Děti si ani nevšimnou, že je zkouším, říká paní učitelka, která nemá ráda známky. Jelikož jsme se denně vídali online, informací pro napsání vysvědčení jsem měla dost

Druhá várka vysvědčení byla včera rozdána, učitelé si léčí namožené ruce. Napsat dvacet až třicet vysvědčení není jen tak. A co teprve, když místo známek píší slovní hodnocení, což se letos přihodilo o trochu většímu množství pedagogů než obvykle. Přinášíme proto starší, ale aktualizovaný rozhovor s paní učitelkou, která psala „osobní dopisy“ místo známek už před tím, než to kvůli distanční výuce doporučilo ministerstvo školství. „Potřebuju o tom hodně přemýšlet, takže s psaním musím začít aspoň měsíc před vysvědčením. Napíšu

Taky zrovna luštíte slovní hodnocení? Je náročnější ho přečíst i napsat, ale na rozdíl od známek nabízí cestu ke zlepšení, říká učitelka

Většina školáků dnes dostala závěrečné vysvědčení. Letos kvůli koronaviru a distanční výuce asi mírně přibude těch, kteří si domů ponesou osobní dopis od učitele neboli slovní hodnocení. Rodiče, uvyklé známkám, tak dnes možná čeká hloubavý večer strávený čtením mezi řádky. Rozhodli jsme se proto aktualizovat starší článek, který by měl s tím, jak porozumět slovnímu hodnocení, pomoci. „Po každém vysvědčení za mnou přijde někdo z rodičů s tím, že si není jist, jak na tom jejich dítě je,“ říká učitelka Daniela Šejnohová.  

Jak bude vypadat letošní vysvědčení aneb je ještě něco lepšího než známky? Odborníci i ministerstvo si myslí, že ano

Schválně, pamatujete si ještě, s jakým rozechvěním jste během školní docházky vstupovali do měsíce června? Zuřivě jste počítali aritmetické průměry, propadali optimismu, pokud byl průměr 2.45, a zoufali si, když byl 2.55. Letos by ale mělo být hodně věcí jinak. Děti jsou ve většině případů od března doma, zkoušení ani přepadové písemky už nějakou dobu nehrozí. Na druhou stranu se na sociálních sítích množí nářky rodičů, kteří si stěžují, že někteří učitelé zadávali dětem v karanténě ke zpracování spousty referátů

Myšlenky učitele matematiky: Ve třídě mám koumáky i sběratele. Jak děti motivovat, aby se nebály přemýšlet, v této i jiné době?

Tomáš Chrobák, učitel matematiky Hejného metodou a vítěz minulého ročníku učitelské ceny Global Teacher Prize (který letos postoupil do finále světového klání) se v tomto třídílném seriálu zamýšlí nad tím, jaké má ve třídě děti. A nad tím, jak je vést, aby se z nich stali koumáci a ne sběratelé. Jaká otázka vás dokáže ve výuce nejvíc rozpálit? U mě to je: “A bude to na známky?” Každý z nás učitelů už tuhle větu slyšel. Míváme na to několik více

Tomáš Chrobák: Pojďme využít příležitosti a na chvíli zrušit povinné úkoly i známky. A pozorujme, co se stane

Zážitky z posledních dnů mě přiměly k zamyšlení nad současnou situací ve školách. Vnímám ji jako mimořádnou příležitost. Jako šanci skokově se posunout nejen v tolik zmiňované digitalizaci, ale především v tom, jak vést děti k samostatnosti a osobní autonomii. Přesně opačně na mě ale působí situace, které mě obklopují. Bojím se, že pokud budeme pokračovat ve způsobu práce, kterým jsme tohle období začali, přejde chuť učit se i ty, kteří se dosud vzdělávali rádi. Co s tím? Řeknu vám, co

Proč mladí Estonci excelují v mezinárodních testech PISA? Země vsadila na „vše podstatné jsem se naučil ve školce“

Tento týden byly zveřejněny výsledky testů PISA, které zkoumají, jak jsou na tom patnáctiletí žáci z téměř 80 zemí světa v různých oblastech vzdělávání. Na prvních místech se tradičně objevují země jako je Kanada, Japonsko, Nizozemsko nebo Finsko. Ve dvou ze tří oblastí ale letos zvítězilo Estonsko, pobaltský stát, který má zhruba stejně obyvatel jako Praha a prošel složitou postsovětskou transformací. Jak je možné, že co se týče vzdělání, je tato malá země v současné Evropě prakticky bez konkurence? Situaci

Umějí toho dnešní děti méně než ty před dvaceti lety? Podle těchto dat nás dojmy klamou

Co by se stalo, kdybychom dali dnešním dětem stejné úlohy jako před dvaceti lety? Dopadly by lépe, nebo hůře? Většina lidí si myslí, že hůře. Přesvědčení, že děti toho umějí méně než dřív, je velmi rozšířené. Nejen mezi veřejností, ale i mezi učitelkami a učiteli. Máme tedy nějaká data, která by takové tvrzení mohla přesvědčivě potvrdit, nebo vyvrátit? Co by se stalo, kdybychom dali dnešním dětem stejné úlohy jako před dvaceti lety? Dopadly by lépe, nebo hůře? Přesně to udělali

Učím tělocvik a Lojzík má u mě jedničku, i když nešplhá. Jak je to možné?

Jsem učitelka tělocviku a známkuju podle zdravého rozumu. Mým cílem je, aby děti objevily ve sportu potěšení, aby se hýbaly, zdravě a s chutí. A to pětka ze šplhu nebo ze skoku dalekého myslím probudit nedokáže. Nehodnotím podle tabulek – jsou-li vůbec na to nějaké tabulky. Jak tedy hodnotím? Už před dvaceti pěti lety nás na fakultě učili, že je něco jako intraindividuální norma. Strašné cizí slovo, možná ani neexistuje, možná jsem si ho za ta léta prostě vymyslela.  Je to

Děvčata snáze přijímají, co škola vyžaduje. U přijímaček je to může zvýhodnit, říká odborník na vzdělávání

Kluci přistupují ke škole jinak než děvčata. Nenahrávají náhodou přijímací testy na střední školy jednomu pohlaví? Třeba právě děvčatům? „Rád bych to zjistil, ale ministerstvo školství mi zatím odmítá poskytnout potřebná data k podrobnější analýze,“ říká odborník na vzdělávání Oldřich Botlík. „Prý nemají důvod se tím zabývat, řekli mi.“ Nedávná studie ukázala, že děvčata dostávají při stejné úrovni znalostí lepší známky než kluci. Přijímací zkoušky na střední školy se kvapem blíží. Existuje podle vás riziko, že děvčatům nahrávají taky přijímačky?