Povolit žákům jíst, nebo aspoň uzobávat, při výuce? Bouřlivá diskuze mezi učiteli, tady jsou jejich argumenty

„Rád bych se poradil. Co si myslíte o jídle při hodinách?“ Takto před pár dny „vykopl“ svůj příspěvek v učitelském diskuzním fóru na FB mladý učitel matematiky Jiří. Na post se v krátké době nabalilo skoro 400 komentářů. Konečně téma, které hýbe učitelským světem, smál se jeden z účastníků. Představa, že děti jedí při výuce, někoho zvedá ze židle, někomu to naopak přijde v pohodě, za určitých podmínek. To je i případ učitele Jiřího, který diskuzi otevřel. „V dnešní době

Eva Holubová: Tu správnou učitelku pro své děti jsem hledala rok. Stálo to za to, těžíme z toho dodnes

Vzpomínám na první školní den mých dvojčat v Základní škole sv. Voršily nedaleko Národní třídy. Snažila jsem se jim vybrat školu a učitelku, které se nebudou bát, ale budou ji mít rádi a budou si jí vážit. Která je nebude trestat, ale bude je vychovávat a bude u nich požívat autoritu, která vyvěrá z úcty, nikoli ze strachu. Hledání trvalo rok a našli se v mém okolí tací, kteří se mi posmívali nebo mě osočovali, že si myslím, že jsou mé děti

Bude to záhul, říká oceněná učitelka o své nové třídě se třiceti prvňáčky. Reportáž z prvního školního dne

„My se na vás těšíme, pojďte k nám,“ volá dáma v námořnické čepici do hloučku dětí. Nejsme na moři, ale před základní školou Petřiny-sever v Praze. Je první školní den a učitelka Petra Šubrtová vítá své prvňáky. I oni přišli v pruhovaném, ve třídě na ně čeká loď s funkčním stěžněm a ještě před tím, než se začnou učit písmenka, budou vyrábět vzkaz do láhve… Je pondělí 2. září, 8.15. Před budovou ZŠ Petřiny-sever se pomalu schází všech 90 letošních prvňáčků i se

Co vlastně letos budeme dělat? Budeme se snažit. Být lepší než loni. Ředitel základky o dnech, když začíná škola

Čtu si na stole citát Julia Zeyera, který jsem si pro ranní probuzení připravil na stůl: „Přišel čas, kdy se nutně musíš k nějaké práci odhodlati. Pomni, že ti jinak hrozí mizina“. Mizinu nechci, nakonec práce šlechtí a mě to ve škole pořád baví. Tak jdu na to. Prolog Budík a jeho příšerný ranní ryk. Líně a po šesti týdnech nezvykle brzy (v 7.00 hodin) vstávám a pospíchám učinit zadost ranní hygieně. K mému každému ránu patří silný turek, Radiožurnál

Páťáci jsou velcí mazáci – nemohli by pomoci prvňákům se zorientovat? Nápad jedné školy

Každý prvňák v téhle škole dostane při nástupu k ruce velkého pomocníka – z páté třídy. V ZŠ Mohylová v Praze tak usnadňují prvňáčkům velmi náročné období adaptace na školu, kdy se musí sžít s novým režimem, novými kamarády, paní učitelkou… Jak jim v tom pomůže páťák nebo páťačka? ZŠ Mohylová je malá prvostupňová škola, stulená mezi paneláky na sídlišti Lužiny. Děti mají k dispozici hřiště, chovají zvířata, a také se tu snaží pěstovat rodinnou atmosféru. “Dobré vztahy mezi dětmi

Český stavař postavil a řídí školu v Himalájích. Spravují ji čeští skauti, musí umět psychicky přežít v náročných podmínkách

Aby se horské vesnice Himaláje nevylidňovaly, musí v nich být škola. Když děti putují do dalekých internátních škol ve městech, ztratí schopnost žít v horách. A domů se nejspíš nevrátí. Jan Tilinger je stavař a cestovatel. V oblasti Zanskar v indickém Kašmíru vymyslel, postavil a řídí školu v odlehlé horské vesnici. Surya je soběstačná stavba z místních materiálů, kterou začali replikovat i na dalších místech. A žáci ve vesnici zůstávají i jako dospělí. Jak vás to napadlo, postavit školu v Indii?

Do školky bez pláče. Učitelka radí, jak celé rodině usnadnit ten velký okamžik, kdy se dítě poprvé pustí máminy ruky

Září je blíž než bychom si přáli a pro spoustu dětí to bude chvíle, kdy se v jejich životech něco zásadního změní. Tak třeba se budou muset poprvé pustit máminy ruky a vyrazit do mateřské školy. Učitelka Radka Manová radí, jak na to, aby přechod proběhl co nejlépe. „To, že dítě přechází čistě z domácí péče do té kolektivní, je pro něj obrovská změna, kterou si z pozice dospělého jen těžko dokážeme představit. Je proto dobré a vlastně i nutné na ni dítě

Co dělají učitelé o prázdninách? Učí se učit – třeba matematiku podle Hejného. Reportáž z letní školy

Jak tráví pedagogové svoje zasloužené letní volno? Samozřejmě, velká část z nich nechce o školách a dětech (možná kromě těch vlastních) na dva měsíce ani slyšet. Pak jsou ale i tací, kteří se rozhodnou věnovat část dovolené své profesi, svému předmětu. Pro ty se po celém Česku pořádají takzvané letní školy. Pojďte se teď na jednu takovou podívat. Je 1. července, teploty už v 10 ráno atakují rekordy, pražské sídliště Dědina je v tomhle počasí vylidněné. V atriu místní základní školy posedává ve

Žádné mytí nádobí a krájení cibule, jeseničtí učni zvládnou hovězí líčka i vepřovou panenku. Vaří přímo před hosty, a ti se oblizují

Hodně se u nás mluví o špatné úrovni učňovského školství. Kdo si chce poopravit mínění, může se vypravit do Wiener Kaffeehaus v Priessnitzových léčebných lázních v Jeseníku. Studenti oboru kuchař a číšník z nedalekého učiliště vám tam naservírují tu nejlepší vepřovou panenku, o nugátových knedlíčcích nemluvě. Vše se navíc připravuje přímo před zraky hostů a v útrobách restaurace jsou skryty moderní výukové prostory. Je čtvrteční poledne, v jesenické kavárně prvorepublikového střihu je slušný frmol. Za kuchyňským pultem, na nějž je vidět od každého stolku