Lucie Martin Nešporová: Jsem máma tyranka a nestydím se za to. Mobily, tablety ani televizi našich pět dětí k dispozici nemá

K sepsání tohoto příspěvku jsem se nechala vyprovokovat v rámci jedné diskuse na téma „Pravidla k používání mobilů u dětí“, která se odehrála na nejmenované sociální síti. Vlastně i my jsme se již delší dobu s manželem zamýšleli nad tím, jak v naší domácnosti nastavit pravidla, aby se z našich dětí nestali úplné zombie neustále přilepené na obrazovku tabletu, telefonu nebo jakéhokoliv podobného vynálezu. Nakonec jsme dospěli k poměrně drsným závěrům a k celkovému odmítnutí jakékoliv demokracie v otázkách užívání počítačů, mobilních telefonů, tabletů našimi dětmi. Musím ovšem vysvětlit,

Nechme už toho šikulkování aneb věděli jste, že pochvaly a odměny mohou dítěti škodit? A jak tedy chválit správně

Taková běžná rychlá pochvala je „ty jsi tak šikovná, jsi skvělý, šlo ti to výborně, hodná holka, moc tě chválím, jsi fakt dobrá, jsi nejúžasnější“. Co si pod těmito slovy mají děti představit? Odborníci na výchovu se shodují, že pochvala sice dítěti udělá radost, ale může mít dlouhodobé negativní následky. Pochvaly sladce připoutávají „Šikulkování může dítěti uškodit už jen proto, protože si pak myslí, že vše zvládne, že vše umí,“ říká socioložka a ředitelka organizace Schola Empirica Egle Havrdová. V

Jak to udělat, aby děti nejedly jen řízky a pizzu? Pusťte je do kuchyně. Usnadní to dvě nové kuchařky

Jídlo a jeho příprava je velkým tématem rodinného života. Většina rodičů si přeje, aby jejich děti jedly zdravou a nutričně vyváženou stravu, zatímco děti všemi dostupnými prostředky usilují o to, aby se doma podávala hlavně rajská omáčka, řízky a pizza. Jak z toho ven? Doporučujeme kuchařky (míněno knihy), které by mohly pomoci situaci řešit.  Výživoví odborníci a zkušení kuchaři radí: pusťte děti do kuchyně a vařte s nimi. Na českém knižním trhu jsou nyní minimálně dvě kuchařky, které vám to mohou usnadnit.

Jana Červenková: Nechci vařit, chci zas pařit! Heslo zářijových matek-zásobovaček s vytahanýma rukama

Celé září si připadám jako zásobovač. Míjím se na ulici s ostatními matkami, soucitně se na sebe díváme a v rozšířených zorničkách nám problikají nápisy „SOS“. Na transparenty s údernými hesly typu „Nechci vařit, chci zas pařit!“ v těch vytahaných opičích rukách není místo. Každá si jak hovnivál valíme před sebou to své zbožíčko. Sto rolí hajzlpapíru do školky, mýdla, kapesníčky, špejle, obaly, podložky, z kabelky nám trčí čtvrtky, nejhorší jsou ty átrojkové, ty prostě nenarvete nikam… Od domu k

Vybíráte školu pro prvňáčka? Napřed si ujasněte, jaký jste rodič a co od školy chcete – poradí vám krátký dotazník

Vybíráte školu pro svého předškoláka, nebo prostě nejste spokojení tam, kde vaše dítě právě teď je? Plánujete navštívit dny otevřených dveří, ale nevíte, na co se při posuzování soustředit, zda na budovu, chování učitelů, výuku matematiky a jazyků nebo vybavenost hřiště… Udělejte si krátký dotazník na webu Rodičovská typologie. Budete mít jasněji v tom, co je právě pro vás důležité. Představte si následující situaci: v první třídě v první lavici sedí vedle sebe dvě holčičky. Rodiče Marušky si myslí, že paní učitelka

Dcera začala školu přímo nesnášet, vypráví maminka z Brna… Co dělat, když to mezi učitelem a žákem skřípe?

Naprostá většina dětí se do školy těší a rodiče doufají, že jim nadšení z prvních dnů vydrží co nejdéle. Občas se ale stane, že to ve škole zaskřípe a začne být jasné, že mezi dítětem a učitelem není něco v pořádku. Co s tím? „Zkuste táhnout se školou za jeden provaz, i když je to někdy těžké,“ radí odborník. „Naše Nela si ve dvou a půl letech uměla sama zavázat tkaničky, v necelých šesti letech počítala hluboko do mínusu. Nečekala jsem, že by

Čím striktnější pravidla v rodině, tím náruživěji děti technologie vyhledávají. Ze studie zaměřené na české prvňáky a druháky

Děti a internet – téma, které hýbe nejen rodičovskou veřejností. Měli bychom vůbec děti k internetu pouštět, od kolika let, a jakou roli v tom mají hrát rodiče? Kolik lidí, tolik názorů – vědci z Masarykovy univerzity v Brně se na ně rozhodli podívat blíže, a soustředili se při tom na žáky prvních a druhých tříd.  Tým brněnského psychologa Davida Šmahela oslovil několik škol v Jihomoravském kraji se žádostí o účast ve studii. Zpátky se jim ozvalo 30 rodin, z nichž nakonec vybrali deset, žijících

Jaroslav Jirásko: Na vstupu zvídaví prvňáci, na výstupu otrávená mládež. Mají v tom prsty rodiče i škola

Tak nám minulý týden nastoupili do školy prvňáčci. Mají za sebou období života, kdy se naučili úplně nejvíce. Umí mluvit, chodit, myslet, hrát si… Ještě jsou každý jiný. Většina z nich je zvídavá, “proč” a”jak” jsou jejich nejčastější slova. Hned druhý den mě při toulkách po škole bez zábran navštíví v ředitelně. Ptají se na to, co vidí. K čemu to je? Prohlížejí si dětské obrázky, skartovačku, kluky zaujme jánského medaile ve vitríně, holčičky  se shluknou kolem plyšové veverky – 

Nikdo se nechová pořád špatně. U problematických dětí je třeba oceňovat i malé pokroky, jinak se zatvrdí, říká psycholog David Čáp

„Inkluze přinesla nějaká negativa – hlavně administrativní zátěž – ale žádné nebezpečné děti do škol nepřivedla,“ tvrdí psycholog David Čáp z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Je podle něj naivní očekávat, že se dítě polepší kritikou, tresty, křikem a nadávkami. „Zejména děti s problematickým chováním je třeba chválit za každou snahu, každé zlepšení. Navíc, když někoho kritizuji, říkám mu sice, co dělá špatně, ale už mu neříkám, jak to má dělat líp.“ V médiích se můžeme dočíst, že ve třídách narůstá počet dětí s poruchami