Kniha, díky níž se vaše děti skamarádí se strachem

Nebát se přiznat, že se něčeho bojíme, může být úlevné. Knih pro děti, které pojednávají o strachu, vyšlo u nás za posledních pár let hned několik. A je to dobře.  Nejnovějším přírůstkem je bohatě ilustrovaná kniha Neboj, neboj Milady Rezkové a Lukáše Urbánka.  Zábavná příručka pro děti i rodiče představuje čtenářům fenomén strachu nikoli jako nepřítele, ale jako jednu ze čtyř nejstarších lidských emocí, se kterou je v životě třeba počítat. A která může být i užitečná. Kniha se dívá na

Marek Herman: Tříleté dítě by mělo mít doma nejméně dvě povinnosti

Psala mi kamarádka. Je to taková typická máma, která chce pro své děti to nejlepší. Mají doma tři kluky, opravují domeček, teplé večeře, děti často venku, hodně čtou, snaží se být poctivá a spravedlivá. Řekl bych moc dobrý. Takže psala mi: jsme s dětmi v LEGOLANDu. Řekli jsme si s Martinem, že to pro kluky uděláme, bude to zážitek. Ale je to náročné a trpím. Už jenom ta cesta do Berlína, je to fakt daleko. Teď jsme tady, je tu šílené horko, asfalt

Co může zlepšit vztahy ve škole? Třeba společná snídaně nebo válka s polštáři

Komunitní kruh, ranní oáza, společné snídaně. Spolupráce, komunikace, sdílení. Školy si začínají uvědomovat, jak důležitá je pohoda a dobré vztahy ve třídě. „Je to klíčové nejen pro moje žáky, ale i pro mě. Pokud se děti necítí v bezpečí a neuvolní se, nemám šanci je nic naučit,“ říká učitelka Petra Šubrtová z pražské ZŠ Petřiny-sever. Škola 20. století, to byl strach, tresty, vynucená poslušnost. Kolik z nás si při vzpomínce na školu jako první vybaví pocity křivdy a ponížení… Že se toho dítě

Jak uchránit děti závislosti na médiích? Začněte u sebe

Digitální média zcela prostoupila náš svět. Zřejmě neexistuje rodič, který by si s tím nelámal hlavu. Je v pořádku, že dnešní děti tráví tolik času s mobily a tablety? Jak ohlídat tu správnou míru? Existuje na to rada. Tak jednoduchá, a přesto tak složitá: začněte u sebe. Pozorovat předškolní dítě, kterému se dostal do ruky mobil, je až děsivé. Planoucí oči, výraz naprostého vytržení. Když na něj mluvíte, nevnímá, a když mu přístroj vezmete, spustí hysterický záchvat. U starších dětí bývá míra času

Stáhněte si knihu, která pomáhá vychovávat dítě s poruchou sluchu

Ročně se v Česku narodí až 1 200 dětí se středně těžkou a 100 dětí s těžkou sluchovou vadou. Až 97 procent z nich má slyšící rodiče. Ti většinou netuší, co je čeká, a s obavami přemýšlí, jak se se svým dítětem domluví a jak ho vychovají. Slovenská nadace Pontis proto dala dohromady dvoudílnou knihu s názvem Máme dítě s poruchou sluchu.  Rodičům zásadně pomůže s prvními kroky v péči o dítě a zodpoví všemožné otázky, které takový rodič může mít.

Marek Herman: Opravdu chcete udělat ze svého dítěte tečku na displeji?

Na odpoledním semináři pro rodiče jsem pomalu končil přednášku, zbývala ještě ta část, kdy se rodiče ptají, co máme dělat, když… malý ne a ne usnout, už se nám to protahuje každý večer na hodinu a půl malá se nechce o nic podělit strašně se najednou zničehonic zhoršila ve škole Takže klasické potíže, které přináší běžný rodinný život. Ale pak se objevila zvláštní otázka: malá půjde za rok do školy, chtěla jsem se vás zeptat, kdy si ji mám napojit

Kolektivní tresty jako nutné zlo?

Nemají moc obhájců a je snadné najít důvody, proč by se měly zakázat. Přesto se ve školách stále drží. A nejen v českých. Řeč je o kolektivních trestech. Příklady: někdo rozbije okno a třída se musí složit na opravu; ve třídě je hluk, a za trest nikdo nesmí o přestávce ven; někdo vyrušuje a všichni dostanou domácí úkol navíc. Kolektivní tresty v českých školách se řeší třeba v diskuzi na Rodina.cz. Málokdo z diskutujících na nich najde něco dobrého. Jde samozřejmě o rodiče,

Jak poznáte školu, která vaše dítě respektuje

Poznámky, černé puntíky, za trest na chodbu, na záchod jen o přestávce. Jestli tohle není to, co byste si pro své dítě představovali, budete asi hledat spíš školu, která své žáky respektuje. Jak ji poznáte?  1. Školní řád, který staví práva žáků nad jejich povinnosti Vztah školy k žákům poodhalí už letmý pohled do školního řádu: vyjmenovává jen povinnosti, nebo žákům přiznává i nějaká práva? Právo na vlastní názor, na svobodu projevu nebo právo založit samosprávný orgán žáků a studentů

Tomáš Feřtek: Černé a červené puntíky jako výchova k poslušnosti

Aktuální debata o jedné pražské škole, která dává dětem mínus body za zapomenuté pomůcky a plus body za sběr, vypadá legračně, ale je v ní schované podstatné téma. Otázka totiž nestojí, jestli mínus bod je možné udělit za zapomenutý kelímek, nebo by to mělo být jen za sešit a učebnici, a jestli je rozumné mít možnost takové hříchy odčinit sběrem papíru a víček. Otázka je, čemu vlastně pomáhají ony plus a mínus body, černé a červené puntíky. A v téhle mánii nejede