Rodina a škola

Kolik času před obrazovkou už je příliš, a jak ho omezit? Pár dobrých rad

autor:

Ať už máte před sebou několik hodin v autě a nechcete, aby je vaše batole prokřičelo, nebo jste uvázaní doma se třemi nemocnými dětmi, někdy prostě potřebujete trochu klidu, a v tu chvíli je úplně v pořádku, když dětem do ruky „strčíte“ tablet nebo telefon a necháte jim ho, jak dlouho chtějí. Jenže co když hodina na YouTube nestačí? Co když chtějí další… a další? Ptala se redaktorka Christina Caron z New York Times. Nicole Mains žije v Kalifornii. Když se narodil její nejmladší syn,

„Tohle nejez, budeš tlustá.“ Pár tipů na to, jak s dětmi (ne)mluvit o jídle

autor:

Asi každý rodič by si přál, aby jeho dítě „dobře jedlo“. A často kolem sebe vidíme, že tomu tak není. Vztah k jídlu a stravování se u dětí „vymknul“ ze své přirozenosti. Reklamy na sladkosti a řetězce rychlého občerstvení jsou na každém kroku, a internet nás přitom zasypává články o tom, jak důležité je zdravé jídlo. Co to ale přesně znamená a jak zařídit, aby ho naši potomci jedli? Nad tím, jak v dětech vybudovat zdravý vztah k jídlu, se

Jak zvládnout dětské fobie a strachy? Neustupujte jim, tím všechno jen zhoršíte

autor:

Injekce, psi, hmyz, tma, bubáci, voda. Děti mívají nejrůznější, pro okolí naprosto nepochopitelné fobie. Někdy to rychle přejde a můžeme se jim zasmát, jindy se můžeme se strachem trápit déle. Melinda Wenner Moyer, novinářka z deníku New York Times a matka dvou dětí, oslovila dětské psychology s otázkou: Jak můžeme dětem pomoci zvládnout fobie? Letos v létě byla moje pětiletá dcera poprvé na příměstském táboře, vzpomíná novinářka Melinda Wenner Moyer. Šla s partou dětí na výlet, a v jeden moment některé z dětí zakoplo o vosí

Jiří Klabal: Že prý české školy ubíjejí kreativitu našich dětí? Nenechte se mýlit, genocidu dětské duše provádíme spíš my rodiče

autor:

Před časem mě zaujalo, když jedna matka sdílela na sociální síti fotku školní práce své dcery. Jednalo se o prověrku z českého jazyka, zaměřenou na zdvojené souhlásky (-nn-). Zadání znělo poměrně jasně: Doplň každou větu jedním slovem. Malby, které jsou na stěnách, jsou… dívka odpověděla: „od sprejaře“. Stezka, kterou vyšlapali jeleni, je… dívka odpověděla: „dolů z kopce“. Tuk, který se získává z rostlin, je… dívka odpověděla: „nechutný“. Z deseti vět měla osm špatně, učitelka ohodnotila práci čtyřkou. Příspěvek komentovaly desetitisíce lidí a v komentářích probíhal otevřený,

Když „bílá“ rodina adoptuje Romčata… „Asi jsme dost neobvyklý úkaz, lidi u nich hádají hispánský původ,“ říká maminka

autor:

Manželé Jana Bartošová a Jan Dolínek postupně adoptovali tři děti. Nejstarší Daneček je „bílý“, Martin a Andulka jsou snědí. „Původně jsme o Romčatech neuvažovali, ale od druhého dítěte jsme si řekli, že se tomu vlastně nebráníme,“ říká Jana Bartošová. Pokračování rozhovoru o tom, jak se žije rodině, kde se dětem říká nikoli „když ses narodil“, ale „když jsme si tě přivezli“. První díl rozhovoru si můžete přečíst ZDE. Zažily vaše dvě romské děti ústrky nebo nějaké posměšky, protože jsou Romové?

Nevychovávejte úspěšné děti, ale vstřícné děti. Budou díky tomu úspěšnější! Nevěříte? Dokazují to průzkumy

autor:

Děti dobře poznají, co jako rodiče skutečně chceme, a co jen říkáme, že chceme. A podle toho se zařídí. A co chtějí dnešní rodiče především? Aby jejich dítě obstálo v dravém světě. Výchova k ohleduplnosti se tak dostala na druhou kolej, tomuto cíli totiž zdánlivě nepomáhá. To je ale velký omyl, cesta k úspěchu pro vaše děti vede právě tímto směrem, tvrdí rodičům americký psycholog Adam Grant. Argumenty podložené výzkumy přináší ve svém článku Přestaňte vychovávat úspěšné děti, začněte vychovávat

Skoro bych řekl, že jsou v něčem po mně, říká otec tří adoptovaných dětí. Dvě jsou romské

autor:

Manželé Jan Dolínek a Jana Bartošová adoptovali ještě jako kojence tři děti, Dana, Martina a Andulku, kterým je dnes čtrnáct, dvanáct a deset let. “Nevybírali jsme si, a ani jsme se nebáli,” říkají. Jaké to bylo na začátku a jaké to je teď? Opravdu jste se nebáli? Jana Bartošová: Ani ne. Jan Dolínek: V tom asi pomohlo, že jsme oba vzděláním a velkou částí profesní dráhy sociální pracovníci; znali jsme prostředí kojeneckých ústavů i dětských domovů, na rozdíl od jiných

Zdenka Vlasáková: Mikuláš ani Ježíšek neexistují, přiznali jsme synovi, když mu bylo sedm. Nechceme dětem lhát

autor:

Stalo se to předloni, syn byl tehdy v první třídě. Jednoho večera při koupání začal úplně nečekaně o existenci Mikuláše a čerta. Prý někdo ve škole říkal, že nejsou a on to ví taky, protože když tu byl minule čert a mluvil, tak se mu nehýbala pusa, ani nemrkal, takže je jasné, že to byla maska, převlečený člověk. Návštěvu čerta a Mikuláše zažil do té doby dvakrát a necítil se v tom dobře, stejně jako my rodiče. A přišla záludná otázka: jestli

Soňa Musilová: Moje děti byly za klávesnicí počítače ještě dřív, než se naučily sedět. Zákazy nic dobrého nepřinesou

autor:

Před časem jsem na webu rodicevitani.cz četla článek o zakazování mobilů a televize dětem a ráda bych napsala svůj pohled na věc. Nesouhlasím s názorem některých rodičů, že moderní technologie jsou strůjcem veškerého zla. Podle mě je počítačová gramotnost stejně důležitá jako znalost anglického jazyka nebo vlastnictví řidičského průkazu a zbytečné extrémy můžou přinést jen problémy. Moje děti byly za klávesnicí počítače ještě před tím, než se naučily sedět. Manžel si vzal syna na klín a společně „konfigurovali“. To, co tehdy