Škola a učitelé

Jsme sice sportovka, ale dbáme hlavně na vztahy a pohodu, říká zástupkyně ředitele ze školy, kde se rodí olympionici

Snowboardistka Eva Samková, biatlonista Michal Krčmář nebo běžkyně na lyžích Karolína Grohová. Ti všichni sedávali společně v lavicích základní školy na náměstí Míru ve Vrchlabí. „Jsme sice sportovka, ale dbáme hlavně na vztahy a pohodu,“ říká zástupkyně ředitele Simona Grégrová. Sama se nazývá „aktivním nesportovcem“, ale sportovce obdivuje. Už jen proto, že je maminkou olympioničky – a rovněž vrchlabské žačky – Karolíny Erbanové. Jsou sportovní třídy jiné než ty běžné? Velmi. Jsou to individuality, je tam velká soutěživost, prosazování, já já

Kvůli zájmu estebáků jsem musel být pilným žákem. Jak vzpomíná na školu senátor Pavel Fischer

Boje mezi žižkováky a vinohraďáky, skvělí třídní učitelé, vášeň pro počítače a jazyky, která mu zůstala. Takové jsou vzpomínky na školní léta senátora Pavla Fischera. A později strach, že studia můžou kdykoli skončit. „Naše rodina nesouhlasila s režimem, chodil jsem do skautu, účastnil se aktivit, které vyvolávaly zájem estébáků. A tak jsem o to zodpovědněji zkoušel přistupovat k učení, chtěl jsem studovat, přičemž vyhodit mě mohli v podstatě kdykoliv.“ Znamenala pro vás škola šťastné roky, nebo spíš utrpení? Jako dítě

Skromné sny učitele ze školy odvedle aneb co by mi pomohlo, abych mohl učit, jak bych chtěl

Tomáš Pinkr učí přírodopis, chemii a matematiku na základní škole Eden v pražských Vršovicích. Možná se to nezdá, ale učit na druhém stupni je celá věda. Didaktická věda: jak správně jednat s pubertálními žáky a jak organizovat výuku, aby se žáci něco naučili a třeba i bez prskání? Mnoho učitelů prostě zatne zuby a učí, jak umí a jak v dané situaci mohou. I když se v daných mantinelech necítí komfortně, nemohou je začít sami zničehonic měnit, to je nad síly smrtelníka. Mohou maximálně

Děti by se měly ve škole naučit rozumět světu, ne vedlejším větám, říká učitelka. Jedeme na výkon a podstatné nám uniká

Lucie Řehořová má za sebou více než třicetiletou praxi učitelky. Pracovala ve školce, v družině, na prvním i na druhém stupni. Nejraději vzpomíná na patnáct let strávených ve speciální škole pro děti s poruchami učení. „Měla jsem tam třeba holčinu, dyslektičku, která byla na prvním stupni označená téměř za nevzdělavatelnou. Nakonec odmaturovala a teď je na vysoké škole v Kanadě. Takové příběhy mě naplňovaly,“ říká.  Jaké děti chodily do vaší školy? Oficiálně jsme byli škola – tedy až druhý stupeň, od šesté třídy

Chceme, aby řemesla vzkvétala? Nenuťme je dětem ve čtrnácti letech

Zájem o učební obory se snižuje v Česku i v zahraničí. Britský pokus posílit počet učňů ale nevyšel, i když stál hodně peněz. Podle vzdělávacích expertů je hlavním problémem to, že děti ve čtrnácti letech nevědí, čím chtějí být, a jdou na řemeslo často pouze z nouze. Navíc nízká úroveň učňovského školství je činí neatraktivní a komplikuje dětem cestu k případnému dalšímu vzdělávání. Podle Národního ústavu pro vzdělávání je v ČR je zhruba 510 škol, které nabízejí vzdělávání zakončené učňovskou zkouškou. Loni na

Nejvíc mě mrzí, že nemůžu ohodnotit dobré učitele, říká ředitel. Šéfy škol pálí také inkluze a byrokracie

Přílišná byrokracie, nedostatek financí, nedobře ošetřená inkluze. To jsou tři největší problémy českých ředitelů škol, vyplynulo z dotazníkového šetření, kterého se v říjnu zúčastnil každý desátý ředitel české základní školy. Další problémy? Chybějící učitele a vzrůstající problémy s rodiči. „Výsledkem toho všeho je, že zájem o ředitelské povolání klesá, i když je to podle mě ta nejkrásnější práce,“ komentuje výsledky průzkumu ředitel ZŠ K.V.Raise v Lázních Bělohrad Jiří Jirásko. Když měli ředitelé říct, jaká jedna věc nejvíce trápí jejich školu, nejčastěji se opakovaly tyto

Bezpečná škola? Rodiče kvitují kontroly příchozích, čipy a alarm, dítě prahne po jiném bezpečí

Když se řekne bezpečná škola, většině lidí se vybaví nějaké technické řešení: čipy, alarm, evakuační systém. Vpád útočníka nebo požár je přitom statisticky výjimečná událost, zato psychický pocit ohrožení mohou děti ve škole zažívat dnes a denně. Čím je způsobený, vysvětluje Jitka Hřebecká, ředitelka církevní školy Archa v Petroupimi u Benešova. Nepodceňuji riziko vniku nebezpečné osoby do školy, jen ho vnímám jako statisticky málo pravděpodobné. A hlavně – ráda bych něco napsala o jiném druhu nebezpečí, se kterým se dítě může

Do věcí kolem sexu děti zasvěcují sourozenci, vrstevníci a internet. Rodiče jsou pozadu

Od koho jste se dozvěděli, jak vznikají a na svět přicházejí děti? Informace se k dětem dostávají různě. Ideální by samozřejmě bylo, aby si rodiče vyhradili čas a prostor a s dětmi si na toto téma promluvili oni. Jenže jak ukazuje britský výzkum a česká praxe, zdaleka ne ve všech případech tomu tak opravdu je. V celosvětovém průzkumu Sexuální chování a postoje mladých lidí ve věku 16 – 21 let, který byl proveden v roce 1999 v různých zemích světa včetně České

Základka, to byly nejhorší roky mého života. Připadal jsem si jako ve válce, vzpomíná Marek Herman

„Škole jsem říkal ‚školizna hnusizna‘,“ vzpomíná lektor Marek Herman. A nevzpomíná rád. „Měl jsem pocit, že jsem ve válce. Věčně jsem lítal v nějakém průseru, ale v mnoha nevinně.“ Poslechněte si, co mu na škole vadilo a co si z ní odnesl do života.    „Chodil jsem na sídlištní školu v Opavě a tam bylo tam strašně nepřátelské prostředí. V osmé třídě jsem si oddechnul, když jsem odešel a věděl jsem, že se na to místo už nikdy nevrátím, vzpomíná Marek Herman. „Věčně jsem lítal