„Výchovný pohlavek“ nebo „láskyplné plácnutí přes zadeček“ jsou podle výzkumů součástí výchovného arzenálu většiny českých rodičů. Věří, že jimi vymezí dětem hranice a pomohou vychovat slušného člověka. Ve skutečnosti jde o jeden z největších výchovných mýtů. Desítky studií hovoří vzácně jednotnou řečí: fyzické tresty děti v ničem nerozvíjejí. Místo toho se problémy s chováním časem prohlubují, například stoupá agresivita trestaných dětí.

Skoro dvě třetiny českých rodičů používají při výchově dětí fyzické tresty, vyplynulo z výzkumu z roku 2018. Polovina z nich nejčastěji přistupuje k plácnutí na zadek či přes ruce, pětina dá pohlavek nebo facku. Že pohlavek ve výchově pomáhá vymezit hranice, si myslí i ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. „Jsem vděčný svým rodičům, že jsem v pravý okamžik facku taky dostal. Jsem z prostředí, kde rodiče uměli vymezit, kde jsou mantinely,“ řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz a dodal, že on sám se výjimečně jako rodič dostane do situace, kdy po opakovaném napomínání přistoupí k „lepnutí na zadek“. 

Pan ministr i trestající rodiče se ovšem mýlí. Výzkumy – a proběhly jich v posledních třiceti letech celosvětově stovky – mluví jasně: fyzické tresty nezlepšují chování dítěte, a tedy nemají ten efekt, který si od nich rodiče slibují. 

Čtěte také Zatlačit na dítě se zdá být nutností, ale ono je to nakonec dost neefektivní, říká učitel a pětinásobný otec

Nejčerstvěji to potvrdila loňská analýza zveřejněná v americkém lékařském časopise The Lancet. Autoři shrnuli 69 různých dlouhodobých studií zabývajících se fyzickými tresty a došli k jednoznačnému závěru: čím častěji rodiče děti „plácnou“, tím víc vzdoru v nich vyvolávají. „Výchovné pohlavky“ nemají žádný pozitivní dopad na vývoj dítěte, ba co víc: problémy v chování se u trestaných dětí časem zvyšují, například stoupá jejich agresivita. „Já tomu říkám ‚okoukaná strategie‘ – dítě zažilo, že se situace, která je komplikovaně řešitelná nebo emočně napjatá, řešila násilím, takže když se samo dostane do podobné situace, uchýlí se také k násilí,“ vysvětluje psycholog Martin Galbavý. A připomíná experiment, kdy skupina chlapců sledovala minutové video, na kterém na „zlobivé“ dítě kdosi křičí, třese s ním a naplácá mu na zadek. Druhá skupina chlapců mezitím zhlédla video, kde reakce na nežádoucí chování je klidná a bez násilí. Když se potom obě skupiny sešly v herně, chlapci z první skupiny se projevovali agresivněji než kluci z druhé. 

Jak vychovávat jinak než pohlavky

„Výchova bez trestů, to je důsledné naplňování důsledků našich činů,“ říká dětský psycholog Václav Mertin. „My dospělí děláme rozhodnutí s vědomím důsledků – o co přijdu, když tohle udělám nebo neudělám, stojí mi to ještě za to? Děti bychom měli učit to samé.“

U malých dětí je podle něj důležitá prevence: „Jdeme na písek, můžeš tam dělat bábovičky, můžeme postavit hrad, ale nebudeme házet písek na ostatní děti, jinak budeme muset jít domů.“ Pokud se to přece jen stane, rodič může jednou zopakovat, co bude následovat. „A zásadní je to opravdu potom splnit, jinak by to bylo jen plané vyhrožování, které nemá efekt,“ popisuje psycholog. Je podle něj také důležité vést dítě k tomu, že když vznikne nějaká škoda, je potřeba ji napravit.

Dobrý preventivní postup představuje posilování pozitivního. "Myšlenka je taková, že nekáráme přehnaně to špatné, ale spíš oceňujeme to dobré. Můžeme říct dítěti: 'Dneska to bylo na písku bezvadný, jak sis hrál s bráchou.'" 

Výchova bez trestů v žádném případě neznamená nad prohřešky mávnout rukou. „Můžeme dát najevo osobní nesouhlas – mám tě rád, ale to, že jsi plácnul bráchu, se mi vůbec nelíbí,“ radí psycholog. „Když je dítě malé, může to vypadat, že tímto způsobem nedosáhneme toho, co potřebujeme. Ale z dlouhodobé perspektivy je to mnohem účinnější. Naopak vnášet do výchovy strach je velmi nešikovné a neperspektivní. Snaha vyhnout se trestu vede dítě k tomu, že zalže nebo něco ošvindluje, ale my chceme, aby si osvojilo určité principy a aby se umělo rozhodovat správně i ve chvíli, kdy ho nekontrolujeme,“ uzavírá Václav Mertin.

Ke stejným závěrům docházejí i studie, které se zaměřují výlučně na ty nejmírnější formy trestů, jako je naplácání na zadek. Zajímavé mimochodem je, že některé jazyky mají pro tuto rodičovskou libůstku speciální výraz jako například v angličtině spanking, ve francouzštině feée nebo ve španělštině nalgada. „Zjistili jsme, že i naplácání má nezamýšlené škodlivé účinky a nezpůsobuje ani okamžitou, ani dlouhodobější poslušnost, kterou si od toho rodiče slibují,“ uvádějí autoři pět let staré studie provedené na 160 tisících amerických dětech.  

Trestané děti mají v životě víc problémů

Častým předmětem zkoumání je srovnávání lidí, kteří v dětství zažili nějakou formu fyzických trestů a těch, kteří trestáni nebyli. Mnohé studie dokladují, že lidé, kteří byli v dětství vystaveni byť jen mírným trestům, jsou v dětství i později v dospělosti ohroženi řadou specifických rizik. Mívají problémy se sebevědomím, častěji se u nich vyskytují duševní poruchy a zápasí i se vztahy – studie uvádějí, že se častěji uchylují k agresivnímu chování k partnerovi a mají vyšší tendenci k rizikovému chování, jako jsou závislosti nebo promiskuita. 

Další vrstvu důkazu, že trestání škodí, poskytují studie, týkající se rodičů, již tělesné tresty původně ve velké míře využívali. S pomocí vzdělávacích programů a tréninků se je naučili nahrazovat jinými metodami a sledoval se dopad na jejich děti. Ukázala se významná paralela mezi úbytkem rodičovského trestání a zlepšením chování u dětí. Fyzické tresty jsou také spojeny s pomalejším kognitivním vývojem a nepříznivě ovlivňují studijní výsledky. „Čím více fyzických trestů, tím více dítě zaostává za kognitivním vývojem svých vrtsevníků, kteří ‚plácání’nezažívají,“ uvádějí autoři studie z roku 2008. Existují dokonce neurozobrazovací studie, z nichž vyplynulo, že fyzické tresty mohou snížit objem mozkové šedé hmoty v oblastech spojených s inteligencí.

Pohlavky ničí důvěru

Tělesnými tresty se zabývali i čeští výzkumníci. Vzdělávací institut ochrany dětí vydal v roce 2006 studii Tělesné tresty, v níž autoři vypočítávají hned pět neblahých následků, které trest má: „vždy porušuje tělesnou integritu dítěte, zatlačuje dítě k primitivní reakci, a brzdí tak vývoj jeho osobnosti, zvyšuje pohotovost dítěte k agresivnímu chování, vždy je provázen stresem, neboť u facek a ritualizovaných výprasků chybí spravedlnost a srozumitelnost potrestání, jako vzorec sociálního chování se ukládá do paměti jako metoda řešení obtížných životních situací a v budoucnu slouží jako návod k jejich řešení.“ 

Dříve jsme byli biti řemenem a jak nám to prospělo, říkají zejména lidé, kteří dál tresty používají nebo je schvalují, a potřebují si to ospravedlnit.

Studie dále zdůraznila, že i když se může stát, že tělesné tresty krátkodobě vymůžou poslušnost, nelze je považovat za výchovný prostředek. „Neučí děti žádoucímu chování, ničí důvěru mezi rodičem a dětmi a mohou vést ke zvýšené agresi.“ 

Autorky ve své studii popisují i mechanismus přenosu násilí do dalších generací. Citují příklad českého spisovatele 70. let, který o svých pravidelných výprascích od otce říká: „vůbec mě to neuškodilo, připravilo mě to na život a naučilo mě zatínat zuby“. Podle autorek studie se jedná o typické psychologické obranné mechanismy, jako je racionalizace („musím svého syna pořádně vychovávat”) nebo idealizace („dříve jsme byli biti řemenem a jak nám to prospělo“) – tedy něco, co velmi často slýcháme ve veřejných diskusích na téma fyzických trestů. „Většinou to říkají lidé, kteří dál tresty používají nebo je schvalují, a potřebují si to ospravedlnit,” míní psychologové Pavel a Tatjana Kopřivovi, kteří dlouhá léta vedou kurzy pro rodiče.

Čtěte také Tlak vyvolá vždycky protitlak. A vychovatel tahá za kratší konec, říká dramaterapeut z „pasťáku“

Podle studie Ligy otevřených mužů, kterou jsme citovali na začátku, oproti roku 2013 mírně stoupl počet rodičů, kteří fyzické tresty ve výchově téměř nikdy nepoužili, nebo deklarují, že by je nepoužili, pokud ještě děti nemají. Pozitivní trend vidí i Kopřivovi. „Na našich kurzech se setkáváme s lidmi, kteří už to chtějí dělat jinak. V těch dvou třetinách dospělých, kteří trestají, jsou zahrnuti i tito lidé – tresty sice někdy použili, ale ztotožněni s nimi nejsou a chtěli by to změnit. Vyžaduje to čas, dovednosti, sebereflexi a sebeovládání, ale může to být i zábavné,” povzbuzují lektoři.

Spartánská výchova

Tělesné tresty jsou staré jako lidstvo samo. Nevyhýbali se jim ve starém Řecku, Římě, v Egyptě ani v Izraeli. Způsoby trestání se v jednotlivých kulturách lišily, mezi „univerzální“ tresty patřilo šlehání bičem nebo bití holí. 

Některé státy si libovaly v obzvláštních „kruťárnách“. Mezi takové patřila i Sparta, kde měly tresty nejen zjednat disciplínu, ale také posílit tělesnou zdatnost, vůli a schopnost sebeovládání. Tento přístup převzala i středověká Evropa, podporována navíc postojem tehdejší církve, která bičování rovněž považovala za cestu k posílení sebeovládání. Také proto tělesné tresty zdomácněly ve školách, v té době velice úzce spjatých s církví. 

Kritici tělesných trestů se ovšem našli už tehdy: už v 11. století svatý Anselm veřejně vystoupil proti krutému zacházení s dětmi. Postupem času se přidávali další myslitelé, například anglický filozof John Locke, jehož myšlenky o výchově byly údajně jedním z hlavních motivů vedoucích polské zákonodárce k zákazu tělesných trestů ve školách v roce 1783 (v tom má Polsko prvenství, v českých zemích k tomu došlo až téměř o století později).

„Obliba“ trestů byla odvozena od vztahu mezi dítětem a dospělým, který byl dříve mnohem více než dnes založen hlavně na moci a převaze dospělého. Nedílnou součástí výchovy, která byla velmi autoritativní, zůstaly tresty až do první poloviny 20. století. Teprve po druhé světové válce se naše společnost více orientuje na ochranu práv dětí, jsou schváleny hlavní dokumenty jako Deklarace práv dítěte a Úmluva o právech dětí. V realitě však odklon od trestání probíhá pomalu.

Zdroj: studie Tělesné tresty - Vzdělávací institut ochrany dětí

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let