Říkají mi: „Jsi blázen, že ses na to dala“, ale já nelituju… Na slovíčko s čerstvými studenty peďáku

Kateřina, Jirka, Karolína, Tereza. Jsou v prvním ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Když vše dobře dopadne, stanou se z nich učitelé a snad půjdou i učit, pokud je vítr neodvane jinam (což se ale absolventům pedagogických fakult stává poměrně často). Co na výběr jejich budoucího povolání říkali rodiče a kamarádi? Jak se jim líbí na fakultě? A jaký by podle nich měl být učitel? Tereza: Všichni se sem vejdeme a je to tu interaktivní „Rodina mi do mých rozhodnutí nemluví,

Děti mají bubáky a čerty, dospělí zas matikáře, říká učitel matematiky, který zbavil televizní moderátory hrůzy z logických úloh

Matematika není u českých dětí zrovna oblíbená, a ani jim moc nejde. Inspiraci, jak ji pro žáky zatraktivnit, ukázal učitel Tomáš Chrobák, když byl poslední říjnové ráno hostem Dobrého rána České televize. Pro moderátory si připravil pár logických úloh. „Je až děsivé, jaký ze mě měli strach. Štáb, kameramani a nejspíše většina diváků si gratulovali, že ‚zkoušeni‘ budou jen ti dva nebožáci. Taková panika není pro matematiku tou nejlepší vizitkou,“ říká učitel. Celá věc má ale happyend… „Když se řekne

Terapeut o dětství s ADHD: Polepšit se bylo strašně těžké. Šlo to, až když jsem si dal méně ambiciózní cíle

„I když se dítě chce změnit, nechce dělat problémy, často to prostě nedokáže. Aby uspělo, někdo mu musí pomoci,“ říká terapeut a lektor Julius Bittmann, který se věnuje dětem s problémovým chováním a využívá k tomu vlastní zkušenost z dětství. Pokračování rozhovoru, jehož první část najdete ZDE Kdy u vás začal obrat k lepšímu? Mám to spojené s takovými dvěma momenty. Na začátku sedmé třídy mě přivedla domů policie, protože jsem napadl spolužáka. Tedy porval jsem se se spolužákem, jehož otec

Šikana už nezačíná podraženou nohou na hřišti. Ubližuje se s mobilem v ruce, zažije to téměř každé druhé české dítě

Když se řekne šikana, vystrašený rodič si obvykle představí školní aktovku v kaluži, svačinu v odpadkovém koši, roztrhnutou bundu nebo modřinu pod okem. Jenže podle českých výzkumníků i učitelů už často šikana nezačíná podraženou nohou na hřišti nebo posmíváním v holčičí šatně. Současné děti vyrůstají s mobilem v ruce a stejně, jako si na něm umějí vyhledávat Přemyslovce nebo videa světových parkuristů, umějí si s ním navzájem ublížit. Příběh č. 1 – zamilovaná Johanka Sedmačka Johanka se zamilovala do osmáka

Jako problémové dítě s ADHD jsem byl postrachem doma i ve škole, říká lektor a terapeut Julius Bittmann

„Po čtvrt hodině, co jsem byl ve škole, už byl první konflikt,“ říká Julius Bittmann. V tomto rozhovoru se rozpomíná, jaké to bylo být problémovým dítětem. Dětem, jako byl on sám, teď pomáhá: „Je to těžké pro ně i pro okolí. My tomu říkáme cesta kříže. Nechci, aby to vyznělo jen tak, že jsou to pouze chudáčci, oběti učitelů a systému. Mohou být nesnesitelní, ale jak jsem řekl, nejsou zlí. A velmi trpí tím, že si rychle zničí vztahy a

Školy jsou prodchnuty strachem a nedůvěrou, říká vítěz učitelské soutěže. V takovém prostředí se nerozvíjí žáci ani učitelé

V letošním ročníku soutěže Global Teacher Prize bodovali severomoravští učitelé. Vítěz Tomáš Chrobák a stříbrná Monika Olšáková učí na školách vzdálených jen pět kilometrů od sebe. Jaké fígly by poradili svým méně zkušeným kolegům a co by změnili v českých školách? „Všem by se dýchalo lépe, kdyby se povedlo vymýtit z lavic, sboroven či ředitelen strach. V takovém prostředí se nedá svobodně tvořit,“ říká učitel matematiky Tomáš Chrobák. Kdo vás nominoval do Global Teacher Prize? Tomáš Chrobák (TCh), učitel matematiky

Dan Pražák: Jak na zlobivou třídu, když nechci dávat poznámky? Výsledek osobního experimentu jednoho začínajícího učitele

Loni jsem dostal třídu na druhém stupni, která byla mezi kolegy vyhlášená jako těžce zvladatelná. Byli tam žáci, kteří se dokonce pyšnili tím, kolik už nasbírali poznámek. Přidávat jim další se mi nezdálo jako efektivní způsob, jak se třídou pracovat, a to i kdybych byl ten typ, co si na poznámky potrpí. A to nejsem. Atraktivní mi nepřipadaly ani další možnosti umravňování jako třeba písemky za trest. Tím jako učitel trestám i sám sebe, musím je pak opravit, a to

Nedůstojné handrkování o procenta, malicherné důvody. Ředitelé vysvětlují, proč dnes nezavřeli svou školu

České školy za sebou mají první plošnou stávku po jedenácti letech. Ve městech se stávkovalo víc než na vesnicích, z krajů zůstalo nejvíc zavřených škol v tom Moravskoslezském. V menších obcích se připojila jen desetina škol. Některé školy se ke stávce připojily částečně a stávkovaly často za něco jiného, než co vyhlásily odbory. „Nechceme se účastnit nedůstojného handrkování o procenta a zároveň nám připadá důležité upozornit na palčivější problémy ve školství,“ zdůvodnili například pedagogové ze ZŠ Petřiny-sever v Praze, proč otevřeli

Přezouvejte se, prosím! Česko je od 40. let „bačkorovou velmocí“ – ale časy se mění. A jak to mají jinde ve světě?

Všichni rodiče školou či školkou povinných dětí to jistě znají: každý rok v srpnu je třeba podniknout dvě nákupní výpravy – jednu do papírnictví pro obaly, kružítko, pravítko a gumu, a další do obuvi pro slušné boty na ven, tenisky na tělocvik a přezuvky do školy. Každodenní přezouvání tvoří neodmyslitelnou část vzpomínek na školu, alespoň u starší a střední generace. Pamatujeme doby centrálně plánovaného hospodářství, kdy měla polovina třídy bačkůrky stejného designu, protože jiné prostě nebyly k dostání. Pamatujeme na