Tomáš Feřtek: Jak jsem hledal a zatím nenalezl důvěryhodný argument pro zavedení povinné maturitní matematiky

O tom, jestli potvrdí či zruší povinnou třetí zkoušku u maturity, budou poslanci hlasovat nejspíš na konci ledna. Takže poslední příležitost ujasnit si argumenty. Za prvé je dobré vědět, že nejde jen o povinnou matematiku, ale fakticky i povinný cizí jazyk. O čemž se tak moc nemluví. Nejspíš i proto, že důležitost cizího jazyka nikdo nezpochybňuje a způsob, jak se jeho znalost u maturity ověřuje, je rozumný. Jen občas někdo zmíní, že požadavky by měly být o něco vyšší. S matematikou

Malvína Buclová: Proč se musím učit anglinu, když mám v mobilu překladač, ptají se mě studenti. Tady jsou aspoň čtyři důvody

„A proč se musím učit anglinu?“ ptá se mě zase jeden z mých žáků na technické střední škole. Podobných dotazů přibývá, a vlastně se není čemu divit – každou chvíli nás vývojáři překvapí novým překladačem nebo „apkou“, takže se generaci, která se už skoro narodila s displejem v ruce, může zdát, že si s tím v životě vystačí. Argumenty maturitou a vůbec čímkoli, co se nachází ve více či méně daleké budoucnosti, nezabírají. Že učení tříbí analytické myšlení anebo dokonce, že je prevencí Alzheimerovy choroby…

Jaroslav Jirásko: Za svou rodinu nikdo nemůže. Averze učitele vůči zanedbaným dětem je nespravedlivá, trestání neúčinné

Nedávno se na sociálních sítích objevil otevřený dopis z jedné základní školy určený poslancům Parlamentu České republiky. Poukazoval na zvětšující se vzdělávací problémy žáků, jejichž rodinné prostředí je problematické a nepodnětné, “motivace ke vzdělávání nulová a odpovědnost žádná” (cituji). Dopis uvádí 14 bodů – problémů, se kterými se školy v této souvislosti potýkají. Namátkou některé vybírám: časté absence, záškoláctví, dluhy ve škole, nedostatečná hygiena, vši, nezájem o učení, odmítání pomoci asistentů, chybějící pomůcky, nenošení věcí na tělocvik, agresivita rodičů těchto dětí

Jiří Klabal: Že prý české školy ubíjejí kreativitu našich dětí? Nenechte se mýlit, genocidu dětské duše provádíme spíš my rodiče

Před časem mě zaujalo, když jedna matka sdílela na sociální síti fotku školní práce své dcery. Jednalo se o prověrku z českého jazyka, zaměřenou na zdvojené souhlásky (-nn-). Zadání znělo poměrně jasně: Doplň každou větu jedním slovem. Malby, které jsou na stěnách, jsou… dívka odpověděla: „od sprejaře“. Stezka, kterou vyšlapali jeleni, je… dívka odpověděla: „dolů z kopce“. Tuk, který se získává z rostlin, je… dívka odpověděla: „nechutný“. Z deseti vět měla osm špatně, učitelka ohodnotila práci čtyřkou. Příspěvek komentovaly desetitisíce lidí a v komentářích probíhal otevřený,

Ada Matoušů: Vánoce přímo žeru. A mám k nim své rituály – legíny se soby, vánoční hrnek, světýlka v pokoji… A jak to máte vy?

Neznám mezi spolužáky nikoho, kdo by neměl rád Vánoce. Mají je rády i všechny moje kámošky. Někdo je možná tolik neřeší, nikomu ale nevadí. A já je přímo „žeru“ ♥. Vánoční svátky jsem měla ráda vždycky, ale poslední roky si je užívám snad ještě víc, i čekání na ně. Mám své prodloužené Vánoce. A k nim své rituály na podporu vánoční atmosféry. ♥♥♥♥♥♥♥♥ ♥♥♥♥♥♥♥♥ Už od prvního prosince – a letos ještě o trochu dřív ♥ chodím doma ve vánočním.

Robert Čapek: Jak mě anděl vzal za ruku a provedl učitelským nebem, a čert peklem…

Musím se s vámi podělit o nevšední zážitek. Nedávno jsem se uprostřed noci probudil a u mé postele stály dvě postavy. Ta bílá s kudrnatými vlasy a se složenými křídly na zádech se představila jako Pestalozzi. A černý, velmi elegantní rarach řekl: „Herbart jméno mé.“ Tak mi bylo vše jasné, navštívili mě anděl s čertem. Ale proč? Prý jsem byl vybrán, abych svým podpisem stvrdil jejich celoroční bilanci. Každý rok tak činí jeden učitel, kterého si zvolí, a letos padla

Zdenka Vlasáková: Mikuláš ani Ježíšek neexistují, přiznali jsme synovi, když mu bylo sedm. Nechceme dětem lhát

Stalo se to předloni, syn byl tehdy v první třídě. Jednoho večera při koupání začal úplně nečekaně o existenci Mikuláše a čerta. Prý někdo ve škole říkal, že nejsou a on to ví taky, protože když tu byl minule čert a mluvil, tak se mu nehýbala pusa, ani nemrkal, takže je jasné, že to byla maska, převlečený člověk. Návštěvu čerta a Mikuláše zažil do té doby dvakrát a necítil se v tom dobře, stejně jako my rodiče. A přišla záludná otázka: jestli

Soňa Musilová: Moje děti byly za klávesnicí počítače ještě dřív, než se naučily sedět. Zákazy nic dobrého nepřinesou

Před časem jsem na webu rodicevitani.cz četla článek o zakazování mobilů a televize dětem a ráda bych napsala svůj pohled na věc. Nesouhlasím s názorem některých rodičů, že moderní technologie jsou strůjcem veškerého zla. Podle mě je počítačová gramotnost stejně důležitá jako znalost anglického jazyka nebo vlastnictví řidičského průkazu a zbytečné extrémy můžou přinést jen problémy. Moje děti byly za klávesnicí počítače ještě před tím, než se naučily sedět. Manžel si vzal syna na klín a společně „konfigurovali“. To, co tehdy

Tereza Bočanová: Odstartoval to před časem jeden pytlík odhozený v lese, teď se studenty sbíráme i jinačí věci

Každý měsíc jezdím se studenty na víkendové akce do přírody a vozíme s sebou velké pytle na odpad. Neváháme je použít! V říjnu jsme zamířili do Lovečkovic u Litoměřic, kde se konal Den za obnovu lesa. V severních Čechách jsem studovala, s univerzitou v Ústí nad Labem spolupracuji a ten kraj mě chytil za srdce, a tak se mu to snažím vracet, kdykoliv mám příležitost. U Lovečkovic máme chalupu, takže jsme se studenty mohli hlavu složit zdarma, což se rozhodně počítá. Přijeli jsme v pátek navečer