Zprávám se v dnešní době nedá uniknout, a to zejména těm špatným. Jen co ráno vezmete do ruky telefon, už se na vás valí. Koronavirus se šíří, ledovce ubývají, a mohli bychom pokračovat. Jisti si můžeme být jednou věcí: děti se to všechno stejně dozvědí. Na nás rodičích zůstává, od koho a jak. Zamýšlí se nad tím Paul L. Underwood, novinář z deníku New York Times. 

Paul L. Underwood pracuje jako novinář pro deník New York Times. Sledovat, co je ve světě nového, je jeho profese. „Někdy závidím své pětileté dceři, že neví nic o koronaviru, politice, válce. Musí to být krásné,“ říká. Na druhou stranu si uvědomuje, že někdy jsou události kolem nás prostě příliš naléhavé, než abychom mohli děti držet stranou.

„Jako novinář vím, že zpravodajství je rozhodně ten nejjednodušší způsob, jak dětem ukázat svět. Jenže zprávy jsou někdy brutální a děsivé jako filmy od Tarantina. Jak tedy začít, a kdy?“ přemýšlí Paul, a jako novinář se také obrátil na důvěryhodné zdroje: dětské psychology, Americkou pediatrickou akademii a neziskovou společnost Common Sense Media, která poskytuje ratingy médií a rady rodičům. Takže jak na to, abyste dětem rozšířili obzory, a přitom je netraumatizovali?

Počkejte aspoň do sedmi let

Jakkoliv se vám vaše dítě zdá vyspělé, počkejte alespoň do sedmi let, než s ním začnete probírat nejnovější zprávy. „Je to čistě vývojová záležitost,“ říká Jill Murphy z Common Sense Media. Malé děti mají problém rozlišit, co je skutečné a co ne, co je daleko a co blízko, co je možné a co naopak vysoce nepravděpodobné. „Uslyší o něčem, co se děje v Asii, a budou se bát o vietnamské spolužáky, kteří žijí ve vaší ulici,“ vysvětluje. I po sedmých narozeninách se ale řiďte tím, jak své dítě znáte, co unese a zvládne – a nenechte ho s médii samotné.

Uklidněte dítě a nabídněte mu kontext

Realitou je, že se můžete snažit dítě držet stranou aktuálních událostí, ale stejně se vám to pravděpodobně nepodaří. Něco zaslechnou v televizi, něco v rádiu. Odposlechnou, o čem se bavíte s partnerem a další útržky si přinesou z debat se spolužáky ve škole nebo školce. Když se tohle stane, radí Jill Murphy, napřed zjistěte, co vlastně dítě ví. Nesnažte se je zahrnout spoustou informací – můžete je ještě víc zmást nebo vystrašit.

Myslete na to, že malé děti v podstatě nejvíc zajímá, jak můžou aktuální události ovlivnit je samotné, potažmo vás: „Když se tedy s dětmi bavíte o nějakém ohrožení, zdůrazňujte, jaká jsou bezpečnostní opatření a na co se teď lze spolehnout. Nepotřebují (zatím) vědět, že povodně dokážou lidem zničit život a že jich bude kvůli změnám klimatu přibývat. Chtějí ale rozhodně vědět, jestli povodně existují a zda nějak ohrožují váš domov,“ vysvětluje Jill Murphy.

Předem promyslete, jak se s nimi budete bavit o věcech, které se vás mohou dotknout – tedy pokud jste v záplavové oblasti, například. Zdůrazňujte, že existují nějaké krizové plány a bude o ně postaráno. „Nehrňte na děti všechny své obavy. V tomto věku potřebují vědět, že budou v pohodě, že to přežijete,“ zdůrazňuje Jill Murphy.

Zacházejte s médii zdravě, děti to odkoukají

Jak upozorňuje Maria O. Alvarez z Common Sense Media, zpravodajství je jako jídlo: pokud chcete, aby s ním děti uměly zacházet, nejlépe to odkoukají od vás. Když ráno u snídaně „sjíždíte“ zprávy na mobilu, vysvětlujte jim, že to děláte proto, abyste měli přehled, co se děje – ať už to je objev ve vesmíru, volební preference oblíbené strany nebo hezký trailer k novému dětskému filmu.

„Doporučila bych lidem, aby si někdy v klidu sedli do křesla a četli pomalu a bez vyrušování,“ říká profesorka pediatrie na Michiganské univerzitě Jenny Radesky. „Chceme přece, aby děti takto konzumovaly média. Ne jen povrchně chytat titulky, ale opravdu se soustředit a přemýšlet o tom, co čtou.“

Každý by si měl také pamatovat, že v roce 2020 je sice těžké zprávám uniknout, ale je dobré se vědomě odpojovat. „Musíme se snažit být těmi nejlepšími rodiči, jakými můžeme,“ zdůrazňuje Maria O. Alvarez. „Když přeskakujete z jedné sociální platformy na druhou, budete přetížení, vystrašení, zavalení špatnými zprávami. Někdy je třeba si říct: už to stačilo, žádné další tragédie, chci si teď užít čas se svými dětmi.“

Vybírejte si, jaká média sledujete

Možná jsou vaše děti ještě malé na klasické večerní zprávy nebo sledování internetu, ale už na nich vidíte, že se začínají o svět kolem zajímat. Jenny Radesky doporučuje podcasty, protože nabízejí obvykle zajímavou perspektivu a jejich tón není tak naléhavý a důrazný jako u klasického zpravodajství.

Některé média (zejména zahraniční) pak nabízejí i speciální stránky pro děti. Pokud mluvíte anglicky, můžete využít web NewsForKids. Česká televize vysílá pro děti Zprávičky, Český rozhlas každou hodinu Minutové zprávy. Děti si tak vybudují pravidelný návyk sledovat dění a zapracují i na své mediální gramotnosti. A opět: nenechte je v tom samotné. Povídejte si o tom, jak rozpoznají pravdu od lži, a co si o těch všech novinkách vlastně myslí.

Pamatujte: děti vycítí vaši energii

I ty nejmenší děti dokážou vycítit, když je rodič z něčeho rozhozený – ať jsou to zprávy, nebo hádka se šéfem. „Děti vás sledují,“ upozorňuje Eugene V. Bereskin, vedoucí dětského oddělení Massachusettské všeobecné nemocnice. Děti poznají z tónu hlasu i výrazu tváře, že nejste v pohodě.

Pokud se tedy dozvíte něco nepříjemného ve chvíli, kdy jste s dětmi, netvařte se, že se nic neděje. Jednoduchými slovy jim vysvětlete, o co jde, a znovu je ujistěte, že jste v bezpečí. „Moje děti hned přiběhnou a začnou: co se stalo? Co se stalo? A já odpovím: Někdo onemocněl nebo si ublížil, ale není to nikdo, koho bychom přímo znali,“ vysvětluje Jill Murphy. Když dětem zlehka naznačíte, o co jde, alespoň se nebudou trápit tím, že něco provedly a vy máte špatnou náladu kvůli nim.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let