Škola a učitelé

Plášťům a rozšmajdaným bačkorám odzvonilo, v některých školách smí učitel před katedru jen v košili a saku

autor:

Šaty dělají člověka, a pedagoga dvojnásob. Nebo ne? Názory na to, jak formálně mají chodit oblečení pedagogové, se různí. Některé školy mají přísné dress cody i pro studenty.  Vzpomínáte, jak vypadala vaše učitelka nebo učitel na základní škole? Pokud jste svou docházku zahájili v 70. nebo 80. letech, pravděpodobně jste se setkali s osobou neurčitého věku, oblečenou do beztvarého oděvu. U dam „letěly“ šaty nebo sukně s halenkou z polyesterových tkanin, jednobarevné i s poněkud psychedelickými vzory. Pánové nosívali trička s límečkem nebo košile –

Proč mladí Estonci excelují v mezinárodních testech PISA? Země vsadila na „vše podstatné jsem se naučil ve školce“

autor:

Tento týden byly zveřejněny výsledky testů PISA, které zkoumají, jak jsou na tom patnáctiletí žáci z téměř 80 zemí světa v různých oblastech vzdělávání. Na prvních místech se tradičně objevují země jako je Kanada, Japonsko, Nizozemsko nebo Finsko. Ve dvou ze tří oblastí ale letos zvítězilo Estonsko, pobaltský stát, který má zhruba stejně obyvatel jako Praha a prošel složitou postsovětskou transformací. Jak je možné, že co se týče vzdělání, je tato malá země v současné Evropě prakticky bez konkurence? Situaci

Každé páté české dítě tak špatně chápe psaný text, že mu to zkomplikuje životní uplatnění. A další zajímavosti z mezinárodního srovnání

autor:

Česká školní inspekce včera zveřejnila výsledky mezinárodního šetření PISA. Čeští žáci se oproti roku 2015 mírně zlepšili v čtenářské, přírodovědné i matematické gramotnosti. Po propadu mezi lety 2000 a 2009 a následné stagnaci se možná dá mluvit o zvedání ze dna. Zajímavější věci ale vyvstávají, když se podíváme hlouběji do dat. Zde šest – spíše neveselých – zjištění. Pětina patnáctiletých má tak alarmující úroveň čtenářské gramotnosti, že jim to bude komplikovat další uplatnění  Každé páté české dítě dosáhlo ve schopnosti číst

Připravuje se plán pro příští dekádu českého vzdělávání. Co na něm pochválili, a co kritizovali odborníci u kulatého stolu?

autor:

Zajímá vás, kam se bude česká vzdělávací soustava ubírat příštích deset let? Nebo byste k tomu dokonce taky chtěli říct své? Můžete, až do konce roku ministerstvo školství sbírá připomínky k dokumentu Hlavní směry Strategie vzdělávací politiky 2030+. Ten bude cestovním plánem, podle nějž se v dekádě 2020–2030 pojede. Než si vytvoříte svůj názor, mohlo by vás zajímat, co na něj říkali experti na kulatém stole SKAV (Stálé konference asociací ve vzdělávání) a informačního centra EDUin. Zde přinášíme zásadní momenty

Učitel se nemá upozaďovat, v učení dítě inspiruje zapálený dospělý, nebo ne? Waldorfská škola jde proti modernímu dogmatu

autor:

Dnes se učitel upozaďuje, dokonce se mu ani v některých školách neříká učitel, ale průvodce. Pokud jsou děti schopné udělat něco bez něj, má tahle varianta v moderní pedagogice vždy přednost. Waldorfská škola je v tomto ohledu výjimkou. Zde je učitel dominantní, centrální postava. Jaká je za tím úvaha?  V prostředí inovativních škol je velmi rozšířená myšlenka, že učitel by měl žákovi pomáhat především tím, že mu bude co nejméně překážet. A skoro to až vypadá, že překáží vždy, když se nějak

Říkají mi: „Jsi blázen, že ses na to dala“, ale já nelituju… Na slovíčko s čerstvými studenty peďáku

autor:

Kateřina, Jirka, Karolína, Tereza. Jsou v prvním ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Když vše dobře dopadne, stanou se z nich učitelé a snad půjdou i učit, pokud je vítr neodvane jinam (což se ale absolventům pedagogických fakult stává poměrně často). Co na výběr jejich budoucího povolání říkali rodiče a kamarádi? Jak se jim líbí na fakultě? A jaký by podle nich měl být učitel? Tereza: Všichni se sem vejdeme a je to tu interaktivní „Rodina mi do mých rozhodnutí nemluví,

Děti mají bubáky a čerty, dospělí zas matikáře, říká učitel matematiky, který zbavil televizní moderátory hrůzy z logických úloh

autor:

Matematika není u českých dětí zrovna oblíbená, a ani jim moc nejde. Inspiraci, jak ji pro žáky zatraktivnit, ukázal učitel Tomáš Chrobák, když byl poslední říjnové ráno hostem Dobrého rána České televize. Pro moderátory si připravil pár logických úloh. „Je až děsivé, jaký ze mě měli strach. Štáb, kameramani a nejspíše většina diváků si gratulovali, že ‚zkoušeni‘ budou jen ti dva nebožáci. Taková panika není pro matematiku tou nejlepší vizitkou,“ říká učitel. Celá věc má ale happyend… „Když se řekne

Terapeut o dětství s ADHD: Polepšit se bylo strašně těžké. Šlo to, až když jsem si dal méně ambiciózní cíle

autor:

„I když se dítě chce změnit, nechce dělat problémy, často to prostě nedokáže. Aby uspělo, někdo mu musí pomoci,“ říká terapeut a lektor Julius Bittmann, který se věnuje dětem s problémovým chováním a využívá k tomu vlastní zkušenost z dětství. Pokračování rozhovoru, jehož první část najdete ZDE Kdy u vás začal obrat k lepšímu? Mám to spojené s takovými dvěma momenty. Na začátku sedmé třídy mě přivedla domů policie, protože jsem napadl spolužáka. Tedy porval jsem se se spolužákem, jehož otec

Šikana už nezačíná podraženou nohou na hřišti. Ubližuje se s mobilem v ruce, zažije to téměř každé druhé české dítě

autor:

Když se řekne šikana, vystrašený rodič si obvykle představí školní aktovku v kaluži, svačinu v odpadkovém koši, roztrhnutou bundu nebo modřinu pod okem. Jenže podle českých výzkumníků i učitelů už často šikana nezačíná podraženou nohou na hřišti nebo posmíváním v holčičí šatně. Současné děti vyrůstají s mobilem v ruce a stejně, jako si na něm umějí vyhledávat Přemyslovce nebo videa světových parkuristů, umějí si s ním navzájem ublížit. Příběh č. 1 – zamilovaná Johanka Sedmačka Johanka se zamilovala do osmáka