Radka Ondrušková: I kdyby se děti neučily celý rok, vůbec nic se nestane. Se svým synem jsem to zažila

Současná situace se školami mi připomněla, jak jsem před lety učila svého syna doma. Tedy spíš neučila. Mám tři děti, dva starší synové mají diagnostikovaný Aspergerův syndrom. Prvorozený školami nějak prošel, dnes je mu třicet let a diagnózu AS získal teprve před čtyřmi lety. Ale ten mladší, dnes dvacetiletý, se se vzděláváním pěkně natrápil. Jisté problémy byly už ve školce, a tak když měl jít David do první třídy, vybrali jsme pro něj menší soukromou školu, která byla původně zřízena

Jan Vávra: V krizi a pod tlakem se potkáme se společníky, které obvykle nevítáme. Jak v rodině pracovat s negativními emocemi?

Před pár týdny se rodinný život nás všech obrátil vzhůru nohama. Přineslo to fyzické i vztahové přiblížení, ale i krizové momenty a zjitřené emoce. Čelíme velkým změnám a taky jsme často nuceni být spolu na malém prostoru a víc propojení, než jsme zvyklí. Nečekané a náročné situace jako tato z nás dostanou to nejlepší i to méně hezké. Naši tajní společníci, kteří obvykle spíš pospávají, ale v krizi najednou vyskočí jak čert z krabičky, jsou hněv, obviňování, hádky a konflikty. Z blízkých lidí si děláme

Tereza Puldová: Jak teď učí škola, založená na prožitcích? Pomocí dopisů a školního rozhlasu

Naše dvě dcery chodí do waldorfské školy. Ta je postavena na osobním vztahu učitele a žáka a na živém vyučování. Ale koronavirové prázdniny nečekaně poslaly děti domů. Samotnou mě zajímalo, jak bude spolupráce se školou vypadat, když vyučování nestojí na práci s učebnicemi, ale na barvitě pojatých výkladech učitele a na zážitku dětí. Což je docela těžké zajistit na dálku. Silná vazba dětí ke svému třídnímu učiteli (a ostatním učitelům, kteří v dané třídě učí), pro mě byla zřetelná zvlášť první dny

Zuzana Svobodová: Čekání na „až pak“ a co nám tahle situace říká o maturitě a přijímačkách na střední školy

Před pár týdny se zavřely školy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že místo služební cesty do Německa budu nastavovat online výuku, řešit home office, karantény, virtuální schůzky, natáčení a vysílání. To, co dříve rozhodně změnit nebo posunout nešlo, bylo najedou během dne zrušené. Učení ale půlkou března neskončilo, běží dál, život také běží dál, jenom ty kulisy jsou jiné a nečekané. Toto není pauza, toto je naše současná realita. Nikdo přesně neví, jak dlouhá tato realita bude, kdy se

Eva Motyková: Domácí škola ze mě dělá nepřítele mých dětí. Chci se s nimi zase kamarádit, hrát hry a jen tak být

Jsem matka tří dětí. 1.třída, 3.třída, 8.třída. Jsme společně zavřeni v bytě 4+kk na kraji malého sídliště, nemůžeme ven, nejdeme raději ani na nákup, babičky i tety se nás bojí, a já mám milion povinností. Kromě toho, že jsem se neplánovaně ocitla v domácím vzdělávání, měla bych chodit i do práce. Pracuji jako personalistka v menší výrobní firmě, nyní tedy převážně z domu nebo na telefonu. Home office má i můj muž programátor, který tráví hodně času u počítače. Děti chodí

Tomáš Chrobák: Pojďme využít příležitosti a na chvíli zrušit povinné úkoly i známky. A pozorujme, co se stane

Zážitky z posledních dnů mě přiměly k zamyšlení nad současnou situací ve školách. Vnímám ji jako mimořádnou příležitost. Jako šanci skokově se posunout nejen v tolik zmiňované digitalizaci, ale především v tom, jak vést děti k samostatnosti a osobní autonomii. Přesně opačně na mě ale působí situace, které mě obklopují. Bojím se, že pokud budeme pokračovat ve způsobu práce, kterým jsme tohle období začali, přejde chuť učit se i ty, kteří se dosud vzdělávali rádi. Co s tím? Řeknu vám, co

Jan Kršňák: Odehrává se nejdůležitější společenská událost našich životů. Děti se nemusí nic cíleně učit, hodně se toho naučíme my všichni

Ve škole jsme se naučili dělit čas na čas pro učení, pro práci a čas pro volnou zábavu. Ale co když je takové dělení špatné? Co když se lze učit i během volna? Co když se ve skutečnosti učíme po celý život, i po dokončení školní docházky, každý den, každou minutu, od narození až do smrti? Co když se vzděláváme, i když jsou školy zavřené? Co když se právě odehrává vyučovací hodina, při níž se naučíme něco opravdu podstatného? Každý

Hana Matoušů: I české příběhy mají globální sílu. Náš vítěz učitelské ceny se dostal do světového finále

Tomáš Chrobák, učitel matematiky z Moravskoslezského kraje a vítěz loňského ročníku českého kola Global Teacher Prize, se právě stal jedním ze světových finalistů soutěže. Vybíralo se z dvanácti tisíců učitelů ze sto čtyřiceti zemí světa. Padesát finalistů je ze třiceti sedmi zemí. Mám v rámci EDUinu cenu GTP na starosti a mám samozřejmě ohromnou radost, byť ji teď prožívám na pozadí koronavirové pandemie. Zdálo by se, že v globálním srovnání se zeměmi, kde učitelé čelí dramatickým situacím, nemůže Česká republika nabídnout stejně strhující

Ondřej Šteffl: Učitelé, klid! Nehoří to, nechte děti a rodiče, aby se zkonsolidovali, pak můžete v klidu řešit, jak učit

Mám dojem, že jsme se všichni, kdo se pohybujeme kolem vzdělávání, trochu lekli přijatých opatření  a honem honem řešíme, co dělat. Lekli se rodiče, děti, učitelé, ředitelé, vysoké školy. Vlastně se lekli všichni. Jako by bylo nutné hned od prvního dne děti podchytit a nenechat je vydechnout. Pamatuju si ještě uhelné prázdniny, byl jsem u babičky. Určitě jsem se tam toho hodně naučil, už ale nevím co. Ale vyjmenovaná slova ani Ohmův zákon to nebyl, škola na nás nedosáhla. A