Marek Herman: Opravdu chcete udělat ze svého dítěte tečku na displeji?

Na odpoledním semináři pro rodiče jsem pomalu končil přednášku, zbývala ještě ta část, kdy se rodiče ptají, co máme dělat, když… malý ne a ne usnout, už se nám to protahuje každý večer na hodinu a půl malá se nechce o nic podělit strašně se najednou zničehonic zhoršila ve škole Takže klasické potíže, které přináší běžný rodinný život. Ale pak se objevila zvláštní otázka: malá půjde za rok do školy, chtěla jsem se vás zeptat, kdy si ji mám napojit

Jaroslav Jirásko: Když děti ve škole začnou o politice, učitel by se neměl tvářit, že neslyší

Někteří učitelé i rodiče si myslí, že politika do školy nepatří. Co ale dělat, když děti samy o politice začnou a je u toho učitel? Měl by se tvářit, že nic neslyší? V rodinách se politika řeší a děti jsou často u toho. U dětí na prvním stupni je prvotní postoj názory rodičů opakovat. To se běžně ve škole může stát, už v první třídě. Platí to, co řekne máma nebo táta. Ale různí rodiče mají mezi politiky různé oblíbence. A o

Blanka Medová: S tresty je to těžké, spíše se neosvědčují

Jsou situace, kdy třída nějak nese následky jednání pár žáků. Někdo začne během hodiny vyrušovat a strhne s sebou pár dalších. Celá příprava se hroutí, nedokončíte, co jste měli. Děti ale po škole nechat nemůžu, protože jsou přespolní a jede jim autobus. Takže jsem asi dvakrát třikrát svolala třídu na ráno, před začátkem školy, abychom si to nahradili. Tohle by se asi dalo považovat za formu kolektivního trestu, i když my slovo trest ve škole nepoužíváme. Ale nemělo to valný účinek:

Marek Herman: Tablet není nic jiného než mrtvá placatá máma

Nedávno jsem jel Pendolinem z Prahy do Olomouce. Cestovala se mnou máma se dvěma dětmi, seděli přes uličku. Holčička mohla mít tři, kluk čtyři roky. Plus mínus. A zažil jsem věc, kterou jsem ještě nikdy takhle zblízka neviděl: máma za celou cestu z Prahy do Olomouce ani na minutu neodložila svůj telefon. Ani na minutu. Nelžu. Upřeně hleděla na displej mobilu a přejížděla prstem sem a tam. Nechápal jsem. Ona se na ty svoje děti po celou dobu cesty vlastně

Tomáš Feřtek: Černé a červené puntíky jako výchova k poslušnosti

Aktuální debata o jedné pražské škole, která dává dětem mínus body za zapomenuté pomůcky a plus body za sběr, vypadá legračně, ale je v ní schované podstatné téma. Otázka totiž nestojí, jestli mínus bod je možné udělit za zapomenutý kelímek, nebo by to mělo být jen za sešit a učebnici, a jestli je rozumné mít možnost takové hříchy odčinit sběrem papíru a víček. Otázka je, čemu vlastně pomáhají ony plus a mínus body, černé a červené puntíky. A v téhle mánii nejede

Blanka Medová: Mobily ve třídě povoluji, ale má to svá pravidla

U nás ve škole máme pravidlo, že mobily mají být během hodiny v tašce, vypnuté nebo ztlumené. Připomínáme si to vždy na začátku školního roku. Ve skutečnosti jsme ale celkem flexibilní – pokud děti čekají důležitý telefonát, třeba kvůli nějakému vyšetření, tak se zeptají učitele a mohou mít mobil po ruce. V mých hodinách dětem mobil dovoluji, pokud je to nějak spojené s výukou a nikoho to nepoškozuje. V zeměpisu je třeba nechám vyhledat údaje o městě nebo zemi, které probíráme, na výtvarce se