Tereza Schillerová: Nelečte si na dětech své mindráky, dříve nebo později toho budete strašně litovat. Třeba až dostanete rakovinu

V létě roku 2016 jsem  na svém blogu odpinkla článek nazvaný „RODIČŮM“ (ne mým, ale všem), a ten se stal fejsbukovým virálem. Inspirovala mě k tomu jedna vzteklá maminka, kterou jsem potkala ve škole svého syna. Potom jsem si začala všímat, že je takových maminek (i tatínků) všude plno. Jedna vynadala dcerce v obchodě, že překáží, místo aby ji prostě jemně přesměrovala. Jiná udělala katastrofu z díry na synových kalhotech, a slyšela jsem i neuvěřitelný slovní průjem kvůli dvojce (!) z češtiny.

Viktorka Kocurová: Tábor bez elektřiny a tekoucí vody? Užíváme si ho jako parta, vůbec nic nám nechybí

Jmenuju se Viki, ale u nás v oddíle mi říkají Kosťa. Jsme parta holek od 6 do 15 let, scházíme se každou středu odpoledne. Jsme turistický oddíl a říkáme si Světlušky. Jezdíme na výpravy, a hlavně každý rok jezdíme na tábor. Já byla letos už podruhé. Jak to u nás na táboře vypadá? Když přijedeme, je tam velká louka a všude kolem nás je les. Spíme ve stanech, které nám už v červnu postaví rodiče. My malí v nich spíme po dvojicích a

Tomáš Chrobák: Jak zlepšit české školy? Oceňujme dobré učitele. S těmi, kteří škodí, stejně nehneme

Je poslední školní den. Rozdal jsem vysvědčení a domů si odnáším kupu bonboniér, pár hrnečků, nějakou tu propisku a dvě lahvinky. Jako každý rok se raduji, že nejsem učitelka a dárky se dají zpravidla sníst, či vypít. Jeden dárek mezi všemi je ale jiný. Skoro se až stydím za to, že svým významem pro mě přesahuje všechny ostatní dohromady. Vždyť mnohé nebyly vůbec levné. A tohle je vlastně jen zarámovaný kus papíru. Je to dopis, kde rodič píše, proč jsem

Saša Uhlová: Jedničky ve škole – úspěch v životě? Tak jednoduché to není. Takže rodiče, žádný stres!

Jako každý rok jsem zapomněla na kytky. Uvědomila jsem si to ráno ve školce, když je ostatní měli. Učitelkám jsem řekla, ať si to neberou osobně, že je prostě nekupuju nikdy, ale že jsem je měla docela ráda. Nikdo z našich starších dětí nemá samý jedničky, naopak máme jeden reparátek. Píšu to pro ty z vás, kdo se musí koukat na ta skvělá vysvědčení, která běhají po Facebooku, zatímco vy máte starosti. Rodičům jedničkářů samozřejmě gratuluju, ale pro ty, kteří tak

Jitka Polanská: Jak správně bojovat aneb proč se teď ve školách tolik mluví o pravidlech? Už tomu rozumím

Jedno páteční odpoledne jsem se nachomýtla k tomu, když na základní škole Edisona v pražských Modřanech tři malí žáci, Matěj, Jenda, Eliáš, ve věku sedmi osmi let, vymýšleli pravidla boje. Jak správně bojovat v družině. Domlouvali se, kam může vést rána (ne na břicho, ne do hlavy), že to nebude plnou silu, že kdo nechce bojovat, nikdo se ho nedotkne, že každý může přestat, kdy chce – signál je zvednout ruku. Paní učitelka jejich debatu usměrňovala a výsledky zapisovala. Společně

Jan Juříček: Žáci by měli hodnotit učitele. To nás pedagogy může někam posunout. Jak?

Kultura v českém školství není taková, že by si učitelé uměli navzájem dávat zpětnou vazbu a mnozí si názory druhých berou dost osobně. A tak jsem evaluací pověřil žáky. Zpětná vazba od nich je podle mě velmi cenná. Už během studií na pedagogické fakultě jsem se intenzivně zabýval hodnocením, nesoustředím se ale tolik na hodnocení žáka učitelem, ale obráceně – na hodnocení učitele žáky. Psal jsem na toto téma i diplomovou práci. Srovnával jsem různé dotazníky, které pro evaluaci používá sedm

Miroslav Hudec: Stačilo málo a jeden kluk i jeden učitel by měli jiný osud. Jiná matikářka

I v nejvyšších vládních kruzích se teď mluví o tom, že tvrdou učitelskou práci je třeba spravedlivě ocenit. Tak, aby studium učitelství a práce učitele byly cílenou první volbou, a ne až východiskem z nouze. Kéž by se to povedlo. Otázkou je, jak se ti nově přilákaní nadšení učitelé budou ve sborovnách cítit. Vybavila se mi k tomu jedna historka. Zvonil telefon a ve sluchátku se ozval hlas mladého učitele z jedné sídlištní základky. Trochu s obavami jsem čekal obvyklé výtky, jak

Jan Kršňák: Chcete u svého dítěte vypěstovat závislost na počítači nebo mobilu? Poradím vám jak

Není problém pustit malým dětem pohádku v televizi či na tabletu, když unavená maminka potřebuje uvařit večeři nebo si na chvíli v klidu sednout. Nezanechá to na dítěti žádné trvalé stopy. Nechat dítě hypnotizovaně zírat do obrazovky sice není ideální způsob komunikace mezi rodičem a dítětem, ale nejdůležitějším médiem jsou pro děti jejich rodiče  – skrz rodiče dostávají nejvíce informací – a je důležité, aby to byla média správně naladěná, klidná a spokojená. Stále více rodičů však používá obrazovky k

Tomáš Chrobák: Kdy už konečně přestane to dělení na génie a lopaty? To by nám všem prospělo

„Stávající matikář tvrdí, že na dementy nemá čas a že někdo k lopatě musí,“ napsala mi matka jednoho mého žáka, když mě žádala, jestli bych byl ochoten ho doučovat matematiku. „Syn je velmi citlivý a empatický, byl by z něj výborný psycholog. Ale tato cesta vyžaduje gympl a vysokou, to nevím, jestli zvládne,“ dodala. Bylo mi z toho smutno. Kdy už konečně zmizí ze škol tohle nálepkování na génie a lopaty? Hned na prvním setkání s Petrem jsem si ověřil, že popis