Miroslav Hudec: Dědeček s babičkou už k nám chodit nebudou, rozhodli rodiče. To podle mě neměli

Zrovna nedávno se ke mně do poradny objednali jedni prarodiče. Obyčejní lidé, ale srdeční, vstřícní, komunikativní. A přece došlo mezi nimi a rodiči dětí ke konfliktu, který se posléze vyhrotil tak, že rodiče prarodičům zakázali se s dětmi stýkat. Ti se teď o vnoučatech, o jejich dětských radostech a starostech něco dozvědí jen od prababičky. Ale i ta prý musí tajit, že babičku a dědečka informuje. Z obavy, aby zákaz nakonec nepostihl i ji.

A důvod toho drastického opatření? (Drastického i pro vnoučata, jimž ten kontakt s babičkou a dědečkem chybí.) Prý, režim dětí u prarodičů je jiný, než by si rodiče představovali a přáli. Volnější než doma, děti tam mohou být ráno déle v posteli, prarodiče přimhouří oči i nad lecčím, co už rodiče netolerují.  Zkrátka, rodiče jsou přesvědčeni, že babička s dědečkem děti kazí.

Dokonce jim prý dávají nevhodné dárky. Podle rodičů má dárek dítě především vychovávat, prarodiče se spíše snaží dárkem udělat vnoučatům radost. Plní jimi dětská přání.  Rodiče na to reagovali vskutku originálně. Peněz mají dost, nakoupili tedy dárků do zásoby, přísně podle svých představ, a prarodiče smějí dětem darovat jen to, co si vyberou ze zásoby nakoupené rodiči. Aby dětem zase nedarovali nějaký „bezcenný šunt“. Že je to dost ponižující, že takový dárek postrádá to hlavní, že přestává být vyjádřením osobního vztahu mezi dárcem a obdarovaným? To zřejmě není pro tyto zásadové rodiče podstatné.

Jistě, je třeba vyslechnout i druhou stranu. Je možné, že za zákazem kontaktu jsou i další příčiny. Možná i prarodiče udělali nějaké chyby, možná jednali příliš přímo, nediplomaticky, možná až moc spoléhali na svou formální autoritu. Těžko bez dalšího soudit.

Se spory rodičů a prarodičů o styl výchovy se v odborné praxi setkávám dost často a chtěl bych k tomu jako psycholog říct jedno. Tak či tak, určitě se není nutno obávat, že rozdílné výchovné styly, třeba ten přísnější rodičovský a volnější prarodičovský, jsou pro dítě na škodu, a že benevolentní přístup dědečka s babičkou děti „zkazí“. Děti chápou, že doma si nemohou dovolit tolik, jako u prarodičů. Stejně jako chápou, že ještě jiný režim je ve škole nebo třeba v zájmovém kroužku a úplně jiný v dětské partě. Dokáží rozlišovat a přizpůsobit se.

A ono je dokonce žádoucí, aby se dítě postupně setkalo a seznámilo s celou škálou výchovných přístupů a stylů.  Aby pokládalo za normální, že není jen jeden jediný.  Vychováváme pravidly a povinnostmi, ale i tolerancí, trochou pochopení pro to, že na všechno nemusí být nepřekročitelná pravidla.  Nestane se nic nenapravitelného, když dítě někdy jako dárek upřednostní ten „šunt“ –  a dostane ho. Kdo z nás si jako dítě někdy nedonesl z pouti papírovou růži nebo pilinami naplněný míček na gumičce v barevném, blýskavém obalu?  A brzy někde neodložil, protože ho přestal bavit?

A určitě si nemyslíme, že nás to zkazilo, nebo snad ano?

PhDr. Miroslav Hudec je dětský a školní psycholog, absolvent jednooborové psychologie na Filosofické fakultě UK v Praze.  Po absolutoriu pracoval třicet osm let v Pedagogicko-psychologické poradně v České Lípě, z toho dvacet jedna jako ředitel tohoto zařízení.  Po roční etapě na pozici  školního psychologa na střední odborné škole v současnosti třetím rokem působí v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Zaměřuje se na vztahy rodičů a dětí, na problémy výchovy a na příčiny poruch chování u dětí.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

95

 
25 Počet vláken diskuze
70 Počet reakcí v diskuzi
1 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Eva
Eva

Pokud mají děti ke svým prarodičům pěkný vztah, najdou si cestu i bez dárků. Dědeček i babička by to měli zkusit bez dárků. Ověří si, jak to děti myslí a pokud to bude i bez dárků, jsou na světě jiné věci, kterými vyjadřujeme vzájemný vztah. A rodiče si můžou dárky schovat. Třeba potom pochopí. A jsem moc ráda, že se s Vámi zase setkávám. Vzal jste to za správný konec. Přeju hodně sil a úspěšně vyřešených případů.

Jirka_1
Jirka_1

Nejhorší je, když si rodiče myslí, že se dá dítě vychovat k jejich obrazu. A pak se strašně diví, že jim utíkají z domu nebo se dají na drogy…

Vladimír Sobotka
Vladimír Sobotka

A jak to vypadá s prarodiči z druhé strany? Svoji roli se musí učit rodiče i prarodiče. Většinou ze života, ale to někdy nestačí a někdy může dojít ke vztahovému neštěstí. U rozumných a milujících lidí by to mělo být řešitelné komunikací bez předsudků.

Jana
Jana

Znám rodinu,kde prarodiče dali dětem rodinný domek a nyní,kdy je děda víc než půl roku v nemocnici za ním ani jednou ani jednou nedokázali přijít na návštěvu.A pomoc babičce která dojíždí denně do nemocnice víc než 100 km od domova?nikoho nezajímá.Prý mladí žijí budoucností,dětmi a vnoučaty a nemají čas na minulost.Co chtěli dostali a víc je nezajímají…

krista Weber
krista Weber

Ano, v rodinách se dějí věci, že kdybych to nepoznala na vlastní kůži tak tomu nebudu věřit. Od svých blízkých bydlím 400 km. Tak 1 – 2 do roka jsem je jela navštívit v podstatě na otočku. Je mi 88 let a snachy mě diplomaticky upozornily, že bude lépe, když synové budou jezdit za mnou. A důvod: abych prý nenabyla dojmu, že se budou o mně starat až budu nemohoucná. A synové? chtějí mít doma klid tak to neřeší a jednou za rok mě přijedou navštívit.

Hana
Hana

Děti jsou různé, můžete své děti sebelépe vychovat, pak přijde jejich partner a často je vše jinak, znám takových případů hodně ve svém okruhu a bohužel i vlastní. Zeť po nás chtěl náš byt, ve kterém bydleli 6 let zadarmo, platili si pouze energie a fond oprav, nebo 3 500 000 Kč, když byt prodáme, a když jsme to neudělali a peníze nedali, tak řekl, ať si přineseme papír od soudu, že můžeme vidět naše 2 malé vnučky. Tu starší jsme měli velmi často u nás, hlídali jsme ji, přestože jsme oba pracovali. Té mladší v té době byly 2… Číst vice »

Kateřina
Kateřina

Proč nemohou prarodiče respektovat přání rodičů svých vnoučat? Kdyby byli schopni kompromisu, možná to nemuselo zajít do takového extrému. Nejde o to, v čem se rodiče a prarodiče neshodnou, jde o princip. Kdyby babička s dědou byli věčně na mol, hulili jednu za druhou a mluvili sprostě, asi by se našlo i zde na diskuzi dost takových, kteří by k nim své děti dobrovolně nedávali. Rodiče můžou mít jinak nastavené hranice toho, co je a co není únosné.

Hanka
Hanka

Dle mého názoru si rodiče dětí „zadělávají“ na zajímavé stáří. Jsou svým dětem silným vzorem i v tom, jak se ony v dospělosti budou chovat k nim. S stejným „patentem na rozum“ budou jednou hodnotit je, jak se chovají k jejich dětem a kdo ví, co potom zakážou jim.

jirka
jirka

Dcera takle zakazala dětem aby nas jako dědu a babičku chodily navštěvovat už je to 6 let

Slávka
Slávka

Znám podobný případ z opačné strany, tedy ze strany rodiče, přesněji matky dítěte. Znám tuto matku mnoho let a její nyní tříleté mateřství jí úplně vymylo mozek. Je posedlá novodobou výchovou a striktními pravidly (čas a délka spánku, cukr v potravinách, pitný režim v podobě čisté vody, bezpečnost VŠECH věcí kolem dítěte – lžička, hrníček, materiál na postel, povlečení, oblečení, prací prášek, čistící prostředky jehož výpary dítě dýchá,..atd). Dítě je její celý svět. Neustále se vzdělává a informuje a je šílená hrůzou, jestli svému dítku náhodou něčím nemůže uškodit, neb jej naučit nevhodný zlozvyk. Nutno dodat, že své dítě absolutně… Číst vice »

Věra
Věra

Rodiče, kteří brání dítěti ve styku s prarodiči dělají hloupou chybu a svoje dítě ochuzují. Ochuzují ho o něco, co mu sami nikdy dát nemohou. Prostě o širší rodinu. To jsou scény pro nějaký pytlík bonbónů. Rodiče, kteří si neuvědomí, že jejich názor není jediný správný (a prarodiče rovněž) jsou dost chabí rodiče.
A prarodiče mají jednat přímo a ne nějaké „diplomatické“ lhaní. V rodině se má jednat přímo. Lhát si můžete v práci.
Chudáci děti dneska.

Eva
Eva

I moje děti dostávaly od prarodičů jako dárky věci, které bychom s mužem nikdy nekoupili. Čas pak ukázal, jak kvalitní dárek je. Když zůstal nepovšimnut, nabídli jsme ho potichu známým zadarmo. Ale abych bránila dětem mít babičku a dědu, to bych nikdy neudělala. A že byla tchyně nějaký generál….!

Hana Špičková
Hana Špičková

My jezdíme k vnoučatům na vánoce, dáme si z manželem mašly, já do vlasů aon na krk. Když se vnoučata ptali co to je,tak naše odpověď byla- my jsme váš dáreček . Dnes už jsme opět pozvání.

Alice
Alice

No, vidíte a co já bych dala za to,kdyby si babička- tchyně- vnoučata,kdysi vzala nebo jim koupila nějakou maličkost. Pokud k ní nejdeme sekat trávu nebo řezat dříví, tak se o vnoučata nezajímá, tzn.léto- nepotřebuje dříví ani vidět vnoučata , ochladilo se…ejhle…. Děti od ní mají po 20Kč, zvykly si ani nic nechtějí. Nejde o peníze ani dárky…jde o kontakt, a ten si babička nevytvořila a dnes děti vědí, že když se babička ozve, tak jen kvůli dřevu.

umfa
umfa

Budiž slyšena i druhá strana. Takhle to vypadá na žabomyší válku, ale co když jsou rodiče v nějaké sektě, indoktrinují děti šestnáct hodin denně nějakými nesmysly a odřízli všechny, kdo by jim mohli poskytnout jiný pohled na svět? Možností je samozřejmě mnoho, ale nad takovýmhle půlčlánkem nelze moc diskutovat :-)

Máca
Máca

V článku opravdu není konkrétní důvod rodičů k tak radikálnímu kroku. Tedy chybí pohled druhé strany. Je dost trhlých aktivistů vyžadujících až neuvěřitelná pravidla. Ale vzhledem k tomu, že jsem sama několikrát stála před rozhodnutím zda omezit či ne kontakt našeho dítěte s partnerovo rodiči, chápu že důvody rodičů mohou být někdy velmi oprávněné. Sama jsem vzhledem k bezpečí svého dítěte nakonec přistoupila k tomu, že jsem si dítě v jejich přítomnosti téměř nepřetržitě „hlídala“ což bylo nepříjemné a neskutečně vysilující. Ale pokud máte nedonošené dvoukilové miminko a prarodiče nerespektují jistá omezení z toho plynoucí tak člověk moc na výběr… Číst vice »

Hana Bajerová
Hana Bajerová

Někdy je to těžké na obě strany a nejvíc na tom všem tratí děti. Asi nikdo nevíme, proč došlo k takovému rozhodnutí rodičů, ale souhlasím s psychologem panem Hudcem, že je dobré, když se i naše, vaše děti už v rodině setkají s rozdílným přístupem. Nakonec přece nejsme všichni stejní, že. Základní výchova je samozřejmě u rodičů dětí, pokud není chování rodičů k dětem naprosto nevhodné, i takoví rodiče jsou. Ale to jistě není popisovaný příběh. Ale upřímně, není někdy zákaz to „nejjednodušší řešení“, které vlastně řešením vůbec není? Hezký život a úspěch v něm není vždycky dán jen drilem.… Číst vice »

Anička
Anička

Prarodiče taky nemají vždy pravdu. Když vědí, že dítě má na něco alergií a přesto mu to dávají, vědí, že je velmi citlivé na vliv obrazovek a má po nich záchvaty a prarodiče naopak podporují hraní PC her a nastalé problémy neřeší, protože dítě prostě hodí rodičům a je po problému. Stehné je to i s lidmi kolem. Vnutí bonbonek a myslí si, jak jsou hodní a ti rodiče zlí, že upírají dětem „radosti“. Lidi hodně štve, že se někdo rozhodl žít a vychovávát jinak, a navíc jim to jde… Pak si hrajete na oběť a ty „hodné a srdečné“… Číst vice »

Pavel
Pavel

Docela masakr je, když babička hustí do vnoučat pomluvy a lži o svých známých. Znám velmi důvěrně. Byla důrazně upozorněná, že si to nepřejeme, přesto to dělá. Syn byl poučený, co si o pomluvách a hlavně jejich šiřitelích myslíme, tak snad si to dokáže přebrat.

silvie
silvie

Je smutné, když rodiče zakážou prarodičům se vídat s vnoučaty , je to dost sobecké a nezralé. Vždy je možnost se nějak domluvit na obou stranách. A děti mají právo na své prarodiče. Máme s mužem dvě děti, jako rodiče jsme dost přísní, ale tohle bychom prarodičům našich dětí neudělali, a hlavně prarodiče mají rozmazlovat. Já sama ráda vzpomínám na dětství o prázdninách u babičky a dědy. Přeji těmto prarodičům, aby se ještě nějak domluvili s rodiči těchto dětí.

Anna Bela
Anna Bela

Přečetla jsem všechny příspěvky. No je to děs jak jsou na své blízké lidi, děti zlí. Měla jsem úžasné moje rodiče i manželovi. Maminka mně kdysi dala radu (když chceš, aby tvůj muž měl rád Tvoje rodiče, měla bys mít ráda jeho rodiče). Vnoučata mám již dospělá a když bydlí jinde každou chvilku zavolají a nebo přijedou pomoci. Stejně se, ale chovají k rodičům a prarodičům svých partnerů.
Nevím je to ve výchově a nebo v určité intekigenci ?

Jolana Kostková
Jolana Kostková

Jak tedy postupovat v případě, kdy prarodiče dítě ponižují, podkopávají jeho sebevědomí, nutí ho k poslušnosti a dávají mu stále najevo, že takové, jaké je, je špatné?

Sam
Sam

Když babička s dědem nepřijde tak nic nedonese – aspoň jim neubude z důchodu a nebudou muset plakat, že jim nestačí důchod a tím pádem ani nemají důvod šetřit – leda tak na pohřeb – ale na ten možná nikdo nepřijde – takže je lepší si užít za živa.

Marcelína
Marcelína

Všeobecně se říká že babička a dědeček mají děti rozmazlovat a víc se dětem věnovat. A proč tomu tak je? Protože babička s dědečkem mají všeobecně více času se těmto aktivitám věnovat – již se nestarají o každodenní povinosti dítěte a tudíž mají více času a více se dítěti věnují a také mu umožní ( mnohdy i to co vlastním dětem nebylo trpěno). Je to zcela v pořádku u babí a dědy jsou jiné výchovné metody než doma. Když mám doma vnučku téměř stejně starou jako má poslední dcera tak taky nejdou spát v 9 hodin ale klidně je nechám… Číst vice »

Marie
Marie

Mě potkalo cosi podobného. Jen mi snacha sdělila, že nesmím vnouče vídat, protože špatně slyším a mluvím nahlas a malá by mohla být ze mě nervózní.. Vnučce to nevadí, má mě moc ráda a zákaz jí vadí Pořídila jsem si naslouchátko, ale mladí trvají na svém. Myslím, že za tím je něco jiného, jen nevím co….