Je dokázáno, že ve škole, kde děti převážně sedí, bývá víc kázeňských problémů, říká norská psycholožka

Neposlouchají, odmlouvají, mluví sprostě, křičí, vybuchují. Děti s náročným chováním jsou postrachem mnohých českých učitelů. Jedno takové dítě dokáže rozložit hodinu a narušit prostředí pro všechny. Mnozí učitelé už také zjistili, že nadávky, výhrůžky a tresty nefungují. Jak si ale s takovými dětmi poradit? Mluvili jsme s Kajou Johannessen, norskou psycholožkou, která se specializuje právě na práci s náročnými dětmi. Existují podle vás „zlobivé děti“? A kdo to je? Určitě existují děti, které se ve škole neprojevují žádoucím způsobem. Neposlouchají dospělé; pokud je něco

Češi mají tendenci tolerovat násilí, v rodině ho zažívá 14 % českých dětí. Školy se učí, jak je rozpoznat a jak s nimi zacházet

Jak rozpoznat, jestli „problémové“ dítě v mojí třídě je špatně vychované, trpí nějakou poruchou, nebo se mu doma děje něco nepříjemného? A když už mám podezření, že ho doma bijí, je mým úkolem jeho situaci vyřešit? Na otázky, které si určitě alespoň někdy klade každý, kdo pracuje s dětmi, hledají odpověď učitelé a družináři ze školy v Praze 7. Pomáhá jim s tím Centrum LOCIKA. Družináře a družinářky obvykle ve škole před jedenáctou nepotkáte; většinu své práce odvádějí odpoledne. Možná proto se v půl

Traumatizované děti sedí v každé třídě. Často končí s nálepkou ADHD i s léky, říká psycholožka

Sprostě mluví, napadají spolužáky, jsou agresivní vůči učitelům – prostě „zlobí“. Nebo jsou naopak odpojené, většinu dne hledí z okna, neví, co se kolem nich děje ani co mají dělat. Tyto děti s náročným chováním často projdou celé kolečko organizací, aniž by se někdo skutečně vyptával na jejich podrobnou anamnézu. „Děti, které zažívají traumatické události, nám propadávají systémem. Neexistuje jednotná diagnostika a péče o ně,“ říká psycholožka Leona Jochmannová.  Ve své dizertační práci jste zkoumala takzvané „problémové“ děti. Co to bylo za

My patříme do werku, máme to v rodině, školu jsme si vybrali sami, říkají kluci z učiliště třineckých železáren

Tihle kluci se učí na oboru hutník operátor a až se vyučí, a dá bůh získají maturitu, ponoří se do útrob třineckého železářského gigantu a stanou se tam provozními techniky, mistry a tak podobně. S „werkem“, jak místní familiárně železárnám říkají, se cítí spojení. Asi ne všichni, ale často je to rodinná tradice, pracuje tam táta, nebo byl od fochu dědeček. Z debaty s nimi získáte pocit, že si své budoucí pracoviště neoškliví a že jsou se svým životem docela

Narušitel systému: příběh o neutišitelném vzteku a touze po lásce

Není to film, na který by se dívalo snadno, a některé vypjaté momenty představují až fyzicky nepříjemný divácký zážitek. Přesto se německý snímek Narušitel systému bude účastnit bojů o Oscara, a není bez šancí, už jen kvůli hereckému výkonu teprve jedenáctileté Heleny Zengel. Narušitel systému je sondou do života a prožívání takzvaných „narušených dětí“. Devítiletá Benni má zlaté vlasy, tvář anděla, a v „papírech“ punc dítěte, které už nechce přijmout žádný dětský domov ani krizové centrum v okolí. Na polepšovnu je moc

Máme pověst školy, která si poradí s každým dítětem. Chodím do práce rád a dbám na spokojenost učitelů, říká ředitel

„Neříkám, že to je jednoduché, je to složité, ale mám na co navázat. Integrace na této škole začala už dávno před mým příchodem na pozici ředitele. Ty děti nepřišly najednou skokově odnikud…“ S ředitelem základní školy v Čelákovicích Jiřím Kyliánkem o jeho škole a inkluzi. „Vždy jsem byl zastáncem toho, že sám do práce musím chodit rád. A když jsem spokojený já, dělám spokojené i jiné lidi, učitele i rodiče, a jejich spokojenost zase působí dobře na mě. Je to

Vyučíš se sotva švadlenou, říkali jí učitelé na prvním stupni. Dnes získává mezinárodní vědecké patenty

Myslíte si, že vysoce inteligentní dítě se prostě pozná na první pohled? Že už ve školce udivuje šíří svých znalostí, učitelé ho milují, ze školy nosí jedničky? Některé takové jistě mohou být, ale jiné mají život a cestu ke vzdělání o mnoho složitější. Anna Fučíková studovala v ČR, pobývala ve Švédsku i v USA. Je držitelkou tří světových vědeckých patentů a na registraci dalších dvou teď pracuje. Specializuje se na nano-bio-technologie, učí na Matematicko-fyzikální fakultě UK, na VŠCHT a kromě toho pracuje

Dcera začala školu přímo nesnášet, vypráví maminka z Brna… Co dělat, když to mezi učitelem a žákem skřípe?

Naprostá většina dětí se do školy těší a rodiče doufají, že jim nadšení z prvních dnů vydrží co nejdéle. Občas se ale stane, že to ve škole zaskřípe a začne být jasné, že mezi dítětem a učitelem není něco v pořádku. Co s tím? „Zkuste táhnout se školou za jeden provaz, i když je to někdy těžké,“ radí odborník. „Naše Nela si ve dvou a půl letech uměla sama zavázat tkaničky, v necelých šesti letech počítala hluboko do mínusu. Nečekala jsem, že by

Nikdo se nechová pořád špatně. U problematických dětí je třeba oceňovat i malé pokroky, jinak se zatvrdí, říká psycholog David Čáp

„Inkluze přinesla nějaká negativa – hlavně administrativní zátěž – ale žádné nebezpečné děti do škol nepřivedla,“ tvrdí psycholog David Čáp z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Je podle něj naivní očekávat, že se dítě polepší kritikou, tresty, křikem a nadávkami. „Zejména děti s problematickým chováním je třeba chválit za každou snahu, každé zlepšení. Navíc, když někoho kritizuji, říkám mu sice, co dělá špatně, ale už mu neříkám, jak to má dělat líp.“ V médiích se můžeme dočíst, že ve třídách narůstá počet dětí s poruchami