala na jejich úvaze,budou-li o ni mít vůbec někdy zájem. někdy zájem.
A o čem jsem tady celou dobu psala? 😀
A na co bych tedy měla“ být opatrná“?.
1