Chcete vidět, kde vaše dítě udělalo chybu v písemce. Ale paní učitelka ji nechce dát z ruky a vy zase nemůžete do školy…

V žákovské je čtyřka a když se dítěte ptáte, co bylo v testu špatně, krčí rameny. Rádi byste to zjistili a chyby společně opravili. Jenže co když učitel test domů žákům dát nechce a je proti, aby si ho vyfotili? „Syn se v tercii osmiletého gymnázia zhoršil v matematice. Manžel je v matematice výborný, rád by s ním jeho písemky prošel a dovysvětlil mu, v čem dělá chyby. Paní učitelka nám domů poslat odmítá, a ani vyfotit na mobil si je nesmí,“ svěřuje se Slávka z Plzeňska. „Říká,

Učitelka angličtiny chtěla dát všem prvňákům na vysvědčení jedničku, ale třídní byla proti. Příběh z „romské“ školy

Mladá paní učitelka angličtiny chce rozdat všem prvňákům na vysvědčení jedničky, ale třídní se to nelíbí. Největšímu uličníkovi je třeba dát nejméně trojku a hodnotit je třeba i výslovnost, tvrdí. Ale vždyť jim skoro všem zrovna chybí přední zuby! namítá učitelka. M. Č., která chce raději zůstat v anonymitě, učí ve škole s velkým procentem romských dětí. Toto je její vyprávění. Učím teprve od října, vystudovala jsem šestileté gymnázium a pak vysokou školu, neučitelský obor. Angličtinu jsem se naučila mimo jiné

Známky nejsou zločin. Problém je, že rodiče si z nich dělají zlaté tele a to uctívají, říká ředitel základní školy

Známky, nebo slovní hodnocení? Ve školství je to třaskavé téma. Zastánci čísel se ohánějí objektivitou, stoupenci písmenek přísahají na širší možnosti a větší vypovídací hodnotu slov. Na některých školách mají obojí – třeba v pražské ZŠ Klánovice. Jejich postupy nám přiblížil ředitel Michal Černý. Jaká jste škola a jak žáky hodnotíte? Jsme spádová státní škola pro asi 650 žáků. V 90. letech jsme měli dětí zhruba polovinu a v té době jsme patřili mezi velké inovátory a zastánce alternativních metod. Jako jedni

Peter Chvojka: Jak naše Meda dostala čtyřku za obrázek hada aneb Vyžeňme už z českých škol ten odlidštěný chlad

V půlce září přišla devítiletá dcera Meda ze školy a provinile oznamovala, že se jí na výtvarce nepovedl obrázek a dostala čtyřku. „Tys to nestihla dodělat?“ „Stihla.“ „Tak sis povídala s kamarádkou a rozzlobila jsi učitelku?“ „Ne.“ „A tobě se obrázek líbil?“ „Asi se mi nepovedl. Paní učitelce se nelíbil.“ „Ale já se neptám, jestli se líbil paní učitelce. Ptám se, jestli se líbil tobě.“ „Jo, ale asi se mi nepovedl.“ Připomnělo mi to repliku z filmu Páni kluci, kdy

Robert Čapek: Dávání špatných známek na vysvědčení je pedagogická levárna

Pololetní vysvědčení. Pro mnohé učitele stále se opakující rutina, pro mnohé žáky strašák. Snad nic jiného neukazuje tak dobře bídu českého vzdělávání jako právě hodnocení žáků a z něho vycházející klasifikace. Dávání špatných známek na vysvědčení je pedagogická levárna, kterou si čeští učitelé dokáží do aleluja racionalizovat jako správnou a spravedlivou. Při tom je to známka jejich selhání. Jestliže ode mě jako učitele dostal žák čtyřku, je to moje chyba, ne jeho.  Evidentně jsem ho nedokázal získat pro svůj předmět, předložit