Tomáš Feřtek: Čím dál víc absolventů škol, které potkávám, neumí napsat kloudnou větu. Je třeba změnit výuku psaní. Jak?

Pravidelně se v posledních letech setkávám s absolventy a absolventkami středních škol, včetně prestižních gymnázií, jejichž schopnost psát je nečekaně nízká. Jsou chytří, informovaní, motivovaní, zvládnou pravopis, velká písmena, jakž takž ovládají interpunkci, ale vystavět srozumitelnou větu, která by se nezapletla sama do sebe, natož vybudovat strukturu složitějšího textu, například seminární či bakalářské práce, je úkol nad jejich síly. Důvody těch nízkých kompetencí se opakují. Na škole se s psaním skoro nepotkali. Na středních školách, včetně většiny gymnázií a lyceí, se píše minimálně.

Martina Štychová: Když já chci udělat rodičům radost, říkají děti při odchodu na víceletá gymnázia. Přínos pro společnost nevidím

U nás ve škole se samozřejmě snažíme děti co nejvíc naučit. Věříme ale, že důležitá je i spokojenost, pohoda – a především dobré vztahy. Děláme všechno pro to, aby se u nás děti dobře cítily. Pěstujeme ducha komunity, snažíme se, aby se děti kamarádily napříč ročníky, nasloucháme jejich potřebám a obavám. Rodiče z okolí to o nás vědí, a když přijdou k zápisu, říkají – my chceme k vám, protože u vás se našemu dítěti bude dobře dařit, bude se s chutí učit, nebude

Alexandra Hochmanová: Nezakazujte dětem sladkosti, mohlo by se vám to vymstít

Mám čtyři syny, všichni milují sladké. A já jsem psycholožka, léta spolupracující s výživovými poradci. Jeden by řekl, že to synové se mnou musí mít těžké, ale myslím, že jsme to zvládli nastavit docela dobře. I když lehké to není a univerzální recept nemůže existovat už proto, že každá rodina je jiná. Roli hraje nejen to, co jíte vy a váš partner, ale třeba pořadí dětí a jejich věkové rozestupy. Prvnímu dítěti můžete nastavit nejpřísnější normu, protože nemá s čím srovnávat. Náš

Marcela Murgašová: Žít obyčejný život vyžaduje odvahu. Podle vás – jsme na pokraji změny?

Jako dítě jsem měla sen, který se opakoval: sedím s jinými lidmi v kruhu a je to pohoda. Kruh pro mě znamenal přijetí, bezpečí a hlavně rovnost. Teď, když už jsem dospělá, se to děje a naplňuje mě to radostí a nadějí. Čím dál víc lidí se schází a rokuje v kruhu. Děti ve škole mají ranní kruhy. Učím jógu v kruhu. A nedávno jsem byla na poradním kruhu o vzdělávání. Proběhl v březnu v jedné velké světlé místnosti na

Petra Pokorná Žádníková: Děti od počítače neodháníme a dokonce pařím Minecraft s nimi. Nejen proto, že je to skvělá zábava

Technologie a děti… to je téma! Nebudu psát o tom, jak jsou počítače úžasná věc, díky které se děti můžou naučit vyhledávat a třídit informace, ani básnit, jak je Minecraft skvělý pro rozvoj prostorové představivosti (mimo jiné…). Nechci nikoho ani přesvědčovat, že dnešní děti nejsou žádní zombíci v izolaci, jak je často vyobrazují média. Vždyť oni – třeba v tom Minecraftu – spolupracují, řeší problémy a tvoří. Ano, tvoří! I když ve virtuálnu. Svět je dneska takový. A MY jsme ho takový

Stanislav Stejskal: Doteď mě napadá, co by na to asi řekl pan učitel Šikl… Pár slov kouče ke Dni učitelů

Na základní škole jsem se poprvé zamiloval, na střední jsem potkal svou životní lásku, která se pak stala mou ženou. Chci tím říct: jsou období v lidském životě, a jedním z nich je dětství a dospívání, kdy jsou vztahy obrovsky  důležité. A vztahy ve škole tuplem! Vždyť tam jako děti trávíme tolik času, potkáme tolik různých lidí! Neseme si tam svůj vnitřní život a emoce, ale škola se k tomu vlastně moc nehlásí. Aspoň to tak bylo, když jsem tam

Tomáš Feřtek: Testy přijímacích zkoušek na střední školu – zbraň hromadného ničení. Generujeme řady pologramotných deváťáků

„To přece nemá nic společného s tím, jestli ty děti rozumí rodné řeči a umí ji používat. To je normální češtinářský teror.“ Určování vidu, rodu a třídy slovesa, větněčlenská platnost výrazu, jednočlenná věta, vedlejší věta příslovečná příčinná (důvodová)… Mojí ženě, jinak po dlouhá léta češtinářce na venkovské škole, kde se snažila, aby děti bavilo čtení a psaní, máloco zvedne mandle tak spolehlivě jako test v nejmenovaném deníku, který měsíční sérii vzdělávacích lekcí a opakovacích testů k přijímačkám uvedl titulkem: Co vás čeká a nemine. Testy zpracovala firma, která

František Berka: Tělesná výchova je u nás zanedbaná jako máloco, děti jsou od pohybu spíš odrazovány

Jsem původní profesí tělocvikář a ředitel školy, kolem dětí a dětského sportu se pohybuji celý život. Stál jsem u zrodu Asociace školních sportovních klubů, spolupracuji s vysokými školami, jsem v denním kontaktu s trenéry mládeže, a musím říct jedno: pohybová a tělesná výchova je u nás zanedbaná jako máloco jiného. Dám příklad. Ještě před dvaceti, patnácti lety naši hokejoví junioři vyhrávali turnaje a byli mezi nejvíce zastoupenými v draftu NHL. Podobně dobře se dařilo i fotbalistům. A dnes? Asi každý vidí, že úroveň našich

Jaroslav Jirásko: Mohou dnešní děti vůbec chápat Kryla? Úvaha ředitele školy a muzikanta, který ho má rád

3. března líně nedělně vstávám. “Píp”, ozve se jemně mobil a zobrazí denní výročí. “Karel Kryl, písničkář a básník, hlavní představitel protestsongu, zemřel v roce 1994.” „Co by mu asi řekly dnešní děti, generace youtuberů, streamerů, Slzy a Řezníka,“ pomyslel jsem si v duchu a začal jako správně potrhlý pedagog připravovat v neděli dopoledne hodinu. Jak ho pojmout? Vždyť se prakticky už nikde nehraje. Patří ale k revolučním létům, která pro naši generaci znamenala to nejkrásnější období života, ovlivnil nás, známe