Dobré, nebo špatné? Debata o domácích úkolech vře i v USA. Proti sobě stojí dva tábory

Ach, ty domácí úkoly. Jsou nutné, nebo zbytečné? Prospívají učení, nebo škodí? Debata nad domácí přípravou dětí zdaleka nehýbe rodičovskou veřejností jen v Česku. Dlouhodobý nejednoznačný vztah s úkoly mají i Spojené státy.  Některé zajímavé body diskuse shrnul článek The Cult of Homework v americkém časopise The Atlantic. Zhruba před sto lety se progresivní reformátoři odvolávali na to, že úkoly děti jen stresují a otupují, takže v některých státech byly na základních školách zakázány. Jenže pak přišla 50. léta 20. století a obavy, že

Mohou si děti psát domácí úkoly v družině? Nic tomu nebrání, ale někteří vychovatelé ani rodiče to nechtějí

Domácí úkoly se vypracovávají po příchodu ze školy. Ale co třeba v družině? V zahraničí to je běžné a ani u nás tomu nic nebrání, alespoň formálně. Ale, jak už to tak bývá, je to „o lidech“. Ukazuje se, že mnohé družiny to de facto neumožňují. A někteří rodiče to ani nechtějí… „Máme potíže s domácími úkoly, respektive s tím, jak to všechno stihnout,“ říká Helena, jejíž syn David je v první třídě jedné středočeské základní školy. „Například v pondělí k tomu sedáme až po 16. hodině,

Peter Chvojka: Dcera s kamarádkou napsaly prezidentovi, aby zrušil domácí úkoly. Jak pochodily?

Odešli jsme z města na jihočeský statek. Čtyřem dětem pouštíme hudbu hippies a přesvědčujeme je, že musí číst poezii, jinak nenajdou uplatnění na trhu práce, protože budou mít ztuhlý mozek. Moc přátel jsme zatím nenašli. Konečně se však druhá dcera Magda sešla v páté třídě se sousedkou Nelou. Někdy chodí společně k nám a píší úkoly. To odpoledne se nezdálo být nijak nebezpečné. Magda s Nelou, zabořené v sešitech, bědují: „Tolik úkolů! Učitelka se naštvala, že hlučíme, a řekla: ještě jednou někdo

Máme nového tatínka s úplně jinými představami o výchově. Co to udělá s rodinou?

Tenhle příběh zažilo dost českých rodin a zápletka téměř nebo úplně rozvrátila nejeden partnerský vztah. K mamince žijící se synem (nebo dcerou či více dětmi) se přistěhuje její nový muž. A ten by chtěl uplatňovat úplně jinou výchovu, ba ho přímo irituje, jak se to v domácnosti vede. Začnou hádky a přetahování o výchovný koncept. Miroslav Hudec, který s námi sdílí tento a další případy ze své terapeutické praxe, se zaměřuje na vztahy rodičů a dětí, problémy výchovy a příčiny poruch chování u

Prvňák se vzteká nad úkoly a rodiče zas nad ním. Nevědí, že mnoho jeho problémů mohou vyřešit

Rodiče přišli do poradny s prvňáčkem: nespolupracuje s paní učitelkou, vzteká se nad domácími úkoly, nejde mu učení. Vnímali, že syn má nějaký problém, který je třeba řešit, ale zároveň se na  něj zlobili. To vše jen zhoršovalo. Odborná diagnostika a podrobný pohovor ukázaly, že rodiče syna v předškolním věku opečovávali jako neschopného, a tím ho oslabili. Jeho potíže se naplno projevily při přechodu do školy. Nicméně, rodina si vzala k srdci, co se v poradně dozvěděla, a tatínek postupně do výchovy vnesl až nečekanou

Peklo, zaznívá od rodičů, když přijde řeč na domácí úkoly. Jsou nudné, berou dětem chuť se učit a kazí nám vztahy

Domácí úkoly – časté jablko sváru. Mezi dětmi i rodiči, ale i mezi školou a rodinami. Ty si často stěžují, že jim domácí úkoly kazí atmosféru a vztahy. A dětem berou chuť se vzdělávat. Jaké by měly být, aby se to nedělo?  Magda Stojowská, syn Štěpán (3. třída) a Johan (1. třída): Nejvíc mě zaměstnávaly úkoly mého staršího syna v období, kdy začal chodit do první třídy v klasické škole. Měl moc laskavou paní učitelku, ale úkoly rozdávala každý den. Štěpán úkoly

Britské televizní programy o rodičovství: V jednom táta a máma chodí do školy, aby uměli pomoct dětem s úkoly

Někdy škola nedělá pro děti dost. Ale dost často pro ně nedělají dost vlastní rodiče. Mnozí učitelé jsou nuceni nahrazovat dětem to, co v rodině chybí, až do svého vyčerpání. Jedna britská televizní reality show dobře nasvítila fakt, jak moc školní prospěch dítěte souvisí s rodinným prostředím: rodiny si vyměnily děti a těm, které přišly k lépe pečujícím rodičům, se hned zlepšily školní výsledky. A to i když byly u „cizích“. Co s tím? Jak pomoci rodičům nastavit správnou výchovu? A má se

Saša Uhlová: Na domácí úkoly jsem neměla energii, čas ani znalosti. Byly to nervy. Bez nich je nám daleko líp

„Máš nějaký úkoly?“ zněla má otázka, když se vrátil první syn domů ze školy. Cílem bylo prozkoumat, co nás ten den čeká za náklad. „Jo, dva, z češtiny a z matiky,“ odpověděl s povzdechem. „A taky musím dodělat nějaký příklady, který jsem ve škole nestihl. Ale teď jsem unavenej, dej mi hodinu, pak začnu.“ Za chvíli dorazil další syn a jeho nadílka domácích úkolů obsahovala cvičení z češtiny, úkol z prvouky a také nějaké dodělávky. Jako těžký dysgrafik psával tak

Proč je rozumné, aby dítě dělalo domácí úkoly. A proč se to s nimi nemá přehánět

Také jste zmatení z aktuální debaty o tom, jestli děti mají, nebo nemají povinnost dělat domácí úkoly? Jedna věc je právní výklad a ten možná budeme muset nechat na právnících. V každém případě je ale rozumné se bavit o tom, jak vypadá školní úkol, který dětem pomáhá a rodinu přitom neuvádí do stavu permanentního stresu a naštvání na školu. Debatu odstartoval na Facebooku tatínek pod krycím jménem Táta parťák, který se rozhodl učitelku svého syna mermomocí přesvědčit, že jeho dítě k domácím úkolům