Nemluvte dětem do hraní aneb proč jsou staré hadry a zarostlá zahrada lepší než uklizené hřiště a prolézačky

Sedm kroužků do týdne, večer úkoly, o víkendu organizované výlety a návštěvy zábavních parků. V životě dnešních dětí zbývá velmi málo místa na volnou hru, která je ovšem pro jejich vývoj zásadní. Proč je dobré dětem do hraní moc nemluvit? Co životně důležitého dají dítěti hravé rvačky nebo polštářové bitvy? A jak a kde snadno najít podnětné prostředí pro rozvoj přirozené volné hry? Čtěte v rozhovoru s nadšenou pozorovatelkou dětské hry Justinou Danišovou.

Co to vlastně je svobodná hra?
Svobodná – nebo také volná – hra je hra, kterou si řídí samo dítě. Dnešní svět vytváří na rodiče velký tlak v tom, aby dítě co nejdřív rozvíjeli ve čtení, psaní, kreslení, ve sportu nebo v jazycích. A rodič, i když nechce, tak občas porovnává své dítě s ostatními a může mít pochybnost, zda něco nezanedbává. My chceme rodiče podpořit, že když nechají děti alespoň někdy jen tak být, v alespoň trochu vhodném prostředí, které není zahlcené hračkami, tak udělají to nejlepší, co mohou. Občas opravdu stačí dětem nepřekážet.

Proč je to tak zásadní? Co se děje s dítětem ve chvíli, kdy si volně hraje?
Především mu to umožňuje, aby se rozvíjelo právě v tom, v čem potřebuje. Respektovaná americká terapeutka Naomi Aldort popisuje, že dokud je dítě v bříšku, tak mu důvěřujeme, že ví, jak má růst a jak má spát. Když se narodí, začneme mu do toho trochu mluvit, ale ještě mu necháme volnost, kdy se rozchodí nebo rozmluví.  Ale jak roste víc, už máme jasnou představu o tom, kdy se má naučit číst a psát, kdy má kreslit pořádné obrázky, a kdy má jezdit na kole.

Zubařka Sára

Volná hra vrací dítěti autonomii a často i sebedůvěru. Má také obrovský terapeutický potenciál, dítě si může odehrát něco, co zažilo a ještě si to nezpracovalo. Naše Sára byla jednou u zubaře, a ani se jí tam nic hrozného nedělo, ale měla z toho tak silný emoční zážitek, že si další týden hrála na paní zubařku. Z blátivé kuchyně si například vzala tvořítko na knedlíčky a do něj vrtala a uklidňovala pacienta „to nebude bolet“. Někdy se stane, že dítě zažije příliš mnoho pocitu bezmoci, kdy nemůže spolurozhodovat o tom, co se kolem něj děje a hravou cestou může tento nepříjemný přetlak upustit.

Výzkumy ukázaly, že velkou část dětských her tvoří takzvané bojové hry (v angličtině rough and tumble play). Míní se tím třeba hra na honěnou, polštářové bitvy nebo takové to hravé praní, které oba baví. Rodiče občas mají tendenci tyto hry ukončovat, což je škoda. Bojové hry rozvíjí děti nejen fyzicky, ale jsou zásadní i pro rozvoj improvizace, práce s vlastními emocemi, rozhodování pod tlakem a možná překvapivě mají vliv i na sociální inteligenci. Dítě se učí vciťovat do druhého. Jestli chce, aby hra pokračovala, musí poznat, kdy už je to druhému nepříjemné a trochu brzdit. A ještě jeden efekt volné hry: když dítě necháte, aby si dělalo, co chce, tak snadněji objevíte, jaký typ aktivity preferuje.

Bojové hry dají jejich účastníkům strašně moc.

Co je potřeba k tomu, aby odstartovala volná hra?
Volný čas, volný prostor a volný materiál. Krom vybavení je zásadní, aby děti cítily, že mají důvěru. Pak si samy hlídají hranici přiměřeného rizika. Pro děti během volné hry je důležitá i přítomnost někoho staršího (rodič, starší dítě), kdo je jen pozorovatel nebo si dělá svou práci, ale je někde poblíž.

Jak tedy vypadá ideální prostředí pro volnou hru?
Hodí se mít na zahradě koutek, který je něco jako buš – nějaké keře, strom, delší tráva. A nechat tam dětem nějaký materiál, který se nám zdá jako odpadní: krabice, prkna, nádoby, staré záclony nebo jiné látky, které rychle uschnou. Všichni jsme jako děti milovali skládky, protože jsme si tam mohli nabrat nějaký ten materiál. Dobrá věc je blátivá kuchyně, i když třeba u nás zas tak často využívaná není. Na stromy stačí přivázat provazy, aby na ně děti mohly lézt. Z klacků a dek udělat týpý.

Nemusí toho být moc a není ani potřeba nic dělat napevno, za měsíc děti vše předělají na něco jiného. Je skvělé, když není zahrada jen rovná a když mají děti možnost testovat nerovný povrch, nějaký kopeček. Děti hodně láká voda a je fajn, když mají k dispozici dešťovou vodu a nějaké kyblíčky. Hodí se pískoviště anebo kutiště, jak v některých školkách označují takové méně ohraničené pískoviště, na kterém děcka mohou používat třeba opravdové staré nářadí, trubky, větší klacky a testovat své projekty.

A když zrovna nemám na zahradě to správné harampádí, nebo vůbec nemám zahradu?
Někdy je lepší, že vše nemáme hned pro děti připravené. Můžeme plánovat, budovat a testovat spolu s nimi. Děti ocení, že mohou spolurozhodovat, zajímá nás jejich názor a mohou samy rozvíjet, co je baví. Občas se hodí vyrazit ze zahrady ven a děti si samy najdou poklady, které si pak přitáhnou do svého království.

Děti si dovedou volně hrát opravdu kdekoliv, ale pokud si můžete vybrat mezi běžným dětským hřištěm a parkem či lesem, běžte mezi stromy. Trávník a na něm skluzavka nebo hodně uklizená hřiště bez volného materiálu k hrám moc velkou různorodost hry nedovolují. Jeden výzkum ukázal nejenom to, že na běžných unifikovaných hřištích jsou hry dětí méně tvořivé, ale také to, že hierarchie dětí se tam vytváří podle jejich fyzické zdatnosti. Když na hřišti přibyly přírodní prvky, kreativita her se zvýšila a proměnila se i sociální hierarchie, ve prospěch dětí, které dokázaly vymyslet a popsat nové zajímavé tvůrčí hry.

Ideální hřiště pro děti je les, potůček, někdy i bezpečná městská divočina. Někdy jeden dobře rostlý strom nebo husté keře zabaví děti víc, než dokonale zbudovaná prolézačka. Zkuste dětem během procházky dát klacek a provázek a sledovat co vše s ním některé děti vymyslí. Děti si dokážou hrát i s ničím. Manžel teď četl knihu, kterou já číst nemůžu, o volné hře dětí v koncentračních táborech. I v takovém prostředí a bez hraček si děti vymýšlely hry pro ostatní. Hra byla pro ně i terapie.

Pokračování povídání o volné hře, ale i o sourozeneckých vztazích, si budete moci přečíst ve druhém díle rozhovoru.

Justina Danišová je autorkou webu www.svobodnahra.cz a nadšený pozorovatel dětské hry.Je také metodičkou webu www.ucimesevenku.cz, který získal letos cenu Eduína za inovace ve vzdělávání. Má čtyři děti.

3

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors
LenkaEva Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
Eva
Host
Eva

Moc Vám děkuji za tento příspěvek. Během jeho čtení se mi vybavilo všechno, co já si v mládí prožila. Všechna slova potvrzují a vkládám za ně ruku do ohně. Nemusíte to ani tolik studovat. Je to v tom, že vaši rodiče vám ten prostor dali, máte to v sobě, proto k tomu máte ten správný vztah a vedete touto cestou i své děti. Jestli je tomu tak, věřte, že na své dětství budou hodně rády vzpomínat. Že dítě potřebuje svůj čas pro sebe, pro svou hru jsem si ověřovala celých čtyřicet let při práci s dětmi. Pokud jsem jim ten… Číst vice »

Eva
Host
Eva

Tak jsem se rozepsala, že jsem utekla také trochu od tématu. Příroda je pro děti jedním velkým hřištěm, prostorem ke hrám i objevování. Co znamená stará neprobádaná půda se svými poklady, to už děti z paneláků neví, snad už jen z prázdnin u svých prarodičů. V tom je ta krása, že jednoduchost pomáhá dětem rozvíjet fantazii a tvořivost. Dejme dětem hračku dokonale propracovanou a za pár dní ji nevěnuje už téměř žádnou pozornost. Ne nadarmo se říká, v jednoduchosti je krása a já přidávám, taky zdroj fantazie a tvořivosti a možná ještě něco navíc.

Lenka
Host
Lenka

No hej, ale co ked zahradu nemame a do cohokolvek, co aspon ako tak mozno nazvat lesom, je to v najlepsom pripade pol hodina a autobusom? Je mi z toho fakt smutno a taketo clanky ma vedia rozhodit, lebo 100% suhlasim a mam overene na detoch, ale nemam im to ako umoznit, aspon nie casto :(