Víte, co je helikoptérové rodičovství? Nyní ho vzali na milost američtí ekonomové. Dětem prý zajistí úspěch v životě

Helikoptéroví rodiče, to jsou ti, kteří rozvážejí děti na kroužky, hlídají jejich prospěch, domlouvají jim „hrací schůzky“ s pečlivě vybranými kamarády. Když se vyskytne potíž, jsou hned na blízku. Zkrátka vznášejí se nad dětmi jako vrtulníky. Někomu můžou připadat směšní, podle dalších svým dětem škodí. Američtí ekonomové ale přišli s tím, že dětem se tento rodičovský styl vyplácí. Článek o tom nedávno vyšel v New York Times.

Vaše dítě možná ještě nosí dudlík a plenky, ale vy už vyhlížíte kvalitní školku, ve které rozvine svůj potenciál, a přemýšlíte, jak ho pak dostat do vyhlášené základní školy, odkud děti přecházejí na prestižní gymnázia. To je příběh, který zná mnoho amerických – a nejspíš i českých – rodičů.

Psychologové, sociologové i novináři už se dobrých deset let věnují kritice „helikoptérových rodičů“ a jejich posedlosti akademickým úspěchem potomků. Tvrdí, že tito rodiče stvořili generaci vystresovaných dětí, které si samy s ničím neporadí. Rodiče pak oscilují mezi pocity viny, trapnosti a únavy.

Nové výzkumy ale ukazují, že v dnešní době prohlubujících se sociálních nerovností přináší dětem takzvané helikoptérové rodičovství obrovský náskok do života. Podle knihy amerických ekonomů Matthiase Doepkeho a Fabrizia Zilibottiho „Láska, peníze a rodičovství: jak ekonomie vysvětluje způsob, jakým vychováváme svoje děti“ tento namáhavý a pracný způsob výchovy vede děti k životnímu úspěchu, jak je definován ve Spojených státech i jiných bohatých oblastech světa.

Kde se vzali helikoptéroví rodiče?
Autoři knihy tvrdí, že například v 70. letech nebyl velký rozdíl mezi výdělky lidí s vysokou školou a bez ní. A tak se éra přísné výchovy 50. a počátku 60. let přehoupla do éry volného rodičovství, kdy děti měly spoustu svobody a minimum dozoru. Rodiče si říkali: proč děti 18 let stresovat, aby uspěly ve škole, když z toho nakonec žádný zásadní prospěch mít nebudou?

V 80. letech ale na Západě rozdíly mezi nižší a střední třídou rapidně narostly. Volné rodičovství vystřídalo období helikoptérových rodičů. Lidé, kteří sami v dětství trávili odpoledne poflakováním s kamarády, začali svoje děti tlačit do nejlepších školek a škol, monitorují jejich domácí úkoly a každý den je rozvážejí po nejrůznějších aktivitách. Američtí rodiče tráví přímou péčí o děti o 12 hodin v týdnu víc než předchozí generace. Totéž platí o Nizozemsku, Španělsku, Kanadě nebo Japonsku.

Autoritářský, nebo autoritativní? Je to velký rozdíl
Podle amerických ekonomů se tento přístup dětem vyplácí. Doepke a Zilibotti analyzovali PISA testy, které vyplňovali patnáctiletí z celého světa v roce 2012. K nim měli i stručné reporty o tom, jak spolu teenageři a jejich rodiče komunikují. Zjistili, že „intenzivní rodičovství“ se pojilo s lepšími výsledky v testech.

Jenže nestačí jen kolem dětí jenom neustále kroužit. Podle amerických ekonomů je třeba zvolit správný rodičovský styl. Pokud vydáváte rozkazy a očekáváte poslušnost, vaše děti z toho velký prospěch mít nebudou. Podle autorů jsou nejlepší rodiče autoritativní, nikoli autoritářští, tedy takoví, kteří svoje děti s využitím argumentů přesvědčují, aby dělaly věci, které jsou pro ně správné. Namísto slepé poslušnosti podporují nezávislost, schopnost řešit problémy a adaptabilitu, tedy vlastnosti, které potomkům poslouží v jejich budoucí kariéře.

Podle studie, která po několik let sledovala tisíce amerických teenagerů, jsou právě potomci autoritativních rodičů těmi, kdo nejčastěji získají vysokoškolské vzdělání. Podle jiné britské studie vykazují tyto děti lepší zdraví a vyšší sebedůvěru. Bylo také zjištěno, že méně často užívají drogy, kouří nebo nadměrně pijí, později začínají sexuálně žít a častěji užívají antikoncepci.

Jak zdůrazňují američtí vědci, podstatné je, aby se děti naučily překonávat nechuť k plnění úkolů a uvědomily si i svou vlastní zodpovědnost.

A jak definujete úspěch ve výchově vy? Jste také helikoptéroví?

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

4

 
3 Počet vláken diskuze
1 Počet reakcí v diskuzi
0 Počet odběratelů diskuze
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Největší vlákno komentářů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

nejnovější nejstarší
Kateřina *
Kateřina *

Úspěch je velmi subjektivní. Pro někoho jsou to peníze, nebo majetek, jiný zase řeší duchovno, nebo rodinné zázemí. Svým dětem přeji i do budoucna, aby zažívaly pocit spokojenosti, nepokládaly jej nikdy za samozřejmost, nebo „nudu“ a uměly si v sobě určit, co dělat, aby byly spokojené.

lea
lea

Uvědomovat si vlastní zodpovědnost, je jistě ve výchově velmi žádoucí cíl.Ale způsob,jak toho dosáhnout se může dost lišit.Osobně si myslím,že všeho moc škodí.Tedy ani volně,ani helikoptérově.Rozumný přístup,rozumná pravidla,spolupráce.

Dana
Dana

Co přijde z Ameriky, to je většinou zcestné. Jejich kultura je úplně jinde než ta naše. A jejich „výzkumy“ už dávno ztratily pro nás význam. Tenhle článek mě v tom opět utvrdil. My vychováváme naše děti pro náš svět a ne pro ten americký. Už pochopte, že jsou úplně rozdílné.