Milan Appel: Když máte malé dítě, stanete se pro ostatní koulí na noze. Tábor pro batolata si rodiče mohou užít, i když dítě občas řve

Už čtvrtým rokem jsem pořádal tábor pro batolata. Jezdí maminky s dětmi, tatínkové s dětmi, i celé rodiny, letos to bylo 35 dětí, 21 mamin a 17 taťků. Velikost dětí od velkého břicha tak do pěti let. Vzniklo to úplným omylem – to když mi jednou kamarádka zavolala, že by potřebovala pohlídat tábořiště mezi dvěma turnusy.  Občas se někdo diví, proč zrovna pro batolata, když sám už mám děti dospělé. Mojí cílovkou ale nejsou ty děti, spíš jejich rodiče. Nejčastěji jsou to

Petra Pecková: Byla to ruská ruleta a arabské tržiště v jednom. Jako máma i starostka vidím, že míst na středních školách začíná být málo, doplácejí na to děti

Jsem starostka středočeské obce Mnichovice, a taky máma patnáctileté dcery. Agáta je chytrá, milá, pracovitá. Díky svojí píli například získala několik certifikátů z angličtiny. Angličtinu miluje, takže letos v únoru odeslala dvě přihlášky na česko-anglická gymnázia. Už na podzim se pustila do drilování CERMAT testů, nechtěla nic podcenit. Makala, jela, neustále se zlepšovala. Jenže pak přišla karanténa, nejistota kolem zkoušek, odebrání jednoho termínu… a já jen pozorovala, jak se propadá do nervozity. Zkrátím to, prostě vybouchla – 28 bodů z 50 z češtiny, 16

Jan Jícha: Čeká školní knihovny probírka sexistické literatury, jako je Popelka nebo Sněhurka?

V jedné školní knihovně v Barceloně loni proběhla čistka, při níž bylo vyřazeno kolem 200 knih pro mládež, ve kterých se vyskytují submisivní hrdinky a mužská síla převažuje nad ženskou. Zmizela například Šípková Růženka, Karkulka, Popelka či některé staré báje. Akce byla součástí rozsáhlejšího programu katalánské vlády pro posílení rovnosti pohlaví. A jelikož volání po genderově vyvážené literatuře pro děti na sociálních sítích nelze přeslechnout, zajímalo by mě, co s tradicí zakletých a spících princezen uděláme my. Je skutečně potřeba

Tomáš Chrobák: Mohl jsem vůbec být letos spravedlivý při klasifikaci? Mám spoustu pochybností a otázek…

Bylo tento rok lehčí, těžší nebo stejně náročné známkovat? Pro mě to bylo nesrovnatelně náročnější, a tak končím školu s mnoha otazníky, a dokonce s pocitem jisté prohry. Nevím, zda jsem splnil to, co žáci ode mě očekávají snad nejvíce. Totiž abych byl spravedlivý. Vidím za této situace jedinou cestu, nebo vlastně dvě. Buď všem známky výrazně zlepšit, nebo neklasifikovat vůbec. Pro tento názor mám několik důvodů, které bych s vámi rád sdílel. Možná to vyvolá diskuzi, která bude přínosná

Miroslav Hřebecký: Nedostalo se vaše dítě na střední? Bolí to, ale jeho život tím nekončí

Říká se, že nejlepší investice je investice do sebe a do svého vzdělání. I pro společnost je výhodné, když jsou lidé co nejvzdělanější. Zatímco některé státy nechávají každého, aby si studium vyzkoušel, i s rizikem, že případně studium nezvládne dokončit, my v Česku pořádáme přijímací zkoušky. Do roku 2016 byly v kompetenci jednotlivých škol, od roku 2017 se pak přijímací řízení na střední školy přesunulo do kompetence státu formou jednotných testů. A minimálně od roku 2017 se také ozývají kritikové, kterým se

Rostislav Konopa: Maturitu kritizuje kdekdo, a právem. Ale dokážeme si představit maturitu, s níž bychom byli spokojeni?

Jako ředitel gymnázia sedávám u maturit a jsem z nich tedy dost unavený. Nechci vytahovat ty pověstné a zprofanované ruchovce a lumírovce a dělat tu zkoušku ještě banálnější, než je, ale člověku se samozřejmě vkrádají otázky: To se těch studentů opravdu neumíme ptát jinak? A o co nám vlastně jde? Aby se něco nadrtili na zkoušku, nebo aby uměli přemýšlet v souvislostech? Pokud to druhé, tak z toho je ale nezkoušíme. A na pozadí mi pořád běží další otázka: K

Evelínka Franclová: Na přijímačky na víceletý gympl jsem se připravovala rok, jinak bych je neudělala. Což by mi zas tak nevadilo

V úterý jsem dělala přijímačky na víceleté gymply. Vybrala jsem si Malostranské gymnázium a Gymnázium Jana Keplera, protože na každém z nich studuje jedna moje starší sestra. Ani nevím, proč tam chci. Asi kvůli těm sestrám. Na přijímačky jsem se připravovala rok. Chodila jsem dvakrát týdně na doučování, ke dvěma různým učitelkám. Vyplňovala jsem testy z minulých let a přijímačky nanečisto a pak jsme s tou paní učitelkou probíraly, kde jsem udělala chyby a jak bych ty úlohy měla řešit. Myslím, že bez toho

Marie Gottfriedová: Koronavirus připravil učitele o mocenské nástroje, jako jsou známky nebo povinná docházka. V plné nahotě se ukázalo, jaká je naše role

Koronavirus přinesl podněty a impulzy, které by neměly zapadnout. Vidím alespoň pět bodů k přemýšlení: 1. Uplynulé “koronavirové” období nám zřetelně ukázalo naše role ve školních komunitách. Žák je ten, kolem kterého se vše točí, je to osoba, o kterou především jde, škola a učitelé jsou tu pro něho a mají hledat cesty, jak ho v pozitivním slova smyslu zasáhnout (ať už ve škole, nebo na dálku). Učitel je ten, kdo doprovází. Ten, kdo motivuje, povzbuzuje. Ten, kdo za všech okolností podporuje, jde naproti

Anna Müllerová: U maturit za plexisklem a žádný čas na přípravu k přijímačkám. To má být ten nejdelší „svaťák“, který letošním maturantům někteří závidí?

O letošních maturantech se říká, že mají ten nejdelší „svaťák“. Já rozhodně nemám pocit, že by to byla taková selanka. Jasně, jsme od začátku března doma, ale do konce dubna jsme měli online výuku a učitelé nás nijak nešetřili. Maturantům se známky uzavírají už na konci dubna, takže jsme museli stihnout nejen dobrat učivo, ale taky napsat všechny testy. A ještě si zvykat na úplně nový systém online výuky. Ale hlavně jsme vůbec nevěděli, co bude. Nejdřív to vypadalo, že