ilustrační foto

Tvrdohlavá holčička kibicovala maminku. „Dítě může být naším nejlepším učitelem,“ říká rodinná terapeutka

Příběh o tvrdohlavé holčičce a její mamince ukazuje něco jiného, než bychom mohli vidět na první pohled. Děti nám zrcadlí naše slabiny a mohou být naším dobrým učitelem. Je dobré se zamyslet, čím to je, že nás neposlouchají. Další svěží příběh rodinné terapeutky Aleny Sobotové.

Maminka sedí s dcerou v kuchyni, pospíchají do školky, ale holčička se loudá. Posunuje si s hrnečkem, prstíkem jezdí mezi drobky.

„Verunko, až bude ta velká ručička dole, tak budeme odcházet.“

Holčička zpozorní a začne snídat. V půl s maminkou opravdu odchází.

Druhý den se situace znovu opakuje.

„Až bude Verunko ručička dole, odcházíme do školky.“

„A maminko, nemohli bychom ty hodiny zastavit?“

„Nemohli.“

xxx xxx xxx

Maminka se přišla se mnou poradit, protože si její dcerka předškolního věku systematicky a celkem neústupně vedla svou. Říkala jí, co má dělat. To není neobvyklé. Některé děti jsou již odmalička silné a průbojné osobnosti a docela dobře se může stát, že se v rodině prosadí na úkor rodičů. Tím spíš, když rodiče mají slabé stránky, které nereflektují a neumějí s nimi pracovat. Dítě se ale může stát jejich vzácným učitelem, díky kterému si je uvědomí. A to byl i tento případ.

Maminka z našeho příběhu se vším pospíchala, v práci i doma toho chtěla hodně stihnout. A její dcera s ní pospíchat nechtěla, vyciťovala, že to není potřeba, že spěch pramení z nějakého nedostatku. Z rozhovorů s maminkou vyplynulo, že jako učitelka i v práci narážela na průbojnější kolegyně, které ji vmanipulovávaly do různých úkolů a ona jim nedokázala říci ne. Nespouštěla se v ní přirozená reakce hněvu ani odpor, které by jí signalizovaly, že něco není v pořádku. Limity o sobě dávaly vědět až vyčerpáním. Někdy člověka zastaví už jen nemoc.

Maminka postupně začala rozumět své situaci. Pochopila, že dcera má nad ní komunikační převahu, tak jako ji mají její kolegyně.

Příběhy z praxe rodinné terapeutky Aleny Sobotové reflektují složitosti dnešní výchovy. Vyplývá z nich jedno: chování dítěte a projevy rodiče spolu těsně souvisejí. Aby se našlo řešení, do hry musí vstoupit všichni.

Uvědomila si, že tady je její Achillova pata a že před ní stojí úkol vytvořit si svoje vnitřní mantinely, získat pocit vlastní sebehodnoty, sledovat, kdy přicházejí příznaky únavy, neutápět se v práci a udělat si čas pro sebe. Práce je pro mnoho lidí útěk od vlastních problémů, včetně rodinných.

Tato nová sebereflexe vedla ke změně jejích postojů a měla vliv i na její dcerku, která se postupně začala zklidňovat. Pro děti je totiž role toho „silnějšího“ v rodině velmi stresující. Mají velkou potřebu se na dospělého spolehnout, přijmout od něj pravidla hry. V opačném případě mohou sice za vztah převzít vnitřní odpovědnost, ale je to pro ně velká zátěž.

Poučení z tohoto příběhu? Když dětem nasloucháme, hodně se toho dozvíme, i o sobě.

Alena Sobotová vystudovala speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě UK. Pracovala jako učitelka na zvláštní škole a zároveň se věnovala lektorské činnosti v projektu Dokážu to. V letech 2005 – 2015 postupně působila jako školní speciální pedagog na dvou základních školách a v pedagogicko-psychologické poradně. Od roku 2015 vede soukromou poradnu. Má dvě dospělé děti.

2

Pravidla diskuze

(zavedena 13. dubna 2018)

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání
Příspěvky porušující pravidla mažeme.
avatar
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors
Kateřina *Evie Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

nejnovější nejstarší
Evie
Host
Evie

Děkuji, to byl pro mě dost podnětný článek. Sama se přistihuji, že občas jsem na dítě nepříjemná ne proto, že by ono šlo pozdě, ale protože já vím, kolik toho nestíhám a ráda bych nabrala nějakou rezervu. Možná je občas dobré poslechnout dítě. (Ještě teď docílit toho, aby vztah byl oboustranný a dítě taky někdy naslouchalo rodičům…)

Kateřina *
Host
Kateřina *

Někdy stačí dítěti říct, proč je maminka nepříjemná, pokud to tedy sama ví :)