Máme nového tatínka s úplně jinými představami o výchově. Co to udělá s rodinou?

Tenhle příběh zažilo dost českých rodin a zápletka téměř nebo úplně rozvrátila nejeden partnerský vztah. K mamince žijící se synem (nebo dcerou či více dětmi) se přistěhuje její nový muž. A ten by chtěl uplatňovat úplně jinou výchovu, ba ho přímo irituje, jak se to v domácnosti vede. Začnou hádky a přetahování o výchovný koncept. Miroslav Hudec, který s námi sdílí tento a další případy ze své terapeutické praxe, se zaměřuje na vztahy rodičů a dětí, problémy výchovy a příčiny poruch chování u

Prvňák se vzteká nad úkoly a rodiče zas nad ním. Nevědí, že mnoho jeho problémů mohou vyřešit

Rodiče přišli do poradny s prvňáčkem: nespolupracuje s paní učitelkou, vzteká se nad domácími úkoly, nejde mu učení. Vnímali, že syn má nějaký problém, který je třeba řešit, ale zároveň se na  něj zlobili. To vše jen zhoršovalo. Odborná diagnostika a podrobný pohovor ukázaly, že rodiče syna v předškolním věku opečovávali jako neschopného, a tím ho oslabili. Jeho potíže se naplno projevily při přechodu do školy. Nicméně, rodina si vzala k srdci, co se v poradně dozvěděla, a tatínek postupně do výchovy vnesl až nečekanou

Peklo, zaznívá od rodičů, když přijde řeč na domácí úkoly. Jsou nudné, berou dětem chuť se učit a kazí nám vztahy

Domácí úkoly – časté jablko sváru. Mezi dětmi i rodiči, ale i mezi školou a rodinami. Ty si často stěžují, že jim domácí úkoly kazí atmosféru a vztahy. A dětem berou chuť se vzdělávat. Jaké by měly být, aby se to nedělo?  Magda Stojowská, syn Štěpán (3. třída) a Johan (1. třída): Nejvíc mě zaměstnávaly úkoly mého staršího syna v období, kdy začal chodit do první třídy v klasické škole. Měl moc laskavou paní učitelku, ale úkoly rozdávala každý den. Štěpán úkoly

Britské televizní programy o rodičovství: V jednom táta a máma chodí do školy, aby uměli pomoct dětem s úkoly

Někdy škola nedělá pro děti dost. Ale dost často pro ně nedělají dost vlastní rodiče. Mnozí učitelé jsou nuceni nahrazovat dětem to, co v rodině chybí, až do svého vyčerpání. Jedna britská televizní reality show dobře nasvítila fakt, jak moc školní prospěch dítěte souvisí s rodinným prostředím: rodiny si vyměnily děti a těm, které přišly k lépe pečujícím rodičům, se hned zlepšily školní výsledky. A to i když byly u „cizích“. Co s tím? Jak pomoci rodičům nastavit správnou výchovu? A má se

Saša Uhlová: Na domácí úkoly jsem neměla energii, čas ani znalosti. Byly to nervy. Bez nich je nám daleko líp

„Máš nějaký úkoly?“ zněla má otázka, když se vrátil první syn domů ze školy. Cílem bylo prozkoumat, co nás ten den čeká za náklad. „Jo, dva, z češtiny a z matiky,“ odpověděl s povzdechem. „A taky musím dodělat nějaký příklady, který jsem ve škole nestihl. Ale teď jsem unavenej, dej mi hodinu, pak začnu.“ Za chvíli dorazil další syn a jeho nadílka domácích úkolů obsahovala cvičení z češtiny, úkol z prvouky a také nějaké dodělávky. Jako těžký dysgrafik psával tak

Proč je rozumné, aby dítě dělalo domácí úkoly. A proč se to s nimi nemá přehánět

Také jste zmatení z aktuální debaty o tom, jestli děti mají, nebo nemají povinnost dělat domácí úkoly? Jedna věc je právní výklad a ten možná budeme muset nechat na právnících. V každém případě je ale rozumné se bavit o tom, jak vypadá školní úkol, který dětem pomáhá a rodinu přitom neuvádí do stavu permanentního stresu a naštvání na školu. Debatu odstartoval na Facebooku tatínek pod krycím jménem Táta parťák, který se rozhodl učitelku svého syna mermomocí přesvědčit, že jeho dítě k domácím úkolům

Dagmar Edith Holá: Milý Ježíšku, ať už nemusíme psát nesmyslné domácí úkoly jako třeba „napište Ježíškovi“ v březnu

„Mami, nebudu psát dopis Ježíškovi,“ oznámí mi syn naštvaně, jen co vstoupím po práci do dveří. „A proč chceš psát Ježíškovi v březnu?“ nechápu. „Já ne, to škola.“ Jdu se podívat do komunikačního sešitu, co si tam zase přečtu. „Napsat dopis Ježíškovi – učebnice a strana.“ „Já jsem ho ve škole napsal, ale paní učitelka mi ho neuznala. Mám ho napsat znova. Nebudu takovou kravinu v březnu dělat,“ zakoulí očima páťák, který nevěří na Ježíška od čtyř let. „A proč

Zkušenost učitelky: Dnešní děti se školy nebojí. Špatná známka mi stačí, řeknou mi klidně

„Přibývá rodičů i dětí, které známky moc neřeší. Začíná chybět víc snahy, zodpovědnosti,“ říká Andrea Tláskalová, která učí na prvním stupni základní školy ve Zbirohu. Známkujete? A jak? Známkuji. V 1.třídě dávám buď jedničku, nebo nic. V dalších už dávám všechny známky. I ty špatné známky? Ano, i když nerada. Vždy se ale snažím, aby dítě i rodič věděli proč. Nejnáročnější je pro mě dát špatnou známku někomu, kdo se snažil. Aby to méně bolelo, zapisuji do žákovské knížky víc známek

Studentská léta v 21. století: krev, pot a slzy

Studentská léta, jak se na ně vzpomíná v Česku: spousta legrace a sem tam zkouška. Studenti prestižních britských a amerických univerzit žijí ale v úplně jiném světě.  „Studentský život se změnil,“ řekl deníku Guardian Jack Rivlin, zakladatel a editor britsko-americké sítě zpravodajských webů the Tab, kam píší vysokoškolští studenti zejména o studentských tématech. „Studenti jsou daleko víc orientovaní na budování kariéry, než jsme byli my před pěti lety,“ všímá si Rivlin. Ze statistik webů the Tab vyplývá, že nejpopulárnější jsou