Je tu Mikuláš – den strašení a ponižování dětí. Jak setkání s ním obrátit v okouzlující a posilující zkušenost?

Nějak se nám to s tím Mikulášem vymklo, viďte? Podle legendy šlo o velmi oblíbeného muže, který proslul štědrostí k potřebným. Ten dnešní sice taky bývá štědrý, ale není to zadarmo – musí se mu na povel zazpívat či zarecitovat a leckdy si dokonce před plným sálem dalších dětí poslechnout zahanbující výčet vlastních hříchů. Jaktože se ještě počuráváš, Pepíčku? A proto přinášíme pár tipů, jak si užít Mikuláše s respektem k tradici, ale hlavně k dětem. Tak, aby z toho nevyvázly vystrašené (a přejedené čokoládou), ale

Kurz pro rodiče, jak lépe zvládat výchovu? „Tam mě nikdo nedostane, byla má první reakce,“ říká mladá maminka

„Výchova staršího, pětiletého Matěje byla a stále je oříšek. Jeho záchvaty vzteku a nezvladatelnost jsme oba s manželem byli odhodlaní řešit tím, že mu tvrdě nastavíme hranice, že mu to nebudeme tolerovat. Vůbec to ale nefungovalo. Doma byly hádky a nervozita. A pak mě sestřenice přihlásila do kurzu ´výchovy bez poražených´. Tam nejdu, byla moje první reakce,“ říká Dáša H. Co si nakonec z kurzu odnesla? S manželem máme dva syny, pětiletého Matěje a dvouletého Davida. Ten starší je strašně živé, temperamentní dítě.

Máme nového tatínka s úplně jinými představami o výchově. Co to udělá s rodinou?

Tenhle příběh zažilo dost českých rodin a zápletka téměř nebo úplně rozvrátila nejeden partnerský vztah. K mamince žijící se synem (nebo dcerou či více dětmi) se přistěhuje její nový muž. A ten by chtěl uplatňovat úplně jinou výchovu, ba ho přímo irituje, jak se to v domácnosti vede. Začnou hádky a přetahování o výchovný koncept. Miroslav Hudec, který s námi sdílí tento a další případy ze své terapeutické praxe, se zaměřuje na vztahy rodičů a dětí, problémy výchovy a příčiny poruch chování u

Tvrdohlavá holčička kibicovala maminku. „Dítě může být naším nejlepším učitelem,“ říká rodinná terapeutka

Příběh o tvrdohlavé holčičce a její mamince ukazuje něco jiného, než bychom mohli vidět na první pohled. Děti nám zrcadlí naše slabiny a mohou být naším dobrým učitelem. Je dobré se zamyslet, čím to je, že nás neposlouchají. Další svěží příběh rodinné terapeutky Aleny Sobotové. Maminka sedí s dcerou v kuchyni, pospíchají do školky, ale holčička se loudá. Posunuje si s hrnečkem, prstíkem jezdí mezi drobky. „Verunko, až bude ta velká ručička dole, tak budeme odcházet.“ Holčička zpozorní a začne snídat. V půl s maminkou

Do věcí kolem sexu děti zasvěcují sourozenci, vrstevníci a internet. Rodiče jsou pozadu

Od koho jste se dozvěděli, jak vznikají a na svět přicházejí děti? Informace se k dětem dostávají různě. Ideální by samozřejmě bylo, aby si rodiče vyhradili čas a prostor a s dětmi si na toto téma promluvili oni. Jenže jak ukazuje britský výzkum a česká praxe, zdaleka ne ve všech případech tomu tak opravdu je. V celosvětovém průzkumu Sexuální chování a postoje mladých lidí ve věku 16 – 21 let, který byl proveden v roce 1999 v různých zemích světa včetně České

Po dobrých radách je velká poptávka, říká lektor, který učí rodiče, jak ve výchově neprohrávat

„Při výchově vlastních dvou synů jsem na hodně věcí přicházel tápavě sám,“ říká organizátor kurzů Výchova bez poražených Jan Vávra. „Nahromaděné zkušenosti by stálo za to dát dál, řekl jsem si pak, když jsem navíc viděl, že po radách k výchově je mezi mými známými poptávka. Ono totiž to, co nakonec opravdu funguje, není pro naši generaci úplně intuitivní. Většinou ve výchově spíš jen opakujeme vzorce, které jsme sami zažili. Když to chceme dělat jinak, někdo nám to musí ukázat a

Ve škole i v rodině – buď dospělý ovládá dítě, nebo dítě dospělého. Ale jde to i jinak

Ve výchově a vzdělávání jako by byly jen tyto dvě polohy. Buď dospělý uplatňuje nad dětmi svou moc, převahu své síly, nebo si děti prosadí svou, na úkor dospělého. Zdánlivě neexistuje jiná možnost. V obou případech je vždy jedna strana „na koni“, zatímco té druhé něco chybí. Vzniká nerovnováha, která vede k problémům. Přitom existuje třetí cesta, vztah, kde nikdo neprohrává. Psal a učil o ní psycholog a psychoterapeut Thomas Gordon, autor slavných knih Výchova bez poražených a Škola bez poražených, od

Miroslav Hudec: Dědeček s babičkou už k nám chodit nebudou, rozhodli rodiče. To podle mě neměli

Zrovna nedávno se ke mně do poradny objednali jedni prarodiče. Obyčejní lidé, ale srdeční, vstřícní, komunikativní. A přece došlo mezi nimi a rodiči dětí ke konfliktu, který se posléze vyhrotil tak, že rodiče prarodičům zakázali se s dětmi stýkat. Ti se teď o vnoučatech, o jejich dětských radostech a starostech něco dozvědí jen od prababičky. Ale i ta prý musí tajit, že babičku a dědečka informuje. Z obavy, aby zákaz nakonec nepostihl i ji. A důvod toho drastického opatření? (Drastického i pro

Synek vysedává u počítače, nemá kamarády, nechce se mu ven. Rodiče nad ním hořekují, ale pak se ukáže…

Máma i táta jsou pořád něčím zaměstnaní. Jejich syn tráví odpoledne i večery ve svém pokoji u počítače. Ven se mu nechce, kamarády nemá. „Může to souviset s tím, že dítě nemá a nikdy nemělo v rodičích opravdu blízké lidí. Rodina spolu tráví čas jen na dovolené. Dítě na to reaguje tím, že si vytvoří bezpečný kutloch, kde se mu nic nemůže stát,“ říká rodinná terapeutka Alena Sobotová. Tady je další příběh z její terapeutické praxe. „Jsme z něj s mužem nešťastní. Pořád trčí doma