Škola má brzdit překotný vývoj společnosti, ale ne přísností a drcením faktů, říká vysokoškolský pedagog Ondřej Hausenblas

Vysokoškolský pedagog a lektor kritického myšlení Ondřej Hausenblas předsedal v 90. letech první a na dlouho jediné reformně orientované iniciativě českých učitelů. Jak si v té době představoval české školy za třicet let? „Naivně jsem si myslel, že demokratický režim bude lidem vyhovovat. Jenže většina chce být řízena a nenést zodpovědnost. K tomu, aby chtěly být svobodné, se ale děti mohou vychovat.“ Za svůj dlouhodobý přínos vzdělávání byl na jaře uveden do Auly sály v rámci ceny Eduína. Od 90.

Podle čeho poznáte waldorfskou školu a jak se liší od montessori? Malý rozcestník pro rodiče hladové po vzdělávání

Slovo waldorf a montessori zná už dnes zřejmě každý rodič. Ale na čem jsou tyto hlavní vzdělávací alternativy postavené a čím se od sebe liší, to laik často neví. Není divu. Kdo tyto školy neprozkoumal osobně a na vlastní oči, nemůže mít jinou než velmi vágní představu. A když vám o nich někdo vypráví, je to nejspíš specialista na jeden z těchto proudů (a asi i příznivec), takže je porovnat ani nedokáže. V tomto článku, již třetím ze série věnované výběru školy, se tedy pouštím do

Ve škole i v rodině – buď dospělý ovládá dítě, nebo dítě dospělého. Ale jde to i jinak

Ve výchově a vzdělávání jako by byly jen tyto dvě polohy. Buď dospělý uplatňuje nad dětmi svou moc, převahu své síly, nebo si děti prosadí svou, na úkor dospělého. Zdánlivě neexistuje jiná možnost. V obou případech je vždy jedna strana „na koni“, zatímco té druhé něco chybí. Vzniká nerovnováha, která vede k problémům. Přitom existuje třetí cesta, vztah, kde nikdo neprohrává. Psal a učil o ní psycholog a psychoterapeut Thomas Gordon, autor slavných knih Výchova bez poražených a Škola bez poražených, od

Jan Sokol ke 100. narozeninám Česka: Bez zlepšování škol si životní úroveň neudržíme. Musíme zaplatit kvalitní učitele

Česku je sto let a stejné výročí má i české vzdělávání. Jak se za tu dobu posunulo a jaká by měla být jeho budoucnost? Poslechněte si krátké povídání filosofa, vysokoškolského pedagoga a bývalého ministra školství Jana Sokola.  Když byla před 250 lety v Česku zavedena povinná školní docházka, děti chodily do školy jen, když na poli nebylo moc práce. Školy neměly budovy a učitelé nedostávali zaplaceno, museli se živit něčím jiným. „To se postupem času změnilo, ale propásli jsme boom školství,

Na jakou školu vzpomínají dnešní padesátníci? Tělesné tresty včetně bití byly běžnější, než by se zdálo

Škola se opravdu změnila, napadne vás při čtení těchto vzpomínek lidí kolem padesátky na jejich školní léta. Vyzvali jsme je na FB, ať s námi sdílejí učitelské výstřednosti, které zažili, a příspěvků se sešlo celkem dost. Některé momentky jsou úsměvné, z jiných trochu mrazí. Jedna věc ale přímo bije do očí. Ve školách bylo dost tělesných trestů. Padaly i facky. Ideologie přede vším Češi zhruba od čtyřiceti výše zažili ještě školu „socialistickou“. Učitel byl odpovědný hlavně za ideologickou výchovu. „V šesté třídě

C. k. gymnázium, kam chodil Franz Kafka: bezduché biflování k ničemu, anebo to přece jenom stálo za to?

Zkoušelo se a známkovalo ostošest, studenti se toho báli, až zvraceli. V biografii Franze Kafky od Reinera Stacha Kafka – Rané roky se dozvídáme, jak – a co – se učilo na pražském císařsko-královském Staroměstském gymnáziu, kde proslulý spisovatel studoval, a že studium bylo drsné. Přímí účastníci ani historici se ale neshodnou na tom, zda to bylo díky vyučovacímu stylu, nebo spíš navzdory, že se v mnohých ze studentů dřív nebo později probudila láska k vědám a umění. Franz Kafka navštěvoval Státní