Mít hodně dětí začíná být v módě. Jak si žijí velké rodiny? Je třeba rozdat povinnosti a spravedlivě dělit pozornost

Jedno dítě, žádné dítě, říkají někdy lidé a mají tím na mysli, že teprve s více potomky „na krku“ poznáte, jak náročná umí výchova a rodinný život vůbec být. Jenže je to opravdu tak, že čím víc dětí, tím je to všechno složitější? Zeptali jsme se matek z velkých rodin, jak se jim daří nejen přežít, ale také si svoje děti užít.   Zatímco ještě před pár roky rodina znamenala mámu, tátu, dvě děti a psa, v posledních letech přibývá rodičů, kteří chtějí

Všechno slyší a všechno je to zajímá, ale pak z toho mají noční můry. Jak opečovat psychiku dětí v době globální pandemie

Málokdo teď dokáže myslet na něco jiného než na virus přišedší z Číny. Zajímá to i děti, mnohé z nich ale může nakonec celý ten rozruch pěkně vyděsit. Přinášíme pár tipů, jak s dětmi o pandemii koronaviru mluvit tak, aby z něj neměly noční můry, a jak v této době opečovat jejich psychiku. Mluvíme o koronaviru u večeře, čteme nahlas mimořádné zprávy z internetu, řešíme, jestli je ještě bezpečné jet za babičkou, a s nadsázkou spekulujeme, na jak dlouho by nám vydržel obsah špajzky. Děti to poslouchají,

Slyšíš, jak mluví stromy? Knížka od lesníka, který pro lidi oživuje les. Budete se těšit na večerní čtení!

“Róza dostala k Vánocům od prarodičů knihu o lese a já se do ní úplně zamilovala!” napsala na Facebook maminka šestileté holčičky Mariana. “Napsal to jeden lesník, který vodil léta do lesa dětské skupiny a nebavilo ho furt jen říkat ´tohle je buk´ a ´tohle je dub´. Píše o stromech, lesních zvířatech a rostlinách hrozně poutavě a smysluplně. Spoustu věcí jsem vůbec nevěděla. Ten autor je prostě boží!” Prozkoumali jsme autora Petera Wohllebena, půjčili si několik jeho knih a Marianu

Špatným zprávám v dnešní době neuniknou ani děti. Jak být v obraze, a přitom je nevyděsit? Pár rad rodičům

Zprávám se v dnešní době nedá uniknout, a to zejména těm špatným. Jen co ráno vezmete do ruky telefon, už se na vás valí. Koronavirus se šíří, ledovce ubývají, a mohli bychom pokračovat. Jisti si můžeme být jednou věcí: děti se to všechno stejně dozvědí. Na nás rodičích zůstává, od koho a jak. Zamýšlí se nad tím Paul L. Underwood, novinář z deníku New York Times.  Paul L. Underwood pracuje jako novinář pro deník New York Times. Sledovat, co je ve

Jan Vávra: Jak reagujete, když vaše dítě něco chce? Je dobré umět říci ne, ale ne bezmyšlenkovitě

Odmítneme dítěti koupit další kopeček zmrzliny, nedovolíme mu další hodinu u počítače, chceme, aby ráno vstalo do školy – a oheň je na střeše. Dítě křičí, pláče, odporuje – a spolu s rodičem zažívá frustraci. Dítě proto, že nedostává to, co chce, nebo mu nutíme něco, co nechce, a rodič proto, že čelí jeho reakci. Co s tím? Právě schopnost reagovat na svou i něčí frustraci je podle mě v životě jedním z důležitých faktorů úspěchu a štěstí. Jakým způsobem zvládáme, když

Kolik času před obrazovkou už je příliš, a jak ho omezit? Pár dobrých rad

Ať už máte před sebou několik hodin v autě a nechcete, aby je vaše batole prokřičelo, nebo jste uvázaní doma se třemi nemocnými dětmi, někdy prostě potřebujete trochu klidu, a v tu chvíli je úplně v pořádku, když dětem do ruky „strčíte“ tablet nebo telefon a necháte jim ho, jak dlouho chtějí. Jenže co když hodina na YouTube nestačí? Co když chtějí další… a další? Ptala se redaktorka Christina Caron z New York Times. Nicole Mains žije v Kalifornii. Když se narodil její nejmladší syn,

„Tohle nejez, budeš tlustá.“ Pár tipů na to, jak s dětmi (ne)mluvit o jídle

Asi každý rodič by si přál, aby jeho dítě „dobře jedlo“. A často kolem sebe vidíme, že tomu tak není. Vztah k jídlu a stravování se u dětí „vymknul“ ze své přirozenosti. Reklamy na sladkosti a řetězce rychlého občerstvení jsou na každém kroku, a internet nás přitom zasypává články o tom, jak důležité je zdravé jídlo. Co to ale přesně znamená a jak zařídit, aby ho naši potomci jedli? Nad tím, jak v dětech vybudovat zdravý vztah k jídlu, se

Jak zvládnout dětské fobie a strachy? Neustupujte jim, tím všechno jen zhoršíte

Injekce, psi, hmyz, tma, bubáci, voda. Děti mívají nejrůznější, pro okolí naprosto nepochopitelné fobie. Někdy to rychle přejde a můžeme se jim zasmát, jindy se můžeme se strachem trápit déle. Melinda Wenner Moyer, novinářka z deníku New York Times a matka dvou dětí, oslovila dětské psychology s otázkou: Jak můžeme dětem pomoci zvládnout fobie? Letos v létě byla moje pětiletá dcera poprvé na příměstském táboře, vzpomíná novinářka Melinda Wenner Moyer. Šla s partou dětí na výlet, a v jeden moment některé z dětí zakoplo o vosí

Jiří Klabal: Že prý české školy ubíjejí kreativitu našich dětí? Nenechte se mýlit, genocidu dětské duše provádíme spíš my rodiče

Před časem mě zaujalo, když jedna matka sdílela na sociální síti fotku školní práce své dcery. Jednalo se o prověrku z českého jazyka, zaměřenou na zdvojené souhlásky (-nn-). Zadání znělo poměrně jasně: Doplň každou větu jedním slovem. Malby, které jsou na stěnách, jsou… dívka odpověděla: „od sprejaře“. Stezka, kterou vyšlapali jeleni, je… dívka odpověděla: „dolů z kopce“. Tuk, který se získává z rostlin, je… dívka odpověděla: „nechutný“. Z deseti vět měla osm špatně, učitelka ohodnotila práci čtyřkou. Příspěvek komentovaly desetitisíce lidí a v komentářích probíhal otevřený,