Vojtěch Mýlek: Jaké děti se scházejí s neznámými lidmi z internetu? Tohle vyplývá z mé diplomové práce

Jsem členem výzkumného týmu IRTIS z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který se zapojil do rozsáhlého mezinárodního výzkumu chování dětí na internetu EU Kids Online. Ještě než vypukl poprask kolem dokumentu V síti, zajímal jsem se o děti a dospívající, kteří se baví s lidmi, jež znají pouze z internetu – a to jak pouze online, tak i v rámci osobních setkání v realitě. Kolik takových dětí a dospívajících vlastně je? Liší se nějak od těch, kteří se na internetu

Štěpán Moravec: Škola, kde učitel předstírá, že je expertem na svůj předmět, je jen mentální zvyk. Jde to i jinak

Pracuji na střední škole, kde učitel je hlavně expertem na proces plánování a reflexe učení a na potřeby studentů. Učíme (a učíme se) hodně, vyučujeme málo. Studenti se u nás učí hlavně sami. A ačkoliv vyučuji ze srdce rád, myslím, že je to tak správně. U přijímacích zkoušek musí uchazeč odpovědět na tři otázky: za prvé, čemu se chce během studia věnovat. Náš školní vzdělávací program je totiž vystavěný tak, aby zhruba polovinu času “vyučování” měl student na to, věnovat se

Marta Pavelková: Shrnout výkon dítěte pod jedno číslo nemůže přinést nic dobrého, soutěživá atmosféra nesvědčí ani dospělým

Pracovala jsem v nadnárodním korporátu, kde bylo zvykem hodnotit výkon zaměstnanců. Byla to velmi zajímavá zkušenost – člověk by neřekl, jak taková věc dokáže narušit integritu člověka, ale i vztahy na pracovišti a výkon celého týmu. Firma se zabývala online prodejem, náplní mé práce byly překlady popisků k produktům a kompletní zákaznický servis. To vše zabalené do obrovského stresu. Na konci měsíce se totiž zveřejňoval jakýsi žebříček produktivity – minimum bylo šest vyřízených mailů, překladů nebo telefonátů za hodinu. Hodnocení tedy

Ludmila Hamplová: Výběr školy pro dceru jsme moc neřešili… A pak přišla šikana. Teď hojíme traumata

Asi to bude znít divně, ale od základní školy, kam bude chodit moje dcera, jsem toho moc nechtěla. Když se dítě chce učit a umí celkem vycházet s ostatními, nemusím přece nic řešit, myslela jsem si. Netušila jsem, jak hodně se mýlím, kolik sil mě bude stát dostat dceru z běžné základky pryč, a jak bude těžké zhojit její traumata způsobená šikanou. Nad výběrem školy jsme nijak zvlášť nepřemýšleli. Žijeme v jednom rychle se měnícím městě nedaleko Prahy, kde počet obyvatel neustále roste.

Jan Vávra: Jak reagujete, když vaše dítě něco chce? Je dobré umět říci ne, ale ne bezmyšlenkovitě

Odmítneme dítěti koupit další kopeček zmrzliny, nedovolíme mu další hodinu u počítače, chceme, aby ráno vstalo do školy – a oheň je na střeše. Dítě křičí, pláče, odporuje – a spolu s rodičem zažívá frustraci. Dítě proto, že nedostává to, co chce, nebo mu nutíme něco, co nechce, a rodič proto, že čelí jeho reakci. Co s tím? Právě schopnost reagovat na svou i něčí frustraci je podle mě v životě jedním z důležitých faktorů úspěchu a štěstí. Jakým způsobem zvládáme, když

Iva Babincová: Všechna napomenutí, důtky a dvojky z chování dáváme my učitelé jen sami sobě

Učím na gymnáziu a tento týden se mi stala zajímavá věc. Doprovázela jsem “velmi problémovou” třídu do divadla. Při chůzi mě oslovil jeden z „největších sígrů” a zašeptal: „Moc si vás vážím.” Musím říct, že se mi z toho podlomila kolena. V divadle jsem zapadla do sedačky – záměrně jsem si sedla na kraj, vedle mě zbyla čtyři prázdná místa. Najednou slyším dusot osmi nohou. Další „sígři“ si sedají kolem a vtipkují se mnou… Dobře, učím je hudební výchovu, a ano,

Tomáš Feřtek: Jak jsem hledal a zatím nenalezl důvěryhodný argument pro zavedení povinné maturitní matematiky

O tom, jestli potvrdí či zruší povinnou třetí zkoušku u maturity, budou poslanci hlasovat nejspíš na konci ledna. Takže poslední příležitost ujasnit si argumenty. Za prvé je dobré vědět, že nejde jen o povinnou matematiku, ale fakticky i povinný cizí jazyk. O čemž se tak moc nemluví. Nejspíš i proto, že důležitost cizího jazyka nikdo nezpochybňuje a způsob, jak se jeho znalost u maturity ověřuje, je rozumný. Jen občas někdo zmíní, že požadavky by měly být o něco vyšší. S matematikou

Malvína Buclová: Proč se musím učit anglinu, když mám v mobilu překladač, ptají se mě studenti. Tady jsou aspoň čtyři důvody

„A proč se musím učit anglinu?“ ptá se mě zase jeden z mých žáků na technické střední škole. Podobných dotazů přibývá, a vlastně se není čemu divit – každou chvíli nás vývojáři překvapí novým překladačem nebo „apkou“, takže se generaci, která se už skoro narodila s displejem v ruce, může zdát, že si s tím v životě vystačí. Argumenty maturitou a vůbec čímkoli, co se nachází ve více či méně daleké budoucnosti, nezabírají. Že učení tříbí analytické myšlení anebo dokonce, že je prevencí Alzheimerovy choroby…

Jaroslav Jirásko: Za svou rodinu nikdo nemůže. Averze učitele vůči zanedbaným dětem je nespravedlivá, trestání neúčinné

Nedávno se na sociálních sítích objevil otevřený dopis z jedné základní školy určený poslancům Parlamentu České republiky. Poukazoval na zvětšující se vzdělávací problémy žáků, jejichž rodinné prostředí je problematické a nepodnětné, “motivace ke vzdělávání nulová a odpovědnost žádná” (cituji). Dopis uvádí 14 bodů – problémů, se kterými se školy v této souvislosti potýkají. Namátkou některé vybírám: časté absence, záškoláctví, dluhy ve škole, nedostatečná hygiena, vši, nezájem o učení, odmítání pomoci asistentů, chybějící pomůcky, nenošení věcí na tělocvik, agresivita rodičů těchto dětí