Miroslav Hudec: Máme to snad v genech – i městské děti rády lezou po stromech. Tak proč je nenecháme?

Tak nám tady v České Lípě Lidl postavil Rákosníčkovo hřiště. Dopředu říkám, že Lidl nemám moc rád, protože kvůli parkovišti nechali vykácet řadu topolů, údajně kvůli bezpečnosti, a pak se ukázalo, že byly o několik metrů dál a nebyl pro to žádný důvod. No, ale zpátky k tomu hřišti, které si Lidl předsevzal postavit v různých českých městech a my už ho tu máme. Rodiče tou novotou nadšení, děti nadšené. Ale jen nějaký čas. Hřišťátko je sice barevné a tak trochu jako z pohádky,

Jana Červenková: Jeden telefonát může strhnout lavinu soucitu a laskavosti. Děti se radují, staroušci v LDN pookřáli

Pro dobré skutky platí, že by se měly dělat celoročně a nemělo by se o nich mluvit. Ale já o jednom promluvím, protože ve mně už druhým rokem zanechává hlubokou stopu. Svým blogem o cestování inspiruji řadu rodičů k výletům s dětmi a těší mě to, ale tímto bych chtěla inspirovat stonásobně. Jsem úplně obyčejná máma dvou dětí. V uplynulých letech jsme společně o Vánocích posílali hračky do dětského domova nebo do nemocnice. Loni jsme se rozhodli, že to uděláme trochu jinak

Tereza Puldová: Brzy vyběhnou do ulic čerti. Strašit, či nestrašit děti? Existuje třetí cesta

Je těsně před Mikulášem. Čekají nás ulice plné rozdivočelých čertů, ale i články a diskuze o traumatech dětí z Mikuláše. Jak tuhle tradici uchopit? Je to strašení, přežitek, nebo zkouška? Není to filosofické téma, ale praktická otázka mnohých rodičů, kteří se k tomu musejí nějak postavit. Přemýšlením o různých zvycích a tradicích jsem strávila teď na své mateřské se třemi dětmi dost času. Nejkontroverznějším svátkem z hlediska výchovných přístupů je, zdá se, právě Mikuláš. Existuje docela velká skupina rodičů, kteří jsou

Jan Kršňák: Patří mobily do školy? Do přestávek ne, ale do hodin určitě ano

Jedna z významných otázek dneška zní: Jak zůstat člověkem ve světě řízeném operačními systémy a umělými inteligencemi? Proto je důležité zařídit dětem přestávky bez mobilů. Aby si mohly povídat. Aby se mohly učit řeč těla a rozpoznávat své i cizí emoce. Aby si šeptem mohly třídit myšlenky. V mnoha školách, kde k tomu již došlo, si to děti pochvalují. Jsou za to moudré nařízení shora rády. Samy cítí, že permanentním díváním se do mobilů přicházejí o něco podstatného. Zákaz ale

Robert Čapek: Dvě sborovny, dva světy, stejné peníze. Je to fér?

Co sborovna, to jiný svět. Někdy je až neuvěřitelné, jak velké rozdíly panují mezi učitelským sborem vzdáleným třeba pouhých 20 kilometrů. To lehce odhalí lektor, který sborovny školí. Přípravný týden – tedy ten poslední v srpnu – je takovou ideální příležotostí. Každý pořádný lektor už ho má rezervovaný hodně dlouho dopředu. Přichází do školy a v ní ještě často není všechno hotové: ještě zde překážejí stavbaři, umývají se okna, chystají se třídy. Vládne zde ruch jako před nějakým jarmarkem, kdy stánky ještě

David Urubčík: Proč jsem jako učitel vyhořel, ani ne za rok od nástupu…

Moje žena a mnozí další z mého okolí mi říkali, že mám na víc než pracovat ve škole, že neuživím své budoucí děti, ale já i tak šel učit. Mám aprobaci na tělesnou výchovu pro 1. i 2.stupeň. Chtěl jsem učit pouze tělocvik, protože v tomto směru jsem odborník, ale většina škol, kam jsem se hlásil, mě odmítla, zaměstnat člověka s jednou aprobací je pro ně neefektivní. Nakonec mě vzali na půl úvazku v jedné běžné škole a na půl v jedné alternativní.

Peter Chvojka: Jak naše Meda dostala čtyřku za obrázek hada aneb Vyžeňme už z českých škol ten odlidštěný chlad

V půlce září přišla devítiletá dcera Meda ze školy a provinile oznamovala, že se jí na výtvarce nepovedl obrázek a dostala čtyřku. „Tys to nestihla dodělat?“ „Stihla.“ „Tak sis povídala s kamarádkou a rozzlobila jsi učitelku?“ „Ne.“ „A tobě se obrázek líbil?“ „Asi se mi nepovedl. Paní učitelce se nelíbil.“ „Ale já se neptám, jestli se líbil paní učitelce. Ptám se, jestli se líbil tobě.“ „Jo, ale asi se mi nepovedl.“ Připomnělo mi to repliku z filmu Páni kluci, kdy

Tereza Puldová Stárková: Máme doma prvňačku aneb jak se Barunka bála neznáma a co bylo dál

Barunka, naše prvňačka, se mi v půlce prázdnin svěřila, že se bojí nástupu do školy. A to i přesto, že školu už trochu znala. Se starší sestrou, která tam už chodí, se účastnila různých slavností a ročníkových školních divadelních vystoupení a poslední prázdninovou neděli jsme měli brigádu rodičů i dětí nastávající první třídy. Upravovali jsme zahradu, na které si budou naše děti hrát v družině. Pleli jsme záhony, prořezali stromy, připravili ohniště, upravili pískoviště, ale taky jsme se při společné

Tomáš Bezpalec: Jako trenéři máme často nejvíc práce s rodiči. Chtějí výsledky a neudrží nervy na uzdě

Fotbalové zápasy našeho klubu bývají někdy dost emotivní. Tatínci křičí na své syny, na rozhodčí, na trenéry. Představte si, že po trávníku běží desetiletý kluk, má svoji hlavu a představu, jak míč zahrát, má nějaké pokyny od trenéra, a k tomu se ještě otáčí po tátovi, který na něj huláká od lajny. Jak se v tom má chudák vyznat? Já pak vidím na dětech, že jsou ve stresu, sednou si na lavičku, koukají na rodiče, neposlouchají trenéra, a máme tu