Po dobrých radách je velká poptávka, říká lektor, který učí rodiče, jak ve výchově neprohrávat

„Při výchově vlastních dvou synů jsem na hodně věcí přicházel tápavě sám,“ říká organizátor kurzů Výchova bez poražených Jan Vávra. „Nahromaděné zkušenosti by stálo za to dát dál, řekl jsem si pak, když jsem navíc viděl, že po radách k výchově je mezi mými známými poptávka. Ono totiž to, co nakonec opravdu funguje, není pro naši generaci úplně intuitivní. Většinou ve výchově spíš jen opakujeme vzorce, které jsme sami zažili. Když to chceme dělat jinak, někdo nám to musí ukázat a

Ve škole i v rodině – buď dospělý ovládá dítě, nebo dítě dospělého. Ale jde to i jinak

Ve výchově a vzdělávání jako by byly jen tyto dvě polohy. Buď dospělý uplatňuje nad dětmi svou moc, převahu své síly, nebo si děti prosadí svou, na úkor dospělého. Zdánlivě neexistuje jiná možnost. V obou případech je vždy jedna strana „na koni“, zatímco té druhé něco chybí. Vzniká nerovnováha, která vede k problémům. Přitom existuje třetí cesta, vztah, kde nikdo neprohrává. Psal a učil o ní psycholog a psychoterapeut Thomas Gordon, autor slavných knih Výchova bez poražených a Škola bez poražených, od

Miroslav Hudec: Dědeček s babičkou už k nám chodit nebudou, rozhodli rodiče. To podle mě neměli

Zrovna nedávno se ke mně do poradny objednali jedni prarodiče. Obyčejní lidé, ale srdeční, vstřícní, komunikativní. A přece došlo mezi nimi a rodiči dětí ke konfliktu, který se posléze vyhrotil tak, že rodiče prarodičům zakázali se s dětmi stýkat. Ti se teď o vnoučatech, o jejich dětských radostech a starostech něco dozvědí jen od prababičky. Ale i ta prý musí tajit, že babičku a dědečka informuje. Z obavy, aby zákaz nakonec nepostihl i ji. A důvod toho drastického opatření? (Drastického i pro

Synek vysedává u počítače, nemá kamarády, nechce se mu ven. Rodiče nad ním hořekují, ale pak se ukáže…

Máma i táta jsou pořád něčím zaměstnaní. Jejich syn tráví odpoledne i večery ve svém pokoji u počítače. Ven se mu nechce, kamarády nemá. „Může to souviset s tím, že dítě nemá a nikdy nemělo v rodičích opravdu blízké lidí. Rodina spolu tráví čas jen na dovolené. Dítě na to reaguje tím, že si vytvoří bezpečný kutloch, kde se mu nic nemůže stát,“ říká rodinná terapeutka Alena Sobotová. Tady je další příběh z její terapeutické praxe. „Jsme z něj s mužem nešťastní. Pořád trčí doma

Vjíždí si sourozenci do vlasů? Nechte je si spolu co nejvíc hrát. A chraňte starší před mladšími

Volná dětská hra je nejstarší a nejpřirozenější forma učení. Dítě si při ní rozvíjí právě to, co potřebuje. A čím víc dětí, tím větší škola. Účastníci skupinové volné hry se učí vyjít s ostatními, řešit problémy, směřovat k cíli. Volná hra je také balzámem pro sourozenecké vztahy – čtěte ve druhé čási rozhovoru s nadšenou pozorovatelkou dětské hry Justinou Danišovou. Jak dětem dopřát volnou hru, když jich je víc? Třeba vy máte čtyři děti… Čím víc dětí, tím pestřejší bývá hra. Pro mě

Nemluvte dětem do hraní aneb proč jsou staré hadry a zarostlá zahrada lepší než uklizené hřiště a prolézačky

Sedm kroužků do týdne, večer úkoly, o víkendu organizované výlety a návštěvy zábavních parků. V životě dnešních dětí zbývá velmi málo místa na volnou hru, která je ovšem pro jejich vývoj zásadní. Proč je dobré dětem do hraní moc nemluvit? Co životně důležitého dají dítěti hravé rvačky nebo polštářové bitvy? A jak a kde snadno najít podnětné prostředí pro rozvoj přirozené volné hry? Čtěte v rozhovoru s nadšenou pozorovatelkou dětské hry Justinou Danišovou. Co to vlastně je svobodná hra? Svobodná – nebo také

Mirka Zlatníková: Jestli držíte děti celý rok doma, aby se jim nic nestalo, nechte je tam zavřené i přes léto

Varování: následující text kárá mladé rodiče a obsahuje slova „za našich mladých časů“. Dneska jsem na koupališti v lomu pozorovala několik dětí, které se snažily spáchat sebevraždu. Děti, které během školního roku tutově nesmí samy ani do sámošky, řádily samy ve vodě. Všechny měly potíže s motorikou a koordinací. Ani jedno neumělo dobře plavat. Obezřetnost nula. Skákaly do vody po hlavě v místech, kde jsou ostré kameny. Hopsaly si vzájemně na krčky, kopaly se do bříšek a plácáním se dostávaly ke

Dokonalé prázdniny: Dvorek u babičky se špalkem a slepicemi, a žádný program

Hodně nestrukturovaného času, ideálně v partě různě starých dětí. Prostor k objevování a dozor dospělého jen na vyžádání. Tak vypadají podle Tomáše Feřtka ze společnosti EDUin prázdniny, při kterých se toho děti nejvíc naučí.    „Je důležité, aby prošly fází nudy,“ říká odborník na vzdělávání. Pokud děti mají rodiče odmala za zadkem, může to podle něj mít různé následky od toho, že se v dospělosti daleko hůře samostatně rozhodují až po různé emoční poruchy. Ideální výchova? „Jasná pravidla, ale na co největším hřišti,

Dítě za sebou nechává nepořádek, jako by mělo služku. Nezpůsobili to náhodou rodiče? Příběh z rodinné terapie

Děti po sobě doma neuklízejí, co s tím? „Situace se dá řešit, pokud si připustíte, že na ní máte rovněž svůj podíl,“ říká rodinná terapeutka Alena Sobotová. Tady je příběh z její terapeutické praxe, o úklidu. „Chtěla bych se poradit kvůli dceři. Víte, ona je taková bordelářka. Jak jí co odpadne od ruky, tak to nechá ležet. Přijde ze školy, tašku nechá v předsíni, v pokojíku má už tři dny kupičku s vypraným prádlem a je jí to jedno. Aby vyndala nádobí z myčky, to jí